Nadama komentáře u knih

Já tuhle knihu miluji. Obě. Zaujalo mě předevší to, že ve člunu byly tři muži někdy začátkem 20. století (vím, že to bylo po Burské válce) a pluli na veslici proti proudua občas plachtili či se zahákli za parník. Já jsem začala jezdit na vodu (pouze rekreačně)asi tak o šedesát let později na kanoi a řeku jsme sjižděli po proudu. Ale to je jediný rozdíl. Já jsem se chechtala těm příhodám, hádkám, pošťuchování atd. protože to bylo naprosto stejné bez ohledu na historické souvislosti (tři muži možná ještě za královny Viktorie, já v dobách opětovného utužování bolševismu), pohlaví ( tři muži a já se sestrou a kamárádkou - vždy jsme se však s klukama někde sešli) a lodě. K řece jsme jezdili vlakem, ale myslím, že už ne s parní lokomotivou, i když ty si pamatuju. Utvrdilo mě to v tom, že lidi jsou lidi (Horníček+Werich).
Překlad se mi líbil ten, který byl ve vydání s Radovými obrázky. Ten novější už tak ne.