mirunda komentáře u knih
Na to že to byla autorova prvotina měla kniha úžasný spád a byla napínavá až do úplného konce. Mohu jedině doporučit. Jen mne mrzí, že autor již žádné další knihy nenapsal.
Jelikož tuhle sérii miluju, přála jsem si přečíst si i tento díl. Rozhodně se nedá srovnávat s jedničkou. Přišla mi psána vychloubačnou formou. Někdy mě už repliky toho co pán Taita všechno vynalezl a v čem vyniká a je nejlepší lezly krkem. Prvně mi přišla kniha hodně roztahaná a konec byl pak jakoby rychle utnutý. Jakoby autor zjistil, že už by kniha měla moc stran, tak ji rychle zakončil a v podstatě s otevřeným koncem, takže přepokládám, že toto nebyl poslední díl. I tak mne ale kniha bavila a přečetla jsem ji celkem rychle.
Jako vždy mě kniha od Lenky nezklamala. Je to pro mne vždy oddychovka, jen nemám moc ráda otevřené konce ..
Tak jako všechny knihy Lenky Lanczové, i tuto jsem četla jedním dechem a přečtla ji během dvou dnů ;-)
Kniha mě bavila, příběh sám o sobě taky, jen v tomto díle byla podstatná část knihy věnována výslechům a to mě tentokrát moc nebavilo. Proto jen čtyři hvězdičky
Pátý díl série s Fabiánem mě bavil. Jen jsem knihu četla v době hluboké čtecí krize a ani tato skvělá knížka mě nedokázala tak vtáhnout, abych četla a četla. Příběh byl výborný a co ten konec? Že by pokračování?
Tak teda za mě nic moc. Tohle téma mě vůbec nenadchlo a přišla mi to strašná slátanina. Tři hvězdičky jsem dala spíše z nostalgie k autorovi, jehož předchozí dvě knihy byly super. Na moderní technologie moc nejsem a ten konec byl už zbytečně překombinovaný.
Příběh jedné z tisíců rodin. Těch příběhů by mělo být více a více, ať se tahle část historie nikdy nezapomene a nezopakuje
Na doporučení kamarádky jsem si ji přečetla. Trvalo mi to ani ne den. Byla to pro mě příjemná oddechovka po všech těch vraždách. Příběhy normálních lidí. Za mě mohu doporučit
Tentokrát jsem z knihy nebyla tak nadšená jako vždycky. V podstatě tam nebylo žádné napětí a nic moc se nedělo a ten konec ... Otázka je, co autor zamýšlí s ženským vyšetřovacím klubem dál.
Kniha byla zajímavá, ale při jejím čtení mě postihla nějaká čtecí krize a mě trvalo hrozně dlouho než jsem jí dočetla.
No nevím. Bylo to zvláštní. Nechci napsat úplně špatné, ale prostě zvláštní. A ten konec ... Tři hvězdy, víc ne.
Víc než na tři hvězdičky to nevidím a to je hodně i za snahu a za to, že je to prvotina. Povídkové knihy moc nemusím, je to přesně proto, jak píše sama autorka. Oblíbíte si hlavního hrdinu a povídky je konec. Některé byly lepší, jiné horší a opravdu mi vadila ta ne moc hezká čeština a chyby ve větné skladbě. Ale i snaha se cení.
Nevím co mě to popadli, ale chtěla jsem se vrátit do puberty a sáhla po Stopách hrůzy. Vůbec to nebylo děsivé, jako kdysi. Naštěstí to bylo krátké a rychle přečtené
To byla jízda, přečtená za dva dny. Patterson opět nezklamal, byť ten konec mi přišel lehce přitažený za vlasy a v podstatě moc velký happyend, ale nevadí, nechám to na pěti *, protože věřím, že mě kniha zase vrátila do čtecího režimu po dlouhé čtecí krizi.
Mě kniha bavila moc. Byla tentokrát bez tolika sexu, jako přechozí knihy. Vykreslovala příběh několika postav, během jednoho roku.
Stejně jako autorky první kniha, byla i tahle pro mne úžasným odpočinkovým čtením. Krásný příběh, který se dobře četl. Každý má v sobě tajné místo, kde schovává staré křivdy a odpuštění je jedno z úžasných nástrojů, jak očistit svůj život od všeho špatného