České nebe přehled

České nebe jistě nepatří mezi hry Járy da Cimrmana, u kterých by se člověk nejvíce řehtal. Její povaha je poněkud jiná, je ostatně i trochu pochmurná. Od řešených témat, po celkový smysl hry jako rozlučky s tvorbou Cimrmanovou. Nejvtipnější část semináře he právě takovým rozloučením:

"Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové? My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme dokonce i pochopit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí."

Mimochodem, v některých inscenacích, kde seminář o literární mystifikaci pronáší Zdeněk Svěrák, čte "opravdu, ale opravdu příčí" intonací Václava Klause staršího. To tomu teprve přidává na genialitě. Rukopisné padělky je vůbec jedním z nejlepších seminářů, které autoři napsali.

České nebe samo je také poněkud méně vtipné, pomineme-li ovšem poněkud suché, až hořlavé vtipy Jana Husa. Je to hra snad di jisté míry nostalgická, do jisté míry sumarizační ve vztahu k tvorbě předešlé. To hru nečiní horší, naopak já ji mám velice rád. Z velké části možná dík postavě Borovského. Je to rozhodně velice důstojné rozloučení s tvorbou toho, kdo platil za největšího pijana v pražském Louvru.