Hospoda na mýtince
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
Divadlo Járy Cimrmana série
< 3. díl >
Chudý muž zdědil hospodu, ale jeho děda byl samotář a hospoda byla v pustém lese…
Přidat komentář
Semináře tvoří zhruba polovinu tohoto díla, což není na škodu. Samotná hra je bravurní plná nečekaných zvratů a výborných slovních hříček. Je zajímavý co dokážou udělat chlapi pro ženskou která jen šla do města pro šafrán a trochu toho zázvoru....
Co jiného po Vraždě v salónním coupé, když ne Hospodu ně mýtince? Chronologicky si stojí opačně, Trachta je nám nicméně představen ve Vraždě, když ho pak vidíte i tady, potěší to.
Přítomnost inspektora Trachty nezbytně implikuje jednu věc. Ne, že by to byla přímo detektivka, to ne, ale jsou tu prvky záhady, které, při zpětném pohledu, dávají poměrně souvislou linku „stop“ vedoucí k danému závěru. Je tedy patrné, že tvorba Hospody na mýtince, která samozřejmě není primárně detektivní, inspirovala autory blíže se podívat na daný žánr.
Dílo je samozřejmě primárně o operetě. A v té se já naprosto, ale naprosto neorientuji. Prostě nevím, o co jde. Ostatně proto byla Hospoda (spolu s Cimrmanem v říši hudby) mezi posledními, ke kterým jsem se před léty dostal. Přeci jsem si je ale obě oblíbil.
Už úvodní semináře jsou bravurní. Pohybuji se aktuálně na akademické půdě. Nevěřili byste, jak časté jsou odkazy na "Tito mužové se nepochybně domnívali, že celá soutěž bude pro ně hladkou záležitostí, při níž si navzájem pochválí svá vlastní díla a rozdělí se o ceny. Jak to tak chodí. Tedy jak to tak chodilo!" (Jsem, mimochodem, překvapen, že ono "Jak to tak chodilo!" není obsaženo ve scénáři.) Vůbec celá scéna s uměleckou krádeží je rozkošně vtipná.
O nic horší není následná geniální parodie referátů (míněno shrnutí operety Proso), či zesměšnění odborných studií.
Samotná hra nabízí mnoho skvělých, nezapomenutelných scén. Mezi mé oblíbené samozřejmě patří „justiční omyl!“ a závěrečné "Byl jste vždycky poctivý člověk? Byl. Odseděl jste si poctivě dvacet let? Odseděl. Vidíte? Poctivost se nakonec vždycky vyplatí." To je tak krásná scéna! Nabízí úžasný podnět, ano, jistě parodický, ale přece, k zamyšlení. Mimochodem, těch právnických prvků je ve hře z nějakého důvodu více. Na začátku se ostatně setkáváme s notářem, závětí, té tematizace je tu mnoho. Nevím opravdu čím to je, že zrovna v téhle hře je toho vícero.
Nezbývá než se nakonec ještě jednou poveselit nad tím, že si dědeček otevřel hospodu, ale chodili mu tam lidi. Což je, myslím, mimořádně zlidovělé.
Do hospody na Mýtince dorazí nečekaně dva hosté hrabě Ferdinand von Zeppelin a uprchlý vězeň Kulhánek. V hospodě jsou pouze dva lidé hostinský a již dvacet let zde sedící a mlčící host Ludvík. A díky fiktivní lásce vyjde najevo tajemství, třeba i dvacet let staré. Další z fantastických her z pera Smoljak a Svěrák. Jejich vtipy, které jsou notoricky známé (postavil si hospodu a byl naštvaný, že mu tam začali chodit lidi) a kterých je v této hře opravdu hodně, si dovolím říct, že zlidověly. A já se vás dámy a pánové ptám? Kdo tohle má?
Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. A tak si postavil tohleto. Ty jsi tu, Ludvíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stály, to je pravda, ale jediny host. A takovy host, že to tak musím říct, neurazíš se, Ludvíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.
