České nebe
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81988/bmid_ceske-nebe-tpt-81988.jpeg
5
344
344
Divadlo Járy Cimrmana série
< 16. díl
Nález Cimrmanovy hry České nebe potvrdil, že stopa geniálního autora nekončí rokem 1914. Drama zachycuje dobu, kdy na zemi propukla první světová válka. Sledujeme ji z nebe, kde se dávno mrtví velikáni českých dějin strachují o osud svého lidu. Česká nebeská komise ve složení sv. Václav, praotec Čech a J. A. Komenský se v krizové situaci rozšiřuje o nové členy, aby vnukla národu myšlenku samostatného státu. Hra je vhodná k oslavám 28. října, ale lze ji uvádět i jindy.... celý text
Přidat komentář
Nebeská tečka za božskou sérií. Líbí se mi koncept využít znalostí diváka z českého dějepisu a následně je zesměšnit. Takže zde se nám sejdou v jedné místnosti různé české osobnosti z různých dob a rozhodují o tom kdo zůstane v očistci a kdo půjde, k nim do nebe. Líbí se mi také autorů napodobení staré řeči (u Babičky to bylo nejvíce patrné). Na závěr bych citoval větu, která mě fascinovala, vzhledem ke konceptu tohoto divadla: Vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily, a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí....
České nebe jistě nepatří mezi hry Járy da Cimrmana, u kterých by se člověk nejvíce řehtal. Její povaha je poněkud jiná, je ostatně i trochu pochmurná. Od řešených témat, po celkový smysl hry jako rozlučky s tvorbou Cimrmanovou. Nejvtipnější část semináře he právě takovým rozloučením:
"Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové? My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme dokonce i pochopit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí."
Mimochodem, v některých inscenacích, kde seminář o literární mystifikaci pronáší Zdeněk Svěrák, čte "opravdu, ale opravdu příčí" intonací Václava Klause staršího. To tomu teprve přidává na genialitě. Rukopisné padělky je vůbec jedním z nejlepších seminářů, které autoři napsali.
České nebe samo je také poněkud méně vtipné, pomineme-li ovšem poněkud suché, až hořlavé vtipy Jana Husa. Je to hra snad di jisté míry nostalgická, do jisté míry sumarizační ve vztahu k tvorbě předešlé. To hru nečiní horší, naopak já ji mám velice rád. Z velké části možná dík postavě Borovského. Je to rozhodně velice důstojné rozloučení s tvorbou toho, kdo platil za největšího pijana v pražském Louvru.
Moje první Cimrmanovská hra, kterou jsem si vybrala i do maturitní četby. A rozhodně nebyla poslední! Ten inteligentní humor a pozadí historických osobností a událostí se mi fakt líbí!
Já prostě Cimrmany "žeru" .... Propukla první světová válka a v nebi na Českou zemi shlíží Česká nebeská komise, ve složení Svatý Václav, praotec Čech a J.A. Komenský, kdy v této krizové době se rozhodnou rozšířit komisi o další tři členy a rozhodnout, kdo přijde do nebe a kdo zůstane v očistci.
Já bych měl návrh co takový Karel Havlíček Borovský?
No já nevím, jel zadarmo do Alp, měl tam polopenzi,
to se s tvou kostnickou hranicí nedá srovnávat ...
Smoljak a Svěrák divadelní autoři, kteří svým humorem, jsou prostě nepřekonatelní, není třeba lascivních vtipů, ale stačí pouze jejich inteligentní humor, který i v této hře je naprosto dokonalý.
Pro vojáka je největší hanebnost de...?
Degradace
To taky, ale mnohem horší je de...?
Debilita
To taky, ale ještě horší je de ...?
Demokracie
No to je taky pěkný svinstvo ...
Pro mě nejlepší ze všech patnácti her. Prostě ji žeru. Smekám před autory za jejich smysl pro humor a geniální zkratku. Moje kamarádka má syna, který přinesl ve druhé (!) třídě pětku z češtiny za to, že řekl: "Karel Havlíček Borovský byl zadarmo v Alpách, měl tam polopenzi."
