Nenwen komentáře u knih
Kniha se dobře čte, vyprávění převážně v přítomnosti vás okamžitě vtáhne do děje a přenese do minulosti, ALE od knihy s podtitulem „románová kronika“ označovanou navíc jako bestseller jsem čekala víc. Mnohem víc. Přestože autorka zmiňuje, že se jedná o málo známou (pro mnohé včetně mne zcela neznámou) kapitolu našich dějin, nemám po přečtení knihy dojem, že bych se dozvěděla více než pár obecných informací, pojatých navíc spíše formou „jedna paní povídala“. Celkově je zde historických událostí pomálu (převážně soustředěných v poslední cca ¼ knihy) a přestože spisovatelka v závěru zmiňuje, kolik historických pramenů načetla, zde zůstaly vesměs nevyužity.
Co mi z historie chybělo asi nejvíce a v kronice by zcela jistě chybět nemělo, je začátek první světové války, který zde není vůbec zmíněn, přestože musel patřit mezi nejvýznamnější události v regionu v popisované době. V souvislosti s tím mi např. vrtá hlavou, proč nebyli do války odvedeni Tomek a Jurek, přestože jestli se nepletu bylo oběma něco kolem padesátky a jejich práce nebyla nijak zásadní pro „chod monarchie“ (povoznictví a pivovarnictví, které v té době nijak nevzkvétalo, takže oba se víceméně celý čas opíjeli v hospodě!?), tedy nebyl důvod, proč by neměli být odvedeni. Zatímco Ludwik odveden byl, přestože jeho práce byla pravděpodobně důležitější (práce na dole, i když na povrchu), a proto byl dle popisu během války z bojů propuštěn. A našly by se další podobné „drobnosti“, které mi tak nějak „kazí dojem“.
Chápu, že cílem románu nebylo zahltit čtenáře historickými fakty, nicméně pro zájemce mohly být uvedeny alespoň formou dodatku, nebo nějakého stručného chronologického přehledu významných událostí té doby na Karvinsku.
Čtvrtou hvězdu dávám částečně za povedenou obálku, vazbu, grafické zpracování atd. I zde si nicméně dovolím jedno ALE. A to je výhrada k použitým mapkám. Myslím, že by prostorové orientaci mnohem lépe posloužily skutečné mapky historické (a současné), než použité jednoduché náčrtky, kde řada věcí chybí. Namátkou: 1) pokud je v „historické“ mapce zakreslen domek Matuszkových, proč zde nejsou zakresleny i další domy hlavních postav románu? 2) děj se neodehrává jen v Karwiné, ale i v několika okolních obcích, ty jsou však pouze naznačeny směrovkami, a to ještě ne všechny. Kde ležela např. Solca se tedy vůbec nedozvím a nezbývá mi než pátrat ve skutečných historických mapách.
Závěrem: druhý díl si pravděpodobně po nějaké době přečtu, protože mě zajímají další osudy postav, ale mé očekávání již zdaleka nebude tak vysoké.
DODATEK – hodnocení s odstupem: myslím, že v knize je velice dobře popsán život prostých lidí na Těšínsku, jejich běžných starostí a (ne)porozumění událostem doby. V tom tkví největší přínos knihy. Bohužel, patrně vlivem marketingu, je kniha prezentována jako kronika, a tedy posouvá očekávání ve směru získání informací o málo známých historických událostech, kterému ale nedostojí.
Jinými slovy, pokud vás zajímá běžný život prostých lidí (a zejména žen), je kniha pro vás tou pravou, ale pokud se chcete dozvědět něco více o událostech té doby, poslouží vám pár stránek na Wikipedii mnohem lépe:
- stručný přehled dějin Těšínska: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9B%C5%A1%C3%ADnsko
- Sedmidenní válka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmidenn%C3%AD_v%C3%A1lka
- plebiscit: https://cs.wikipedia.org/wiki/Plebiscit_na_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADnsku
(SPOILER) Z prvních dvou dílů jsem byla nadšená, tady trochu váhám… Hádanky mám moc ráda, ale tady mi smysl některých věcí uniká (např. proč, když k Ilan patří Amarijské duvaly, nepatří jí Amarijská tyje, ale Vortolská? Proč má s Amárií něco společného Raven a ne kapitán, když je Amárie nejdůležitějším městem v Duvalském pohoří?). Ale třeba jdu po špatné stopě a vše se v dalších dílech vysvětlí…
Také by mě moc zajímalo, co je s tím synem-nesynem Elizabeth Podfortové. Že by po Duvalském pohoří (nebo pod ním) běhal ještě další syn? Nebo snad dcera?
Mám svou vlastní teorii o tom, co znamená, když se ze čtyř stane pět, ale to tady psát nebudu. Nicméně myslím, že se členy 25-ky to nic společného nemá.
Jsem zvědavá, čím mě v příštím díle spisovatelka překvapí. U Nasterey jsem si něco tipla správně a něco ne…
Celkově, už dlouho jsem z nějakého příběhu na pokračování nebyla tak nadšená. Pořád je co objevovat.
