Damatto
komentáře u knih
Doskočiště Protektorát
Jitka Neradová
Dostali jsme se doma k audioknize, takže jsme poslouchali skupinově a také jsme se skupinové hádali. Já nevím, za mě audioknihy prostě okrádaji čtenáře o svůj vlastní názor na věc, i když zrovna zde má historie navrch. Nedá se ošálit interpretací čítatele. Rozhodně tím neznevažuji odvahu parašutistů, vzdyt i ten Čurda musel a určitě měl odvahu...jen prostě selhal..ale to přeci měli ověřit v Londýně a posílat opravdu zocelené , ověřené lidi. Ale kdo z nás, co odsuzuje selhání , by vydržel...a vůbec do tohoto šel? Kdo by nechrání své blizké? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem ...
Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat
Frank Wenig
Kniha mého dětství, jak já ji milovala a životem se mi kniha vrátila zpátky do života a jsem za to nesmírně ráda. Kniha plná dobrodružství a veselých příběhů, které se krásně čtou i po 50 letech spolu s vnoučaty a smějeme se u toho všichni. Doporučuji, krásně se kniha s vnoučaty kolem čte, snějete se hlouposti Spejbla a obdivujete spolu rozvážnost i moudrost Kašpárka.
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
(SPOILER) Povídky Edgar Allana Poa jsou staré pomalu 200 let . Já se k nim prvně dostala před 40 lety o jedné letní dovolené s rodiči a sestrou a četli jsme povidky během dne, kdy slunce na pláži pálilo, kolem spousta kamarádů...legrace. po.letech jsem se ke knize dostala...V zimním čase, kdy jsem dočítala v noci a můžu na plné svědomí říct, že jsem se bála a když jsem po dočteni vzbudila manžela s tím, že se bojim( je mi 60.let a jen tak něčeho se nebojím) a potrebui jít do koupelny...tak po mě málem hodil budík...ale šel a vcera večer si ke knize sedl taky...jako představa, že se proberu v rakvi....a podobně zážitky....z čehož probuzení v rakvi není z nejhorších zážitků...tak jako za mě...jedna z nejlepších hororových povidkovych knih , kterou jsem četla...
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Já prostě Aristokratku miluji...a tím autorovi odpouštím díl o zločinnosti , který jsem nehodnotila. Paní Tichá v tomto díle nezklamala a já se zase upřímně smála nad jejími hláškami. Tohle "aristokratické" čtení mě prostě baví a nesmírně si u čtení odpočinu. Za mě je tento díl velice povedený, já teda alespoň měla pusu od ucha k uchu skoro pořád...
Směšné lásky
Milan Kundera
Svobodné povídky z nesvobodné doby. Trošku návrat do dob minulých, ale Kundera psal tak nadčasově a s takovým přehledem o lidské povaze, duši...prostě o člověku, že jsou jeho knihy aktuální a čtivé. Nehledejte v jeho knhach jen tragiku té doby, tahle
kniha mě bavila a i když se jedná o trochu parodii života, který žijeme vsichni, alespoň se člověk vlastně směje sám sobě...a to si myslím, že takovou pouť do vlastní duše měl přesně Kundera tímto lehko-těžkým povídánim na mysli.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
S knihou jsem se potkala prvně ve svých 15 letech, přiznám se, že jsem ji nějak nerozuměla. Po přestěhování do Nymburka, kdy jsme do Kerska jezdívali pravidelně na úžasné procházky s kočárkem, jsem se seznámila podrobněji s Hrabalem ( nakonec ne nadarmo jsem sloužila jako výpravčí v nedalekých Poděbradech a Kostomlaty jsou coby kamenem dohodil) a začala jsem Hrabala milovat. Jeho skrytý humor, jeho perfektní popis a charakteristika lidských myšlenkových pochodů= prostě luxusní čtení.
Láska online
Penelope Ward
Díky loňské výzvě jsem se do knihy pustila již loni, ale nějak jsem nebyla v rozpoložení dočíst. Až po uzavření starého roku a se slovy DOST , jsem knihu dočetla, On line setkávání je fajn, ale vždycky tam je velké ale ...
Knihu jsem dočetla až letos , zaklapla, vrátím do knihovny a myslím že nemám potřebu se k ní vracet. Člověk by se neměl vracet vlastně nikdy, nebo jsem na tenhle druh knih stará a v happy end v online přenosu nevěřím,
Tiché vody
Brittainy C. Cherry
Au.... tak tohle čtení bolelo. Hodně mě mrzí, že jsem sáhla po knize před tím, než bych si ověřila něco víc. Takže, nyní musím cestou zpět k předchozím dílům.
Opravdu mě tohle čtení hodně vzalo za srdíčko a zase jsem četla s krabicí kapesníčků u nosu.
Co mi ale hodně zůstalo v mém momentálně přecitlivělém srdci a pod co se , bohužel díky svým životním cestám=necestám a zkušenostem, podepíšu krví je asi :
Lidé se vždycky nějakou dobu dokázali přetvařovat, ale postupem času jejich masky pokaždé spadly.
