Monikahor komentáře u knih
Knížka se mi velmi dobře četla. Na rozdíl od jiných knih zde byl přechod mezi "současností" a minulostí vždy jasný a tím příběh pochopitelný a čtivý. Trochu mě zklamal konec knihy - ne samotným příběhem, ale v posledních pár kapitolách, kde přichází závěr/rozuzlení/zakončení je vše psáno tak nějak neurčitě, mlhavě, možná až uspěchaně, což bylo jiné, než celý zbytek knihy. Jinak ale kniha zajímavá a tím, že jsem v Osvětimi byla, mohla jsem si mnohé věci reálně ztotožnit a tím se do příběhu víc vžít. Dotýká se tématu, o kterém jsem ještě nečetla, takže jsem se dověděla něco nového a to je velké plus.
Na knihu jsem četla mnoho pozitivních komentářů. Bohužel jsem byla trošku zklamaná. Kniha se mi vcelku špatně četla. Ne kvůli tématu, kterému se věnuje - přežití holocaustu, ale kvůli stylu psaní. Autorka zabíhá do 3 životních etap hrdinky - doba v koncentračních táborech, doba těsně po osvobození a aklimatizace ve Švédsku a doba po cca 70 letech. To by mi ani tak nevadilo, kdybych se neztrácela v tom, jaké období to zrovna je. To jsem pochopila vždy až po 2-3 větách, prolínalo se to až moc a působilo to zmatečně. Také mě zklamalo, že jsem se vlastně moc nedověděla. Téma zacházení s Romy před válkou či během ní, život v koncentračních táborech či poválečné problémy jsou zde nastíněny jen tak lehce (i když pro někoho určitě ne). To co si z knížky nejvíc pamatuji je neustálé "samonapomínání" hrdinky, že nesmí na nic vzpomínat, nesmí nic říct a to mě po pár stránkách spíš rozčilovalo, než že by vyvolávalo soucit a pochopení. Samotný příběh mě zaujal vlastně až skoro na konci. Přesto nemohu říct, že je kniha špatná, určitě si své čtenáře najde, jen já čekala něco víc.