Nell.Montenegro komentáře u knih

Pokud hledáte odpočinkovou knihu s mimořádně čtivým textem a extra sympatickými postavami, jsou jí Pozdravy záhrobí od zkušené autorky Veroniky Fiedlerové. Duchařská detektivka vypráví příběh Benedikta Klausnera, NEobyčejného pojišťováka a nekromanta, který při řešení pojistných událostí používá své mrazivé nadání komunikovat se záhrobím (a že jeho zaříkání umí zvednout chloupky!). Kniha mě neskutečně nadchla a velice mile mi zpříjemnila nejeden večer. Proto jsem také ráda, že se příběh dočkal pokračování v podobě Ozvěn záhrobí, které mimochodem také brzy vyjdou v nakladatelství Golden Dog!

Krom čtivého textu musím vyzdvihnout i spisovatelčin smysl pro humor radostně prýštící zejména z dialogů mezi hlavním hrdinou a jeho společníky (nabručeným kapitánem Jelenem a vilným duchem Rudym). Benediktova nevděčná fretka, pekelné stvoření, které bylo sesláno na zem jen proto, aby mu znepříjemnila život, byla už jen vrcholkem mého čtenářského blaha.

Autorčin zájmový záběr je obdivuhodný. Fantazie, umění fabulace i bohatá slovní zásoba zaslouží klobouk dolů. Za chvilky radosti, časté chichotání i výše zmíněné plusové body dávám Pozdravům záhrobí 5/5.

5 01.05.2022

Vzácný druh je super – to musím říct hned na úvod, avšak má svá úskalí.

Na knihu jsem se těšila, protože když jsem si na stránkách nakladatelství Golden Dog přečetla Hofstatterův medailonek, zaujaly mě především dvě věci: brakový horor a béčkové náměty – obojí mám ráda!

Netušila jsem, co od knihy vlastně čekat. Bylo to mé první setkání s autorem. Jeho styl je přímý. Tak přímý, že by zasloužil pár stránek navíc, což vůbec neříkám často. Jsou tam místa, která by rozhodně snesla doplnění, a to hlavně z toho důvodu, že některé zmínky pak působí jako umělé berličky, jimiž si autor zjednodušil příběh (např. scéna s lístkem jen tak vytaženým z kapsy u zástěry – kdo takový lístek běžně nosí po léta u sebe? Leda by o tom, co přijde, dotyčný věděl dopředu. Nic takového tam však řečeno nebylo. Takže jako čtenář jen hádám a příběh si musím přimyslet.). Taktéž dialogy a vnitřní promluvy mi častokrát připadaly šroubované a jaksi postrádaly živost. Nicméně když se s tím sžijete a připíšete to na vrub autorova stylu psaní… Udělal to, jak to udělal, a řekl přesně tolik, kolik chtěl.

Avšak pozor! Celý text má své kouzlo, které vás nutí číst dál a dál. A že se čte dobře! Kousek za polovinou zjistíte, jak to všechno vlastně je a – fujky :-D Příběh je to krásně perverzní. Strašidla tady nehledejte. Doporučuji všem, kteří mají rádi Blochovo Psycho, a nemůžu se ubránit srovnání se Saucyho knihou O holčičce, co si ráda hrála se sirkami. Takže pokud patříte mezi milovníky rozkošných úchyláren, rozhodně nesáhnete vedle!

Taktéž chválím skvělou obálku, měkoučký paperback a příjemně depresivní ilustrace Jacka Larsona. Věděli jste, že pracoval v americké armádě, kde se specializoval na balzamování těl, převozy zemřelých a čištění místa činu?

8 17.03.2022