Němý Bobeš aneb Český Tarzan
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81996/bmid_nemy-bobes-aneb-cesky-tarzan-rSk-81996.jpeg
5
217
217
Divadlo Járy Cimrmana série
< 5. díl >
Pátý sešit souborného vydání Seminářů a her Divadla Járy Cimrmana. Záznam semináře Divadla Járy Cimrmana s ukázkami jeho dramatu Němý Bobeš aneb Český Tarzan, zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem a obnoveného po šedesáti letech známými cimrmanology Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem. Jedná se o jeden z nesporných úspěchů české teatrologie.... celý text
Přidat komentář
Jistá houbová kalamita, jak se ukázalo, málem zničila toto hodnotné páně Cimrmanovo drama, a to by byla vážně velká škoda.
Sám génius se o ní vyjádřil, že s ní byl hotový "ein-zwei". Netrvalo mi o moc déle zajistit, že působivé, ovšem značně neúplné drama, je tak výsledkem pilné práce pánů cimrmanologů, kteří byli nuceni ujmout se práce restaurátorské a text značně poškozený rekonstruovat.
Že se dílo povedlo, zjistíte sami :-).
Takže se pohodlně usaďte a sledujte...
Bylo, nebylo,
hajný nevěrnou ženu měl,
a tak ji za její zradu,
potrestat chtěl...
A tak se stalo, že český Tarzan, němý Bobeš, je šestnácterák!
Naučit ho alespoň nějakým lidsky přijatelným způsobům tak dalo dost práce.
Objevilo se přitom dost potíží, hlavně s plachostí... totiž , abyste věděli, "srny, jakmile se něčeho leknou, tak se okamžitě rozprchnou" ...
vrátit Bobše do lidské smečky, byl tak úkol vpravdě nelehký :-).
"Kdo se slzám ubrání?"
Když, jak všichni víme,
Bobeš, jak správný Tarzan,
po všech bědách,
najde otce, řeč i matku...
Po všech stránkách další génia hodné dílo, a to i přesto, že na této hře svou nesmazatelnou stopu zanechali místo samotného génia hlavně páni cimrmanologové a jejich restaurátorský um :-).
Jarův génius mi vždy navodí příjemný čtenářský (popřípadě divácky) zážitek!
Tady snad nelze šlápnout vedle.
Němý Bobeš se zcela vymyká ostatní hrám Járy Cimrmana, jedná se totiž o seminář a divadelní hru v celku. Přesto stojí za to. Je zde plno hlášek ve hře i semináři. Dějově slabší oproti jiným hrám, přesto zde toho najdeme také dost. No jo Cimrman nikdy nezklame.
PS: Fiedler S+S (Smoljak + Svěrák) nesahá ani po kolena.
Němý Bobeš patří mezi Cimrmanovými dramaty mezi snad nejhlubší studny neuvěřitelně chytlavých hlášek, které mi snad až nezdravým způsobem deformovala slovník. Nuda, nuda, šeď, i pro mě za mě jdete si třeba do prdele, udělám si na tebe kyj a další. Opravdu strašené.
Proto ji mám samozřejmě velice rád. Rekonstrukce ztracené hry, navíc komparovaná s pisatelem brožur z Vídně, je prostě dokonalá. Mnohočetná retrospekce navíc přidává celému počinu zcela unikátní ráz.
Tak Český Tarzan po mém soudu patří opravdu mezi klenoty nejen tvorby mistrovy, ale české dramatické tvorby vůbec. I zde se odráží, a silně!, české nacionalistické tendence a jistá přehlíživost k Němcům – na tak mistrné sarkastické úrovni, jakou v jiných dílech nenajdete. Perfektně to zachycuje jistou historickou tendenci národní. Ostatně i vztah k monarchii je zde krásně popsán, Cimrmanovou nedobrovolnou asistencí aristokracii. Prostě lahoda.
Další z naprosto geniálních her divadla Járy Cimrmana. Hajný Mikovec vychovává němého syna a jeho manželku již nikdo neviděl sedmnáct let a tak se farář s lékařem rozhodnout přijít záhadě na kloub a dozvědět se tajemství starého hajného. Miluju suchý český humor a právě na tom jsou postaveny všechny hry Járy Cimrmana. Je úžasné jak hlášky i z této hry ve společnosti zlidověly.
