Jablko
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241168/bmid_jablko-tGQ-241168.jpg
4
297
297
Kvítek karmínový a bílý série
< 2. díl
Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.... celý text
Přidat komentář
Je to jakési uspořádání a sumarizace postav, které člověk jen nerad opouštěl v Kvítku...V tomto universu se opět ocitneme, jenže jako v povídkové formě a to jakkoliv je to snažně poskládané, se všemi pocity a podobnostmi, tak to postrádá tu románovou akci, nevím jak lépe to nazvat, možná smělost...Možná jen to jen nezvyk v jaké podobě jsou další osudy napsány, možná je to jen v té proporci.
Ano, střípky ze života Sugar a dalších postav z Kvítku mě bavily. Ale já toho chci víc, milý pane Fabere, jednou si nás rozmlsáte devítisetstránkovým opusem a pak přidáváte jen drobečky...
Má to smysl hlavně pro čtenáře knihy Kvítek karmínový a bílý. Dozví se tam něco víc o osudech postav. Ale možná bude o trochu zklamáním, protože to co bychom chtěli vědět nejvíc se stejně nedozvíme. I když možná ne...poslední kapitola totiž odhalí velmi zajímavou skutečnost...
I když jsou některé povídky jen takové střípky, ta forma je bezchybná. Poslední povídka mě v rámci toho "co se dál stalo se Sugar" víceméně uspokojila.
překvapujíce, co všechno se může stát. Minulost, součastnost a hlavně budnoucnost nabízí nepoznané. A osud hlavní postavy z Kvítku? Stačí se začíst a být opět překvapeni.
Dychtivost po dalším osudu Sugar stále neukojena,nicméně povídky pěkné,ačkoliv cítím mírné zklamání.
Knížka se mi četla dobře, i když povídky nejsou zrovna můj oblíbený žánr. Po prvních několika příbězích mě napadlo, že autor vydal to, co se "nevlezlo" do románu Kvítek karmínový a bílý. No nakonec jsem se dočkala pokračování osudů některých postav a příběhy se s Kvítkem navzájem doplňovaly jako puzzle. Naštěstí pro nás čtenáře máme možná naději na další příběhy, protože skládačka není ani zdaleka úplná. Jako úplně nejlepší se mi zdála první povídka Vánoce v Silver Street a zaujala mě také poslední povídka Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích popisující pochod žen za volební právo z pohledu malého chlapce. Tato kniha podle mě nedosahuje kvality Kvítku, ale my, co nás mrzelo, že Kvítek karmínový po několika set stranách skončil, to autorovi rádi odpustíme.
Knihu jsem si koupila s myslenkou, ze se dozvim konec Kvitku,ale bohuzel se spise stalo to, ze jsem vice zmatena a dychtiva po konci.
Jak tak koukám, patřím k menšině čtenářů, kteří před těmito povídkami nečetli Kvítek.
Tudíž bez znalosti postav a kontextů, mohu říci, že povídky se mi četly dobře a vesměs se mi i líbily.
Jak z autorovy předmluvy, tak i ze zdejších komentářů vyplývá, jediné - budu si muset přečíst Kvítek, bych zjistil co je oprávněnosti na tom humbuku kolem.
čekal jsem na Jablko jako na Vánoce....tímžto jsem obé spojil a na Vánoce si ho nadělil. Bylo to stejný jako s Kvítkem - dveře se pootevřely a já zvědavě nahlížel škvírkou do života svých oblíbených postav! Samozřejmě jsem se nejvíc těšil na Sugar, ale mstivě a rád jsem nadzvedl spodničku nepříjemné služky Clary, smutně pokýval nad osudem nevyspalýho Bodleyho a spolu s ním znechuceně zíral na mouchu prdelní, tajně ochutnal jedno čokoládový srdíčko z Emmelínina dopisu, zvedl ze země jablko s mladou slečnou Sugar a konečně (!!!) zjistil, kam zavedl osud malou Sofii!
