neprakta komentáře u knih

I já jsem četla už veselejší knížky od paní Deváté - ale v téhle mi dost promluvila z duše. Nejen, že jsme skoro stejný ročník - já jsem 38 - ale Vaněčkové bydlí všude. I u nás na severu Evropy, v Kielu, kde člověk pražský nejen musí bojovat s počasím ( vítr o síle 6 nazýváme silným větrem, o síle 7 dost silným větrem a při větru síly 8 všechno přivazujeme a říkáme," no ten zas dneska vyvádí, co? "
Ale i nájemníci jsou kor v dnešní době, kdy není zvykem zdravit starší paní v domě, dost často Vaněčkové. Stížnosti u domovní správy obvykle vyzní naprázdno, prý : " promluvte si s Vaněčkem sami a neotravujte nás s domovními klepy - přece se dá s každým mluvit, ne? " Ach, těch probdělých nocí, když místo hudby hraje zřejmě pouze silný ozembuch, to leknutí, když se náhle valí stádo slonů z poschodí do poschodí... mluvíte mi z duše, paní Devátá. A to já jsem opravdu už dlouho v důchodu, navíc mám v přístavu lod'ku ( bydlím na západním pobřeží Kielské zátoky), kam se na léto uchyluji. Jak nádherně humorně je stav duše popsán, právě i ta druhá část, kdy i lékař bezradně hledá příčinu zhroucení síly těla i ducha - netušíc, jak dlouho se týraný člověk pokouší o tu trochu "normality" - až už to jednou prostě nejde. Budu se ke knížce jistě vracet, s radostí a s obdivem k Autorce.