Mishera
komentáře u knih

Velice silná kniha. Narozdíl od Žítkovských bohyní jsem ji nedokázal přečíst na jeden zátah a musel ji několikrát odložit. Zážitek ze čtení byl umocněn tím, že jsem se k Brnu přistěhoval a ta popisovaná místa znám.
Pokud potřebujete srazit hřebínek a pocit hrdosti k češství, tak tuto knihu jednoznačně doporučuji. Svět prostě není černobílý a tako kniha to krásně ilustruje.


Jednoznačně velké zklamání. Patrik Hartl mě vždy moc bavil, ale nevím proč, u této knihy jsem měl problém ji dočíst. Nějak jsem se nemohl ztotožnit s hlavním hrdinou a nebavilo mě o něm a jeho životě číst. Kniha na mě působila jako mix ordinace v růžové zahradě a sexu ve městě. Problémy, které hlavní hrdina řešil nebyly způsobeny jeho vlastní touhou něco změnit, ale tím, že mu do života prostě připluly a musel je řešit. Ženy, které Aleš v knize potkává nebere jako partnerky a potenciální kandidátky na matku pro dcery, ale vždy jen jako objekt své touhy, takže nebude muset masturbovat. Fakt nechápu, proč jsem si musel u každého setkání s nějakou ženou číst o tom, jak probíhal jejich sexuální styk. Připadal jsem si jako bych četl harlekýn z devadesátých let. Byl Patrik v době kdy to psal nějak sexuálně frustrovaný? Knihu jsem měl mockrát chuť odložit, zahodit nebo rituálně spálit. Ale dával jsem si naději, že po vlnkách banalit na oceánu plochých charakterů postav doplujeme společně k nějaké super pointě, která celou tu úmornou společnou plavbu pozvedne do výšin, kde si řeknu, že stálo za to tuto knihu číst. A tak jsem otočil stránku a zjistil… že byla poslední. Takže ta kniha klidně mohla skončit o 100, 200, 300 stránek dřív nebo o 100, 200, 3000 stránek později a na její příběh a kvalitu by to nemělo žádný vliv.
Patrik Hartl nikdy nebyla zážitková restaurace, ale tahle kniha je čistý McDonald. Dvě hvězdy dávám pouze za to, že ve mně kniha vzbudila negativní emoce. Sice nebudu za měsíc vědět o čem kniha byla, ale pocit frustrace, z jejího dočtení, si budu pamatovat dlouho.
Kniha vás bude bavit, pokud:
- Máte nudný život a na nočním stolku vám leží Rytmus života, Vlasta a Blesk.
- Myslíte si, že chlap kadeřník musí být nutně buzna.
- Máte nutkavou potřebu dávat všem lidem ve vašem okolí infantilní přezdívky. Takže děti jsou pro vás žížaly, prciny, krasavy, divočáci. A žena, na kterou si myslíte, je Frnda, protože její příjmení je Kosočtvercová.
- Myslíte si, že všechny vaše problémy způsobuje ochablé bříško a rozhodně se vše spraví chozením do gymu.
- Říkáte fitku gym.
- Myslíte si, že slovo slunko je normální výraz i na západ od Jevíčka.


Viděli jste u mě doma ceduli Sklad mrtvejch negrů?
Tuto „knihu“ vzdávám. Jsem v půlce osmé kapitoly, tedy v polovině knížky a fakt mě to nezaujalo. Nejdřív mě ten zelený brainwashing jenom nudil, poslední dvě kapitoly už mě vyloženě hněte. Nejsem cílová skupina pro takovou knížku. Film mě bavil, protože tam to hraní na vojáčky bylo strašně přepálený. Tak jsem předpokládal, že si z toho Verhoeven dělá srandu a tak jsem ten film i bral. Obávám se ale, že to bylo, tak jako knížka, bráno naprosto vážně. Bohužel, kromě první kapitoly, je celá půlka knihy věnovaná výcviku hlavního hrdiny. A protože jsem skončil, tak bůhví jestli ne celá kniha. Fakt mě to vůbec nebavilo. Je to jako bych četl půl knihy o klukovi, co se rozhodl stát instalatérem a na sedmi kapitolách popisoval strasti a útrapy na učňáku. Ještě ke všemu je hlavní hrdina naivní a hloupý. Je to, jak sledovat seriál Chlapci a chlapy, kde se romanticky popisuje, jak se z chlapců stávají muži díky vojenskému výcviku. Popravdě řečeno, když pominu Neználka na Měsíci, tak marně přemýšlím, jestli jsem někdy četl něco horšího. Doteď jsem si myslel, že pálení knih je zvěrstvo. Ale tohle je první kniha, která mě donutila přemýšlet nad tím, jestli by její zničení naopak lidstvu nepomohlo.
Kniha se bude líbit všem, kteří:
- Mají lobotomii mozku
- Mají doma ve skříni AK47 nebo jeho deriváty a doma ve sklepě zásoby konzerv na horší časy
- Mají zalíbení v bezcílném běhání a pochodování po buzerplace v dešti
- Mají rádi, když na ně někdo bezdůvodně řve ze vzdálenosti deseti centimetrů od obličeje
- Mají radost, když jim služebně starší kolega může nařezat řemenem na holou prdel ve sprše
- Mají rádi šikanu a těší se až ji budou moct sami aplikovat na „bažanty“
- Při pohledu na zelenou barvu se nevysvětlitelně usmívají, naskakuje jim husí kůže a vlhnou jim oči a trenýrky
- Mají doma sklad mrtvejch negrů, označený cedulí