Jablko
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241168/bmid_jablko-tGQ-241168.jpg
4
290
290
Kvítek karmínový a bílý série
< 2. díl
Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) „Jak se opovažujete, pane? Co je to za konec!“ spílala jedna čtenářka autorovi románu Kvítek karmínový a bílý. Jiný čtenář mu napsal: „Co se konce týče; píšete pokračování, ne? Sofie vyroste v moderní ženu s průkopnickými názory, možná se sama stane spisovatelkou?“ A další čtenář protestoval: „Romány nemají prostě jen tak přestat! Romány se nepodobají skutečnému životu. Romány mají mít uspokojivé sevřené konce.“ Jak vidno, otevřený konec románu nedal spát nejednomu čtenáři – mě nevyjímaje. Po devíti stech stranách zajímavého a čím dál napínavějšího čtení se prostě nechceme smířit s tím, že se nedozvíme, co se stane s hlavními hrdiny, s nimiž jsme strávili tolik času, sžili jsme se s nimi, zamilovali si je nebo je naopak nesnášeli. Michel Faber (1960), autor bestselleru z viktoriánského Londýna (v originále vyšel v roce 2002, česky v Argu v překladu Viktora Janiše v roce 2014), dostal řadu dopisů od čtenářů ze všech koutů světa a mnozí z nich byli s jeho zakončením nespokojeni, byť jinak román chválili. Faber však pokračování svého mistrovského díla neplánoval; vše, co chtěl napsat o svých postavách, už napsal. Nakonec se ale čtenáři přece jen dočkali něčeho, co sice není pokračováním románu, ale co je k některým jeho postavám vrátí: sbírka sedmi povídek Jablko z roku 2006 má podtitul Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého a česky vyšla přesně rok po vydání Kvítku (opět v Argu a v překladu Viktora Janiše). Právě v předmluvě k Jablku Faber cituje některé dopisy od čtenářů a vysvětluje, proč nenapsal pokračování Kvítku a proč napsal nakonec aspoň tyto povídky. Nechť však čtenář opravdu nečeká, že se podrobně dozví, co se stalo se Sugar, Sofií, Agnes, Williamem či Emmelínou, byť jistých náznaků se dočká. Prostitutku Sugar, která se v Kvítku osudově zaplete s dědicem voňavkářského impéria Williamem Rackhamem, což ovlivní život nejen jejich, ale i Williamovy manželky Agnes a dcery Sofie i dalších postav, autor „navštíví“ hned ve dvou povídkách, ale ještě v době, kdy pracovala v bordelu paní Castawayové a Williama dosud nepoznala. V první povídce Vánoce v Silver Street chce Sugar udělat radost chlapci Christopherovi, který je synem jiné prostitutky a v bordelu vykonává různé práce; protože chlapec sotva ví, co jsou Vánoce, koupí mu Sugar přáníčko a dobré jídlo. V povídce Jablko pak Sugar jednou po ránu vzbudí zpěv křesťanské misionářky z ulice a Sugar přitom uvažuje o čtení románů na pokračování, o psaní vlastní knihy i o tom, jak jednou určitě vypadne z tohoto podniku, až pozná nějakého boháče, jehož si omotá kolem prstu… V bizarní povídce Clara a Krysí muž zjistíme, že bývalá komorná Agnes Rackhamové Clara, která byla propuštěna, se živí jako pouliční prostitutka. Sledujeme, jak splní/nesplní podivné přání jednoho podivínského klienta. Čokoládová srdíčka z Nového světa se odehrávají asi dvacet let před událostmi Kvítku; hrdinkou je tehdy ještě mladá Emmelína Curlewová (v Kvítku ji známe jako Foxovou). Její otec, dr. Curlew, má obavy, že jeho nepříliš hezká dcera zůstane starou pannou a s nadějí pohlíží na to, když jí jeden majitel bavlníkových plantáží z americké Georgie (a přirozeně otrokář) pošle bonboniéru a dlouhý dopis reagující