Milovat někoho neznamenalo, že ho budete milovat jen během prosluněných dní. Znamenalo to, že budete stát po jeho boku i během zamračených nocí.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Tak i tím, že se letos na jaře chystám do Santiaga a čtu a nabírám informace a cesta se začíná vybarvovat , nemohla mě minout ani tato kniha. My teda zatím ladíme boty a mapy, určitě nepůjdeme celou trasu, ale vzhledem k našemu "nemládí "pouze část. Zajímalo by mě, jsou-li zde mezi čtenáři poutníci a pokud by předali své rady, budeme moc vděčni za jakékoli info. My se chystáme přes Madrid a Oviedo, do Ovieda busem a pak ... spíše by nás zajímaly záludnosti, krásy už máme načteny z netu.
Předčítač
Bernhard Schlink
Rozhodně to není čtení na pohodu. Ano, láska se nikdy neptá do koho a jak moc se zamilujete. Každý někdy potká tu svou OSUDOVOU lásku a ve chvíli zamilovanosti se neptáte co bylo, ale na to - co bude.
Jak málo stačí, aby se celkem normální člověk změnil v bestii a to díky fanatickému davu, který křičí, : My jsme páni světe, my jsme nadlidi, ostatní je jen póvl"
V každém člověku je zakořeněno stejně dobro, tak i zlo. Je jen na výchově a na okolí, co v nás vyraší víc. Sama sebe jsem , při čtení ptala, jak bych se zachovala já. Odpověď ne, že je nelehká, mohu si tady sama sobě slibovat, že bych taková nikdy nebyla, ale odpověď nevím. Neocitla jsem se (Bohu dík) v takovéto šílené situaci.
Další věc, co mě zarazila byla neznalost - negramotnost, vždyť povinná docházka od dob Marie Terezie byla povinná , nejen v Rakousku-Uhersku. Německo, kolébka Goetha, jednoho z největších světových básníků, co opěvoval lásku ....a za 150 let je Německo kolébkou zla. Není to o národě, je to o lidech - jak se nechá davově stáhnout- přesně dle : "Císař má nové šaty"
Zrůdné, ale bohužel aktuální až do dnešní doby.
Viděla jsem i film, který mě vlastně ke knize dostal. Pocity skličující, člověk se bojí člověka.... kam lidstvo směruje? Nevím....a kdo vlastně ví?????
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
Malá knížečka, ale nádherná, milá, kouzelná.... kdysi dávno jsem viděla i její operní podobě a Janáček mi tím smířil cestu k opeře ( pocházím z rodiny, kde kultura a hudební vzdělání patřilo k základům, zatímco já raději byla venku a s kamarády dělala vylomeniny).
Jako dítěti se mi kniha moc nelíbila- nerozuměla jsem ji, jako dospělá vidím její nadčasovost a kouzlo.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
S paní Klevisovou jsem se poprvé setkala před 3 lety, ale začetla jsem se do jejich detektivek až při nynější zimní dovolené. Jo.... tak tohle mě dostalo. Nejen detektivní , ale i vztahové zápletky mě doslova přitlačili k sedadlu a zapomněla jsem na svět okolo. Jen škoda, že jsem nezačala číst od první autorčiny vydané knihy , určitá dějová posloupnost v jejich vztazích a v jejím životě tam je a takhle si to dávám dohromady až při čtení. Ale zpracování zápletky detektivní je naprosto luxusní.
Špalíček veršů a pohádek
František Hrubín
TOP kniha mého dětství, kterou jsem před pár lety potkala v zapadlém antikvariátu. Začala jsem ji prohlížet a číst s vnukem, bylo mi u čtení hodně smutno. Čím to, že takovou krásu dnešní děti nedokáží vnímat - jsou ze všech těch robotů a StarWarsů někde úplně jinde než u rýmování, takže ve finále knihu dočítám u večerního usínání s vnukem sama, zatímco vnouček kouká na hvězdné roboty. Já vím, dobu nezastavím, ale je mi u toho smutno.
V dětství jsem tuhle knihu milovala a miluji do dnešních dnů, jednoduché povídání a rýmování ve mně dokázalo vyvolat lásku nejen k literatuře, rodině , potažmo i k naší krásné české zemi.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Jinak bych psala komentář před pár desítkami let, když jsem prožívala svou první lásku, kolem mě rodina a rodiče, kteří měli ke smutnému stáří daleko. A jinak píši komentář nyní, kdy jsem svou první lásku v paměti pravděpodobně zidealizovala nad vše a prošla i procesem stáří se svými rodiči. Život nabízí v mládí naprosto vše, naděje, radost i nevědomost z věcí příštích. Člověk jde životem a ztrácí .... ztrácí rodiče, ztrácí lásku, pro kterou v mládí žil.... časem začne hrát na jistotu a tím ztrácí své naděje a vize, pro které žil. Smutné, leč pravdivé. Přesto život stojí za to, buďme vděčni, že máme možnost život prožít, i přesto, že se mnohdy radost z žití dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud máme zdravé a spokojené děti a nežijeme tak, že bychom vědomě ubližovali lidem okolo nás, co s námi jsou životní poutí cestou, necestou.... život prostě stojí za to a myslím, že i tohle měl v podvědomí pan Hrubín, když tuto nádhernou, smutnou i láskyplnou romanci psal. Ztráta první, či jinak naplněné lásky nesmírně bolí, ztráta či odchod nejbližších , kteří nám dali život bolí nesmazatelně a nikdy nevyprchá.
