České nebe
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81988/bmid_ceske-nebe-tpt-81988.jpeg
5
348
348
Divadlo Járy Cimrmana série
< 16. díl
Nález Cimrmanovy hry České nebe potvrdil, že stopa geniálního autora nekončí rokem 1914. Drama zachycuje dobu, kdy na zemi propukla první světová válka. Sledujeme ji z nebe, kde se dávno mrtví velikáni českých dějin strachují o osud svého lidu. Česká nebeská komise ve složení sv. Václav, praotec Čech a J. A. Komenský se v krizové situaci rozšiřuje o nové členy, aby vnukla národu myšlenku samostatného státu. Hra je vhodná k oslavám 28. října, ale lze ji uvádět i jindy.... celý text
Přidat komentář
Je to perla v náhrdelníku her Járy da Cimrmana + pánů Smoljaka a Svěráka. Je dobře, že máme vydavatelství Paseka a tak jsou tyto hry zpřístupněny všem, kteří neměli možnost je vidět. Je to stejné jako s hrami V+W, které kdysi vyšly v knižní podobě. České nebe je kouzelné v tom, že se autoři doslova vymazlili se všemi zde vystupujícími postavami.
Domnívám se, že tentokráte trošíčku zaostává seminář za hrou, což není zvykem. Oba autoři si v době psaní zřejmě uvědomovali, že jde o jejich poslední hru a tak do toho finiše dali opravdu vše ! Patří jim můj velký dík.
Nemohu říci, která z postav se mi líbí nejvíce - ono se to střídá. Třeba miloučká Babička, uhánějící praotce Čecha. Frajer Karel Havlíček-Borovský, školící praotce o Rusku. Ješita Komenský najednou tákhle malinkatej, když si zařve "starej Radeckej" a také neustále poučující natvrdlého "Praotce". Nebo mistr Jan z Husince s "komplexy z Kostnice". A samozřejmě uštěkaný dialog svatého Václava s Radeckým.
Výhodou těch, kteří hru viděli je ono ztotožnění postavy s hercem. V tom je bohužel ale také ono "odcházení" úžasných lidí, kteří nám dělali radost. Zde musím odbočit a vzpomenout na pana Vozába, jako uhlobarona Ptáčka, pana Smoljaka (vězeň Kulhánek či Frišťa ze Severního pólu), či všestranný muzikant pan Vondruška, kterému se zdařilo proniknout až do nitra hory Blaník). Bohužel je nejde vyjmenovat všechny.
Zkrátka Divadlo JdC je nadčasové ! Udělalo radost několika generacím a je dobré, že matky a otcové předávají odkaz svým dětem, vnukům....
A na závěr ? Nedělá vám radost, že myšlenky velikána JdC pronikly na "prkna, která znamenají svět" přes Anglii až do horké Afriky ? Buďme rádi, že máme nad sebou ono České nebe.
České nebe je onou třešničkou na dortu našeho oblíbeného divadla. Snažili se vystihnout hlavní povahové vlastnosti hlavních a nám všem dobře známých postav. Propletec vztahů postav autorům umožnil spoustu humorných okamžiků, a využili toho dokonale. Jen jsem zvědav, zda bude hra uváděna 28.10.2018 ke stému výročí vzniku samostatného státu.
Poprvé jsem viděl v jihlavském DKO v listopadu 2008, podruhé přímo na Žižkově 29. listopadu 2017.
V přednášce mě pobavila nálezkyně hry, Cimrmanova kopírka a Flaška s Krabicí.
V samotné hře dál jazykovou hravost rozvíjí postava praotce Čecha, který si plete Kostku (SKN) s Krychlí.
(Co se týče komolení příjmení, mám osobní zkušenost s Antalem z Tašek.)
Z Husových plamenných řečí naskakuje nejen husí kůže :-)
"Havlíček: Svatý Václav píše
z té nebeské říše,
vstaň, Havlíčku, ze hrobečku,
ať se nám líp dýše.
Hus: Co jsem vám říkal? To je chlapík! Karle! Ty tvoje epigramy! Denně před spaním si jeden řeknu a spím jako dudek. (s. 30)
(...)
Havlíček: Hus - mravnosti brus.
Hus: Karle, nezlob se, ale tentokrát nejsi chlapík. (s. 41)"
..............................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha od více autorů
Za překrucování historických událostí odebírám hvězdy. Vždyť už přece nemusíme udržovat lživé propagandy, že c. a k. 28. pěší pluk odešel nadšeně do ruského zajetí. Tahle blbost je přece bezpečně vyvrácena, viz např. kniha Josefa Fučíka Osmadvacátníci - https://www.databazeknih.cz/knihy/osmadvacatnici-49807 Lidé, kteří se "vzdělávají" stylem "psali to v novinách" nebo "bylo to v televizi" tahle tvrzení berou nekriticky za fakt a lži o našich vojácích se i po více než 100 letech šíří dál.
