New-radus komentáře u knih
Přemýšlím, kdy jsem naposledy přečetla knihu na jeden zátah. Už roky ne. Kdybych měla napsat knihu já, mohla by vypadat takto. Na spoustě stránek jsem se poznávala, na mnoha místech jsem splývala s Kateřinou a čekala na každou další "radu" Klause. Rituál s Helen jsem prožila až na kost. Božské. Doslova. Děkuji, že mi přišla do života.
Poměrně čtivý příběh, který vás několikrát v průběhu knihy "píchne do žeber" a vy si uvědomíte, že přesně tohle jste teď potřebovali slyšet (číst).
Nebýt čtenářské výzvy, knihu bych odložila snad v první čtvrtině. Stále jsem čekala, jestli se to třeba nějak zajímavě vyvine a ono nic. A doslov zabil definitivně celý tento brak.
Poněkud moc americké, nabubřelé a přitom návody dost ošizené. Více méně je fajn prohlédnout si obrázky jako galerii a zase zavřít.
Mám pocit, že jsem se nedozvěděla nic převratného, nic co bych dávno nedělala nebo nečetla jinde.
Škoda. Moodyho mám moc ráda. Ale tohle byla taková ta klasická snaha "hodil by se nějaký další díl". Ačkoliv jsem sama regresi podstoupila a vím o čem píše, měl by se držet svého kopyta. Oceňuji snahu přistupovat k tomu objektivně a s pro něj typickým akademickým přístupem.
Knížka mi určitě dala nahlédnout do světa mužského myšlení. Uvěřitelná je i existence pěti skupin, do nichž se ve vztazích řadíme. Docela dobře jsem i v této mužské verzi dokázala otypovat sebe. Celkový dojem trochu sráží přílišný amerikanismus.
Objektivně je to jako s dobrým filmem, který se protáhne do dalších dílů... Téma mi přijde poněkud vyčerpané a kniha v podstatě nepřináší nic nového, parafrázuje předchozí dva díly. Nicméně subjektivně jsem ráda, že mi Madame Chic připomněla, jak být chic :-) Ocenila jsem zejména úroveň v oblasti pracoviště, také přiznání, že zlaté časy a ani ty nejhorší netvrají věčně a že nejtěžší je udržet si úroveń v těch nejtěžších chvílích. Fandům rozhodně doporučuji, méně nadšení čtenáři se možná obejdou.
Jsem ulítlá na Paříž a na příručky. Zamilovala jsem si Madame Chic a tak vyzkoušela i jinou knihu na stejné téma. Musím říct, že to bylo vcelku zklamání. Z pařížského stylu nevystihuje téměř nic. Ale co mě rozhodně bavilo, bylo provedení celé knihy. Třeba odstíny barev Paříže v létě a zimě jsem si musela vyfotit :-)
Zdeňku Jordánovou jsem zbožňovala. Všechny knihy jsem zhltla. Tuhle jsem nedočetla. Nedokážu objektivně říct proč. Najednou mi to přišlo tak moc nepodložené a tak moc "Halinovské" (tedy "Měla jsem jednu kamarádku a ta..."), že jsem ji prostě zase vrátila do knihovny.
Vynikající kniha o Feng shui. Nečekejte jednoduchý návod odvíjející se od baguy. Je to souvislé čtení, ale psáno poutavě, s mnoha praktickými příklady, kresbami. Sama jsem si musela udělat spoustu výpisků a několik kreseb překreslit, včetně Fauna obklopujícího každou květinu či strom.
Několikrát jsem to vzdala, že to prostě nemá cenu číst. Nakonec jsem ale závěr knihy dobyla. Musím říct, že až po samotném dočtení opravdu zůstala ta pachuť a "vůně vonné tyčinky".
Kdybych hodnocení psala o nedočtené knize, bylo by v tom smyslu, že nestojí za moc. Příběh je příliš spletitý, přeskakuje se z kanceláře magazínu do pralesa, od reality k příběhům rozepsané knihy Davida Zajíce...
Ale celkový dojem po dočtení poslední stránky vlastně není tak tragický. Soudím, že k tomuto druhu literatury prostě budu muset ještě dospět.
Uf. Jdu na něco méně duchaplného, aby si můj duch odpočinul po všech těch strastech Davida Zajíce.
Skvělé, když vás mohou Coelhovy myšlenky provázet každým dnem. Jedinou nevýhodou je snad každodenní boj s tím, že diář skutečně připomíná knihu a dělá mi opravdu problém do něj čmárat :-)
Vynikající průvodce v oblasti profesního růstu. První část knihy je propletená kazuistickým příběhem, který může být pro některé možná trošku přitažený za vlasy, ale kdo někdy pracoval s kazuistikou, ví, že to má hlavně plnit úlohu příkladu a ne popisu jak z červené knihovny. Osobně mě nejvíce zaujala druhá část knihy věnovaná podnikání.
Kniha má být o tom, že změna písma může vést ke změně osobnosti. Bohužel se stala soupisem všech možných vlastností, které všichni ve větší či menší míře máme a jejich souvislost s projevem písma je dána jen několika málo poznámkami. Čeho přesně si máme u těchto písmen všímat je asi těžce hlídaným know-how autorky, takže nezbývá než si u ní zaplatit kurz. Koneckonců je kniha především popisem oněch deseti lekcí a hromadou děkovných dopisů. Bohužel velmi zklamalo.