Bohumil Hrabal uvádí… výbor z české prózy
* antologie
Výbor z české prózy sestavený podle vkusu Bohumila Hrabala, který se zde vyznává ze svých lásek a hlásí se ke svým vzorům a předchůdcům. Předmluvu obstaral sám Bohumil Hrabal.
Přidat komentář
Jan Neruda: "Ze zastavárny" - najednou jako kdybych se v té zastavárně ocitla, byla přímo uprostřed toho všeho dění, pro mě mistrovsky popsaná atmosféra, ten hluk a shon, tahanice, vášně, emoce. Excelentní.
Tenhle výbor povídek se mi dostal do ruky někdy v půli 80 let. A povídka "Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii" Ladislava Klímy mne zcela dostala. Vlastně kvůli ní jsem si tu knihu od kamaráda půjčil. Už předtím jsem četl výbor "Vteřiny věčnosti" z roku 67, takže jsem nebyl Klímovým světem zcela nepolíben, ale tahle povídka jej posunula svou bizarností do pozice mého hlavního oblíbence. V tu dobu nebylo jednoduché od Klímy cokoliv sehnat, ale občas se podařilo. Od té doby se v tomto směru situace samozřejmě zásadně změnila směrem k normálnosti a i "nenormální" knihy mohou vycházet.
Ostatní povídky už po tak dlouhé době hodnotit nemohu, ale jména jsou vesměs zárukou té nejvyšší kvality. Koneckonců, Hrabal by asi v roce 67 žádnou šmíru nevybral.
PS: Jedna kuriozní vzpomínka - v tu dobu nebyly běžné kopírky a tak jediná možnost byla v nějakém podniku zkusit nechat onu povídku ofotit. Úkol jsem svěřil otci, toho času pracujícího v konstrukci jedné továrny. Tam mu to nějaká paní ofotila, pak se dívala, o co jde a výsledek byl, že konstatovala, že otec nemá asi normálního syna. :-)
Část díla
Lovil se rybník
Obecní volby
1922
Popis jednoho zápasu
1909
Raport státního detektiva Jandáka
Rovnováha
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Přál bych si, aby mi výběr předčítal sám pan Hrabal s komentáři. Zkoušel jsem se do všech ukázek ponořit a zahloubat, ale někde to nešlo. Ale bavilo mě to :-) O K. J. Erbenovi jsem netušil, že psal něco tak osobního jako Sny ve výběru, Nerudova Zastavárna vám odhalí mraveniště lidství pod úřednickou taktovkou, které byste mohli snadno přehlédnout. U Demlova Zapomenutého světla jsem žasnul odvaze převést všechna ta vyjádření do filmového scénáře. Holanův "Lovil se rybník" je nejsymboličtější próza, možná poezie, co jsem kdy četl - obrazy a představy se na vás valí z každého vyjádření. Úplně jsem nezvládl Weinera a Kafku, ale třeba to ocením později.
Nejvíc nadšený jsem byl z Ignáta Hermanna a jeho Sudičky. S tímhle pánem jsem ještě neskončil :-)