Mufka komentáře u knih
Musím říct, že jsem trochu zklamaná.. Napsat příběh o Jamiem je fajn, ale čekala jsem asi něco více, ne že v druhé půlce knihy bude první kapitola z Cizinky - kterou jsem sice nečetla ani neviděla jako seriál (alespoň tedy jeho začátky), takže seznámení bylo zajímavé, ale jak říkám.. čekala jsem celou knihu o příhodách Jamieho... :-)
Zaujal mě název a čekala jsem nějaký podobný příběh jako jiné, které jsem od tohoto autora četla. Je to spíše vzpomínání na jeho zážitky z období života, na pozadí starostí o otce. Jak ale uvedl předchozí komentář, nakonec jsem byla spokojená, je to milé, vlídné, laskavé... :-)
Film? :-) Tak to jsem překvapená, musím si dohledat... :-D
Nevím, jestli bych se chtěla na takovou dovču dostat, ale nápad je to určitě zajímavý a zdá se, že by vytvoření takového místa mohlo být pro fanoušky zajímavé. Zkusit si tohle období prožít.. :-) Trávení času v tehdejší době mi přišlo jako nuda, ale... kdo ví.. třeba by lidem - spíše asi ženám - té doby přišlo nemyslitelné to, jak trávíme čas my.. :-) Každopádně jsem se pobavila.
Jsem asi výjimka, co se čokolády a věcí s čokoládovou příchutí týče, přesto se mi tato kniha moc líbila, dobře se četla, mám ráda prolínavé příběhy :-)
Tohle bylo od začátku něco, s čím jsem se tak nějak nedokázala ztotožnit.. Celý přístup autora je pro mě tak nějak neuchopitelný.. Pravděpodobně je to i tím, že mám naprosto odlišný styl humoru a hláška typu: "Ona si neuvědomuje, že ji Bůh obdaroval tím největším darem? Mnou?!" mě vážně zvedla ze židle... Možná je autor pohodový mladík, ale jeho názory provázející celou knihou mi přišly chvílemi až arogantní. Těžko říct, jestli si z celé téhle akce něco vzal, nicméně názory a životní moudra, kterými jej obdařili lidé, se kterými se setkal, jsou tak nějak všeobecně známé, ale neměla jsem pocit, že by se jimi autor chtěl v nejbližší době řídit.. Ale to už je na něm.. :-) Pokud někde uvidím jméno Stanislav Gálik, rozhodně ne nepohrnu - ani ke čtení článku o něm nebo s ním a už vůbec ne po jeho případné další knize. Pokud bych ji někomu známému doporučila, měla bych opravdu špatné svědomí..
Jako fakt?? Vrrrrrrr..... :-D Knihu jsem chytla a už nepustila... Čte se výborně.. a i když všechno směřuje právě k takovému konci, tak se mi chtělo křičet.. proč, PROČ zrovna tenhle konec?? :-) No dobře... představit si, co mohla hrdinka dělat poté, co skončil příběh na stránkách knihy, je lehké.. tak snad to taky udělala.. :-) Ale to už je v každé hlavě jinak :-)
Kniha se mi četla dobře a poměrně rychle.. asi za to mohou krátké "kapitolky". Zkušenost určitě nezapomenutelná, poměry... těžko říct, docela se mi chce věřit, že to tak určitě může být, četla jsem v minulosti knihu lékařky, působící určitou dobu v Rijádu a některé prvky a poměry v této zemi se rozhodně v obou těchto knihách shodují.. No.. každopádně zajímavá :-)
Také jsem nečetla nic od autorky, která je na obálce zmiňovaná. Kniha se mi ale líbila, v postupném odkrývání příběhu jsem si chvíli myslela, že už vím, o co přesně jde, následující stránky mě zase vyvedly z omylu a pak ještě jednou.. :-) Tak by to asi mělo být :-)
Milé čtení, doufala jsem, že to dopadne trochu jinak, ale dobré. Žádný z hrdinů mě neštval, jen v "dospělé" části měla kniha jiný spád, ale nebylo to nějak výrazně na překážku.
Fidel a Julie je naprosto "masakrální" kniha.. :-) Nemohla jsem uvěřit vlastním očím a v tichu místnosti, kde se odehrával šachový turnaj jsem jen nevěřícně kroutila hlavou.. V práci jsem předčítáním určitých pasáží bavila kolegyně a ještě i dnes při vzpomínce na tuto knihu nemůžu věřit vlastním očím, jestli jsem tuto knihu vážně četla, a že si určité pasáže vybavuju.. :-) Což ale musím připsat knize k dobru, protože na jiné, podle mě lepší, jsem zapomněla - kromě toho, že jsem je někdy opravdu četla.. ale tato ve mě stále zůstává... :-) Trochu zlomyslně jsem ji pak podsouvala dalším čtenářům.. :-)
Nemám nijak v lásce Francii ani francouzštinu a nijak zvlášť mě neláká tuto zemi ani její hlavní město navštívit, ale při čtení této knížky, která reálně popisuje místa v Paříži nebo Provence, mě tato místa zaujala.. stejně jako příběh, který se v knize odvíjí.. :-)
Suši v duši jsem četla poměrně dávno, takže pokud tam jsou celé pasáže, které se opakují, nerušilo mě to. Je ale pravda, že tato psaná jinou autorkou se mi stylem líbila mnohem méně.. Škoda, že znovu nespojila síly s paní Urbaníkovou.
Četla sem, četla, hezký příběh a rozuzlení.. No ty bláááho... :-) Stojí za to, vážně bych to nečekala.. Ještě chvíli před koncem sem přemýšlela, jestli to jako vážně je tak, jak to vypadá... Nooo.. pěkně... :-)
Ač kniha tenká, měla jsem neskutečný problém si ji přečíst.. trvalo to dlouho :-) Ale ano.. některé myšlenky byly zajímavé :-)
Jak píšete, pohodová oddechovka, přišlo mi to milé a čtivé :-) A že jsou ujetí na jídlo? Až moc? No.. každý máme nějakou tu úchylku a jednomu něco přijde už přes čáru a někdo si řekne, že je to divné, ale ještě se to dá brát v klidu. Nijak mě tahle "vášeň" pro jídlo v příběhu nerušila, jen sem se u těchto pasáží více usmívala... s myšlenkou na to, že každý to nějak máme.. :-)
Pohodová, milá oddechovka, nemyslím, že by autorka chtěla napsat velké dílo, prostě napsala milý příběh :-)
Mám autorku ráda, ale tahle kniha mi přišla jako snad nejhorší z toho co napsala.. Konec už byl očekávaný a tak nějak v pohodě, ale hlavně začátek byl pro mě osobně strašný. Nevzdala jsem to jen proto, že jiné autorčiny knihy se mi líbily. V doslovu autorka píše, že se s touto knihou hodně rvala a musím jí dát za pravdu :-)
Knihu jsem četla, někdy se vracela, aby mi neunikly souvislosti mezi postavami.. Musím říct, že jako ostatní tady můžu být jen ráda, že žiju, kde žiju. Zapůsobila na mě tak, že se mi o postavách z knihy dokonce několikrát zdálo a neměla jsem lehké spaní.. Po probuzení ze snu i uprostřed noci jsem delší dobu nemohla usnou a stále se mi v hlavě toulaly myšlenky kolem postav a jejich údělu... :-)