Mr.JaroCZ komentáře u knih
Pěkná detektivka u které se spíše zasmějete a zamyslíte, než abyste se báli večer vyjít na ulici :-)
Hlavní hrdina pokročilejšího věku řeší při "hledění do blba" záhady i vraždy, což mu nebrání stanout uprostřed akčního dění.
Rád si přečtu pokračování.
Kromě autorova popisu blíže nedefinované postapokalyptické vize vyzdvihuji vystihnutí psychologické vazby mezi otcem a synem, a ostatními přeživšími lidmi. Rozhodně kniha stojí za přečtení.
Nebo taky ne. Všechno totiž zůstává v naší paměti. „Co si máš co brát všechno trápení na sebe..."
S odstupem času se ke knize i písničkám Mišíka st. vracím.
Nádhera! Skvost! Vzpomínky na mládí...
Knihu jsem poprvé četl jako "malý kluk", někdy kolem desti let. Dodnes to byl pro mne zážitek, asi proto se ke knize občas vracím.
„Takže… Jezdí takhle zajíc po louce ve svým ferrari a najednou slyší volání o pomoc. Přijede k hluboký jámě a tam vlk. Zajíci, vytáhni mě! Zajíc krčí rameny: Ale jak? Vždyť jsem malej! Vlk prosí: Vezmi lano, přivaž ho za svý ferrari, já se lana chytím, rozjedeš se a jsem venku! Jak řekl, tak udělali a vlk byl vysvobozenej. Druhej den ten samej vlk běhá po lese, slyší volání o pomoc a v jiný jámě je pro změnu zajíc. Vlku, vytáhni mě stejně, jako já tebe včera! Teď krčí rameny vlk: Ale jak? Vždyť nemám ferrari, abych za něj přivázal lano! A zajíc radí: Dřepni si k okraji jámy, spusť dolů ocas, já se ho chytím a tak mě vytáhneš! Jak řekl, tak udělali a zajíc byl vysvobozenej.“
Moje obecenstvo chvíli mlčelo, ale pak to někdo nevydržel.
„A to ponaučení?“
"Kdo má oči, čti!"
Na rok napsání 1920 nehleďte. Doporučuji.
Tváří v tvář režimu v pracovním táboře, který hlavní hrdina nemůže nijak ovlivnit, se objevuje spjatost vězňů mezi sebou, i proměna lidí ve stvůry.
Přečteno několikrát: působivé, tvrdé, krásné...
Pěkně napsaná detektivka-gangsterka, která má všechno, co si čtenář od takovéto literatury může přát.
Zajímavá kniha po všech stránkách, stojí za přečtení.
Zvláštní kniha. Měl jsem na několika místech pocit, že už jsem něco takového četl (zvláště místo a honička v uličkách Paříže), ale jedná se o první vydání, takže nejspíš mea culpa. Jinak příběh čtivý, neurazil. Tři a půl hvězdy.
Povzbuzen hodnocením (nyní) 87 % jsem se vrhl dychtivě do čtení, ale ouha. Vydržel jsem to do strany 100 a skončil. Tak rozvleklou a uměle nastavovanou kaši jsem snad ještě v životě nečetl. Je mi líto, pro mne nejnižší možné hodnocení.
Kniha je výborná a pro čtenáře od 12 let i pro starší zájemce o každodenní život ve středověku ji mohu jen a jen doporučit! A to platí pro celou sérii.
→ Amalberga
Při čtení knihy si je nutno uvědomit - mimo jiné - v jaké době vznikala. Psal se rok 1951 a zuřila válka USA v Koreji. Experimentovalo se s drogama i pro lékařské použití, Martina Luthera Kinga ještě skoro nikdo neznal, afroameričané byli tehdy černoši a nesměli si sednout v tramvaji, když všichni běloši ještě neseděli. Pojem "homofobní" se objevil až za 18 let po napsání románu "Na cestě".
Není možné knihu posuzovat z hlediska člověka 21. století!
x x x
Kniha Na cestě byla pro nás sotva odrostlé pubescenty neuvěřitelným objevem a v 70. letech jsme se snažili žít jako beat-generation, protože jsme se tehdy cítili ztracenou generací taky.
Myslím, že to je úžasná kniha pro všechny věkové kategorie na mimořádně citlivé téma.
- Děti zvládnou toto téma svým způsobem,
- střední věková kategorie pochopí, jak o změnách v chování starší generace hovořit s dětmi,
- no a ti starší pochopí, co je může (ale také nemusí) potkat, a nebudou mít až takové obavy z toho "co by - kdyby", protože mohou doufat, že je ti mladší hned "nehodí přes palubu" do léčebny.
Vše závisí na rodinných poutech a tato kniha je napomáhá upevnit.
Jak už jsem napsal na začátku: úžasná kniha!!!
P.S.: Kdybych někoho zaujal, ano - patřím k té nejstarší generaci...
A nevím jak dát všech pět hvězdiček. Že by už?! :)))