Arnold
komentáře u knih
Stěpan Razin
Andrej Nikolajevič Sacharov
" Počátkem 30. let 17. století v kozácké donské stanici Zimovejské narodil se v rodině zámožného kozáka Timofeje Razji druhý syn. Novorozenec dostal jméno Stěpan. Kmotrem mu byl starý ostřílený kozák a Timofejův přítel Kornilo Jakovlev." Nebylo to lehké čtení, u ruky mapy a google, ale stálo to za to. Děkuji pane Sacharove :o)
Na horách a na moři
Václav Cibula
Jsou zde skvostné pasáže. Například vysvětlení starobylého zvykového práva, které se utvářelo po staletí a pocházelo prý z hor kolem Škodry. Úděl ženy, autor velmi zdařile popisuje například uzávírání sňatků. Vysvětlení rozdílu mezi jihem a severem Albánie. Krevní msta. Národní hrdina Skanderbeg, o němž sultán Muhamed II. prohlásil: "Nebýt Skanderbega i sám papež by nosil turban" a samotná slova Skanderbegova lidu: "Svobodu jsem vám nepřinesl já, nalezl jsem ji ve vašich srdcích".
Cesty hedvábí a koření: Výpravy po souši
Paul Strathern
Dobrá kniha jako první seznámení se s pojmem hedvábná cesta. Na každé dvoustraně je vždy jedna kapitola s popisem, obrázky, mapkami, fotografiemi. Kapitoly: Co je hedvábná cesta? Počátky hedvábné cesty. Vládcové hedvábné cesty. Cesty nových náboženských názorů. Hedvábná cesta Mongolů. Konec hedvábné cesty.
Země živých legend
Petr Rybář
Tádžikistán, Turkmenská SSR a Arménie, k jejímž "velkým obdivovatelům její drsné krásy patřil i básník Alexandr Sergejevič Puškin, který kráčel v roce 1829 po kamenitých stezkách arménských hor...".
Stopami minulosti
Anatolij Děrevjanko
Archeolog Děrevjanko nás vezme na cestu po Sibiři, do sibiřské tajgy a na sever do Jakutska. Také bude vyprávět o záchraně opuštěného zašiverského dřevěného chrámu a o archeologických pracích při výstavbě Bajkalsko-amurské magistrály. Pozve nás na Dálný východ k řece Amur, pak do Mongolska a na závěr se zmíní o dávné Beringii, kudy mohla kdysi dávno vést cesta po souši na jiný kontinent - na Nový svět.
Líbilo se mi povídání o hrdinském eposu Jakutů - oloncho: "Tyto příběhy začínají vyprávěním o podivuhodné jižní zemi, pravlasti Jakutů, kde věčně pálilo žhnoucí slunce a nikdy nepřestaly šumět stromy. ... Jakutští lidoví pěvci - olonchosuti - přednášejí své hrdinské eposy po mnoho večerů. Monumentální příběh Neklopýtající Müldzü Silný, zapsaný slovo od slova podle vypravěče, negramotného starce D. Govorova, vydal na knihu o pětadvaceti tiskových arších. ... Zapamatovat si a barvitě předat objemem obrovská epická díla mohli jen nadaní, zcela mimořádně talentovaní vypravěči:
Vzpomínat budu,
jak starý olonchosut se k ohni posadil
a začal přednášet oloncho,
za noci u ohniště vyprávěl do svítání
o časech pradávných,
o lidech zrozených z Adáraj - abásů,
o vzniku národa Uranchaj - sacha,
toužím tak jako on,
jak staří pěvci tkát
krásný vzor ze slov."
Panenská země
Dervla Murphy
Autorka byla v Nepálu v roce 1965 po dobu 7 měsíců jako dobrovolnice, protože "... přišla zpráva z Nepálu o táboře uprchlíků, který byl zřízen v pokharském údolí a kde žijí ve 120 stanech rodiny 500 Tibeťanů s jediným západním dobrovolníkem k pomoci. Došlo se k závěru, že bych tam aspoň nepřekážela ...".
Do nitra Asie
Pavel Poucha
Pavel Poucha napsal výborný doslov ke knize "Putování k Mongolům". Tím mě zaujal. O Číně toho moc nevím a tato kniha byla dobrým začátkem se něco dozvědět. Je to popis jeho cesty z roku 1957 po severním území Číny zvaném Čínský nebo také Východní Turkestán, tudy vedla kdysi jedna z tras hedvábné stezky. Byl se podívat také v Labrangu, dál do Tibetu ho ale v té době nepustili. Stále totiž cestoval v doprovodu s přidělenými průvodci. Byl také na území zvaném Vnitřní Mongolsko (Čingischánův hrob, Evenkové, Mandžuové, Čingischánův val atd.), navštívil Peking a další města. Když si odmyslím povinné pasáže coby úlitbu tehdejší době, kniha se mi líbila, poodhaluje jak dávnou historii, tak i vypovídá o době, ve které tam cestoval.
