miredita komentáře u knih
Ester Staré a Jiřímu Frantovi se podařilo udělat knihu, která má adekvátně nabito do nerovného boje s počítačovými hrami.
Vedle atraktivního příběhu, který je s řemeslnou přesností namíchaný pro kluky i holky v téměř celém spektru základní školy (uvádí se 10+, ale nebála bych se dát i mladším, pokud mají zkušenost s hraním), zaujme velmi dobře čitelnou sazbou (řidší řádkování, vhodně zvolený font).
Kombinací komixu (virtuální svět), prostého textu (reálný svět) a doplňujících ilustrací, dostáváme z poměrně hodně komplexního celku velmi přehledný příběh.
Kniha, ačkoli velkého formátu a zdánlivě silná (je tištěná na vysokogramážový papír) při čtení dobře odsýpá a dětem může přidat čtenářské sebevědomí, až se na závěr podívají, jak obsáhlou knihu přečetly.
Pro mě, jakožto “nehrajícího rodiče bylo objevné a i trochu terapeutické nahlédnout, co na tom vlastně děti mají a proč chtějí ve virtuálním světě trávit tolik času.
Za mě skvělá kniha! Syrová, v emocích jdoucí na dřeň, nemající ambice budit sympatie.
Je Olga sobecká? Někdy zlá vůči dětem, bezohledná a ztracená ve svém životě? Ty ne?
Z kraje až bolestně křečovitě banální, ale od půlky jsem si to docela užila. Nevím, zda jsem si zvykla, rezignovala, nebo to bylo prostě lepší.
Kdyby byl Ždibřich skutečnej chlap, zamilovala bych do něj.. tiše, platonicky a sebemrskačsky! Baví mě vysoce inteligentní a mírně nerudní muži s drsným smyslem pro humor a briskním postřehem.
Na stripech je vidět vývoj, některé mě oslovují více, ale je to zcela logické vzhledem ke škále toho, k čemu se vyjadřují.
Za mě rozhodně knížka, kterou chci v knihovně mít a už teď se těším, až ji budu při debatě s rodinou či přáteli vytahovat a ukazovat, jak tu či onu situaci vidí Ždibřich.