Vražda v salonním coupé
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82002/bmid_vrazda-v-salonnim-coupe-LrR-82002.jpeg
5
245
245
Divadlo Járy Cimrmana série
< 4. díl >
Čtvrtý sešit souborného vydání Seminářů a her Divadla Járy Cimrmana. Divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimermana od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Představení je rozděleno do dvou částí. První z nich je seminář, v kterém se dozvídáme o životě Járy Cimermana a druhá část je už samotnou hrou. Detektivní činohra se odehrává v salonním kupé, kde továrníka Bienhanzela rozbolí zub.... celý text
Přidat komentář
Vražda v salonním coupé je v pořadí čtvrtou Cimrmanovskou hrou především v režii pánů Svěráka a Smoljaka. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře, ( který je v tomto případě tak nějak vyrovnaný se samotnou hrou ) nebo následné samotné hry mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Z Cimrmanových her není tato detektivní partie ta nejpovedenější, já to vidím jako solidní nadprůměr, prostor k zasmání byl, v paměti zůstaly hlavně hlášky ze semináře - balvan ve tvaru pařezu, červotoč pracující za stravu a povzdech No dobře, prostitutka - i s takovými lidmi musíme pracovat - 75 %
Ty Cimrmanovi hry mají tendenci být pořád lepší. Přes malou hospodu na mýtince až detektivku ve vlaku. Detektivní žánr mi není cizí (miluji Čapkovy povídky z kapes) a tady má to opravdu grády. Prostě líbí se mi když se do detektivky dá humor. Já se dost bavil, ale něco mi říkalo že ten Steward tu nebude jen tak....
Hry Járy Cimrmana mám moc ráda a k některým se ráda vracím opakovaně. No, přiznám se, že Vražda v salonním coupé mezi ně bohužel nepatří.
Zápletka sama o sobě je zábavná a nosná. Ale přišlo mi, že vyřešení celé té krimi linky přišlo moc rychle a moc snadno. Nevím, asi jsem moc ovlivněná filmem Rozpuštěný a vypuštěný, který na téhle hře staví. Uznávám, že by bylo nejspíš vhodné film i hru od sebe oddělovat jako dvě samostatná díla. Ale já se srovnání bohužel neubráním
Navíc se přiznám, že jsem tuhle hru viděla jen jednou a teď po X letech jsem se k ní vracela v tištěné podobě a nějak mi tam chyběl ten herecký přednes, který té hře dodává na větším šmrncu a vtipnosti. A tím, jak jsem to tu s těmi hereckými výkony neměla moc spojené, asi mi unikaly ty vtipné scénky, které vynikají na jevišti. Asi teda částečně moje chyba.
Nicméně je fakt, že s touto hrou jsem se zatím moc nepotkala. Proto to nízké hodnocení. Vidím, že tu jdu dost proti proudu, ale to se asi nedá nic dělat, no... :-(
Tuhle hru miluju! To sem v nejbližší době napíšu téměř jistě patnáctkrát, protože miluju, a to zcela upřímně, každou jednu hru z Divadla Járy Cimrmana. Vražda v salónním coupé není výjimkou, je samozřejmou součástí.
Je zvykem všech her do jedné, že parodují nějaký literární žánr či typ, postavu, archetyp či děj a pustou legrací nečiní z nich absurdity, ne, nýbrž rozkrývá jejich pravou podstatu, obnažuje je světu a dovoluje nám se jim smát. V tomto smyslu se jedná o pravou klasickou komedii v tom nejlepším smyslu. Vražda soustředí se očividně na detektivky. A svou práci dělá dokonale. Shodou okolností (no dobře, úplně shoda okolností to zase není) jsem zhruba před rokem četl naprostou většinu příběhů Sherlocka Holmese a mírně jsem se zajímal o ten žánr vůbec. Při sledování a tím více při čtení detektivek, kde vás neruší estetické působení provedení, člověk samozřejmě naráží na žánrové dominanty, archetypy, které už od zakladatelského díla zkrátka nemohou chybět. Cimrmanova hra je obnažuje zcela nezakrytě, sic ne hloupě a tupě.