DNEŠNÍ MANA:
POLÉVKA: Rajská
HLAVNÍ JÍDLO: Evino jablko v županu
MOUČNÍK: Biskupský chlebíček
NÁPOJ: Svěcená voda
České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft
To je první hra, která mě skoro vůbec nesedla. Ano, pár humorných scének tam bylo, ale jako celek mi to připadalo spíš smutné. O zábavu se tak staral Praotec Čech a Babička Boženy Němcové. Jako by se kluci Cimrmanovský pomalu loučili. Tak že poslední hra je také nejsmutnější. „Kdo nepláče není Čech“.
Zde si můžete přečíst komentář k „úvodnímu“ semináři k této hře:
https://www.databazeknih.cz/povidky/ceske-nebe-79792
Citát: Omlouvám se, nějak jsem se zamodlil.
Láska je láska, co s tím nadělám. Cimrmany mohu stále dokola a nikdy se mi neomrzí. A České nebe je opět mimořádně vypečené. Od jídelního lístku přes posměšné chrastění sirkama po krásné řešení, kam s padlými vojáky z války. Příjemná a inteligentní legrace z níž i občas lehce zamrazí.
Nehodnotím ani tak jako knihu, ale hlavně hru jako hru. Semináře u některých her mě občas otravovaly, tady ale ani náhodou. Podle mého názoru se jedná o jedno z nejzdařilejších spojení s vlastní hrou. Řadím se do oné několikamilionové skupiny lidí, kteří cimrmany milují. Některé hry znám prakticky nazpaměť a ani to mě nepřipraví o potěšení vidět je znova a znova. Když duo autorů S+S oznámilo, že České nebe bude poslední hrou, měl jsem z toho trochu obavy. Nikdo by si sám neměl určovat svůj konec, na druhou stranu, Ladislav Smoljak byl už nemocný a pravděpodobně věděl, že už mu moc času nezbývá. Ony tyhle poslední hry, knihy a vůbec jakékoliv tvůrčí počiny dost často končí blamážemi, nebo se alesppoň v lepším případě úplně nepovedou. Jenže České nebe se povedlo a myslím, že náramně a v mém osobním žebříčku popularity se zařadilo na jedno z prvních míst. Autoři ho psali dva roky. Jeden z mých známých se vyjádřil, jak je možné, že někdo píše hodinovou hru takhle dlouho. Přitom sám měl problém napsat stručnou technickou zprávu na deset řádků, obsahem navíc více méně danou. Fascinuje mě, jak pánové S+S dokázali doslova (a nejen tady) vybrousit každou pointu, skoro až každé slovo. Je to další z jejich her, kde není jediné hluché místo. Takže mně ty dva roky připadají úžasné, stejně jako fakt, že si nevybavuji, že by některou hru psala dvojice. Mám pocit, že na rozdíl třeba od detektivek jsou dramatici zásadně sólisté. Ale nejsem zas takovým znalcem divadla a dramat, abych to mohl posuzovat. O to víc mě fascinuje ta schopnost společně vytvořit něco takového, jako České nebe je. Možná se najdou jedinci, kteří s uslintanou velkohubostí napadnou autory, že nemají úctu k hodnotám a národním velikánům, nebo se budou chytat malicherností, aby předvedli svoji "učenost". Ale radost i porozumnění mě tito lidé nikdy svými hloupými řečmi nezkazí. Nakonec, oni "idolové" byli taky jenom obyčejní lidé s řadou slabůstek a někdy i dost velkých slabostí. Tohle je ve hře nenápadně ukazováno (Smetana, Hanka, Linda, Tyl...nejenom ti, co jsou na jevišti). Nakonec, nejdůležitější je, co po kom zůstalo a co dodnes "používáme". A řešit, jestli tenhle člověk byl takový nebo makový je jenom ukázkou malosti a intelektuální nedostatečnosti. Životopisy nejrůznějších velkých osobností (pokud byly zpracovány dostatečně fundovaně, objektivně, nestranně a hlavně bez emocí) jsou plné překvapivých faktů, která nejsou leckdy tvůrcům ku cti, ale dneska známe jejich dílo. A to k nám dost často mluví natolik hlasitě a naléhavě, že nás vlastní autor nebo tvůrce už vlastně ani nezajímá jako člověk.
Jediné, co mě v souvislosti s cimrmany mrzí, je jejich nejen autorská, ale především herecká nezastupitelnost a nenahraditelnost. Nedovedu si představit, že by ty hry hrál nějaký jiný soubor, nebo nedej bože profesionální herci. A tak jsem rád, že žijeme v době, kdy máme všechny hry dostupné a to i z dřívejších let a můžeme si vybírat podle vlastních preferencí. Díky za všechno, pánové.