P.S. V jednom komentáři se někdo ptal na smysl kousků chleba a buniho ochrnutí. Myslím, že to je tak, že za každou násilnou smrt faji ochrne bunimu část těla (jako by měl ty faje v sobě?) a nakonec umře (pokud nenajde Ilan způsob, jak ho zachránit). Trochu mi to připomíná pohádku O Janovi a jeho podivuhodném příteli, kdy Janovi po každém prozrazení část těla zkameněla…
P.P.S. Nechápu, proč tady tolik komentářů odsuzuje prasečí řiť. Pro mě je to zcela podružné a Ilan mohla nadávat mnohem hůř.
Poměrně nesourodé dílko, které se velice špatně hodnotí. Obrázek na přebalu mě nadchl, proto jsem se rozhodla si knížku přečíst. I poté, co jsem při nakouknutí dovnitř zjistila, že je v ní velice málo textu. Koneckonců je to pohádka pro nejmenší děti, tak by to nemělo vadit. Bohužel vadilo a dost. Z některých stránek zcela bez textu jsem měla dojem, že do nich někdo (autorka, nebo překladatelka?) zapomněl text dopsat. Takže zůstává na čtenáři, aby si část příběhu dle obrázků domyslel. Což nemusí být špatné, ale přestože jsem knihou listovala několikrát tam a zpět, některé části mi dost dlouho nedávaly smysl. Zejména dvoustrana s expresní poštou. Teď po několika pokusech už asi chápu, jak to autorka myslela, ale bylo to dost detektivní pátrání.
Na druhou stranu výtvarně je dílko poměrně zajímavé, zvláště co se týče detailů.
Takže hodnocení dělím do několika samostatných částí:
Výtvarná část: 4-5 hvězd
Příběh: průměrné 3 hvězdy
Textová část: 0-1 hvězda – nejslabší část
Průměrně tedy 3 hvězdy. Což je škoda, takže celkové hodnocení knize nedávám.
Ve srovnání s knížkou Jak tukoni zachránili strom, kterou jsem četla nedávno, je zde podstatně ucelenější příběh… a moc pěkný… až na ten konec: nemá to pointu, závěr, nic. Přitom za KONCEM jsou ještě dva krásné obrázky, kde by se pěkný konec dal napsat. Ale dám autorce ještě šanci... Ty obrázky jsou opravdu kouzelné.
(SPOILER) Už jsem si říkala, že do třetice to bude pět hvězd a …. nebude. Zase mi k tomu něco málo chybělo. Jako bych čekala na mocné finále a ono se nedostavilo. Místo toho tak nějak pomalu…. odplynulo.
Čekala jsem nějaký významný zvrat, Medvědovu zradu, nebo něco podobného. Ale závěrečná bitva na Kulikově poli proběhla víceméně v souladu s historií, možná je moje smůla, že jsem o ní četla dopředu. Bohužel ani způsob jejího vylíčení mě nijak neuchvátil.
Co mě ovšem zcela „dostalo“ byl Aleksandr psaný s ks místo x a tlustá mlha.
(SPOILER) Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy (téma 2021/2 – kniha obsahující ilustrace). Našla jsem tip zde na databázi, zalíbil se mi název i ilustrace na obálce, a také nástin děje, který sliboval zajímavý příběh. Podobně tomu bylo o rok dříve u Gaimanova Odda (Odd a mraziví obři), kniha měla tedy všechny předpoklady „nevšedního objevu“, a proto jsem s napětím očekávala, co mi přinese.
Bohužel, mé očekávání tentokrát uspokojeno nebylo, a to ani z poloviny. Příběh - ač s poměrně slibným začátkem – je nakonec vcelku jednoduchý, v podstatě nijak zvlášť zajímavý a velmi krátký (což se nakonec objevilo jako jeho největší plus). Většinu času jsem měla pocit, že „tohle už jsem četla nejednou a napsané mnohem lépe“ a ani závěr mě příliš nepotěšil. Adara je sice popisována jako dítě poměrně „studené“, nicméně ke konci jistou dávku citu prokáže (návratem k rodině), aby ji posléze popřela (na draka si ani nevzpomene)? Nemyslím si, že tato kniha je příběhem pro děti – co by si z něj měli odnést? A ani pro dospělé – na to je příliš jednoduchá a – v podstatě - obyčejná. Nabízí se tedy otázka, proč jej autor vlastně napsal?
Můj dojem nakonec nezlepšily ani ilustrace, které se dají jednoduše shrnout jako „stejní draci dvacetkrát jinak“, většinou s nějakým jezdcem na hřbetě a – zejména v případě válečníků - zuřivým/hrozivým výrazem (u obou). Vzhledem k vesměs nebarevným ilustracím a stejným zbraním jezdců není většinou patrné, o jakého draka se vlastně jedná. Jak jsem posléze zjistila, dostalo se mi do rukou jiné vydání (Argo 2015), než jaké jsem viděla zde na databázi (Triton 2008) a jehož hodnocení by možná dopadlo o chloupek lépe - občas dávám hvězdu navíc za obálku/ilustrace, tento případ to ale není.
Vrátím-li se ke srovnání s již zmíněným Gaimanovým Oddem, vychází tento nesrovnatelně lépe – pokud bych hledala knihu pro děti, která potěší duši i srdce (a to bez ohledu na věk), zvolím jednoznačně Odda.