Nočnípták
komentáře u knih

Moc se mi líbila dětská kniha O Hafíkovi. Tak jsem zkusila od stejné autorky i něco pro dospělé. Také se mě moc líbila.Je to lehké čtení na večer.Přesně jak paní Vrábková píše - chvíli se smějete,chvíli pláčete. A hlavně si uvědomíte, že vlastně píše o sobě a přitom i o vás.Je to ze života.


Pamatuji se, že kdysi jsem si téhle knížečky dost považovala. Jenomže po letech už nevím, co mne tak zaujalo. Že je příběh naivní ? To k době, ve které byl napsán, patří. Dnes z něj cítím též trochu zesměšnění. Přečetla jsem s úsměvem. Znovu číst nemusím.


Pohlazení po duši. Také jsem ráda, že knihu vlastním. Už ji na mně loudila vnučka, ale v tomhle případě jsem bába lakomá. Nedám.


Tenká knížečka a obsahuje tolik uznání a lásky. Pro pana profesora Skupu a jeho "děti" Hurvínka a Spejbla. K šedesátým narozeninám daroval tuto knížečku Josefu Skupovi soubor Divadélka Spejbla a Hurvínka. Moc pěkné čtení.


První fejeton jsem už znala a tak jsem se s nadšením pustila do čtení. Nějak se však ne a ne začíst. Z první třetiny knihy/mimo toho prvního/ snad stál za to jen "Ježíšek vyrostl a narostly mu vousy". Ale protože se nerada vzdávám, tak čtu dál. Asi od poloviny knihy mne to začalo zajímat. Některý fejeton bezva, některý horší. Ale ty fotografie jsou úžasné. Dávám 3* a zkusím od Noskové jinou knihu.


Zajímavá publikace. Hodně fotografií. Text nic moc - poplatný době vzniku. Dobře poslouží jako průvodce krajem. Jsou zde i jednoduché mapky - spíš nákresy, kde které město leží.


Mariánské Lázně, krásné město uprostřed lesů. Současnost je již trochu jiná, než je zde psáno, vždyť v době vydání knihy bylo lázeňství socialistické. Ale to neubírá na kráse fotografiím a popsané historii. Již v roce 1820 píše o Mariánských Lázních Johann Wolfgang Goethe. V době českého národního obrození jsou Mariánské Lázně Jedním ze středisek našeho společenského a kulturního života. Ráda se projdu tímto městem a pak ještě raději utíkám do okolních lesů. Dneska jsem se procházela Mariánskými Lázněmi na stránkách knížky. I tak to byl hezký zážitek.


Staré a skoro zapomenuté pověsti jsou prostřídány básněmi od Františka Ladislava Čelakovského, Adolfa Heyduka, Josefa Kožíška, V.A.Šmilovského, Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického.
Pověsti jsou sepsány dávno, některá slova jsou zastaralá, ale kniha se četla moc dobře.


Líbilo se mě, že básník použil pro své verše málo známé pověstí o známých místech v okolí Strakonic.


I když kniha vyšla v roce 1962 tak vlastně nezestárla. Některá, zde zobrazená, zákoutí již samozřejmě nenajdeme. Většina je však těch, která se změnila jen nepatrně, nebo vůbec ne. Jsem moc ráda, že jsem tuto knihu objevila. Stále v ní listuji. Se staršími vnoučaty jsem ji začala používat jako průvodce. Porovnáváme místa zde namalovaná se skutečností. Takže mne potěšila při čtení a těším se z ní pokaždé, když najdeme zde zobrazené uličky a domy.


Zajímavá knížečka. Dýchá z ní historie. Dnes už tento průvodce bude mít cenu spíše historickou. Hned v létě zjistím, co je z toho do současnosti zachováno a co ustoupilo modernizaci.


Tato kniha je už stará dáma, ale pořád má co říci nejen dětem. Ilustroval ji Vladimír Kovářík. Kovářík s dlouhým í. Tak je to uvedeno v knize, ale mě tady naskakuje stále s krátkým i. Tak nevím, kde je chyba. Ilustrace jsou jednoduché a moc hezké.
