Milosheeneczech komentáře u knih

Obsahuje spoilery! Milosti prezidenta je má prvotina od Z. Frýbové. Od počátku mě upoutaly dialogy – svižné, inteligentní a vtipné. Pak mě překvapila změna děje, místa a času – přesunuli jsme se o nějakých dvacet let zpět do minulosti k Robertovi. Bylo to lehce zmatečné, nebyl jasný hlavní hrdina, ani o čem kniha vlastně je. Ale tato Robertova část je z ní jednoznačně nejlepší a opravdu dobře jsem se u jeho příhod bavil. Ovšem poté přichází na scénu hlavní kámen úrazu. Helenka, nyní už jako ona hlavní postava, je neuvěřitelně nesympatická, bezcitná až krutá, a kdykoli začne předříkávat nějaká svá moudra, otáčím stránky dopředu. Mnohem více sympatií jsem měl naopak k Danielovi (ke konci už ne), který je ovšem hlavní negativní postavou. Což při pohledu na léta utrpení s úžasnou Helenkou zkrátka nedovedu pochopit. Právě tady mi začalo být nepříjemné číst dál. Tento pocit ještě vzrostl, když milá rodinka začne brát spravedlnost do svých rukou, které spojí ve jménu nesnášenlivosti, nenávisti a odplaty. A začne vraždit. A utahovat si z humanismu a lidství. Neustále si stěžují na poměry ve státě a pak tutlají své vraždy a dokonce je podporují a jsou z nich uchváceni. Geniální návod na to, jak tu něco zlepšit. Zabijeme všechny darebáky (zabijeme prezidenta, protože s ním nesouhlasíme?! Wtf?!) a hned na tom světě bude líp! Je mi líto, ale přes všechny literární kvality knihy mě tahle omezenost, povrchnost a buranství hlavních představitelů přimělo k tomu, že si pravděpodobně od autorky už nic nepřečtu.

Jakožto majiteli všech Forsythových knih je mi to líto, ale Mistr je trochu z formy. Vždy jsem na něm obdivoval úroveň detailů - vzpomeňme třeba na několikastránkové vysvětlení chodu MI5, včetně podrobného popisu práce každého oddělení - a vcelku uvěřitelný děj v prostředí špionážních agentur (a s ne neomezenými prostředky). Jenže tady si vystačí s drobným popisem agentury s tím, že dělá vlastně vše, co chce, má neomezené finance a vše je strašně jednoduché. Hybateli věcí jsou malwary, počítače a elektronika obecně. Ale právě nemoderní, stará dobrá detektivní práce bývala klenotem jeho knih - přece tak se slavně pátralo po Šakalovi a tak John Preston hledal atomovku. Už Afghánec pomalu naznačoval, že moderní doba Forsythovi nesvědčí a že možná už žádný z jeho nových výtvorů nedosáhne kvalit Dne pro šakala, Čtrvtého protokolu, Ďáblovy alternativy, Ikony nebo Mstitele. A Seznam smrti to více než potvrdil. Bohužel.