Barvy loučení
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460353/bmid_barvy-louceni-1DU-460353.jpg
4
123
123
Loučení má mnoho tváří. Loučíme se s mrtvými – s rodiči, sourozenci, s milovanou ženou. Loučíme se s přáteli, známými, kolegy. Pomůže, je-li člověk přítomen umírání? Víme, že se s blízkým člověkem máme rozloučit. Ale tohle vědomí ještě samo o sobě není rozloučením. Rozloučení zařídí jen čas. Barvy loučení tvoří devět povídek, jejichž tématem jsou závažné události nebo momenty ve vztazích, které mají původ v minulosti, ale vyjdou na povrch až po letech. Teprve tehdy nastává rozloučení buď přímo s dotyčným člověkem, nebo s vlastní mylnou představou o něm… Někdy nás loučení hluboce zasáhne. A někdy nás osvobodí. Nový povídkový soubor Bernharda Schlinka je mistrovským dílem: klade zásadní otázky a neváhá na ně odpovídat.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Abschiedsfarben, 2020
více info...
Přidat komentář
Povídky o lidských vztazích, které vám určitě náladu nezvednou. Některé mi připadaly dost o ničem, ale některé byly docela povedené. Jen si pak připravte míč na trudnomyslnost.
Skoro bych tuto sbírku nazvala "Uražení a ponížení". Tento ufňukaný styl mi tedy vůbec nesedl. Skoro všechny postavy tady řeší naštvání na někoho, kdo jim údajně ublížil. Působí to, jakoby to ublížení silou vůle dolovaly z hlubin vzpomínek jen proto, aby se mohly vytrvale pitvat ve svém traumatu.
Hrdinové jsou zpravidla stárnoucí muži zklamaní kdekým (např. manželkou, bratrem nebo třeba mladou holkou ze sousedství), ale vyskytují se i zhrzené opuštěné ženy. Většina zápletek je silně přitažená za vlasy. Celou show nezachránil ani jednoduchý, povrchní styl. Tím jak byli všichni skoro násilně a chtěně traumatizovaní kvůli hloupostem, neprosvítala knihou žádná naděje, žádná moudrost a zůstal pouze otravný patos.
Mám subdepresivní kamarádku. Protože vím, co vše na ni zivot naložil ani se tomu moc nedivím. Když si před par měsíci doma na rovné podlaze o vlastní trepku zlomila vážně nohu, dost se to s ní zhoršilo. Tak jsem ji přijela navštívit a vedle buchty, domácích vajíček a kytky mečíků jsem jí přivezla několik knih z vlastní knihovny. Byla moc rada a kupodivu vše, co jsem jí pujcila poctive přečetla. Na oplátku naznala, ze mi zapůjčí i své top knížky. V první pujcene se na první straně houpal oběšenec, v druhem - tomto titulu - je na první straně rovněž nebožtík. Já nevím, proč lidi se sklony k smutku a negativním emocem čtou takovéto knihy!?
Já zatím depresi nemam, ale v obavě, aby snad u mě taky nepropukla, jsem to radši nedočetla.
Nicméně musím přiznat, ze autor dovede krásně popsat to nehmatatelné, co kolem svých postav potřebuje čtenáři předat. Škoda, ze TO je většinou to smutné, negativni, subdepresivni.
Ach jo, pro mě těžké, ale krásné čtění. Po pár stránkách jsem to odložila, abych pak s velkou pompou přečetla jedním dechem, prostě musí na to být nálada. Povídky proměnlivé, ale všechny dobré.
Tentokrát ani ne tak příběhy, spíše pocitovky. Ale Schlink má psychologii zmáknutou, takže parádní.
Moc krásné povídky, některé mě sice zasáhly více, ale celkově musím říct, že všechny byly něčím unikátní. Nad každou se člověk musel zamyslet. Loučení v různých podobách bylo vykresleno citlivě, pocit sklíčenosti nebo deprese kniha nenavodí. Po dočtení jsem se cítila tak nějak lehce. Rozhodně budu s autorem pokračovat dál.
Povídky, které spojuje téma loučení, jsou ze života. Mistrně napsané sondy do lidských vztahů, které často končí neočekávaně a mívají původ v minulosti, se čtou velmi dobře. Autor si v nich klade zásadní otázky o tom, jak se loučit nejen s přáteli a láskou, ale především s těmi nejbližšími, když jejich život končí. Přestože jde o závažná témata, není to kniha pesimistická, takže doporučuji přemýšlivým čtenářům a hlavně těm s větší životní zkušeností. Někdy nás loučení hluboce zasáhne, a někdy nás také osvobodí...
Podle názvu by se mohlo zdát, že jde o depresivní téma. Ale není tomu tak. Čeká nás to všechny. Napřed v roli truchlícího a na konec v roli mrtvoly. Autor jako obvykle nemá jen jedno téma, v tomto případě loučení. Jako už vždy zapojil téma viny a různých úhlů pohledu. A k tomu to jsou povídky a otevřené konce a čte Miroslav Táborský. Není to jednoduché čtení.
Krásné, působivé povídky. Ačkoliv by se podle tématu mohlo zdát, že budou smutné či melancholické, ve skutečnosti mi nepřipadaly depresivní, naopak byly velmi rozmanité, psychologicky propracované a zanechaly ve mně spíše pocit příjemné nostalgie. Autor umí velmi dobře proniknout do různých nuancí lidské povahy.
Na můj vkus příšerně melancholické a přecitlivělé. Těšil jsem se na nějaké postřehy o loučení, nečekaná vyústění. Buďto tam nejsou, nebo jsem přešel kolem a nevšiml jsem si jich. Kniha Olga se mi od něj moc líbila, tohle nebyl rozhodně můj šálek.