Ve světle pochodní
Roman Cílek
Parádně zpracovaná literatura faktu. Čte se samo. Děj začíná v lednu 1933, kdy se Hitler stává říšským kancléřem. Výstižně popsané charaktery jednotlivých aktérů, vnitřní motivy jejich činů, společenské zázemí, kořeny událostí a dění. To vše ústí v intriky, korupci, zradu a v něco, co je nazýváno pojmem "noc dlouhých nožů".
Okultní kancléř
Siegfried Hagl
Čekala jsem, že se dozvím více o Thule-Gesellschaft apod. O Marii Orsic ani slovo. Informace o nevlastním otci, o tom píše Brigitte Hamannová ve své knize Hitlerova Vídeň jaksi fundovaněji, dle mého názoru. Porovnání s Napoleonem (str. 179) dle citovaného Hanse Franka, pro mě nová zajímavost. Dobré byly krátké životopisy jednotlivých aktérů na konci knihy.
Tajemné počátky českých dějin I
Jan Bauer
Moc se mi líbila kapitola "Záhadný masakr v Býčí skále", to mě zaujalo, vtáhlo. Pan Bauer nevnucuje, předkládá informace a nechává úsudek na čtenáři: "Praotec Čech byl Kelt?", "Slované přišli z bažin?" a jestli kupec Sámo byl "Vojevůdce Samoslav nebo Samuel?" a další kapitoly. Fajn čtení.
Stopy bohů
Magdalena Zachardová
Bylo fajn, že když jsem tuto knihu zrovna četla, tak jsem také poslouchala zajímavá vyprávění Martina Pávka na YT kanále Zprávy z Galaxie. Hezky se mi to propojilo.
Paní Zachardová, klobouk dolů, kniha byla vydána před 10 lety a je nabita informacemi, klade otázky a otevírá mnohá témata. Díky!
Putování k Mongolům
neznámý - neuveden
Roku 1245 posílá papež Inocenc IV. františkánského bratra Jana de Plano Carpiniho jako svého posla k Mongolům. Má zjistit, jak veliká je jejich moc a protestovat proti jejich vpádu na křesťanská území. Bratru Carpinimu bylo v té době 63 let a dostal se až ke dvoru samého Güjük-chána u Karakorumu.
Bratr Vilém z Rubruku se roku 1253 vydal jako vyslanec francouzského krále Ludvíka IX. Svatého navštívit Sartacha, protože král se dozvěděl, že se stal Sartach křesťanem a chtěl s ním navázat styky. Když Vilém k Sartachovi doputoval, ten ho poslal k svému otci Batuovi a ten zase dál až k Velkému chánovi nedaleko Karakorumu. Byla to cesta dlouhá pět tisíc mil a Vilémovi bylo v té době 47 let.
Ruy Gonzales de Clavijo, komoří kastilského krále Jindřicha III. sepsal svůj cestopis Poselstvo k Tamerlánovi někdy po svém návratu v roce 1406.
Super dobové čtení. Když se člověk podívá na mapu, tak se nestačí s obdivem divit. Výborné porovnání, jak se během 150 let změnily mravy tehdejších východních vládců. Moc se mi líbila předmluva Edgara Knoblocha. Skvělý doslov od Pavla Pouchy - takové dějiny Mongolů ve zkratce.
Počátky zpravodajských služeb
František Dvorník
Egypt jako první velká říše si uvědomil potřebu dostávat rychlé a spolehlivé informace o tom, co se na jeho rozsáhlém území děje, jaké jsou nálady sousedních kmenů a národů. Královští poslové, velitelé vojenských posádek, správcové území, strážci pohraničních pevností ... a už to jede dál, Babyloňané, Chetité, Asyřané, Peršané a jejich zlepšovák: královská pošta, Řekové. Líbilo se mi, jak to pěkně navazuje na sebe: co už funguje a osvědčilo se jinde, to také použijeme a případně vylepšíme. Přichází Řím, pak Byzanc, arabsko-muslimské říše za dob Umajjovců a Abbásovců, mamlúcká říše, vzestup Čingischána a mongolská říše a nakonec moskevské knížectví.