Úspěch her z divadla Járy Cimrmana se podle mě projevuje právě inteligentním humorem, který prostupuje jejich hrami. Není vulgární ani podbízivý a pokaždé mi zlepší náladu, i když jsem je četl i viděl mnohokrát.
Hostinsky: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, za co jste byl vlastně potrestán?
Vězeň: Nezlobte se, pánové, ale o tom nemohu hovořit. Obvinění je příliš hrozné. Ale věřte, že jsem byl odsouzen nevinně.
Hostinsky: Jestli jsem si to nemyslel! Nevinny člověk se pozná na první pohled.
Hrabě: No jo. Hned, jak jste vystrčil hlavu tam z toho roští, řekl jsem si: Justiční omyl!
Hostinský: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, na kolik let vás odsoudili?
Vězeň: Na dvacet.
Hostinsky: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, kolik z toho jste si už odseděl?
Vězeň: No, zítra tomu bude dvacet let.
Hostinsky: Já nevím, školy nemám, jsem jen prostý člověk, ale to už vám snad ani nestálo za to utíkat, ne?
Hospoda na Mýtince je v pořadí třetí Cimrmanovskou hrou především v režii pánů Svěráka a Smoljaka. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře, ( který je v tomto případě rozhodně povedenější než samotná hra, protože já ty zpěvy obecně jak knižní tak filmové nemusím ) nebo následné samotné hry mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Z Cimrmanových her není tato opereta tou nejpovedenější, já to vidím jako solidní průměr nadprůměr, prostor k zasmání obrovský, v paměti zůstalo hlavně Svěrákovo podání rázného hospodského, který má naval, a Cimrmanovo vynechání puberty - 60 %
Mohl geniální velikán napsat jinou hru než geniální? Nemohl. Proto 5 *****
Tento způsob humoru já prostě miluju a Cimrmana s ním...
A co už vůbec nechápu, jak se někomu může nelíbit - nebo, neřku-li tomu nerozumí. To musí být , panečku chudák, bez radosti k životu. Poslal bych ho do města, pro šafrán a trochu toho zázvoru, aby se mu rozsvítilo.
Vězeň: (Strauss – Netopýr)
To je směšné, cha – cha – cha,
tuze směšné, cha – cha – cha,
odpusťte mi, cha – cha – cha,
že se směji vám.
Hospoda Na mýtince – opereta.
S touto hrou jsem si nikdy nevěděl rady. Na jedné straně mě fascinoval způsob života Hostinského v hospodě na bezlidnaté, až, ano, nebojme se to vyslovit, pusté mýtince ...a trocha toho šafránu. Na druhé straně, a to jsou hned dvě věci. Jednak slovo „děvka“ použité ústy Hraběte, které mi ve hře absolutně nesedělo a pak závěr hry samotné a tím je příchod policejního vyšetřovatele Trachty. Ti všímavější si všimli, že to vlastně ani nebyl příchod. Jakoby to celé nebylo dořešené, ale herci si s tím přeci jenom poradili. Jen škoda, že z Vnučky byla vidět jen ruka, ...děvka jedna.
Odkaz na komentář k semináři s názvem „Nad operetním dílem Járy Cimrmana“, zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/hospoda-na-mytince-84280
Citát: No, no, celou dobu nikdo a teď takový nával.
Dielo operetné gynekológa samouka, ktorý neprešiel pubertou a nosil šaty po sestre (teda pána J. Cimrmana), mi opäť spríjemnilo večer. Seminár je brilantný! Dozvieme sa v ňom, ako bol Cimrman libretista znepokojený neabsolútnymi rýmami, o zavedení akustickej konštanty (dia-dia-dá či košické joj), čo-to o stíhacej vzducholodi Karel, o 7-hodinovej operetnej freske Proso... Zistíme, že Mácha bol sexuálny maniak a Jirásek že svoje diela písal ukradnutým atramentom :). Že Cimrmanov pamäťový kvocient bol žalostne nízky, že bol lakomcom (obálky plnil vodíkom, aby boli ľahšie) a iné pozoruhodnosti z jeho bohatého života :). Opereta Hospoda na mýtince poteší hudobnými a spevnými vsuvkami protagonistov (samozrejme, treba vidieť záznam), detektívna zápletka osvieži, no a výkony podané s ľahkosťou, bravúrou a radosťou sa postarajú o veľmi príjemný zážitok.
