Boříkovy lapálie
Vojtěch Steklač
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101184/bmid_borikovy-lapalie-UZs-101184.png
4
315
315
Bořík a spol. série
< 1. díl >
CO MÁME ZE VŠEHO NEJRADŠI? No přece LEGRACI! Boříkovy lapálie, tak jak vám je předkládáme, těšily nejednoho z vašich rodičů. Dnes nabízíme nové čtenářské generaci už čtvrté vydání. Veselá knížka příběhů školáka Boříka a jeho holešovické party baví čtenáře již téměř 40 let. Všechny jejich klukoviny a průšvihy se odehrávají nejen ve škole, ale i mimo ni a občas také doma. Ve všech situacích se ale čtyři kamarádi – Čenda, Aleš, Mirek a samozřejmě Bořík – projeví jako správní kluci. A hlavně se od srdce zasmějete a vzpomenete na vlastní bláznivé příhody, které provázejí každého kluka či holku během těch strastiplných školních let.... celý text
Přidat komentář
Prvy raz citam vo svojich 49 rokoch. To som uz trosku mimo cielovej kategorie ze? V prvom rade, musel som si urobit pred kupou vazny prieskum, pretoze tato seria vysla od sedemdesiatych rokov uz tolko krat, vselijak skombinovane, dokonca upravene, pod roznymi nazvami, ze som musel trosku patrat co je vobec zaciatok :)
Potom som si zohnal take zdruzene vydanie kde su tri Borikovy lapalie. Hned som so smutkom zistil, ze kniha je bez Bornovych ilustracii, az na tri (ciernobiele) na zaciatkoch knih. To ma dost nasrdilo, lebo ja Borna mam rad a obcas sa popasiem okom na jeho obrazkoch. Tak som este vypiratil na nete ebook ineho vydania a nakoniec cital akosi... napreskacku, obcas papierovku, obcas to doplnil vecer z tabletu. To ste este asi nevideli takeho citatela co jednu knihu cita z dvoch knih. Holt, na subornom vydani Velke Borikovy lapalie Albatrosu myslim 2005, sa trosku muselo setrit.
Dost by ma zaujimalo, ako autor oproti prvym vydaniam text po revolucii upravil, pretoze podla doslovu nieco upravoval, aktualizoval, pomenil zvacsa udajne ceny, prislusnikov zmenil na policajtov a tak. Ako... celkom rad by som nazrel aj do tych casopisovych verzii. Pretoze kniha je naozaj dobra a necudujem sa jej popularite. Aj v mojom veku som sa bavil. Trosku sa budem tvarit mudro, a skonstatujem, ze kapitoly su ocividne z sirsieho obdobia. Mozno len mudrujem ale vidim tam urcity posun a vyvoj. Kapitoly su rozne dlhe, od 3 stran az po 20 strankove. A ako by boli pisane z inym ucelom. Od kratkeho pobavenia az po serioznejsie poviedkove pribehy s pointou, ci uz na zamyslenie alebo tiez vtipnou. (Rodicia v blazinci su snad najlepsi pribeh.) Od detskych veselych prihod ako je skakanie s roztrhanym dazdnikom "padakom" do piesku, az po mierne polovazne tazkosti dospievania mladika a pochopenie sveta jeho rodicov. Niektore namety mi prisli ako rychlo ukoncene alebo nevyuzity ich potencial. Prikladom skolska exkurzia do LAKTOSy, navsteva Matejske pouti. Blaznivy stryc Chrobak "sialeny a nezodpovedny vynalezce" ma velky zabavny potencial. Lenze to su take detaily ktore vyskocili popri ostatnych vtipnych, milych dobrodruzstvach Borikovy party. Ja hoci stary chachar, som sa celkom prijemne bavil a minimalne dve knihy ma este cakaju...ved mam suborne vydanie. Citat to niekedy v mojom detstve, zarucena laska a nostalgicky poklad. Ano je to presne taka ta chlapcensko veselo skolsko vtipno epizodno povalovo dobrodruzno napadita seria ako francuzsky Mikulas, spanielsky Manolito, posledne kapitoly ala Adrian Mole. Pripominaju to hlavne tie vedlajsie postavy kamaratov, kde kazdy je taka svojska karikatura chalanov, akych sme na zakladke poznali kazdy. Som celkom zvedavy, kam ich osudy budu smerovat. Davam poctive 4 hviezdy, ak recenziu cita nejaky 9-10 rocny pidlispunt co uvazuje ci citat, vedz, ze moj vnutorny detsky citatel dava 5.
Pro osmiletou holku ideální audioknížka, zábavná, veselá, prý mám dát radši 6 hvězdiček. Fakt super. Pak si ovšem přečetla jako knížku a má to hrozně dlouhé kapitoly a kluci se pořád perou a hádají, takže snižuje hodnocení na 3 hvězdičky.