Inspektor Trachta je kvintesencí takového archetypu (Auguste Dupin, Sherlock Holmes, Hercule Poirot, House ovšem i každý jeden detektiv zůstávající na poli klasické detektivky). Génius, jehož geniální postřehy jsou v posledku absurdní. Nejsou takové jen ty Trachtovy! Jsou takové postřehy všech výše jmenovaných, jen to není tak okaté. Od pozor k Dardanelám a od Dardanel k Bosporu a bum, je tu Popleta. Aby autoři mohli absurditu detektivek odkrýt precizněji, přidali Trachtovi něco z jiných postav, některé klasické složky přesunuli jinam. Trachtovi bylo přiděleno to, co obecně přináleží jejich kolegům (snad nepojmenovaný pomocník Dupinův (v povídkách vypravěč), Watson, Hastings, Wilson), tedy svalstvo, zdravé tělo. Ovšem odejmeme-li jim tuto charakteristiku, zbude už jen druhá polovina jejich charakteru – poněkud komická hloupost (ve srovnání s jejich detektivními kolegy), přičemž tedy na Hlaváčka zbyde jen ubohost. Detektivové bývají rovněž charakterizování laickostí, nezačleněním do policejní komunity. Ta je Trachtovi odebrána a přidělena Mayerovi. Je plně ukázáno jak podezřele to působí, je ukázáno to, co jinak ukazuje třeba seriál Sherlock s Cumberbatchem – ono je to tak trochu podezřelé. Nesmí nám chybět ani tak trochu hloupý detektivní konkurent Klečka.
A to je jen část charakteristik a hříček demonstrovaných na hlavní postavě detektivky. Je jich tam ovšem více, je jich tam strašná spousta. A všechno to dohromady tvoří fascinující guláš, který je parodií detektivky – a přitom jakoby její uměleckou definicí.
Vedle toho nesmí chybět naprosto geniální semináře, z nichž, tak jako ze hry, vzešlo kvantum vynikajících hlášek a prohlášení, která ovlivňuji českou kulturu en bloc. Pro nás právníky (ve výrobě) je takovým klasickým pionýrem slepých uliček Nejvyšší soud a šrapnel se v učebnách rozléhá pravidelně.
Nu dost. Prostě je to skvělé. Textové vyhotovení je oproti živému provedení očividně v lecčem velice ochuzené – ostatně zrovna herci Divadla Járy Cimrmana jsou proslulí jistým živým dotvářením svých kousků. Stejně je to však ohromně zábavné, takže doporučuji i ke čtení.
Vždy, když se potřebuji uklidnit, nasát něco pozitivního o světě - sáhnu po Svěrákovi. Dělám to už 30 let a skvěle to funguje.
Další k geniálních her z pera Svěráka a Smoljaka, která se tentokrát odehrává v kupé vlaku jedoucí z Istanbulu do Prahy, kdy do vyšetřování se pouští nedoceněný detektiv inspektor Trachta a jeho pomocník praktikant Jindra Hlaváček. Opět fantastický humor, kdy hlášky z této hry zlidověly .... "hledej šmudlo" používám velmi často. Fenomén typu Járy Cimrmana nenajdete nikde ve světě.
Hoj, dénta aparátoš!
Já jdu zamrkat na váš zub, pane továrníku.
Otevřete si na mě hubu, prosím.
(Bierhanzel otevře ústa) Oj! Fujvároš! (Steward vrtá)
Tak prosím. Flusněte, prosím.
Vražda v salonním coupé – Detektivní hra
Dlouhé tmavé tunely přináší smrt. Tedy, alespoň kdysi přinášely. Dnes už to možné není, protože „coupé“ jsou osvětleny a i když zhasnete, svítí vám nad hlavou bezpečnostní světlo. Asi je to právě díky této hře a hlavně díky Mistru, protože, a to si přiznejme, má asi velký podíl na tom, aby v tunelu bylo světlo. Jára Cimrman i teď zasahuje do naší doby. Nejlepší, pro mě, je postava Jindřicha Hlaváčka. Tedy jsem ovlivněn Miloněm Čepelkou, protože když jsem na této hře byl v divadle, tak to on hrál roli Jindry Hlaváčka. A právě jeho ústy jsem ústy pana Čepelky poprvé slyšel tu legendární větu, kterou řekla prostitutka Vilma „Hledej, šmudlo“. Perfektně zahrané a seminář i hra jsou na plný počet „kriminálníků“.
Odkaz na komentář k semináři „Na prahu kriminalistické kariéry“, který předchází této hře, najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/vrazda-v-salonnim-coupe-79803
Citát: No dobře, prostitutka. I s takovými lidmi musíme pracovat.
Vrchní inspektor Trachta a asistent Hlaváček, další povedená hra od Cimrmanů.
Cimrman kriminalista :). Mňa opäť oslovil viac seminár než hra samotná, no a v ňom hlášky ako "balvan ve tvaru pařezu", "v letáku na str. 428", "červotoč z Melbourne na vylehčené konstrukce výmenou za českého králika (který pracuje jenom za stravu)", "zlatníctvo Straka a syn" a mnohé ďalšie. No a najviac sa mi páčili zhudobnené priznania zločincov, básne a poviedky o lupičoch :).