Asi nejlepší hra z Divadla Járy Cimrmana. Smoljak jako vězeň Kulhánek, Svěrák jako hostinský, Čepelka jako hrabě Zeppelin a Václav Kotek coby inspektor Trachta. Nejlepší hlášky:
"Byl jste vždycky poctivý člověk?" - "Byl" - "Odseděl jste si poctivě svých deset let?" - "Odseděl" - "Vidíte spravedlnost vždycky zvítězí!"
"Růženka, děvenka moje starostlivá, šla do města pro šafrán, a trochu toho zázvoru."
"Pro mne existuje jediná žena na světě. Setkali jsme se pouze na okamžik, když mě vedli v řetězech. Vidím ji stále před sebou, jak odstrčila stráž, nabrala vodu do dlaní a řekla. Pij."
Kdysi moje nejoblíbenější, dnes už to tak nevidím.
"Tak jezte, pijte, já to platím, nenechte se pobízet."
Jedná z mých nejoblíbenějších her DJC a kvalitou i jedna z nejlepších. Seminář s dokonalými rýmy, akustickými konstantami a dalšími velmi humornými glosami je prostě brilantní a herecké výkony při samotné hře v podání Miloně Čepelky, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka jsou prostě famózní. Vřele doporučuji.
Jednoduše geniální, ostatně jako všechny další cimrmanovské kusy. Ze semináře: Tahání se o světových skladatelů o operetu Proso ("...syn je neduživý! Půda ho neuživí!") nebo referát p.Bruknera ("Bach..." - "Hezky celé to řekněte..." - "Offenbach...")...
Samozřejmě i hra samotná nemá chybu... i když určité scénky (zejména ty zpívané a taneční) si vychutnáte lépe při sledování divadelního záznamu.
"...děvenka moje starostlivá..."
"To že řekla? To musí být ženská..."
Nejsem moc na operety, ale tato a potom úžasné Proso ! Oj-oj-joj ! Nádhera ! A ty české panenky na závěr ! Samozřejmě, když jsem viděl hry, musel jsem je mít i knižně. První pokus : Divadlo Járy Cimrmana neodpovídalo kvalitou tisku i provedení. To si Největší z Čechů zkrátka nezasloužil. Ovšem nic jiného nebylo. Ber ! Nebo prodám dalšímu ve frontě.
Ještě, že máme vydavatelství Paseka a kdo chce má možnost si koupit útlý, ale úžasný klenot.
Hra patří mezi mé nejoblíbenější a bylo velice těžké přijmout fakt, že vězně Kulhánka již nebude ztělesňovat pan Smoljak. Zkrátka on se pro tu roli narodil (tak jako pro Frištenského v Severním pólu) a byl geniální ! Samozřejmě měl úžasné partnery, hospodský s děvenkou, která šla do města pro trošku toho zázvoru - to nemůže být nikdo jiný než pan Svěrák. A pak ten do třetice: Joj - to musí být ženská ! Sexuální maniak - Hrabě Ferdinand von Zeppelin a jaký hold mu složil pan Čepelka . Ale nesmím opomenout Seminář a dálkově studujícího Cimrmanologie, kde dominuje pan Brukner. Dodnes slyším : š í ř e j i ???
Nesmrtelné hlášky, které ožívají před očima, když čtete. Jen číst ale nestačí, proto do dalších her nejdu. Spíš si je pustím.
Měl hospodu, ale chodili mu tam lidi ... Bohužel i dnes člověk na takové narazí (až se diví).
Rok 1982 a já se, díky Hospodě na mýtince , poprvé setkala s Cimrmanem a dlužno podotknout, že to je láska na celý život. Věřím, že až jednou budu odcházet z tohoto údolí, budu mít na tváři úsměv a z dálky uslyším- Šla do města, pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka moje starostlivá