Závislé vztahy
Heinz-Peter Röhr
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73957/bmid_zavisle-vztahy-eJU-73957.jpg
5
143
143
Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti. Závislá porucha osobnosti se vyznačuje zvýšenou potřebou závislosti na druhých lidech, neschopností osamostatnění, nízkým sebehodnocením či nepřiměřenými obavami z opuštění. Tato porucha je podle odborníků mnohem rozšířenější, než se dříve soudilo, a vede často k různým formám závislého chování, psychosomatickým onemocněním, depresím nebo dotyčného dostává často do role týraného a zneužívaného člověka. Autor popisuje na pozadí grimovské pohádky Husopaska to, jak k chorobné závislosti dochází a jaké charakteristické formy na sebe může brát. Citlivě objasňuje, jak může emocionální zneužívání v rodinách vést k masivnímu narušení pocitu vlastní hodnoty, a ukazuje, jak může dojít u dotyčného člověka k osvobození a uzdravení.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2011 , PortálOriginální název:
Wege aus der Abhängigkeit, 2003
více info...
Přidat komentář
Určitě se jedná o něco, co v nějaké formě zažil každý. Kniha krásně popisuje běžné "ne úplně" zdravé sociální vazby, kterým se ale ne vždy dá vyvarovat. V podstatě pokud člověk není pořád dokonale šťastný a něco mu chybí, tak už to ovlivňuje jeho chování a dostavuje se negativní vliv na ostatní.
Upřímně tohle je síla. Pokud se v té “pohádce poznáte budete mít těžké čtení. Pro někoho to může být comming out. Na druhou stranu to může hodně pomoci.
Někdy je to dost těžké/tíživé čtení, proto je důležitý nekompromisní, ale zároveň soucitný tón knihy, o němž píše ve svém komentáři jozik. Autor totiž ukazuje, že zdánlivě altruistické jednání (obětavá péče, loajalita, přizpůsobivost, skromnost, mírnost a potlačování agrese...) může být jak projevem lásky, tak projevem závislosti. V prvním případě plyne ze svobodného rozhodnutí, v druhém případě z nouze a z neschopnosti jednat jinak. Tato vnitřní bezmoc má i další projevy a nucené jednání proti sobě si vybírá svou daň, takže na závislost upozorní symptomy jako úzkosti, negativní ladění a deprese, psychosomatické obtíže, slabá individuace i životní energie, strach z vnitřní prázdnoty, snadná zneužitelnost a naopak zneužívání druhých, někdy i látkové a další závislosti.
Tyto symptomy zároveň mohou přivést člověka k touze po uzdravení. Podstatné je rozvinout sílu vlastního já, aby začal pracovat sám a přestal očekávat od vztahů s druhými, že vyřeší jeho emocionální problémy a deficity. Prožít vlastní hodnotu a kompetenci k samostatnosti, k autentické životní vizi. Odblokovat hněv, řeč a aktivitu, které umožní adekvátně reagovat na realitu, a tedy si ji otevřeně připouštět.
Autor také popisuje předávání závislosti, primárně mezi matkou a dítětem, ale i mezi dospělými. Důležité je, že aktéři si zneužívání neuvědomují. "Pečovatel" je přesvědčen o nejlepším úmyslu a ani s odstupem času po otevření situace konfliktem nemusí být schopen pravdivějšího náhledu. Místo toho třeba prožívá křivdu a vyhledá si nový objekt péče. "Připoutávaný" mu pro-vztahově vychází vstříc, nechce vidět realitu, stísněnost a bolest duše přetavuje do sebeobviňování, rychle ustupuje ze svých "přehnaných námitek". Ve šťastném případě (někdy až při pohledu na další "oběť") ale popírání nakonec selže a uvolní se ozdravné síly, především již zmíněný hněv, který jako u křivené pružiny neomylně směřuje k napřímení lidské bytosti.
Kniha mi nevyhovovala formou, snesla by ještě dost redakční práce, ovšem obsahově mi dala opravdu hodně - do komentáře se vešel jen zlomek myšlenek.
Kniha se mě opravdu dotkla... Občas mi bylo skoro až fyzicky špatně, když jsem slyšela a uvědomila si určité souvislosti mezi současným chováním a zkušenostmi z minulosti jak svým, tak lidí v mém okolí. Kniha krásně vysvětluje důvody vzniku a pohnutky osob trpících závislou poruchou osobnosti. Dobře se čte a rozhodně se nad jejím obsahem člověk zamyslí. Doporučuji.
