Zdeněk Svěrák citáty

Emil Synek · pseudonym

česká, 1936

Citáty (21)

(Kolja se ztratí v metru. Louka ho hledá pomocí rozhlasu.) Staničářka: „Na trase B se ztratil pětiletý chlapec, neumí česky a slyší na jméno Kolja. (Louka si vezme mikrofon.) Louka: „Kolja, ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem... Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce. Kolja


Berte si co hrdlo ráčí!


Dokud se nesedne a nezačne se psát, nic se nenapíše.


Eliška Tkalounová: „Blázen! Normální blázen. V pětašedesáti budeš jezdit po Praze na kole. Prosím tě, to je práce pro mladý kluky. Proplétat se mezi autama a ve sněhu. Josef Tkaloun: „Jezdí tam sedmdesátiletej a je to eso. Eliška Tkalounová: „Toho bych chtěla vidět. Chceš pivo? Josef Tkaloun: „Chci. Eliška Tkalounová: „Eso! (Oba dva se posadí ke stolu.) Josef Tkaloun: „Takovej posel, Eli. To je živá spojka mezi lidmi, rozumíš? Eliška Tkalounová: „Než ho přejede tramvaj Vratné lahve


Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, svou bezmocnost. Mnohokrát ho zachránil a proto bychom si jej měli vážit.


Je ti zle, tak se jeď do Pelhřimova do krematoria ať víš do čeho jdeš.


Je to pošetilý a asi marný, ale člověku se líp žije, když na něco čeká.


Krávy, Krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, Jakou máte řeč. Krávy, krávy


Láska je nemoc, ale zdravá.


Nejlépe vychlazené pivo je ze sedmého schodu.


Největší odměnou pro mě je smích. Když se smějeme, tak jsme na několik vteřin naprosto šťastni - asi jako pes. Proto mám smích rád a vyhledávám ho i v životě. Ve svém věku si myslím, že humor je jedinou důstojnou obranou předem ztracených pozic.


Pane doktore, vy jste se zase kochal. Vesničko má středisková


Po žních půjdeš k Turkovi.


Pohádka, to je raneček moudrosti, který nám tu zanechali předkové, abychom si ho vzali na vandr světem a věděli, jak se rozhodovat na rozcestích. Kudy jít a kudy se nevydat. Pohádka věří, a dokonce přikazuje, že dobro má být pochváleno a zlo potrestáno. Jenže lidský život je krátký a boží mlýny melou tak pomalu, že se takové spravedlnosti málokdy dočkáme. Ale pohádka to všechno stihne. V tom spočívá její blahodárnost.


Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys. Dali prášku podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil neplakej, pofoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej. Mravenčí ukolébavka


Povídka je záhon, román je pole.


Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí Mravenčí ukolébavka


Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí. Mravenčí ukolébavka


Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí. Mravenčí ukolébavka


Smoljak mě naučil na spisovatelství to nejpodstatnější: umění škrtat. Dnes škrtám s radostí. A píšu s vědomím, že dobré to bude, teprve až to radikálně seškrtám.


Vždyť on je Otík momentálně zavostalej.