Cesta - Paměti české aristokratky
Cecilia Sternberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21105/bmid_cesta-pameti-ceske-aristokratky-bNb-21105.jpg
4
146
146
Biografie hraběnky Sternbergové, líčící s neobyčejným vypravěčským talentem a s velkou dávkou vnímavosti, jemného humoru a ironického nadhledu příběh její rodiny, plný událostí a zvratů. Předválečný život aristokratické smetánky, nacistická konfiskace majetku, krátký návrat na rodová panství, emigrace do USA, existenční nejistota, nutnost zabezpečit rodinu, zakotvení na Jamajce… Výjimečný talent autorce umožnil vytvořit pozoruhodnou , bezprostřední psychologickou sondu do života jedné společenské vrstvy, odhalující líc i rub jejího způsobu existence.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , Mladá frontaOriginální název:
The journey, 1996
více info...
Přidat komentář
Tohle je kniha, kterou jsem si pořídila na základě nadšených recenzí. Byla jsem velmi zvědavá, co mě čeká, a přiznám se, že jsem si nebyla jistá, jaký příběh dostanu. Není to klasický román, ale spíše (auto)biografie, která je ovšem celkem dobře zpracovaná. Některé části příběhu byly pro mě téměř nepochopitelné, například naprostý nedostatek přehledu o financích – jak může někdo nemít tušení, kolik stojí správa jeho majetku, nebo být tak neschopný hospodařit s penězi? Obzvlášť když po válce bylo zřejmé, že šance na udržení dřívějšího standardu jsou minimální. I přes tyto nepochopitelné momenty knihu rozhodně doporučuji. Nabízí zajímavý a autentický vhled do života specifické společenské vrstvy a ukazuje, jak se tito lidé snažili přizpůsobit novým podmínkám před i po válce. PS jen nechápu, proč se kniha jmenuje paměti ČESKÉ aristokratky, když Cecilii s Českem pojila jen svatba s jejím manželem a následný -relativně krátký pobyt zde...
Místy příliš zdlouhavé, možná už nudné. A hodně jmen, ve kterých jsem se často ztrácela, až jsem se pak rozhodla je vůbec neřešit. Neříkám, že je to špatné, příběh o životní cestě aristokratky je zajímavý, přesto jsem se ale těšila, až knihu dočtu a zaklapnu.
Životopis Cecilie Sternbergové je soubor naprosto neuvěřitelných zážitků a životních náhod. Hraběnka Cecilie mi přišla lehce nepraktická a lehkomyslná. Kupovala a prodávala pozemky a nemovitosti, jako jiný člověk nakupuje jídlo.
Na druhou stranu jsem obdivovala jejich nezdolný optimismus a nebojácnost. Hned se odstěhovali do USA (k čemuž byli spíše donuceni) hned na Floridu, hned na Jamajku. Všude začínali znovu, všude se užilivi, všude měli přátele, kteří byli ochotni jim pomoci (však oni dříve pomáhali jim).
Naprosto úžasná kniha, u které jsem se skvěle bavila.
Paní hraběnka měla dar barvitě vylíčit krajinu i události a popsat osoby - nejen vzhled, ale i charakter. A jak jsem v průběhu čtení zjistila, měla i velký smysl pro humor a recesi.
Mě se kniha napsaná paní Cecílii Sternbergovou četla hezky . Zajímavá životní cesta české aristokratky .
Velmi vydařené a otevřené memoáry. Kromě vyprávění o nesmírně pestrém životě svém a nejbližší rodiny autorka přináší velmi zajímavý vhled do způsobu života šlechty v jejím v podstatě posledním slavném období.
Krásná knížka,velmi hezky se četla.
Vzpomínky na dětství,na mládí... Paní hraběnka nám přiblížila život naší šlechty v té dávné době.
Tato kniha mě obrovsky bavila. Sálala z ní radost ze života, otevřenost tomu co přichází, žádné truchlení k tomu co odešlo. Co mě bavilo byli popisy společenského života šlechty, reality drobných konání za války, útěk. Ono dokumentů o válce je hodně, ale drobných realit z denního života v nich moc není. Oceňuji otevřenost a opravdové prožívání života - inspiraci pro nás ostatní plebs, co neustále skuhrá .
Kniha o životě hraběnky Sternbergové, plná popisů rodinných a přátelských vztahů. Není to chyba knihy, ale nedokázala mě vtáhnout do děje a vzdala jsem to. Pro mě špatný výběr pro tuto dobu.
Kniha se mi moc líbila, včera jsem ji dočetla, stále ještě na ni myslím, je to kus našich dějin. Do Častolovic na zámek určitě zajedu.
Paní Diana Sternbergová Phipps v doslovu mimo jiné také zmiňuje, že její matka tuto knihu psala na přání anglického editora, pro anglické vydavatelství a pro anglického čtenáře. Z knihy to přímo sálá a to je přesně podle mého gusta!
