mirabl komentáře u knih
Tak tohle chtělo hodně odvahy ... ehm, vydat pohádkové leporelo zcela bez doprovodného textu. Myslím, že jsem se s něčím takovým ještě nesetkal ... ale dobře to dopadlo. Je tu hodně prostoru pro fantazii a představivost ... a makové koláče na konci, hmm, ty já tuze rád :-).
Kniha obsahuje následující kapitoly, nebo spíše informační dvojstrany:
První bicykly, První motorky, Cyklistický sport, Motocyklový sport, Zvláštnosti, Tříkolky, Skútry, Užitková vozidla, Rekordy, Na vlastním kole, Kaskadéři a žongléři. ... prostě totální informační maglajz typu "letem-světem" s téměř nulovou hodnotou. Jedna hvězdička za velký obrázek parního motocyklu z roku 1889.
Útlá kniha pro nejmenší čtenáře, která obsahuje 4 příběhy:
Zapomenutý permoník, Zmijounek, Vetřelec, Jedubaby z Černého lesa.
Odpočinkové čtení ... a permoník ukáže dokonce i jedno kouzlo. Líbilo se.
Neuvěřitelný vizuální zážitek, bez přehánění. Kniha samozřejmě obsahuje i doprovodný text, který se zjevuje v prosvětlených částech celostránkových nebo i dvoustránkových ilustrací. Myslím, že i z tohoto důvodu zde chybí jakékoliv číslování ... prostě by rušilo tu pastvu pro oči. Doporučuji.
Leporelo s osmi veršovanými popisy zvířátek. Obrázky jsou opravdu kouzelné a nejen proto, že se zvířátka usmívají (pejskové samozřejmě i za deště). Předpokládám, že cílovou skupinou této publikace jsou velmi malé děti, které se mají naučit, které zvířátko na obrázku dominuje a popisu odpovídá. Ze všeho nejtěžší (možná i pro některé dospělce) je ten nádvorní drůbeží mix, ze kterého cituji:
"Tahle paní nebo slečna
je velice užitečná.
Kdáká, snáší vajíčka -
velká, střední, maličká."
Tak tohle byla naprosto ztřeštěná, místy (ne)romantická jízda! Už na začátku jsem se začal ztrácet ve všech těch jménech, než mi došlo, že autorka tak nějak staví na stejnou úroveň dvounohé i čtyřnohé bytosti. Jednání a uvažování Jacka Morgana v druhé části příběhu ... no, to bylo fakt na pěst. 70% ... a milovníci pejsků si asi hvězdičku přidají.
Čtivá, hezky napsaná, skoro kovbojská romance. Když se však na scéně opět zjevil arcipadouch Jesse Murdoch, měl jsem sto chutí knihu odložit ... no, vydržel jsem to ... snad i kvůli tomu, že podruhé už nedostal příležitost až tolik škodit ... a příběh se věnoval hlavně vztahu záhadné Audrey s Boydem. Ke konci to bylo dost nesnesitelně natahované, takže "jen" čtyři hvězdy.
Romantika pro opravdu nenáročné čtenáře. Tak nějak jsem té dvojici nevěřil ani slovo, bo když se váleli smíchy, já se nesmál. Navíc o "flashback bonus" jako z nějaké severské krimi už jsem nestál vůbec. Takže, mírné zklamání.
Zchromlá pianistka a zchromlý expolda/spisovatel. No, to teda zase byla (ne)podařená dvojka. Na kostru romantického příběhu byla naroubovaná dokonce dvě erotická čísla ... a jedna rádoby detektivní zápletka ve vedlejší dějové lince. Jinak bohužel samá vata, vata ... Opravdu jediné, co si budu po přečtení ještě několik dní pamatovat, je hezká pasáž, kdy Alec promlouval k Lauren: "Máme se rádi. To ostatní jsou maličkosti. To vyřešíme za pochodu."
Tenhle Marbulínek je pouze sběratelská záležitost. Bohužel hezké ilustrace u deseti jednostránkových pohádek doprovází brutálně zkrácený, zveršovaný "výcuc" děje.
ukázka z pohádky Perníková chaloupka:
Pak Jeníčka i Mařenku
zavedli v lesa hloubku,
ti dlouho lesem bloudili
až přišli na chaloupku.
