Blaník
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81987/bmid_blanik-yer-81987.jpeg
5
263
263
Divadlo Járy Cimrmana série
< 11. díl >
Jedenáctý sešit souborného vydání Seminářů a her Divadla Járy Cimrmana. Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít.... celý text
Přidat komentář
Tohle je pravá klasika, která se opravdu zažila. Vozová hradba, ostrá žádost, "tebe to bolí a chceš nás nasrat", a podobně. To je prostě natolik skvělé, že už se toho národně asi nikdy nezbavíme.
Blaník je na první pohled spíše další z tuctových her, svým charakterem asi nejbližší Dlouhému, Širokému a Krátkozrakému. Místo pohádek bere si zde však stejně tvrdě na paškál mytologické povídačky. V péči si Cimrman navíc zase drží hlavně naše dítka na něž je třeba myslet při plánování historických událostí, jednak i duševní zdraví národa, deprimovaného tím, že bude ještě hůř. To samo by stačilo k tomu, aby se hra stala vpravdě legendární.
Nadto je vlastně nejakčnější z celé mistrovy tvorby, vezmeme-li v potaz, že v ní došlo dokonce k duelu nadpřirozených bytostí, to je úplně normální fantasy!, jednak je svým způsobem roztomile vulgární – pardon, ale fekální humor jen tak jinde nenajdete.
Dohromady je to doplněno poměrně zajímavě podaným konceptem gadamerovského splývání horizontů – divák (čtenář) snaží se hledět spolu s autory na dobové vnímání česko-německých vztahů, přitom nechává komunikovat rytíře z různých časových zasazení s učitelem revolučního roku. To je dohromady snad trochu moc horizontů, které se nádherně chaoticky mísí. Krása!
Blaník je jedna z mých nejoblíbenějších cimrmanovských her. Jedna z těch, která hýří humorem, neomrzí se ani při opakovaném sledování, plná hlášek, které už zlidověly, a ještě je to na téma, které i dnes je lidem nějak blízké, řekla bych. Zmiňuje se tu velká otázka, která při sledování našich dějinných událostí je s blanickou pověstí docela spjatá - lidé toho v historii zažili už tolik hrozného, může být ještě hůř? Co ještě lidé všechno vydrží a musí vydržet, než blaničtí rytíři vyrazí na pomoc? Když se od blanické pověsti oprostíme, je to zcela na místě. Kolik toho ještě lidé zvládnou vydržet - vhledem k hrůzám, které už lidé vytrpěli? Nicméně je to celé zabalené do typického Svěrákova a Smoljakova humoru - od semináře až po hru.
"Já jsem Smyl Flek z Nohavic." - "A čím vám to pustilo?" - "Rytíř Smyl Flek z Nohavic." - "Tak to tady pan rytíř se pokecal!" - "Já ho vemu naplocho mečem, ne?"
Další z fantastických her z pera českého génia Járy Cimrmana, který se odehrává v revolučním roce 1848, kdy pražské povstání je potlačeno Windischgrätzovým vojskem a v bájné hoře Blaník probíhá debata zda už je načase vyjet na pomoc Praze, ovšem čeká se na rozkaz od vrchního velitele Sv. Václava, což je zásadní problém, neboť ..... Já prostě miluju humor pánů z divadla Járy Cimrmana a tuhle hru jakbysmet. Neotřelý a inteligentní humor jako ve všech jeho hrách nesmí pochopitelně chybět.
Já ležím v knihách. Ale to ještě jde. Horší to mají Slováci.
Oni jsou tu také bratři Slováci?
Tady ne. Mají svou horu. Sitno. Ti mají pohotovost, pane! S jednou nohou ve třmeni, s hlavou takhle dozadu otočenou k veliteli, aby bylipřipraveni, až řekne: Teraz!
To je sice nepohodlné, ale je tu psáno, že vojsko trpezlivo čaká v pivnici. To zas nemají tak špatné. V pivnici.
Ale pivnice, pánové, to není hostinec. To znamená slovensky obyčejný sklep.
Aha. Tak to jsou na tom hůř než my.
Nad řekou Blanicí tyčí se hora,
chudé tam políčko sedláček orá.
Hlouběji zatlačil do země radlici,
kov na kov narazil, vyoral přilbici.
Tak pověst nelhala! Jsou tam a čekají....
Blaník – Jevištní podoba historického mýtu
Rytíř Smil Flek z Nohavic je borec. Ale jeho klidné sezení a zapisování není nic proti rebelovi zvanému rytíř Veverka z Bítýšky, vězeň z Bítýšky, vězeň! Velitel druhé jízdní od Lipan je tak trochu „hrrr do boje, hrrr na ně“ a kritizuje velitelský sbor. Dokonce má jedno svévolné vyjetí z hory. Je zajímavé, že když to čtu, vypadá to trochu jinak než divadelní představení. A našel jsem malý rozdíl ve hře divadelní a ve slově psaném. V této knize není zaznamenáno, že když vězně z Bítýšky (Ladislav Smoljak) probudí, zívá ve stylu písně „Kdož sů Boží bojovníci“. Tento detail vyvolal u diváků velký ohlas a potlesk. V knize to není. Asi rebélie jednoho vězně z Bítýšky, vězně.