Co mě ale dostalo nejvíc je autorova věta na straně 153 (cituji: Chápu, jak rozčilující je dostat se jen takhle daleko a nevědět, co se stalo pak. To bych vám neudělal!) Tenhle ukrytej vtípek autora, kterej v Kvítku po tisíci stranách napsal - a už toho bylo dost, víc vám neřeknu čau! jsem opravdu ocenil a odpustil mu džihád, kterej jsem mu po Kvítku sliboval! Výbornej Janišův překlad netřeba zmiňovat - Jablko, jež mu bylo hozeno, chytil, nechal dozrát a vložil do něj svoje nepřekonatelný já! Janiš, Hrách a novicka Knapová jsou moje současný the best of překlad! :)
Ať vám Jablko chutná tak, jako mně!
Je až k neuvěření, jak někteří autoři dokáží přenést čtenáře do příběhu několika řádky a Faber mezi takové nepochybně patří. Ačkoli jsem očekávala spíš vysvětlení či popis dalších osudů hlavních postav "Kvítku", rozhodně jsem nebyla zklamaná z poněkud jiného pojetí této sbírky. Jak píše autor v předmluvě, povídky představují spíše jakási další nahlédnutí do života některých postav a nabízejí čtenáři vodítka, na jejichž základě může fantazírovat, kam se asi ubíraly jejich další kroky. Čtenáři očekávající jasné závěry tak mají smůlu. Přestože se tedy jedná spíše o taková okénka, střípky, více či méně banální příhody ze života Sugar, Williama a dalších postav, sbírka nevyznívá jako nějaké nepovedená snaha přiživit se na úspěchu "Kvítku".
S každou povídkou se totiž vrátíte zpět mezi do viktoriánské Anglie a budete s postavami prožívat jejich rozhořčení, sebelítost, lásku i odpor a budete mít pocit, že nejste pouhými čtenáři, ale že stojíte v rohu Williamovy pracovny, že spolu s Sugar procházíte Silver Street nebo jste svědky průvodu odhodlaných sufražetek. Každá z povídek je vlastně takovým malým klenotem bez ohledu na top, jak "obyčejný" je její námět. Škoda, že jich sbírka obsahuje pouze sedm, ale jak se říká, dobrého pomálu.
Kvítek byl pro mě skorem zjevení, nadchl mě ten svět, postavy, jazyk, kterým byl psán (a přeložen), takže jsem se na další příběhy těšila. A čtou se krásně, některé povídky jsou jen střípky či střípečky, které klidně mohly vypadnout při ořezu dokonalého okna "Kvítku", v tom příběhu mohly být a nerušily by. V této povídkové sbírce si je můžeme zasadit do kontextu a rozhodně nepořežou. Akorát jsou ty střípky někdy hodně titěrné a hladový čtenář by je chtěl malinko větší, tak je lačný po oblíbených postavách, místech, příbězích. Ale musí se bohužel smířit s tím, že nikdy nebude zcela nasycen, protože "Kvítku" nikdy nebude dost a vlastně by se dal číst donekonečna. Už jsem se smířila s tím, že se zcela nedozvím, co se s těmi kterými postavami přesně stalo, a vlastně mi nevadí, že je to otevřené, pořád je prostor pro spekulace, i když Faber malinko naznačuje.
Ze všech povídek bych rozhodně vyzdvihla tu poslední "Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích" - ta by naprosto obstála sama o sobě, i kdybych "Kvítek" předtím nečetla, takže tahle povídka ode mě dostává 5+. Dohromady ale dávám 4, asi i proto, že celkově Jablko Kvítek nedohonilo, jen hodně hezky doplnilo. Fakt je, že přijít Faber s dalšími úlomky, byť sebeminiaturnějšími, okamžitě po nich lapnu a budu doplňovat dál.
Část díla
 |
Clara a Krysí muž 2005 |
|
Čokoládová srdíčka z Nového světa 2005 |
|
Jablko 2005 |
|
Medicína 2005 |
|
Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích 2005 |
Autorovy další knížky
| 2014 | Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Nejsem povídkový typ a u Jablka se mi to potvrdilo. Ačkoli jsou povídky skvěle napsané (a samozřejmě skvěle přeložené), jsem lehce zklamaná. Chtěla bych vědět víc.. Nebo naopak raději vůbec nic.