Ta byla celá z perníku
a jak ji děti shlédly,
nalámaly z ní perníku,
který pak chutě jedly.
Z chaloupky vyšla babice,
ta zavřela je v kleci
a řekla: "Až je vykrmím,
pak upeku je v peci."
Však děti byly chytřejší
a babku v šťastné chvíli
do pece rychle zavřely
a tam ji upálily.
Široko daleko nejlepší, téměř (ne)pohádková kniha pro milovníky koček. Pokud někdo ve svém životě získal osobní zkušenost s mňoukajícím společníkem, tak příběhy Mančí a Jonáše si neuvěřitelně užije ... a také dokáže pochopit, že kočka opravdu nemá sedm životů.
Hezký příběh ze zoologické zahrady, ale hrozně krátký. Bylo to perfektně napsané, klidně to mohlo být i třikrát delší. Mohu doporučit menším čtenářům, kteří se již "prokousali" hromadou pohádek od rodičů a prarodičů ... a hledají něco ze skutečného života.
Tahle knížečka v pidiformátu se mi četla hodně špatně. Ve vysoce intelektuálním textu jsem se doslova ztrácel. Takže malá ukázka z příběhu "mindrák":
... Dlouho se dívala do vody a já si pořád říkal, že si k ní sednu a vezmu ji za ruku.
"Ty. To je stejně zvláštní," řekla hodně hlasitě, protože jez dělal rámus. "Že jsem to já," dodala a pořád se přitom dívala do vody. "Mně to někdy bejvá divný, že jsem to já, že nejsem někdo jinej."
Už jsem si k ní chtěl sednout, ale ona právě vstala a hodně zblízka, jako kdyby na mne chtěla vybafnout, řekla: "Ale sem stejně ráda, že sem sebou."
Nevěděl jsem, co jí na to odpovědět. To, co řekla, bylo něco tak zvláštního, tak neobyčejného a vznešeně tajemného! Zase byla nade mnou, zase mě předběhla, zase se ukázala její převaha.
Není to ani Jack London, ani Curwood... jen průměr. Autor do krátkého příběhu toho nacpal příliš mnoho - kámoše Vlka, (ne)chtěnou romanci, zvířecí a lidskou vyvražďovačku ... což se mu vymstilo. Snadno zapomenutelný maglajz.
Sice si už z mládí nepamatuju jak to v té pohádce bylo doopravdy, ale nějak se mi nepozdává, že by Jenda s Mařkou nebohou stařenku okradli o drahokamy a dukáty ... a pak zdrhali přes vodopád na labutích :-). Každopádně provedení knihy s pěti 3D prostorovými scénami je dechberoucí.
Škoda papíru, na kterém je tato dementní slátanina vytištěna. Vlasy se mi zježily hrůzou a nevěřícně jsem kroutil hlavou, když přítel všech zvířátek Kryštůfek Robin přibíjel hřebíkem oslíkovi nový ocas. Hodně velká literární bída.
Docela milé překvapení. Sice vůbec netuším, kde se tam vzal ten "gumový" medvídek (co se mu říká Pů a podezřele se podobá té žvejkací figurce z pytlíku s bonbóny), ale příběh mě zaujal ... nebylo to vůbec přihlouplé, čehož si u knížečky pro nejmenší čtenáře velmi cením.
Autor si s češtinou (a její bohatostí) opravdu vyhrál :-). Několikrát jsem se od srdce zasmál ... a několik vtípků nepochopil. Ale za to si asi můžu sám, bo iks let ignoruji TV "zpravodajství".
Stále si myslím, že i malé děti mají rozum a jejich pěstouni by je fakt něměli oblbovat.
..."Pět lištiček přiskákalo, pět lištiček přichvátalo. První v kamnech zatopila, druhá rendlík postavila, třetí kaši uvařila, čtvrtá cukrem posypala. Pátá volá Hošíčku! Pojď jíst kašičku, jen si nespal hubičku!"
Pouze pro divadelní nadšence, aneb i jevištní hvězdy jsou taky jenom lidi :-). Pohledem fotografa mě tahle publikace nijak nenadchla. Interiérové focení bez blesku je totiž hodně nevděčná záležitost a né každý čtenář "rozmazané" fotky pokládá za umění.