Za mě asi nejvtipnější cimrmanovina. Pokud má tedy člověk alespoň základní přehled o českých dějinách. Pak se snad musí smát každý. Já byla mrtvá. Jednoduše geniální dílo a díky za něj.
České nebe je poslední hrou Cimrmanologické společnosti, která dala našemu národu osobnost, se kterou lidé této země mohou soucítit a být na ni patřičně hrdí.
Je to důstojné vyvrcholení všech předchozích her a přednášek, které ukazuje, kam odejdou se ctí všichni ti, kdo nám Cimrmana přinesli.
Přečteno minimálně 20x, viděno nějak tak podobně. Zkoušky, zkoušky, zkoušky a pár představení. Amatérskému technikovi ochotnického souboru, který se na Cimrmany specializuje, ani nic jiného nezbývá. Ale žádná nuda! Stále je čemu se smát, usmívat, pousmívat, přikyvovat, kroutit hlavou. Pořád je v tom textu co objevovat a spolu s diváky a partou nadšenců si ty perličky užívat.
95 % (aktuálně 235 hodnotících s průměrem 93 %).
…
BABIČKA: A paní Čechová umřela mladá? Proč se na to ptám – vás zná každý, ale o pramatce se moc nemluví.
PRAOTEC: Pramatek jsem měl spoustu. Rod musel sílit! A co jich pošlo cestou!
BABIČKA: A teďko jste sám, viďte? Já jsem taky sama…
Cimrmana lidé buď milují nebo ne.Bohužel patřím k těm několika bílým vránám, kterým tento humor nic neříká.
Česká klasika, další skvělá cimrmanovka. Divadelní adaptace je taktéž skvělá. Rozhodně doporučuji k přečtění i shlédnutí představení, které je k dispozici na YouTube.
s radostí jsem se začetl, ale na scéně mám Cimrmany přece jen radši (před lety jsem vystál šílenou frontu na lístky a pak viděl hru s Weiglem v roli Husa, toho mám nejradši, dej mu Cimrman "české nebe")
par gagu je samozrjeme stropovych, ale tady nejak citim, ze chteli neco autorit moc sdelit, ale nakonec jim to spis proklouzlo mezi prsty
Spolu s Blaníkem a Záskokem patří České nebe k mým nejoblíbenějším hrám Járy Cimrmana. A toto je skutečně vynikající Cimrmanův dramatický kšaft. Nejlepší hlášek:
„Generála Laudona jsem si oblíbil, a on zase mě, mě, mě.“
"Svatý Václav píše
z té nebeské říše,
vstaň, Havlíčku, ze hrobečku,
ať se nám líp dýše."
„Nedám, nedám. To víte, že nedám!“
"Hus - mravnosti brus."
„Dechová hudba! Radecký marš!“
"Po mně je také pojmenován jeden pluk." - "Pluk Praotce Čecha?" - "Nee, Svatopluk Čech."
"Ty, tajtrlíku!"
"Pro vojáka je největší hanebnost de-?" - "Degradace" - "To taky, ale ještě horší je?" "Debilita" - "To taky" - "Demokracie" - "No, to je taky pěkný svinstvo, ale je ještě něco mnohem horšího. Dezerce!"
"Radecký marš. (Dechová hudba) Ticho blbci! - Radecký marš ven!"
"To zní hezky. Český král Tatíček Masařík."
Dokonalost.
"Po mně je také pojmenován jeden pluk... Pluk Praotce Čecha? Nee, Svatopluk Čech."
Knihu nebo spíše divadelní hru jsem měla v rámci maturitní zkoušky. Rozhodně nelituji.
Oddechová divadelní hra u které není potřeba přemýšlet, jen si vychutnávat děj. Vtipná a výstižná charakteristika každé postavy ve hře. Věřím, že je to klenot a bude se o knize/divadelní hře mluvit a učit ještě dlouho.
Usmál se a udělal duhu...
naprosto jedinečné a jestli se někdy u něčeho upřímně zasměji, tak u děl pánů Svěráka a Smoljaka.
Souhlas s Aleshgang- jak tohle mohl někdo vymyslet- to byl prostě génius- obzvláště představy Zikmunda, jak v Nebi kolem Husa prochází a významně chřestí sirkami- o mě dostává do kolen doposud.