Úžasná kriminální komedie v podání Divadla Járy Cimrmana. Nejlepší hlášky:
"Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!" - "No dovolte." - "Přinejmenším sprostého podezřelého."
„Hledej, šmudlo!“
"Bude to taková pěkná tečka, za tím naším případem. Opakuji! Bude to taková pěkná tečka, za tím naším případem!"
Absolutně skvělá hra. Seminář s perlami jako kriminální horor Chtěla bych ženicha mladého s kučeravými vlasy, Cimrmanovy povídky pro budoucí recidivisty Chytrý Lojza a Dobrý zvyk kasaře Bouzka nebo snímek Neodbytný detektiv a hlavně famózní hra s policejním inspektorem Trachtou dělají z Vraždy v salonním coupé jednu z nejlepších her DJC vůbec a právem si vysloužila tak vysoké hodnocení.
Ono je vůbec jedno, ke které hře "Největšího Čecha" napíši ,komentář, všechny jsou naprosto úúúúúchvatné" a máme je prostudovány původně ze šelakových LP, později CD, přímo z divadla, či z televize, která nám je dopřává obvykle na ČT2 na Silvestra.
Bohužel čas plyne rychlým krokem a i "Cimrmanové" jsou bohužel obyčejní lidé a tedy nám odcházejí (věřím, že do nebe velkého Járy, kde je furt veselo).
V komentované hře nemohu zapomenout na dialog inspektora Trachty s mladým (na jevišti již stříbrovlasým panem Bruknerem), a to když nadhodí problematickou Vilmu Puškášovou - divadelní "sqost". Leč nikdo to nevyjádřil na této stránce lépe, než woodward. To je ono ! Slibuji, že dále z toho budu "opraudu" vycházet.
Opět povinná četba (nebo povinný poslech) pro všechny.
„Stává se nám, že diváci nepoznají, kdy tato hra končí. Aby k tomu nedošlo, prozradím vám konec celé detektivky.“ :-)
„Hledej, šmudlo!“
„Stevarde! ... STE - VAR – DE! ... Stevarde, přicházíte jako na zavolanou.“
„V tunelu něco nestalo? Všechno érömy?“
„To je vaše ruka, pane továrníku Majere?“ - „Kterou ruku myslíte, pane inspektore?“ - „Přece tuhle studenou ruku.“ - „Ukažte, mohu si sáhnout? ... Ne, to není moje ruka.“
Je to velmi vtipná knížka, ale to, že je kniha psaná jako přepis divadelní hry mi příliš nevyhovovalo. Každopádně hlášky z Cimrmanových divadelních her opakujeme velmi často. Rozhodně doporučuji přečíst knihu a pak se podívat na divadelní hru.
"Září: Je zádumčivý. Říjen: Je zádumčivý. Listopad: Přinesl do školy benzín. Únor: Je zádumčivý. Duben: Přinesl do školy sirky. Květen: Navádí Kuncovou, aby zítra nechodila do školy. Zbytek třídní knihy je bohužel ohořelý."
"Kdo je tady nejstarší, kdo je tady nejstarší!" křičel jedenasedmdesátiletý Strauss a tloukl o stůl svým občanským průkazem.
"Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!" "No dovolte." "Přinejmenším sprostého podezřelého."
Jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Hlášky z ní bych mohla opakovat donekonečna. Jako dítě jsem zbožňovala detektivky a tahle hra za to nejspíš trochu mohla. Skvělý je i film Rozpuštěný a vypuštěný, který úderné duo Trachta-Hlaváček reprezentuje na televizních obrazovkách. Ačkoliv největšími hrdinkami filmu jsou samozřejmě kachny :).
Poprvé jsem se s Cimrmanem setkala na střední škole, kde mi spolužák půjčil gramofonovou desku. Nutno podotknout, že to bylo za hluboké totality a jí u vytváření rysů ( spíše použitím pauzáku obkreslovala díla spolužáka) poslouchala s smála se, až mi tuž stříkala na sněhobílý papír. Maminka humor nechápala, zatímco tatínek poslouchal se mnou a během poslechu a společného smíchu, padaly i hrubší výrazy ze strany tatínka ( jak ráda bych je teď poslouchala, kdybych ho slyšela) nad mými technickými výtvory. Prostě Cimrman zůstal u nás a v nás. Továrník Bienhanzel, inspektor Trachta i originál Hlaváček- byli prostě naši a když mi kdykoli "teklo do bot" vzpomněla jsem si na poslech a hned bylo lépe. Knižní verze je fajn, ale po poslechu , kdy v tomto případě přejímáte styl a atmosféru a užíváte si poslechu - zatímco kdybych četla jako prvotinu a neznala amosferu, asi bych mnohé nepochopila.
Za mě - Cimrmana na hrad.... a bude vyhráno