Téma životního loučení a hodnocení zdařilých i nevhodných skutků se autorovi velmi zdařilo. Čeká nás to všechny. Hodně si cením autorova přístupu, kdy píše v několika vrstvách a příběhy nechává doznít v čtenářově hlavě. Jednotlivé povídky jsem si rozdělil po dnech a dobře jsem udělal, zůstaly mi v hlavě a rezonovaly podobně jako poslech dobré hudby. K tomu vyhřezlé pocity vzteku, smutku, nevratnosti osudu, špatné volby na křižovatkách života. A akcentaci důležitosti sebereflexe a přiznání vlastní chyby v kterémkoliv okamžiku života. Pan Schlink v povídkách ponechává otevřené konce, takže mi dopřál zapojení fantazie. A hlavně na mě nepřenesl žádnou depresi, ačkoliv by se tak mohlo zdát.
Bernhard Schlink je výborným spisovatelem. Jeho románům Olga a Předčítač nemám co vytknout. Jeho novinky Barvy loučení jsem se nejprve trošku bála, jelikož se jedná o povídkovou sbírku. V posledních měsících mě ale povídkové sbírky opravdu baví a téma loučení a všech jeho forem znělo skvěle. Bohužel ale musím říct, že na mě nějakým větším způsobem nezapůsobila ani jedna z povídek. Téma bylo zajímavé, ale asi mi něco unikalo...
V doslovu je krásně shrnuto, že každý se musí vypořádat s vlastní minulosti... že pojmenovávat pravdu je obtížné, ale také potřebné a leckdy úlevné...
Všem devíti povídkám je společná konfrontace : jednak s těmi, s kterými už nemáme šanci se potkat, s těmi, s kterými kontakt ještě máme, a pak vnitřní vhledy, kdy sami sobě nelžeme : hráli jsme s našim životem rovnou hru ? Jsou podbarvené smutkem, vztekem, ale i smířením a prozřením. Život jde dál.
( Mně se nejvíc líbila povídka Léto na ostrově, je pozitivní a laskavá ).
,,Možná se někdy člověk osvobodí jen tím, že zradí ty, kterým dluží věrnost."
Devět příběhů a každý jiný.
Současnost a minulost - retrográdní prolínání.
Co by, kdyby...? Vzpomínání...
Minulost se zeptala: ,,Jakou barvu má loučení?" Barvu zrady, smrti, lásky, bolesti či strachu?
Devět povídek bez zakončení, vše spočívá ve smíření.
Čtěte. Přijměte výzvu autora k nahlédnutí možná i do vlastního svědomí, nenaplněných tužeb, ztrát i nálezů, do vlastní barevné škály loučení.
Co se skrývá za vaší duhou? Kolik má barev? Čtěte pozorně, soustředěně, protože špatným úhlem dopadu, lomu a rychlosti světla ta vaše duha může barvy poztrácet.
V mojí duze se objevily barvy Medailonku, Pikniku s Annou, Umělé inteligence.
Přesto všudypřítomná naděje moji škálu o jednu barvu obohatila. Jaká že je to barva? Zelená :-).
,,Tak často se něco dobrého obrátí ve špatné. Tak proč by se nemohlo špatné obrátit v dobré."
Audiokniha: Miroslav Táborský čte jednobarevně , solidně, vážně. Hnědě.
Takové mají být povídky.
Mistr svého oboru pan Bernhard Schlink.
Nejsou dlouhé a nechávají čtenáře rozjímat. Mají atmosféru, kterou radostně přijímáte, i když je téma smutné.
V každé povídce je výčitka. Osobní, morální, citová. Autor na ní lehce pracuje a dává čtoucímu otázky. Někdy je zodpoví sám, jindy nechá příběh vyplynout.
K tomuto textu nelze mít výhrady. Moudrý muž píše o drobných, ale i zásadních tématech lidského soužití, melodramaticky a něžně, s jistotou, klidně, ale i vášnivě.
Povídky, které nejde odmítnout.
Nechci vyzdvihnout žádnou z nich, protože žádná se nevyvyšuje. Každá má svůj neměnný osud a význam.
Zamilujete si je. Protože je snadné je číst znovu. Je v nich láska a síla pokání...
Na povídky si zrovna nepotrpím, ale tentokrát jsem si je pustila do uší a byla mile překvapená. Nejvíc se mi líbila hned ta první, ale užila jsem si všechny, každou jinak. Schlink umí podat loučení/rozloučení/ztráty plasticky, zhmotňují se nejen postavy příběhů, ale i jejich pocity. Není vůbec patetický, ať už jde o konec prázdninové lásku nebo smrt bratra. A není ani depresivní, ačkoliv jde o témata, která k tomu svádí. Příjemné.
Bohužel mně neoslovila. Snažila jsem se, ale ohledně stárnutí i loučení se neubráním srovnání s Olive Kitteridge a v tomto Barvy loučení prostě prohrály. Napsáno s citem, leč ve mně nezanechalo žádných pocitů. Nicméně své čtenáře knížka jistě našla a ještě určitě najde.
První kniha od Schlinka a určitě ne ta poslední. Trošku jsem se bála, že povídky budou pouze depresivní, ale mile mě překvapil. Už se těším na další dílo.
Štítky knihy
Část díla
- Daniel, My Brother 2020
- Léto na ostrově 2020
- Medailonek 2020
- Milovaná dcera 2020
- Piknik s Annou 2020
Myslela jsem si, že povídky budou o jiném loučení. Tohle mne nebavilo, některé jsem vůbec nepochopila. Líbila se mi jen Milovaná dcera.