Komentář k semináři, který předcházel této hře, nejdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/blanik-79796
DIALOG:
UČITEL CHVOJKA: A páni rytíři, co je pravdy na tom, že se tady třeba oves nebo koňský trus mění ve zlato?
VEVERKA: Nejen koňský.
UČITEL: Tak to bych si potom, jestli dovolíte, něco malého na památku nadělal....
Blanik je jednou z Cimrmanových her, na které vzpomínáte rádi a která vám do života dá pár krásných myšlenek. A ještě víc citací ze hry, kterými můžete častovat své blízké.
Jedna z mých nejoblíbenějších „Cimrmanek“. Výměna mečů, mučidlo, které nemučí nebo přísný ředitel, který propustí každého, kdo rok chybí – to mohu poslouchat donekonečna. Je ale pravda, že kdybych neznala divadelní zpracování, samotné čtení textu by bylo jen slabým odvarem celkového zážitku. Takže spíš osvěžení pro zaryté fanoušky - pro první setkání s dílem pánů Svěráka a Smoljaka bych jen četbu jejich her asi nedoporučovala.
Z téhle hry pochází jinak moje oblíbená hra s loutkami (nějaaak se ti to nerýmuje) a pár mých oblíbených hlášek. (Slováci mají samozřejmě svou samostatnou nezávislou horu)
Cimrman asi není můj šálek kávy, ale četlo se mi to dobře, a zvažuji, že se podívám i na divadelní hru, abych měla kompletní zážitek.
Jednoznačně nejlepší hra Járy Cimrmana (dua Smoljak a Svěrák). Úžasný seminář o vztahu Járy Cimrmana k historii. Hra samotná stejně úžasná. Nezapomenutelný Smoljak jako Veverka z Bítýšky, Weigel jako Hynek z Michle a Jan Kašpar jako Smil Flek z Nohavic. Nejlepší hlášky:
"Co kdybychom, Veverko, udělali takovou výměnu. Ty nám odvoláš Bílou horu a my ti necháme Václavák."
"Vítové si mohou blahopřát."
"Tady nestůj, padají rozkazy!"
"Pryč s Václavem. Žižka na jeho místo."
"Já - Václava tam nechci. Tam já - Žižku chci. Změna!"
"Výměna mečů!"
"Ona umí i mizet. Zmiz!"
"Dáme mu albánskou rukavici nebo kubánské kleště?" - "Kubánské kleště? Přece ho tu nebudeme kastrovat. Albánskou rukavici!" - "A jéje, tyrana."
"Máme své české vojsko, je dobře vyzbrojeno a vycvičeno, je stále v pohotovosti, bedlivě sleduje, co se v Čechách děje, a čeká, až bude národu nejhůře. Říkám to dobře?" - "Dobře to říkáš. A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.“
Jediné dílo DJC, kterému jsem nepřišel úplně na chuť. Seminář je tradičně fenomenální, nicméně hra mi přijde lehce nemastná, neslaná a ke konci již i mírně zdlouhavá. Proto musím hodnotit "jen" 4 hvězdami, nicméně i tak se na tuto hru rád v budoucnu znovu podívám.
Asi moje nejoblíbenější Cimrmanova hra ❤ Je ale docela vtipné číst ji v knižní podobě, když jste jí už viděli tolikrát, že ji znáte skoro na zpaměť :D
Pohádky považoval náš český génius Jára Cimrman odjakživa za materiál „pro děti nebezpečnější než alkohol či zápalky“, protože, jsou to „příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky…“ (Smoljak, a kol.).
Realita je ovšem od té pohádkové značně odlišná, a tak Cimrman usoudil, že je nutné pohádky ničit.
V případě blanické pověsti se mu bohužel nepodařilo pověst odstranit z širokého povědomí, a tak se rozhodl pověst v očích národa demytizovat. Navíc, v Čechách obecně je víra v magické hory podstatně rozšířenější, určitě si vzpomenete i na mnohé další kopce a kopečky opředené různými pověstmi, mýty či báchorkami:-).
„Učitel: Máme své české vojsko, je dobře vyzbrojeno a vycvičeno, je stále v pohotovosti, bedlivě sleduje, co se v Čechách děje, a čeká, až bude národu nejhůře. Říkám to dobře?