V rámci čtení se synovcem jsme se pustili do Boříka. Usoudila jsem, že na Honzíkovu cestu už je synovec malý (8) a že tohle bude větší zábava. No... Byla to zábava tak akorát pro mě, mladého pána čtení nebaví. Tak jsem si s chutí přelouskla svou oblíbenou knížku.
Další mé oblíbené knížky z mládí, Bořík, Marek, Aleš, Mirek, Čenda, ty kluky a knížky "žeru" ještě dnes :-) A četla jsem je i svým dětem.
Pan Vojtěch Steklač a jeho knihy jsou další má srdeční záležitost. Doporučuji dospělým i dětem. Vždyť je to fajn a krásný počteníčko :-)
Knihy mého dětství... ten humor jsem zbožňovala. Teď v dospělosti se k nim vracím :-). "A jestli je pravda, co mi táta tvrdil, že já mám proti němu úplně senzační dětství, tak bych se chtěl vsadit, že dědeček by zase tvrdil, že táta měl úplně senzační dětství proti tomu jeho dětství, a tak by to šlo pořád dál, až úplně na začátku by byl nejspíš nějaký neandrtálec, který by ani neměl čas na lov mamuta, jelikož by od rána do večera řezal svého nezdárného syna. Což je nejspíš vývoj."
Dávám 5 hvězd. Za svá dětská léta strávená nad Ohníčkem spolu s Boříkem, Čendou, Mirkem a Alešem...jen ta Haraburďárna, kterou jsem jim tááák moc záviděla, mi v této knížce nesmírně chyběla.
Tahle partička syčáků Holešovické šlechty a jejich lapálií je prostě další srdcovkou mého dětství. Jako samotný Bořík jsem i já několikrát četl večer v posteli před spaním a představoval si, jaké by to bylo, mít partu jako ti čtyři lumpové. Slovní souboje mezi sebou, učiteli a rodiči byly přednášeny uvěřitelně a s takovým přesvědčivým humorem, že i v dospělosti mi zacukají koutky při vzpomínce na jízdu se strýcem Chrobákem, instalatérskou epizodou nebo kvokání hlavního hrdiny - 85 %
I když je to četba pro mladé čtenáře, ráda jsem si knihu přečetla v dospělém věku. I já si díky této knize zavzpomínala na lumpárny, nástrahy na spolužáky i rodiče a hlavně na nekonečné výmluvy naservírované partou kluků z Holešovic. Snad každý z čtenářů zažil, cituji z knihy: "Číst pod lavicí se nemá, a koho přistihnu, že si pod lavicí čte, ten zůstane po škole a dostane poznámku". Dovolím si přidat druhou citaci z knihy: " Když si čtu pod dekou při baterce nějakou senzační knížku, tak bych si ji nejraději četl až do rána, jenže to nejde...." Škoda jen, že pan spisovatel nám již žádnou knihu nenapíše.
Chtě nechtě, musím porovnávat s Mikulášovými patáliemi. Příběhy jsou kratší, ale děj je roztažen do několika z nich, takže paradoxně je tempo pomalejší.
Vadil mi také vztah rodičů, kde jejich hádky byly už za hranou nevinného špičkování. A když se Bořík těsně před koncem pokusil oběsit kozu, jen jsem nevěřícně kroutil hlavou.
Synkovi už ji znovu číst nebudu a poputuje dál.
V tomto případě (a nejen v tomto, vztáhl bych to na celou Boříkovskou sérii) silně podezírám pana Steklače z toho, že neměl ani tušení, co to vlastně napsal. Teď, po dlouhých letech, kdy konečně celé jeho dílo jaksi "sedimentovalo" a samo se roztřídilo, není sebemenších pochyb, že právě Bořík je dokonale nadčasový, i vpravdě generační, ba možná i legendární. Bohužel v jeho stínu už zřejmě natrvalo zůstane celá autorova vážná (detektivní) tvorba i kdysi vzývaný Žlutý Robert, o to víc pak vynikne tato dokonale realistická výpověď o životě a snech, řekl bych možná i několika po sobě jdoucích generacích kluků v rozpětí od počátku šedesátých let snad až do konce tisíciletí. Teprve 21. století asi přineslo změnu, ale to nevadí, protože Steklačovo svědectví je už zakotveno dostatečně pevně. A nic na tom nesníží ani fakt (který přiznal ochotně sám Steklač), že Bořík vznikl na objednávku, jako náhrada za Goscinnyho "Malého Mikuláše". Už na první pohled se dá velice snadno rozpoznat, že Bořík je skutečně bytostně něco jiného: především je věkově trochu starší, malému Mikulášovi je během celé série (odhaduji) tak od šesti do osmi až devíti let, zatímco Bořík i se svými kamarády od těch osmi let tak asi začíná a dotáhne to určitě k třinácti, možná i k patnácti letům. Dále je opravdu až do morku kostí český, včetně i všeho negativního, co život českého, socialistického proti své vůli, dítěte s sebou nesl - zvlášť