Dobytí severního pólu přehled

Platí myslím, že Dobytí severního pólu je asi nejlegendárnější hrou Járy da Cimrmana. Je to, myslím, taková ta hra, která se vyskytuje prakticky na každém seznamu maturitní četby a tak. Což mne do jisté míry překvapuje. Neříkám, mám ji rád, je to švanda a všechno. Ale oproti jiným je vlastně prázdná. Obsahuje snad (krom Němého Bobše a Českého nebe) nejryzeji podaný náš vybájený vztah Čechů a Rakušáků, jinak ale není žánrově zajímavá a neobsahuje snad nic moc opravdu zajímavého k rozboru. Ale definitivně je to sranda. Svěrák křičící na Varleho „Kretén!“ je úplně všechno, co potřebuji ke štěstí. Hra nám navíc dala dvě ze snad nejužitečnějších hlášek z české tvorby "Domů, do Podolí, do lékárny, do prdele to je mi smutno." (obzvláště rád používám) a "Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?", ta je v právu vůbec s oblibou používána. Ostatně i polární noc si občas někdo proti trudomyslnosti zapěje.

Jako asi bychom se mohli pozastavit nad mírou etiky našeho bujarého smíchu nad primitivem Frištenským, ale co si budeme, to je banalita; etické konotace kanibalismu v nouzi jakbysmet. Pravda, čistě pro zábavu by mě zajímalo, zda autoři znali případ Regina v. Dudley and Stephens, to je ale hádám jedno. Snad jen jedna poslední kratičká poznámka – i tato hra v písemné podobě strašně trpí, autoři si ji v hraných verzích zásadně vylepšili. Doporučuji tedy živé vystoupení.