Nočnípták diskuze u knih

V komentářích se často objevuje kritika toho, jak kniha končí. Tak mám pocit jestli nejsem nějaká divná, protože já jsem za ten konec ráda. Nejspíš bych psala kritiku já, kdyby se autorka rozhodla pro jiné ( jemnější, laskavější?) zakončení. Podle mne to skončilo přesně tak, jak mělo.

5 04.07.2022

Už ji mám, je přenádherná.

1 15.06.2022

Fakt se vám to všem líbilo? No, já už jsem asi stará na ty kecy, které vede těch "šest pitomců".

1 07.06.2022

Nějak si nedokážu představit, že sobecký a namyšlený člověk může být zároveň obětavý a přátelský, jak píše v komentáři zulvisek. Podle mě se to přímo vylučuje.

Medunkavera; líbí se mně váš komentář ke Včelím medvídkům. Až pak jsem si všimla, že je u Broučků. No, vidím, že už to víte. Stejně jsem dala paleček. Naše děti, vnoučata i já máme rádi obě knihy.

LuckaH2-rumunští krajani na Šumavě je skutečnost! Ještě dnes tam žije dost jejich potomků.

29.12.2021

Zuzanak4;
Úspěch této knihy vysvětlit asi nedokážu, protože pro každého čtenáře může být v něčem jiném. Pro mě je v tom, že jsem poznala historii kraje mně neznámého. Že jsem poprvé četla o opomíjených a zatajovanych faktech, o tom co se zde dělo po první světové válce.

1. Že kniha nemá děj?
Není jím náhodou osud Karwiné a jejích obyvatel?
2. Že se postavám neděje nic strašného?
Co například, že při důlním neštěstí přišly rodiny nejen o živitele, ale i o syny?
3. Jazyk jako ukradený od Jane Austenové?
No, to nevím, protože knihy Jane Austenové neznám, nedokázala jsem je přečíst.
4. Sladkobolnost v textu je nesnesitelná?
Nevím, nějak jsem si v zápalu hltání knihy nevšimla, ale mrknu na to.
5. Grafické zpracování včetně obálky odpovídá nepovedenému hornickému almanachu?
Ještě jsem nikdy žádný hornický almanach neviděla, ale mně se obálka líbí, dokonce moc.
6. S hornictvím nemá kniha mnoho společného, což možná ani neměla mít.
Tak tady souhlasím. Hornictví tady opravdu nebude tím hlavním. Hlavním tady je ztracené město.

Takhle to vidím já. Ovšem každý čtenář to může vidět úplně jinak, ale položila jste otázku a já se na ni snažila odpovědět.

5 11.12.2021

Samozřejmě, že se dají povidky přeskočit, ale bez nich budete v začátku sagy tápat a hledat souvislosti. Možná, že ti, co viděli seriál budou hned v obraze, ale dost pochybuju. Pro mě byl Sapkowski úžasný objev. Docela ostuda, že až teď v důchodcovskem věku. Ovšem lepší pozdě, než nikdy.
A těch povídek si cením možná víc než dalších dílů.

Mialll v komentářích píše, že je to červená knihovna. Najde se tady ještě někdo se stejným názorem? Já si pod červenou knihovnou totiž představuju úplně jiný druh knih. Takové ty prvorepublikové slaďáky. Ale třeba je to jenom moje představa a každý to vidí jinak.

Nepochopila jsem, proč se sloučila vydání šestnácti českých překladů s dvojjazyčnými vydáními. Dřív to bylo oddělené. Já dala pět* tomu vydání šestnácti českých překladů. Cením si nejen možnosti srovnání práce překladatelů, ale i odborné studie A. Bejblíka a dalších věcí, které v ostatních vydáních nejsou. Nejspíš nejsem sama, kdo to takhle cítí. Je tím zkreslené hodnocení. Škoda.

uminaa; ale to právě není přesně jako ta z vašeho dětství. Stejné jsou jenom Kubaštovy ilustrace, veršíky jsou jiné.