LÉKAŘ: Tak safra, chlapče, takový statný jonák, skály by to mohlo lámat. Jak
to, že ještě nejsi očkován?
HAJNÝ: Nic vám neřekne, je němý. Vychovaly ho srny.
HOSTINSKÝ: Poslyšte, pánové, nic mi do toho není, ale pročpak si ten chlapec nesedne?
LÉKAŘ: Je to neposeda.
To bylo tak ... naše značka, vaše značka, vyřizuje Štruncová. Cimrmanovská klasika.
FARÁŘ: ...tvůj záchod je plnej bobků.
HAJNÝ: Choděj mi tam srny.
FARÁŘ: ...a tvou ženu ...Makovče, že tys ji zabil?
HAJNÝ: Je na malinách.
PAPOUŠEK: Cos to udělal, Pepíku?
Seminář i hra se jmenují: Němý Bobeš aneb Český Tarzan
Seminář je v tomto případě hrou. Nebo hra je seminářem? Nevím. Ale co vím, je, že se seminář s hrou samotnou prolínají od začátku až do konce. Proto tu vznikla taková divná situace a nedá se zde samostatně hodnotit seminář a vlastně ani hra jako taková. Došlo tu k zajímavému jevu, kdy je potřeba se na věc podívat očima Járy Cimrmana a to tak, že vše je jedno. Proto nebudu rozebírat seminář ani hru, a to proto, že to vlastně ani nejde.
Rozhodně musím napsat, že takovéto pojedí mě velmi pobavilo a bavilo. Zvláště ty situace, kdy herci odehrají jednu pasáž hranou s odhrnutou oponou a posléze, kdy se opona zatahuje, začíná část „seminářská“, a obráceně, v době kdy se opona roztahuje začíná část „hráčská“.
Citát: Cos to udělal, Pepíku?
Jenže musím přistoupit k jednomu kroku. A tím je fakt, že by teď komentář k semináři a komentář ke hře, ..že by prostě oba komentáře byly stejné. A to nechci dopustit. Proto na tomto místě napíšu nejlepší moment v „semináři“ a u komentáře u hry, napíšu nejlepší moment ve hře. A tím snad uspokojím všechny své čtenáře. Zde následuje nejlepší moment ve hře:
A tím je moment, kdy na scénu přícházejí parohy, a divák si myslí, že přijde jelen. Ale místo toho přichází Bobeš, a již viděné parohy drží v ruce. Fakt silná scéna.
Zde následuje odkaz k semináři, za zataženou oponou, a nejlepší rozhovor, který v tomto díle zazněl (tedy jen jeho kousek):
https://www.databazeknih.cz/povidky/nemy-bobes-aneb-cesky-tarzan-79802
Citát: Tak takové to tedy bylo...
Hned zprvu se přiznám, že jsem samotný text četla pouze v rámci čtenářské výzvy.
Jsem velkým milovníkem divadla Járy Cimrmana a hry znám prakticky už nazpaměť (k nelibosti mého okolí - když ze mě padá jedna hláška za druhou).
Celou dobu jsem během čtení měla "scénu" před očima a vytvořila si tím takové soukromé imaginární divadlo.
Jako ostatně všechny hry Divadla JC je i tato vtipná, geniální a geniálně vtipná - tudíž plný počet hvězdiček je na místě. Vyřizuje Štruncová.
Velká část geniálního humoru je obsažena už v samotném textu, takže i jen pouhé čtení stojí za to.
Nestárnoucí klasika, která vždy potěší. Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2020.
Obíbená dvojice S+S opravdu nikdy nezklame! Toto je jejich další povedená hra, plná kvalitního českého humoru, nezapomenutelných hlášek a perfektního obsazení.
Krása českého jazyka a inteligentní humor za každé situace, i dnes aktuální zlidovělé hlášky - vychovaly ho srny, inu vysoká - se mně jako učitelce češtiny obzvlášť líbí...
Trošku odlišná cimrmanovka, ale naprosto úžasná. Je to krásná parodie na romány typu "chudý chlapec je synem šlechtice a stane se jím sám." Nejlepší hlášky:
"Kde máš ženu Mikovče?" - "Je na malinách"
"Cos to udělal, Pepiku?" - "Hezký!"