Pro mě je tohle něco tak krásného a nepostižitelného. Stejně jako ostatní díla.
"České nebe se jasně rozzářilo" - cituji IDnes z roku 2008 a všem , a nám co Cimrmana milujeme se rozšířily zorničky a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Neboť Babička , které v nebi nejvíc chybí nějaká ta zvířátka – slepičky, telátka ..., omluva svatého Václava - "Promiňte, trochu jsem se zamodlil", a Hus, který kritizuje češtinu za to, že nemá "nehořlavá přirovnání"... to pak prostě musíte jen 100% souhlasit s názorem, že to nejlepší nakonec. A nezbývá než poděkovat. , neboť, jak je v divadelním kuse napsáno: " Tenhle kus, co hrajem vám, napsal Jára Cimrman" a končí slovy "... a dobře to dopadne". Úplně úžasné na tom je i to, že je z té melodie písničky Čechy krásné , Čechy mé je až fyzicky cítit, že nejen Cimrman byl opravdový Čech
Nejlepší nakonec! "Statečnost" učitele národů, Babička a vajíčka, praotec a jeho modly, sv. Václav telefonuje věřícím, že "nedá", Hus fanatik, Havlíček, nepolepšitelný kuřák, "sporťák" Tyrš a lampasák Radecký se svým maršem. Nic lepšího nám Cimrman zanechat nemohl a proto je asi správné, i když smutné, že je tím jeho dílo uzavřeno. Děkujeme, Mistře!
Velice důstojné rozloučení s bohatou a dlouhou kariérou. Po trochu slabší Africe se humor Cimrmanologů ukazuje opět v tom nejlepším světle. Upřímně jsem čekal jaké to bude a měl jsem trochu obavy, ale byl jsem velmi příjemně překvapen. Takto si představuji odchod na vrcholu. Jednoznačně pět hvězd.
Kniha patří mezi těch málo, které jsem dříve četla než viděla zdramatizované. Proto k němu nemám asi takový vztah jako k ostatním. Jiná dílka se mi zdají zdařilejší, i s s lepšími hláškami, České nebe mi přijde jen hrozně zpopularizované
Má nejoblíbenější hra Járy Cimrmana. Ani pro mě málem nemá smysl ji číst - z divadelního záznamu ji znám téměř na zpaměť. A mohla bych se na ni dívat znova a znova a přece bych vždy našla něco nového, zajímavého.
Tenhle inteligentní a vzdělaný humor Svěráka se Smoljakem je snad nesmrtelný, nechápu, proč se všichni tak diví, že i my, mladší generace, ho máme opravdu rádi. Sice jsem některé narážky pochopila až po některých hodinách dějepisu či literatury, ale o to větší zážitek pro mě pak hra je. Alespoň díky ní snad nikdy nezapomenu, že Otokar Březina byl básník symbolik - vlastním jménem Václav Jebavý nebo že Karel Havlíček Borovský psal epigramy a trnovou korunu od Boženy Němcové nenosí jen proto, že je mu malá! Mohla bych takhle pokračovat do někonečna.. :)
Škoda, že generace původních herců Divadla Járy Cimrmana postupně odchází. Ať pan Smoljak i pan Vondruška odpočívají v pokoji..
Tak za nějaké století se asi České nebe posune úplně jinam a za milion let asi už nebude.
Chválit dílo Smoljaka a Svěráka je na jednu stranu nošení dříví do lesa (chválí se samo), na druhou obligátní. Je neuvěřitelné a přitom nádherné být svědky toho, jak se díla současných autorů postupně stávají lidovou slovesností.
České nebe je pro mne jedním z nejoblíbenějších kusů. Skvost vybroušený do dokonalosti. Bohužel nedokážu vyplodit lepší slova chvály, než ocitovat několik hlášek. A vedle nich nelze nezmínit i neustálé narážky na oheň v dialozích s Janem Husem...
„Generála Laudona jsem si oblíbil, a on zase mě, mě, mě.“
„Nedám, nedám...“
„Dechová hudba!“
„Dobře, Říp a dost!“
PS: Tohle se netýká knihy, nicméně doporučuji divadelní záznam, kde hraje Ámose pan Svěrák a praotce Čecha pan Hraběta.