na jeden z mnoha Emmelíniných dopisů proti otrokářství, které dívka posílá do Ameriky. Moucha a její účinek na pana Bodleyho nás zavede do jednoho bordelu, který dopoledne navštíví pan Bodley, přítel Williama Rackhama, nikoli však, aby využil služeb jedné z dívek, ale spíš aby si vylil srdce, neboť ho postihla jakási existenciální krize, z čehož jsou bordelmamá i přítomné dívky poněkud v rozpacích. V předposlední povídce Medicína se podíváme přímo za Williamem několik let poté, co Sugar zmizela i s jeho dcerou Sofií a co se jeho žena Agnes údajně utopila v Temži. Zjistíme, že předčasně zestárlý a nemocný William, utápějící se v alkoholu, je podruhé ženatý a že na Sugar vzpomíná se směsí zlosti, lítosti i touhy. Poslední a nejrozsáhlejší povídka Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích má nejbohatší děj (některé předchozí povídky jsou spíš jakési črty a děj vlastně ani nemají) a naznačí leccos zajímavého o osudu Sofie Rackhamové; a mj. vypráví o hnutí sufražetek v roce 1908. Povídky obstojí samostatně i u těch, kteří Kvítek neznají, ale přirozeně daleko víc si je vychutnají čtenáři, kteří Kvítek četli. Jsou skvěle napsané, jak je ostatně u Michela Fabera zvykem; a výborně přeložené, jak je zase zvykem u Viktora Janiše.
Sbírka povídek s několika postavami z Kvítku, někdy se děj odehrává před dějem románu, někdy po něm. Celkem zbytečná kniha, povídky sice mají nějakou roztomilou premisu, ale většinou vyšumí bez pointy. Doporučuji jen pokud se vám román fakt hodně líbil a chcete se k oblíbeným postavám vrátit.
(SPOILER)
No v prvom rade sa mi nechcelo veriť Faberovmu predslovu, že by niekomu mohla vôbec napadnúť teória, že po konci Kvítku sa Sugar, Sofia a Agnes stretli, a žili šťastne, až …
A už vôbec naznačovanej väčšinovosti tejto infantilne nezmyselnej myšlienky.
Čo už som ochotný chápať by bolo, že čitatelia potrebovali vysvetlenia, aj keď mne osobne sa to viac páčilo bez nich.
No a tento spin-off bol teda jak stvorený pre mňa. Zároveň som rád videl starých známych, zároveň som nenarušil tajomstvá, no a v neposlednom rade som sa dočkal vyvrátenia (evidentne) nonsensu s živou Agnes.
Čo sa týka poviedok ako takých, najslabšie mi prišli obe o Sugar. Bezkonkurenčne najlepšia s Emelínou, to bola genialita. Ten zvyšok príjemne dotváral atmosféru okamžikov tej ktorej postavy, a najviac mi to sedelo asi u Bodleyho.
Minulý víkend jsem skoro na jeden zátah přečetla tuhle krátkou povídkovou knihu od Michela Fabera. Po dvou letech od přečtení Kvítku jsem zase měla možnost vrátit se do ulic Londýna na konci 19. století, připomenout si postavy z knihy a zjistit, jak se teď mají a dokonce i trochu odkrýt, jak dál pokračovaly jejich příběhy.
Mám moc ráda Faberovu práci s textem a jeho vynikající české překlady Viktora Janiše. Vždy, když nastane ten pravý čas na Fabera, čtení jeho knih je pro mě jako pohlazení.
Pro všechny milovníky a milovnice Kvítku je tohle knížka, kterou rozhodně musíte mit v knihovně také!
Na rozdíl od čtenářů, které Michel Faber cituje ve své předmluvě k Jablku, necítil jsem po přečtení "Kvítku" žádnou zvláštní potřebu dovědět se, jak dále pokračovaly osudy Sugar a dalších postav z románu.
Přesto však pokračování ve formě povídek hodnotím pozitivně. Autor opětovně prokázal své literární kvality, vytříbený styl a jazyk. Znovu nás zavedl do prostředí viktoriánské Anglie, které tak výstižně popsal již v "Kvítku".