dobře je to pak vidět na záporné postavě Bohouška, který je naprosto precizním modelem komunistického protekčního dítěte. Na rozdíl od neškodně zastydlého Celestýna z Malého Mikuláše není Bohoušek vlastně vůbec nejinteligentnější, ani nejsnaživější žák třídy, je jen přehnaně ctižádostivý a vlastně je po celou dobu děje nadále permanentně rozmazlován, i když Steklač samozřejmě nemohl naplno odhalit komunistické protekční důvody tohoto rozmazlování, což ale bylo dětem té doby stejně jedno. Mluvím ze zkušenosti. Moc se mi taky líbilo, jak se autorovi povedlo zachovat dokonalou realističnost celého vyprávění se současným zapojením Boříkovy klukovské fantazie a jeho živelné schopnosti nehorázně si vymýšlet. Není vůbec těžké odhadnout, které epizody (např. let balonem, psychiatrická epizoda s doktorem Hrochem, či celé postavy strýce Chrobáka a básníka Ištvána) jsou zjevně Boříkem vymyšlené a které naopak hořce pravdivé (např. teta Hermína, či Bohouškovi rodiče). Několik minivýhrad jsem však nakonec přece našel: nikdy jsem například úplně neuvěřil, že by Boříkova máma mohla být opravdu tak strašně školometská, pokrytecká a panovačná. Táta je naprosto přesný - je dostatečně kamarádský, aby byl živý, i dostatečně protivný, aby byl uvěřitelný, ale u mámy jako by něco pozitivního pořád chybělo. A ještě je tu jedna věc, která by mě zajímala i dnes: co asi Bořík (který patrně bude, plus-minus deset let, mým vrstevníkem) dělá dnes, ve zralém věku. Přece se snad opravdu nestal tím ajznboňákem, jak po tom neustále toužil...
Vtipný sloh, veselé výazy, ztreštené nápady mládeze v 70. letech. Baví rodiče i deti a to velice oceňuji. At je kniha jak chce silná, prečtenou ji máte zanedlouho - tak vás dej pohltí.
Krásné uličnické příběhy. Hezká čeština, i když občas je náročná při čtení nahlas. Ale právě psanou formu chválím. Takových knížek není moc. Příběhy jsou pořád aktuální a baví i dnešní děti. Doporučuji všem rodičům :)
Jedna z knížek mého dětství. Lumpárny partičky čtyř kluků mě jako malou hodně bavily. Teď po letech čteno synům a musím říct, že některé části jsou pro ně prostě už pravěk. Jasně, doba se změnila, ale na druhou stranu - já v dětství hltala i Rychlé šípy, kteří si své příběhy taky prožili dlouho před mým narozením, přesto jim to v mých očích na atraktivitě neubralo...
Boříkovy příběhy vycházely v Ohníčku, který jsem jako děcko rád četl, nejen proto, jaké vylomeniny kluci prováděli, ale i proto, že epizodky byly krátké a dobře se četly (ó jé, a já musel číst zatraceně dlouho nahlas).
Dneska na to vzpomínám s nostalgií, protože se v té době objevovaly v podobných časopisech (Pionýr, ABC, Sedmička...) úplné perly a ilustrovali je nejlepší kreslíři a malíři své doby (rád vzpomínám na Steklačovy komiksové Mořské vlky a ďábelského doktora QQ s ilustracemi Věry Faltové na posledním listě Ohníčku). S nynějšími dětskými časopisy to asi nejde úplně srovnat, neboť jsou plné někdy zatraceně nevhodné reklamy, nevkusně se vtírající a mnohdy zabírající i třetinu rozsahu. Inu, to je dobou.
Nejlepší se mi asi zdá ta první kniha, ostatní jsou už odvar. Dávám plus a doporučuji
Autorovy další knížky
| 2004 |  Boříkovy lapálie |
| 2003 | Čenda a spol. |
| 1989 | Aleš & spol. |
| 1980 | Bořík & spol. |
| 1978 | Pekelná třída |
Kniha mého dětství na sídlišti s bandou kluků, kteří mě učili lézt na stromy a jakožto holka - pro ně podřadný stupeň té nejpodřadnější rasy, která s nimi lumpačila tak, až jsem se jim vyrovnala a časem jsem začala být rovnocenný partner a tuto knihu mého dětství jsme si užívali společně. Obzvláště, když se Bořík s Mirkem ponořili do Alešova koberce a já, trdlo, pozvala kluky k nám, když nebyli naši doma a na maminčině chloubě, novém koberci s vysokým vláknem jsme se snažili o něco podobného , co Bořík. No- výsledek - Maminka plakala, tatínek byl spokojený, že holka není žádný "ořezávátko"a já se nyní, poslední rok pokouším číst vnoučkovi Boříka a tajně ho nabádám na různé lumpačiny. A dostala mě jeho věta....Ale babi, to neuděláme, maminka by se zlobila.....jestli já neměla být kluk ...něco jako Bořík, kterého jsem od 6 do 13 let milovala .