Smyl: Dobře to říkáš. A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.“
Kolektivu Divadla Járy Cimrmana tímto vyslovuji vřelý dík za demytizaci českého národního mýtu o blanických rytířích, jež jsou božím nástrojem a naší poslední instancí, určenou k naší ochraně :-).
Hlavně ale děkuji pánům Svěrákovi, Smoljakovi a samozřejmě Cimrmanovi, za naprosto geniální hru se slovy a jejich významy, za to, jak dokonale, snad každé jednotlivé slovo, pečlivě vybírali a zakomponovali do textu. Výsledkem jsou totiž naprosto jedinečné, vtipné, poetické, prostě veskrze originální, texty :-).
„Smil (nahlíží do knihy): To je sice nepohodlné, ale je tu psáno, že „vojsko trpezlivo čaká vpivnici“.
To zas nemají tak špatné. V pivnici.
Učitel: Ale pivnice, pánové, to není hostinec. To znamená slovensky obyčejný sklep.“
A ještě jednu poznámku: nezapomeňte prosím, že vše podstatné se v dějinách ( ale i v lidském životě) … stále opakuje :-).
Triatletem jsem byl upozorněn na onu "Zapamatelnost dat" . O tom, že je Jára da Cimrman světový badatel a právem (přes pitomé byrokraty) Největší Čech víme my, tedy normální národ.
Potěšili mne v Holandsku (více na - http://www.ok1amu.estranky.cz/clanky/jara-da-cimrman-institute/idea-ceskeho-genia-a-nizozemske-antily.html ), když věrni JdC vyhlásili samostatnost svých ostrůvků v Karibském moři, tedy Bonaire, Curacao, St. Maarten, Saba a St. Eustatius na zapamatovatelné datum 10.10.2010. Není to krásný hold JdC ?
Zájezdová představení Cimrmanů jsem zažil několikrát v Jihlavě. Ale 24.4.2017 - pro Jiřího zapamatovatelné datum :-) - jsem si užil premiéru v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Ze 4. řady jsem sledoval sled jazykových a historických hříček.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Na úvod vám povím několik historických dat:
26.8. 1278 - bitva na Moravském poli
30.5. 1434 - bitva u Lipan
24.8. 1572 - bartolomějská noc
21.6. 1621 - poprava sedmadvaceti českých pánů
27.7. 1896 - 4. kongres II. internacionály.
Ptáte se, co mají všechna tato data společného? Všechna tato data jsou nezapamatovatelná.
Problémem zapamatovatelnosti historických dat se - pokud víme - zabýval pouze Jára Cimrman. V úvodu své knihy History and Memory si položil otázku: Jakou funkci má historická událost? A hned si také odpověděl: Dvojí.
Za prvé: událost ovlivňuje chod dějin.
Za druhé: událost se stává dějepisným učivem.
Historikové mívají tendenci druhý aspekt podceňovat, ale Cimrman snesl přesvědčivé důkazy, že druhá funkce dějinné události je stejně důležitá jako první. Ne-li důležitější. Co se například stalo roku 1775 u Chlumce nad Cidlinou? Oddíl vojska zahnal několik desítek sedláků do rybníka. Událost sama se tedy týkala asi jedné stovky osob. Jako dějepisná látka pod názvem "bitva u Chlumce" zdeptala tato šarvátka milióny žáků i učitelů. Nevíme přesně, kolik sedláků u Chlumce padlo, ale rozhodně méně než nedostatečných za neznalost tohoto dějepisného učiva.
"Spočítali jste padlé," volá Cimrman na adresu historiků, "ale spočítal někdo i ty statisíce dětských traumat, rodinných tragédií, zákazů vy házení, tělesných trestů, disciplinárních řízení s učiteli, sebevražd školních inspektorů?
Ne, pánové. Historická bitva napáchá často větší škody v učebnici než na válečném poli. Cimrmanovy úvahy ústí v logický závěr: politikové by měli myslet nejen na to, co svými skutky způsobí v dějinách, ale i na žáky, kteří se o tom budou muset učit. Pro důležité akce, které vejdou do historie, by měli proto volit zapamatovatelná data.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Těším se někdy na reprízu v ŽDJC.
"Co kdybychom, Veverko, udělali takovou výměnu. Ty nám odvoláš Bílou horu a my ti necháme Václavák."
Geniální humor pánů Svěráka a Smoljaka. Hra je bezchybná jak v psané, tak hrané podobě. Těším se na další hry :)
"Vítové si mohou blahopřát..."
Všimli jste si, jak málo je dnes v této zemi Vítů?
Tohle byla vskutku zajímavá hra a semináře. Docela se mi líbí koncept kdy se mají události stát, aby se dobře pamatovaly data a že je víc rozčilených učitelů než padlých hrdinů. Samotná hra je velmi zajímavá, je to takový tip světa oddělený od civilizace, no je tam toho spoustu. Není co dodat prostě geniální.