Nejdřív jsem od autora četl Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, a to se mi až tak moc nelíbilo. Ale Závislé vztahy mě dostaly. Pracuje s kazuistikami extrémnějších případů, což je samozřejmě vhodné pro názornost. Já tedy nejsem alkoholik, ani na drogách (závislá porucha osobnosti často vede k chorobným závislostem), přesto jsem se v postavě husopasky v mnoha ohledech našel a myslím, že se v ní najde mnoho z nás – pokud jsme připraveni si závislou povahu svých vztahů přiznat. S nadsázkou mohu říct, že tato kniha mi „změnila život“ – resp. myslím (doufám), že mě k jistým důležitým změnám přiměje. Uvědomil jsem si díky ní naplno některé velmi zásadní věci, kolem kterých jsem posledních několik let jen kroužil (a tušil, že je něco špatně, ale naplno si to nepřiznal). Kniha popisuje skutečnost velmi nekompromisně, ale zároveň soucitně. Nemám co vytknout. V četbě autora budu pokračovat.
Velice zajímavá knížka vhodná k přečtení nejenom osobám se závislou poruchou osobnosti. Mě k přečtení dokopal jeden nepovedený vztah, ve kterém na mně bývalá přítelkyně měla právě mentální závislost.
Myslím, že každá láska se do jisté míry snoubí se závislostí a potřebou druhého partnera, jenom málokdo dovede milovat natolik zrale a bez nároků, aby se oprostil od knihou předkládaných struktur a archetypů. Koneckonců mnohé závěry lze aplikovat i na obyčejné mezilidské vztahy.
Je to vlastně pořád ta stejná smyčka závislého myšlení, kterou je třeba prohlédnout. Nedostatečná schopnost uspokojovat vlastní potřeby vede k obětavosti a hledání něčeho, čím by se ona díra ucpala. Neschopnost vymezit se vede k opakovanému překračování našich vlastních hranic, člověk uhýbá konfliktům, což se odráží na jeho sebevědomí (nestojím za nic), prohlubování pocitu méněcennosti a závislosti. Pak člověk neukončuje otrávené a škodlivé vztahy, člověk se vnitřně rozkládá ovládám hněvem vůči sobě, pohrdáním a pokořováním, což stává se prostor pro hromadu patologického chování. Kniha se věnuje ovšem řadě dalších a se závislostními vztahy spojených aspektů. Od budování falešného já, strachu z kritiky, identitou s rolí oběti, pocitů viny, různých vztahových manipulací (zejména manipulováním přes výčitky), potlačováním hněvu a emocionální energie, hledání hranice mezi láskou a závislostí, problémům s odpouštěním, narcistickým zneužívám.
Ačkoli na podobné psychologické knihy koukám spíše s despektem jako na stokrát přežvýkané nic, tuhle vřele doporučuji.
Z autorovej tvorby je zrejmé, že sa orientuje na dnes kolaterálne diagnózy klinickej psychológie/psychiatrie, svojho času nazývané psychopatie - dnes, poruchy osobnosti. Nejde o psychotickú ani neurotickú patológiu ľudskej psyché, skôr ich definujeme ako extrémne vystupňované črty osobnosti, avšak v dnešnej populácií sú nemenej bežné ako úzkostné či fobické neurózy. Ich liečba je výlučne psychoterapeutická, bez nasadenia farmák, a preto je veľmi vhodné, že v Rohrovi nachádzame autora-terapeuta, ktorý môže obsahom svojich kníh priblížiť paranoidného, narcistického, anxiózneho, či závislého človeka s dostatočnou mierou sebakritiky k ozdravujúcej úvahe nad sebou samým. "Nedokážem povedať nie. Nedokážem byť sám. Pokiaľ prežívam nejaký vzťah, ako by môj vlastný svet zmizol." píše autor na zadnej časti prebalu a vystihuje tým dokonale opätovné zlyhávanie človeka na ceste k osobnostnej samostatnosti, ktoré si bezradne vysvetľuje ako "nešťastie v láske" alebo "človek je predsa tvor spoločenský, je prirodzené, že chcem stále niekoho pri svojom boku". Problematika je živá v dvoch kontextoch - 1. rodič a dieťa, 2. partner a partnerka. Oboje sa prelína a recipročne kompenzuje. Je teda prirodzené, že autor začína, simultánne s ozrejmovaním rozprávkovej symboliky, obdobím detstva. In medias res by sme mohli upraviť do formy In medias radix, teda rovno ku koreňu, v tomto prípade je to vzťah k obom rodičom, ktorý sa neskôr nápadne odzrkadlí vo vzťahu k partnerovi-ke. Po Narcizme a Hystérií opäť výborné čítanie, ktoré odporúčam samozrejme širokému okruhu záujemcov, primárne však párovým terapeutom, prípadne párom, ktoré túžia zatiahnúť na hlbinu.