Četlo se to dobře. Na základě historie zrodu zpravodajství se podařilo panu Dvorníkovi sepsat vlastně dějiny starověku, antiky a částečně středověku ve všech zásadních souvislostech. Své vyprávění podává srozumitelným a jednoduchým jazykem. Dozvěděla jsem se některé nové informace, ale hlavně v jeho podání jsem mnohé historické návaznosti lépe pochopila. Umí to dát krásně do souvislostí. Výbornou pomůckou byly historické mapy.
Ptala se Františky Marta
Ivan Martin Jirous
Moc hezké leporelo. Příběh strašidelný a napínavý, ale s dobrým koncem. A k příběhu o usínání dvou holčiček kresby, které se mi moc líbily. Povedlo se. Díky!
Pravěk na soutoku
Karel Sklenář
Namátkou: na území Spolany kostra z doby kamenné, v okolí obcí Chrást a Kozly bylo hodně bojovníků - lukostřelců (kapitola "Čas sekery a luku"). U Ovčár, kam se dnes lidé jezdí koupat, bývala osada Homolka, která v 60. letech navždy zmizela pod vodou, ale díky obětavé činnosti ovčárského studenta se podařilo před buldozery zčásti zachránit jen 33 objektů (kapitola "V čase nástupu železa"). Úrodné náplavy přilákaly Kelty do Tišic, někam do okolí pozdějšího Červeného mlýna při Košáteckém potoce a statku Kaberna s hospodou (kapitola "Keltský svět v Polabí"). Místu, kde je dnes pískovna v Mlékojedech, se kdysi říkávalo Na vrších a bylo zde zřejmě rozsáhlé sídliště lidí z doby římské než to bagry zničily (kapitola "Doba římská či germánská?"). Pěkná kniha, hodně fotografií, mapka se značkami pro dané období, rejstřík, časová tabulka. Pane Sklenáři, děkuji.
Bohumil Hrabal uvádí… výbor z české prózy
* antologie
Jan Neruda: "Ze zastavárny" - najednou jako kdybych se v té zastavárně ocitla, byla přímo uprostřed toho všeho dění, pro mě mistrovsky popsaná atmosféra, ten hluk a shon, tahanice, vášně, emoce. Excelentní.
Ze zápisků lékaře
Josef Thomayer
Jak je v názvu uvedeno, jedná se o zápisky, črty z jeho života. Krásná čeština, byl překvapivě vtipný a mě se ten jeho smyl pro humor zalíbil: "Byl to ovšem peníz, se kterým člověk si nemůže vydržovati ekvipáž, nicméně já byl svrchovatě spokojen, poněvadž peníz stačil, aby dotěrná nouze neměla ke mně přístupu." Nebo: "Pil jsem tenkráte poprvé v životě šampaňské víno a shledal jsem naráz - tomu, že se člověk rychleji naučí než jísti vodovou polévku s trhanými krupkami, o jejíž kvalitách jsem v prvním dílu svých pamětí se byl vyslovil."
Profesor
Charlotte Brontë
Charlotte v tomto románu (prvotina, která vyšla až po její smrti) zúročila své zkušenosti z Belgie, kam odešla ve svých 26 letech společně se sestrou Emily učit angličtinu. Příběh v ich-podobě, zajímavé, jak Charlotte na vše nahlíží z pozice muže. Bravurní.
Poklady z Auvergne
Henri Pourrat
Vybral, přeložil a doslov napsal pan Jiří Reynek. Malebné, zemité, poutavé, některé i s kouskem humoru: O sedmi bratřích ve studni; Čertův ocas; O špatně oholeném nápadníkovi; O odvážném kohoutkovi; Hlídka u mrtvého; O zeleném dragounovi; O muži s ohnivou růží; O mišpulích; O Masařce; O třech dobře podšitých; O mazaném čeledínovi ... atakdále.
Cesta - Paměti české aristokratky
Cecilia Sternberg
Paní Diana Sternbergová Phipps v doslovu mimo jiné také zmiňuje, že její matka tuto knihu psala na přání anglického editora, pro anglické vydavatelství a pro anglického čtenáře. Z knihy to přímo sálá a to je přesně podle mého gusta!
"Strýc mého chotě, hrabě Adalbert (Vojtěch) Sternberg, přezdívaný Monši ... zemřel ... předtím však stačil ještě ve Vídni rozdat své navštívenky: Adalbert Sternberg povýšen do šlechtického stavu Karlem Velikým a téhož zbaven Karlem Rennerem."