Jablko přehled

11.12.2023

Koho nadchl Kvítek, bude rád za opětovné setkání s některými postavami. Ať však nečeká,že rozlouskne jak to bylo dál. Spíš než povídky s pointou jsou to letmé črty , stojí spíš na odstínu, náladě než na příběhu.

08.02.2023

(SPOILER) „Jak se opovažujete, pane? Co je to za konec!“ spílala jedna čtenářka autorovi románu Kvítek karmínový a bílý. Jiný čtenář mu napsal: „Co se konce týče; píšete pokračování, ne? Sofie vyroste v moderní ženu s průkopnickými názory, možná se sama stane spisovatelkou?“ A další čtenář protestoval: „Romány nemají prostě jen tak přestat! Romány se nepodobají skutečnému životu. Romány mají mít uspokojivé sevřené konce.“ Jak vidno, otevřený konec románu nedal spát nejednomu čtenáři – mě nevyjímaje. Po devíti stech stranách zajímavého a čím dál napínavějšího čtení se prostě nechceme smířit s tím, že se nedozvíme, co se stane s hlavními hrdiny, s nimiž jsme strávili tolik času, sžili jsme se s nimi, zamilovali si je nebo je naopak nesnášeli. Michel Faber (1960), autor bestselleru z viktoriánského Londýna (v originále vyšel v roce 2002, česky v Argu v překladu Viktora Janiše v roce 2014), dostal řadu dopisů od čtenářů ze všech koutů světa a mnozí z nich byli s jeho zakončením nespokojeni, byť jinak román chválili. Faber však pokračování svého mistrovského díla neplánoval; vše, co chtěl napsat o svých postavách, už napsal. Nakonec se ale čtenáři přece jen dočkali něčeho, co sice není pokračováním románu, ale co je k některým jeho postavám vrátí: sbírka sedmi povídek Jablko z roku 2006 má podtitul Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého a česky vyšla přesně rok po vydání Kvítku (opět v Argu a v překladu Viktora Janiše). Právě v předmluvě k Jablku Faber cituje některé dopisy od čtenářů a vysvětluje, proč nenapsal pokračování Kvítku a proč napsal nakonec aspoň tyto povídky. Nechť však čtenář opravdu nečeká, že se podrobně dozví, co se stalo se Sugar, Sofií, Agnes, Williamem či Emmelínou, byť jistých náznaků se dočká. Prostitutku Sugar, která se v Kvítku osudově zaplete s dědicem voňavkářského impéria Williamem Rackhamem, což ovlivní život nejen jejich, ale i Williamovy manželky Agnes a dcery Sofie i dalších postav, autor „navštíví“ hned ve dvou povídkách, ale ještě v době, kdy pracovala v bordelu paní Castawayové a Williama dosud nepoznala. V první povídce Vánoce v Silver Street chce Sugar udělat radost chlapci Christopherovi, který je synem jiné prostitutky a v bordelu vykonává různé práce; protože chlapec sotva ví, co jsou Vánoce, koupí mu Sugar přáníčko a dobré jídlo. V povídce Jablko pak Sugar jednou po ránu vzbudí zpěv křesťanské misionářky z ulice a Sugar přitom uvažuje o čtení románů na pokračování, o psaní vlastní knihy i o tom, jak jednou určitě vypadne z tohoto podniku, až pozná nějakého boháče, jehož si omotá kolem prstu… V bizarní povídce Clara a Krysí muž zjistíme, že bývalá komorná Agnes Rackhamové Clara, která byla propuštěna, se živí jako pouliční prostitutka. Sledujeme, jak splní/nesplní podivné přání jednoho podivínského klienta. Čokoládová srdíčka z Nového světa se odehrávají asi dvacet let před událostmi Kvítku; hrdinkou je tehdy ještě mladá Emmelína Curlewová (v Kvítku ji známe jako Foxovou). Její otec, dr. Curlew, má obavy, že jeho nepříliš hezká dcera zůstane starou pannou a s nadějí pohlíží na to, když jí jeden majitel bavlníkových plantáží z americké Georgie (a přirozeně otrokář) pošle bonboniéru a dlouhý dopis reagující na jeden z mnoha Emmelíniných dopisů proti otrokářství, které dívka posílá do Ameriky. Moucha a její účinek na pana Bodleyho nás zavede do jednoho bordelu, který dopoledne navštíví pan Bodley, přítel Williama Rackhama, nikoli však, aby využil služeb jedné z dívek, ale spíš aby si vylil srdce, neboť ho postihla jakási existenciální krize, z čehož jsou bordelmamá i přítomné dívky poněkud v rozpacích. V předposlední povídce Medicína se podíváme přímo za Williamem několik let poté, co Sugar zmizela i s jeho dcerou Sofií a co se jeho žena Agnes údajně utopila v Temži. Zjistíme, že předčasně zestárlý a nemocný William, utápějící se v alkoholu, je podruhé ženatý a že na Sugar vzpomíná se směsí zlosti, lítosti i touhy. Poslední a nejrozsáhlejší povídka Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích má nejbohatší děj (některé předchozí povídky jsou spíš jakési črty a děj vlastně ani nemají) a naznačí leccos zajímavého o osudu Sofie Rackhamové; a mj. vypráví o hnutí sufražetek v roce 1908. Povídky obstojí samostatně i u těch, kteří Kvítek neznají, ale přirozeně daleko víc si je vychutnají čtenáři, kteří Kvítek četli. Jsou skvěle napsané, jak je ostatně u Michela Fabera zvykem; a výborně přeložené, jak je zase zvykem u Viktora Janiše.