ne0k komentáře u knih
Mnoho lidí tu přirovnávalo stoletého staříka k Forrestu Gumpovi, k čemuž já bych měl připomínku: Zatímco příběh Forresta se cyklicky opakoval po sinusoidě (Forrestovi se dařilo a byl na vrcholu, což vždy nějak zbabral. Po čase se mu vždy zase začalo dařit, aby to on následně opět podělal....), staříkův příběh plynule plyne od jedné (absurdní, ale zábavné) příhody k druhé, přičemž se děj střídavě překlápí mezi současností, započatou dnem staříkových stých narozenin, kdy stařík vylezl z okna a zmizel (aby posléze například bez zjevného důvodu ukradl mafiánům kufr s penězi) a mezi vyprávěním dosavadních stých let života.
Ano, stařík se během svého života potkal s několika americkými prezidenty, korejskými Kimi, Stalinovi kdysi navrhl, že by si mohl oholit knír. Tím ale dle mého podoba v podstatě končí a oproti knižní verzi Forresta Gumpa hodnotím lépe, neboť děj nesklouzne do opakujícího se klišé.
1. Nesmíte od knihy čekat, že si přečtete to, co jste viděli ve filmu.
2. Kniha je psána tak, jako by to psal sám Forrest Gump. A ten byl lehce řečeno slabomyslný. Sám to popsal: "Idijot jsem vod narození. IQ mi zjistili pod sedumdesát..."
Následek toho je fakt, že text je hodně surový a třeba s takovými čárkami mezi větami si nikdo hlavu nelámal. (A já sám jsem si na to zpočátku musel celkem těžce zvykat.)
Ale když tyto věci překousnete, čeká vás fajnový příběh.
Také jsem (přesně před rokem) již četl první knihu od Pavla Stehlíka-Do temnoty. Také jsem ani nezaváhal a jak jsem v knihkupectví zahlédl tuto knihu, koupil jsem ji.
RunningWolf má pravdu, že obě knihy nelze srovnávat. Není to tím, že by Já, voják v Afghánistánu nebyla zajímavá kniha.
Dle mého hlavní rozdíl obou knih tkví v tom, že zatímco první kniha vychází z deníkových zápisků vojáka, jenž si po výcviku a půlroční misi projde peklem léčby rakoviny, základem této knihy byla diplomová práce.
Proto zatímco pro první knihu byl typický nevybíravý a syrový jazyk (viz různá označení pro povstalce: talibanci, turbani, šmejdi,..), tato kniha je psána tak, jak si to žádá odborná publikace. (Označení narátor pro zpovídané a množství poznámek pod čarou budiž důkazem.)
Při psaní této knihy Pavel Stehlík vyzpovídal několik svých armádních kolegů a jejich citace byly pro mne to, proč tato kniha stála za přečtení. Možná škoda jen, že těch citací nebylo více.
Je zajímavé porovnávat, jak filmoví tvůrci mohou rozdílně zpracovávat knižní motiv pro svůj film. - Ano, i já viděl dříve film před přečtením Bourneovy totožnosti.
Již jsem narazil na variantu, kde film = kniha (Návrat do budoucnosti - film s knihou se zcela schodovaly. Je však velmi pravděpodobné, že knihy byly napsány dle filmu.)
Další možní jsou díla, kde film překonává knihu. (Např. Forrest Gump - filmaři knižní námět přepracovali do takové podoby, že knihu jednoznačně předčil.)
Potom však jsou i díla, kde je porovnání složitější. (Třeba u Pravidel moštárny, nebo Rity Hayworthové a vykoupení z věznice Shawshank - film je podle knihy, ale bylo třeba udělat některé škrty či kompromisy.)
Bourneova totožnost je však další variantou. Film si z knihy bere pouze tu nejzákladnější kostru, na které staví svůj vlastní příběh.
Při porovnání však nelze říct, že by jedno či druhé bylo horší. Nikoli. Film je dobrý, kniha skvělá.
Před přečtením samotné knihy jsem četl několik reakcí jiných čtenářů a mohu jen těžko soudit, nakolik mi cizí názory nalajnovaly či zkreslily vlastní názor.
Pokud bych začal plusy knihy: v příběhu se objeví pár dobrých nápadů a několikrát Neff prokázal, že děj zasadil do místa a času (dálný východ na počátku letopočtu) o kterém zná nejedny detailní informace.
Jenomže teď mínusy: snad kdykoli v knize vedly postavy mezi sebou dialog, vybavila se mi v mysli jedna krátká fanouškovská povídka ze světa Harryho Potra, ve které veškeré jednání a činy byly zcela účelové a přímočaře vedly k jedinému (stupidnímu) cíli, přičemž najít sebemenší náznak logiky v příběhu nebo v jednání postav bylo zcela nemožné.
Zpět ale k Jeruzalémskému masakru. Další znatelným mínusem knihy je malá konzistence postav z předchozích devíti dílů. Celá kniha tak vyznívá, jakoby desátý díl byl kompletně celý z některého z paralelních vesmírů.
Jak už jsem jednou psal, je možné že můj názor ovlivnily komentáře které jsem na díl četl před jeho samotným přečtením. Bohužel se k nim musím připojit a ohodnotil bych masakr jako černou ovci v sérii.
Pro začátek stejné upozornění jako u předchozího dílu: Kdo si myslí, že když viděl filmy s Jasonem Bournem, že bude (minimálně) tušit zápletku knihy, ten ať na to ihned zapomene.
Ano, hlavní postavou je sice jistý David Webb, jenž kdysi plnil v roli agenta zadaný úkol pod identitou Jason Bourne a utrpěl při tom ztrátu paměti. Tímto však podoba s filmy končí.
Od předchozího dílu uběhlo několik let. David Webb má opět rodinu a práci na univerzitě. Klid však naruší Šakal, neboť v osobě Davida vidí nebezpečí. Musí se tedy vrátit Jason a započne hon, který může přežít pouze jediný z nich.
V Asii po čase klidu opět zabíjel Jason Bourne. Ženu Davida Webba unesli. Delta je nucen se vrátit. Pomáhá mu Echo. Je to on kdo tvrdí, že spánek je zbraň.
Myslíte, že když jste viděli film, že je zbytečné pouštět se do četby knihy? Jak vám tedy potom (kterýkoli) film zapadá do prvního odstavce?
Pustit se četby knihy má svůj smysl. A není od věci začít prvním dílem. ( http://www.databazeknih.cz/knihy/jason-bourne-agent-bez-minulosti-5343 )