Morishima komentáře u knih
Před složením slibů jsme s ženou prošli několik (křesťanských) knih o manželství. Tyto knihy jsou buď psány vtíravým a nadbíhajícím tónem plným pochopení pro mládí, nebo naopak příliš moralizující. To se netýká knihy Kéž bych býval věděl - kniha má věcný přístup, dává radu, že nejdůležitější je pracovat na sobě, na svém vztahu a hlavně na vzájemné komunikaci.
Nevyhne se pro americké příručkové knihy klasického prvku - vyprávění skrze více či méně uvěřitelné příběhy konkrétních osob. Následuje výklad pro tu kterou oblast vymezenou příběhem - domácí práce, výchova dětí, sexualita (...). Kniha pokrývá opravdu mnoho oblastí. Většina kapitol je v podobě zjistění, které autor bolestně učinil, a které chce předat.
Jaký má smysl číst podobné knihy? Obvykle lidé projdou podobnými problémy, které autor předkládá, a vyřeší je, aniž by si byli vědomi, že tím vytváří pravidla, mantinely svého vztahu. Tak nějak samospádem. Výhoda čtení knihy spočívá v tom, že si snoubenci spoustu věcí ujasní už před vyvstáním problémů a vyhnou konfliktnímu řešení neshod (nebo ho alespoň zmírní). Na konci každé kapitoly jsou otázky k prodiskutování. Díky nim lépe poznáte svého partnera, dozvíte se věci, na které by vás ani nenapadlo se ptát.
Doporučuji též knihu číst po částech s časovým odstupem mezi kapitolami. My jsme knihu četli asi půl roku a byla to zábava.
Kniha je poutavě napsaná, kombinuje mnoho zdrojů, zajímavé jsou např. výňatky z deníků. Její největší slabinou je ovšem absence systematičnosti - chybí rejstřík, takže pokud chcete najít nějaké místo, musíte prolistovat celou knihou. Ani kapitoly nejsou příliš organizované a není jasné z čeho autor čerpal, což je škoda. Nelze použít jako průvodce, ale je hezkým čtením k táboráku :)