Hodně dobrá kniha o patologických vztazích, velmi trefně vyprávěna na pozadí známé pohádky. Tím snadněji se čtenáři podaří pochopit způsoby patologického jednání a hlavně jejich příčiny. Možná se některé příměry zdají přehnané, ale problém je bohužel častější, než by si člověk myslel. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý - buď aby věděl, jak se závislým stal a jak s tím naložit, nebo aby závislým nikoho neučinil. Neboť cesta do pekel bývá dlážděna nejlepšími úmysly.
Velmi dobrá kniha, která mi v mnohem otevřela oči. Dobře se čte, ale je potřeba jednotlivé kapitoly déle v sobě zpracovávat.
Vzhledem k tomu jak máme obecně nastevený společenský systém, vypadá to, že náchylní k závislým vztahům jsme téměř všichni.
Ideální dětství patrně prožil málokdo. Je potom otázkou vrozených schopností a povahových dispozic, jak se se svými více či méně bolestnými zkušenostmi vyrovnáme.
Kniha je slušnou pomůckou k tomu abychom si uvědomili, že můžeme s "memem" závislosti něco udělat.
Skvělá kniha, na základě které si člověk může uvědomit svá zranění a to, jak ovlivňují jeho vztahy. Už jen četba této knihy je psychoterapií samo o sobě.
Opravdu vynikající rozbor dané tématiky s geniálním vysvětlením příčin a následků. Navíc velice čtivě podáno
Pro mne hodně dobré čtení, pochopila jsem co to závislost je, jak vzniká, jaké jsou její projevy a možná náprava.
Dříve pro mne nepochopitelné reakce mé známé, najednou dostaly smysl a pochopila jsem hloubku jejích duševních útrap. Je bolestné hrát se životem hry, nosit masku vzorné bytosti u uvnitř sebe potlačovat vztek. Osvobodit se od něho je možné, ale předpokladem je přiznat si svůj problém a poctivě pracovat na sebepřijetí. Ke knize se rozhodně budu vracet, doporučuji.
Ze začátku jsem měla pocit, jako bych se pustila do pohádkové knížky... Čím dál jsem četla, tím víc jsem si uvědomovala, že i já jsem v podobné "pohádce" aktérem. Tahle knížka mi dala opravdu hodně, dost objasnila moji vztahovou "závislost" i "spoluzávilost", v lecčems otevřela oči. Určitě si přečtu i další autorovy knihy. :-)
Moje druhá kniha od Röhra a opět mi něco dala. Předtím jsem třeba nevěděl, že potlačený hněv může vyvolat úzkosti a jak ničivě vytrvalé mohou být patologické závislosti při předávání další generaci.. A opět bych nevěřil, jak se dá biblioterapeticky vyložit pohádka.
Štítky knihy
závislost, narkomanie psychologie poruchy osobnosti mezilidské vztahy narcismus význam pohádek a mýtů terapie pohádkou
Autorovy další knížky
| 2013 |  Nedostatečný pocit vlastní hodnoty |
| 2011 | Závislé vztahy |
| 2001 | Narcismus – vnitřní žalář |
| 2012 | Cesty z úzkosti a deprese |
| 2003 |  Hraniční porucha osobnosti |
K téhle knížce mě přivedla kamarádka, spolu jsme přečetly první pohádku a její skoro celý rozbor, zajímalo by mě to i dál, ale nevydržely jsme. Je toho tolik dalšího, co bych ráda přečetla! Snad se k téhle ještě někdy vrátím?