"První kolo, a hned premiér." (Podle prof. Fiedlera vyhrál Bobeš první kolo zemských voleb a stává se předsedou vlády.)
"V Bobšově milostném životě zazáří i perla nevšední krásy, maďarská herečka Elén Horváthová. I tuto soupeřku nakonec vyřizuje Štruncová."
"Je to můj syn!"
"Tady nas obchodní cestující seznamuje co všechno na sobě dívka neměla, že měla na posteli řetěz a co vše s nim musel dělat. Nuda, nuda, šeď, šeď"
Jinak a zajímavě pojatá hra a seminář.
Nebyla to špatná hra ... ale mě osobně se líbily hry, které měly oddělené části semináře a samotné hry ...
"Kde máš ženu Mikovče? Je na malinách", "Hurych a synové - parní mlýny" a další hlášky, které zlidověly. Nadto absolutně geniální postava starého papouška, jakož i němého Bobeše dělají z této hry jeden z výstavních klenotů DJC. Nelze jinak než hodnotit maximálním počtem hvězd.
Vše od A do Z - v y n i k a j í c í ! Ale nemohu si odpustit kousek ze semináře o hromadění horníků tam dole (jedna ze 2 klecí musí mít o jednoho horníka více, musí to být ta, která zajišťuje přepravu dolů). A geniální náprava Járy da Cimrmana v podobě upozornění : "Kamarádi ! V zájmu svých kamarádů přicházejte do práce řádně najedeni. Vítaná jsou zejména vajíčka, houby a jiná těžká jídla. Rubat musíte ze všech sil, abyste nějaké to kilo shodili. Jinak se nahoru nedostanete. " Po tomto opatření produktivita dolu Marcela prudce stoupla.
Stačilo navštívit představení "Němý Bobeš" a my Neználkové, jsme začali tak trochu chápat o čem ta ekonomie vůbec je.
"Ale silný otřes, jakým je bezesporu setkání s vámi, by mu mohl vrátit řeč."
Mně se vrátí při jakémkoliv setkání se semináři a hrami Divadla Járy Cimrmana radost a smích; a vlastně i ta řeč, protože si zase zopakuji oblíbené hlášky. Všechno už jsem viděla či slyšela minimálně desetkrát (ale za knížečky z nakladatelství Paseka jsem vděčná). Na Němém Bobšovi jsem navíc ocenila propojení semináře (všechny semináře mi obzvlášť v době studií - tedy některých nesmyslných přednášek - přišly jako to nejvtipnější na světě) a hry.
K těm níže uvedeným perlám ještě mé oblíbené:
A tak se návštěvou Járy Cimrmana ospalé lázeňské městečko přes noc proměnilo v překrásnou uhelnou pánev.
První kolo, a hned premiér. (Podle prof. Fiedlera vyhrál Bobeš první kolo zemských voleb a stává se předsedou vlády.)
V Bobšově milostném životě zazáří i perla nevšední krásy, maďarská herečka Elén Horváthová. I tuto soupeřku nakonec vyřizuje Štruncová.
Opět špičková klasika. Seminář kvalitou opět téměř překonává samotnou hru. Jak je možné, že se ani po dvacátém přečtení/poslechu neomrzí? Geniální.
"čelní ochranář zbytků přírody..."
"Pane profesore, a jak je ten váš ptáček asi veliký?"
"Nemohu si stěžovat, svědí to jako čert. Vyřizuje Štruncová."
"Cos to udělal, Pepiku?" "Hezký!"
Němý Bobeš je proti ostatním hrám možná odlišný svojí strukturou a možná není "tak profláklý", ale rozhodně není o nic horší hrou. Aspoň tedy já se při čtení této hry docela pobavila.
Možná právě ta struktura tuto hru ozvláštňuje a udělala ji pro mne zajímavou. Tradičně v cimrmanovském duchu tu potkáváme neotřelé charaktery a pobavíme se u skvělých hlášek a geniální argumentace vůči vídeňskému cimrmanologovi Fiedlerovi. Možná se tahle hra neřadí mezi ty moje nejoblíbenější, ale bavilo mne to hodně.
"Cos to udělal, Pepiku?"