Povídky lze číst i bez znalosti kontextu, což je velkým plusem knihy. Doporučuji.
Jako nadšený čtenář Kvítku jsem nemohla odolat i této povídkové knize. Zároveň jsem si ale říkala, jestli nemám příliš velká očekávání? Kniha je kratičká a má větší písmena, navíc má předmluvu, takže obsahu není mnoho. Nesnaží se jen autor vydělat na úspěchu své předchozí knihy? První povídka jako by řekla, že mám pravdu, vůbec mě nazaujala. Ale nakonec byl celkový dojem dobrý. Několik povídek dokonce dalo nakouknout do světa po Kvítku, takže jsem se dozvěděla (aspoň trošku), jak to dopadlo s Williamem, Sugar a Sofií. Bohužel ale autor místy trpí dvěma nešvary: jednak ironizujícím porovnáváním se současností (které je trošku kostrbaté), jednak narážením na Kvítek, které čtenáře, kteří Kvítek nečetli, zmate a ty, kteří ho četli, moc nenadchne...
Čekala jsem více o Sugar a Sofii. Něco málo sice dovysvětleno bylo, ale ...
Na povídky jsem byla moc a moc zvědavá. Ze začátku jsem se nemohla začíst. Ale nakonec mám z knihy krásný pocit. Poslední povídka je naprosto úžasná :-)
S pauzou mezi Kvítkem a Jablkem... a prožitek nebyl tentokrát tak intenzivní. Asi tím, že 176 stran působí v kontextu Kvítku pořád trochu jako předmluva... Nápad je to geniální, ale pořád se cítím tak nějak nenasyceně...
Výborná knížka!
Jednotlivé povídky jsou jako bonbónky - pamlsky podávané po obsáhlém Kvítku. Jako bychom vždy na chvilku nakoukli do života té které postavy - předtím či poté. Někdy se neubráníte překvapnému „Ahá“, když do sebe něco zapadne, a jindy třeba jen pokývete hlavou, protože to „nemohlo dopadnout jinak“.
Už je mi skoro hloupé pořád chválit knihy pana Fabera :). Knihy citlivé, cituplné, kde se ale na city netlačí. Jeho tvůrčí invence je zkrátka obdivuhodná a to je velká paráda. Co víc si čtenář může přát?
---
„V každém příběhu, který přečetla, jsou ženy apatické a bezpáteřné a nesnesitelně ctnostné. Nechovají žádnou nenávist, myslí jen na manželství, pod krkem neexistují, jedí, ale nikdy nekadí. Kde jsou v moderní anglické próze autentické plnokrevné ženy? Žádné neexistují! (...)
Jaký má smysl číst příběhy jiných lidí? Měla by psát své vlastní. Čtení je už ze své postavy přiznání porážky, rituální sebeponížení: ukazuje, že jiné životy pokládáte za zajímavější než ten vlastní.“
---
„Nic nedokáže zkazit dějinný okamžik tak jako plný močový měchýř. Klidně by z nebes mohl sestupovat Ježíš Kristus zavěšený do Trojské Heleny, a vy byste se pořád poohlíželi o záchodu.“
Povídky jsem četla ihned po Kvítku. Jedná se o střípečky ze světa předchozího románu. Některé by obstály i zcela samostatně, jiné by bez Kvítku byly dost o ničem. Neprozradí nám toho o moc víc, ale je fajn se ještě jednou s některými z postav na stránkách potkat. Víc ale čekat nelze.
Okamžite po prečítaní Kvítka / Kvítku, som otvoril Jablko ktoré by malo v márnej nádeji zodpovedať otázky ktoré kládol koniec Kvítka.