Četla jsem celou romanci se slzami v očích, nevím , zdali je to věkem , nebo prošlými ztrátami - ale Hrubín psal tak neskutečně smutně, přesto tak něžně, že po přečtení poslední stránky chcete žít, znovu se začát smát a rozdávat radost lidem kolem vás, těm, co vás při těch ztrátách drželi za ruku, abyste neztratili směr a nezapadli do bahna. A kvůli těmto lidem se začnete zase smát a rozdávat radost, protože život je tak neskutečně krátký a každého promarněného dne je nesmírná škoda. A možní i toto je skryto mezi řádky této romance
Úsměv klauna
Jan Werich
Moudrost Werichova spojená s jeho smyslem nedělat ze života tragédii ne větší než je nezbytně nutno, dává všem jeho knihám jakousi známku pohlazení ducha. Mám moc ráda jeho moudrost a nadhled. Neumím žít bez vize tragédie, když mi život hodí klacek pod nohy, právě proto se vždy vracím k jeho knihám, když se potřebuji nadechnout a zhodnotit, kterou cestou jít dál...
Papírové růže
Jiří Žáček
Na jednu stranu něžnost, na druhou stranu jsou verše pana Žáčka postaveny do reality života, způsobují radost , svým způsobem způsobují i překonanou bolest , kterou ta opravdová láska způsobuje. Ať je člověku 18 či 60,dokáže život rozjásat , na druhou stranu dokáže ukázat i bolest, nenávratně zranění pučící v lhostejnost...prostě život...za mě dokonalé, živočišné, zraňujíci...přesto dokonalé...
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Jako odpočinkové čtení třeba do kavárny, nebo do letadla, nebo i doma v křesle - naprosto doporučuji. Přijdete na jiné myšlenky, nabudíte se na lajnu, že život je vlastně celkem k přežití a vlastně vám je u čtení prima. Prostě oddechovka.
( jen poznámka, nevím, jestli je to mnou, nebo to má i mnoho dalších čtenářů- když čtu knihu v zimně pod dekou s kouřícím čajem, říkám se, to by se četlo skvěle na koupališti, na lehátku, když sedím doma na zadku, říkám si, to by se fajn četlo třeba na daleké cestě, třeba v letadle- no a když sedím v tom letadle, říkám si to by se to fajn četlo doma v křesle u čaje ... člověk je prostě věčně nespokojen a díky takovým to oddychovkám sice nedostane až tak kvalitní literaturu, ale odpočine si - a to je také prima)...
Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
Aňu mám jako herečku moc ráda. Jako autorka taky super, příběhy jsou čtivé - nemusí vám každá kniha dát do života nezapomenutelnou stoupu. Na tuhle asi brzo zapomenete, ale čas u ní strávený nebudete považovat za ztracený - a to je důležité.
Kdybych ti rozuměl, tvářil bych se takhle?
Alan Alda
Po pravdě řečeno, knihu jsem koupila k Vánocům proto, že manžel je veliký fanda Hawkeye Pierce a M*A*S*H 4077 nás ráno budí místo budíku.
Myslela jsem, že je to velká legrace, ale ono je to hodně k přemýšlení - ale to vůbec není knize na škodu.
Co mě hodně oslovilo, byla fráze: "Předstírání chvály je opravdová lež." Když si člověk tak přehraje svůj život , uvědomí si, že ho přehnaně chválili vlastně ti, co ho vzápětí nějak nezapomenutelně zklamali, ...
ZA mě čtení k velkému zamyšlení, i když i ten humor se tady samozřejmě také promítne. Bránice se také procvičí, i když je to o zamyšlení ...
Svetr ze zbytků: Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu
Milena Štráfeldová
Nemám ke knize povídek moc co dodávat- obvykle v knihovně nevolím tyto knihy k zapůjčení. Ale Ježišek se neptal- a nadělil a já jsem za to ráda. Není lepší zimní strategie, než s knihami za zády vyrážet do jiných, blízkých i vzdálených světů.
Osud každého člověka by vydal za svazek hodný pár tisíc stran. Zde je na pár stránkách popsán osud - a ty si čtenáři sám dolaď svoji verzi budoucnosti, či minulosti. Za mě 5*, jasných