"Strýc mého chotě, hrabě Adalbert (Vojtěch) Sternberg, přezdívaný Monši ... zemřel ... předtím však stačil ještě ve Vídni rozdat své navštívenky: Adalbert Sternberg povýšen do šlechtického stavu Karlem Velikým a téhož zbaven Karlem Rennerem."
Tak já jsem to udělala přesně naopak než většina čtenářů . Nejdřív jsem navštívila úžasné Častolovice , tam jsem si koupila knihu , páč mám pro českou šlechtu odjakživa slabost a pak jsem začala číst. Kniha je neuvěřitelná . Hraběnka Sternbergová je velmi otevřena , čehož si velmi cením . Popisuje v ní osudy od útěku z Československa , pak život ve Francii , USA a na Jamajce . Celou knihu ovšem protíná i vyprávění a vzpomínky na dětství a mládí . Je to rozhodně jedna z nejlepších autobiografií, které jsem četla . A víte co ? S hraběnkou Sternbergovou bych si klidně dala kafe , tak to musela být úžasná žena . Velmi doporučuji ...
Tak tohle byla naprosto unikátní autobiografie. Podobně napsanou knihu plnou lidské síly a víry v život , která jde ruku v ruce s humorem jsem nečetla. Souhlasím s komentářem Cérky, ta vystihla také mé pocity při čtení, takže DOPORUČUJI, DOPORUČUJI, DOPORUČUJI...
Skvělá kniha. Četla jsem ji dlouho a na každé čtení se těšila a užívala si ho. Životní příběh je takřka neuvěřitelný, ale více mě zajímalo a bavilo sledovat jeho průběh přímo očima hraběnky. Jak moc jiné jsou hodnoty, životní postoje, morálka, pohled na svět, na dobu, na válku... očima aristokratky. Obecně o naší šlechtě téměř nic nevím. (Člověk má jen přibližnou představu o anglické prostřednictvím filmů, dokumentů.... ale o té naší nic takového není, nebo se ke mě nedostalo... i když kde je vlastně kdo doma, když jsou všichni provázáni napříč celou Evropou). Fascinující je sledovat jména, která dnes člověk slyší už jen při prohlídkách zámků, hradů či jmen velkých pražských paláců. Tady jsou to skuteční lidé a jejich neuvěřitelný svět. Sama paní hraběnka píše s úžasným nadhledem, lehce. Její dcera v doslovu píše, že se stylizovala do osoby více lehkovážné, než skutečně byla. Zcela jistě ji však lehce ironický pohled na sebe, na ostatní, na svět, na život nechyběl. Knihu opravdu vřele doporučuji.
Moje oblíbená knížka. Popisuje čtivě život české šlechtické rodiny v období první republiky, světové války a následné emigrace.
Zajímavá cesta životem aristokratické třídy, na tehdejší poměry liberální, tolerantní a odvážné způsoby a vztahy.
Úžasná kniha popisující velmi poutavě a čtivě nevšední život nevšední rodiny. Kniha je psaná s lehkostí, je velice pěkně vystavěná. Co víc si od knihy přát. Doporučuji.
Otevřené, téměř nic neskrývající vzpomínky hraběnky Cecilie dokumentují osudy většiny české šlechty ve 20.století. Zaujalo mě poutavé vyprávění o jejich přátelích, příbuzných a známých. Např. o jejich bratrancích, vnucích kancléře Bismarcka, jehož syn se oženil se sestrou Ceciliiny matky. Velice osobitá byla i její babička Alice, dcera vynálezce torpéd Whiteheada, či staropanenská tetička Diana, žijící na ostrově jen s koňmi. Cecilie popisuje i svůj milenecký vztah s americkým velvyslancem Steinhardtem, který pokračoval i USA až do jeho smrti roku 1950. Jejich nelehký život v emigraci, kdy byli odkázání na pomoc přátel, rozprodávání propašovaného majetku a hraběnčiny pokusy s prodejem vlastnoručně vyráběné keramiky, se změnil lepšímu až na Jamajce, kde se mohli usadit díky jejich příbuznému, kterým jim svěřil do správcování malý penzion. Skvělý exkurz do života šlechty v meziválečné i poválečné Evropě.
Cesta je autobiografický příběh životní cesty Cecílie Sternbergové, jejího manžela Leopolda a dcery Diany po nástupu komunistů k moci. Tuto cestu v emigraci absolvovala s aristokratickou grácií a nezdolnou vůlí. A knihu o tom napsala s nadhledem a velkou upřímností. Měla přímou povahu, tak nekalkulovala, že jí to může v očích některých lidí ublížit. Nedělala ze sebe vzornou a svatou, ani ze svých blízkých, včetně jejího manžela. Vzájemně se ve všem tolerovali, i v mimomanželských vztazích.
Co jsem u ní ještě velmi oceňovala, byla její neúnavná síla jít dopředu, živit se klidně "rukama", když je to nutné. Což podědila její dcera Diana. Moc mne mrzí, že nemám šanci navštívit zámek v Častolovicích. A taky mne mrzí, že její dcera Diana, která tento zámek dala do kupy, nedávno zemřela.