V predslove autor upozorňuje na to,že Jablko nemá za úlohu byť pokračovaním Kvítka a ani nemá byť nejaká " nadstavba " resp. splatený dlh. Rozosmialo ma ako vtipne autor okomentoval prosby ( vyhrážky ) na pokračovanie Kvítka. Stojí za to prečítať si predslov k tejto kratučkej zbierke poviedok, dávno ma tak príjemne nič nerozosmialo ako autor ktorý je síce inteligentný ale má zmysel pre iróniu..no koledovali si o to :)
Samotné poviedky ? čo povedať ? Mierne ale naozaj mierne nám odhalili udalosti PO Kvítku. Skôr ako začnete tancovať čaču tak pokoj a kľud, nejedná sa o nič viacej ako náznaky a to dosť šetrné. Autor je " lakomý " na informácie a necháva si všetko pre seba. My úbohí čitatelia sa dozvieme nejaké veci PRED a PO ale nie je to nič čo nám otvorilo ústa a ostali by sme v nemom úžase tri hodiny. Po pravde netrvalo mi ani dve hodiny a poviedky som prečítal. Neboli zlé, neboli dobré. Určite ale patrili do sveta Kvítka a autora musíme pochváliť,že udržal atmosféru tak typickú pre Kvítek. Ako vždy kvalitný preklad pána Janiša.
Měla jsem výhodu, že jsem nemusela několik let čekat a rovnou jsem skočila z Kvítku do Jablka a fragmentů života známých postav, natěšená, že se mi uleví, že všem se dostalo, čeho mělo, a že to dopadlo, jak si představuju, nebo ještě tak, kam moje představa ani nesahá, ale přídavek, ač chutný, byl jakoby k jinému menu. A taky to chtělo podstatně víc Cukru :).
Pod tíhou korespondence, kterou zaslali dychtiví čtenáři knihy Kvítek karmínový a bílý Michelu Faberovi, dožadujíc se pokračování, či objasnění osudů některých postav z této knihy, nakonec autor neodolal proseb a v rozmezí roků 2002 až 2005 napsal sérii byť krátkých, ale pěkných a hravých povídek, ze světa hlavní hrdinky Sugar. Jsou to jen takové lehké etudy, drobné střípky a čtenář by v nich neměl hledat odpovědi na své otázky. Fáber chtěl spíše své fanoušky potěšit, znovu je pozvat do staré Anglie, nechat je nahlédnout do známých uliček a opět jim poskytnout krátké setkání se " starými známými ". Povídky jsou žertovné, autor je mistr kontrastu - krásné obrazy z levandulových polí neváhá rozříznout sprostými výjevy, dojímavé chvilky se Sugar poskvrnit špínou reality všudypřítomné bídy....
Jako vtipné vidím to, že namísto toho, aby povídky zodověděly některé otázky z knihy "Kvítek karmínový a bílý", tak nastoluje další otevřené konce. Povídky jsou pěkné čtivé a zajímavé. Přitom zachovává charaktery původních postav.
Povídková kniha Jablko od Michela Fabera. Z jeho knihy Kvítek karmínový a bílý jsem byla nadšena a naprosto stejně nadšená jsem i z této knihy. Škoda, že měla pouhých 175 stran. Faber má tak dokonalý literární projev, že bych jeho knihy mohla číst od rána do večera.
Jsem trochu ochuzena tím, že jsem nečetla Kvítek,ale myslím si, že mi to určitě neubralo na příjemném dojmu a nadšení z povídek. Faber je skvělý autor a já se jej nehodlám jen tak vzdát. Pospíchám do knihovny nejen pro Kvítek, ale i další cenné kousky.
přečetl jsem po Kvítku a vypadá to, že jsem s autorem skončil: tyto povídky jsou nudné, bez nápadu - jako když spisovatel uklízí stůl a vyždímá nalezené makulatury, snad vznikly z nucení nakladatele vytřískat po komerčním úspěchu Kvítku ještě pár drobných, anebo jako úlitba autora primitivnějším čtenářům
Štítky knihy
povídky anglická literatura viktoriánská doba
Část díla
Clara a Krysí muž
2005
Čokoládová srdíčka z Nového světa
2005
Jablko
2005
Medicína
2005
Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích
2005
Autorovy další knížky
| 2014 | Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Koho nadchl Kvítek, bude rád za opětovné setkání s některými postavami. Ať však nečeká,že rozlouskne jak to bylo dál. Spíš než povídky s pointou jsou to letmé črty , stojí spíš na odstínu, náladě než na příběhu.