Také si ráda čtu v komentářích ke knihám, které mě zaujaly. Ocenit je mohu palci. Jenomže jsou komentáře, kde je tohle ocenění jaksi nedostačující. Mezi takové pro mě nedoceněné komentátory patří nejen Metla, ale i mirektrubak/viz komentář z 16. června/.

1 18.07.2021

Nad touto knihou povídek jsem se naučila vrnět a příst.

12.07.2021

Vestička; Proč by museli být Géniové sympatičtí?

24.05.2021

Sandalkar píše, že ji rušily při čtení hrubky. Ještě někdo jste si všimli? Já asi četla tak rychle, že si hrubek nejsem vědoma. Jediné čeho jsem si všimla, že bylo jednou jméno Karla Štědrého nahrazeno Štědroněm.

26.04.2021

V komentářích Petra21 píše, že by si kniha zasloužila kapku uveritelnosti, snad méně naivity, ale především mnohem krásnější sloh hodný ryze čisté nespoutané přírody. Na svůj názor má právo. Mne by zajímalo, jestli si ještě některý čtenář myslí, že sloh této knihy není hoden čisté nespoutané přírody.

3 18.04.2021

Tapanka - že dáte odpad, to je váš názor a vaše právo. Každému se líbí něco jiného. Já bych však ráda věděla v čem vidíte tu banalitu příběhu?

3 05.04.2021

Teď jsem si přečetla několik posledních komentářů. Chápu, že ne všem se kniha musí líbit. Samozřejmě, že má každý právo vyjádřit se, chválit i kritizovat. Proč ale kritika takovými slovy a s vysmíváním? Nebo to není výsměch TheBonelex?

2 27.03.2021

Já jsem si myslela, že ta přítelkyně. Jenomže teď jste mne nějak zviklaly. Zrovna jsem knihu půjčila, až se mi vrátí, tak budu číst znovu.

1 27.03.2021

Sklenička: díky za odpověď. To je vlastně pravda, že se oba nechtěně nachomýtli k důležitým událostem. Přirovnávat Alana k Forrestovi přesto nedokážu. Myslím, že Forrestův příběh směřuje úplně jinam, než Alanův. A to nejsem proti Forrestovi zaujatá. Mám ho ráda, dokonce moc. Na Stoletého staříka však nemá. Jak by také mohl, vždyť je proti němu "mládě". Ale třeba ho jednou dožene.
"Je tak, jak je a bude tak, jak bude."

27.02.2021

Skoro po roce se znovu ptám, kdo mi vysvětlí, jak se může srovnávat Alan s Forrestem? Podobnost nevidím, to spíš už s Járou Cimrmanem, jak někdo psal v komentářích.
Já Stoletého staříka používám jako lék na všechny smutky a špatné nálady.
Navíc se mým heslem stává heslo Jonassonova dědečka: "Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat".
Myslím, že Jonassonův dědeček byl tím, kdo ovlivnil svého vnuka natolik, že napsal Alanův příběh. Ten mu také tuto knihu věnoval.

25.02.2021

V roce 1943 určitě Češi nevyhnali německé Chebáky. Nespletli si to ty, tenkrát malé holčičky s odsunem sudetských Němců v roce 1945? Jak může autorka neověřit fakta v knize, která vychází ze skutečnosti? Dlouho mě tak nic nenaštvalo. A to můžu být ráda, že jsem ji měla půjčenou a nekoupila si ji jako čtenář grimik. Jeho komentář je velice výstižný.

09.02.2021

Jirinamac. Já Hotýlek četla asi před dvěma lety. Moc se mi líbil. Už tehdy jsem psala, že nechápu to srovnávání. Hana se mi také líbila, Slepá mapa i Tiché roky též. Srovnávat je přece nejde, vždyť je každá jedinečná. To je jako srovnávat hrušky s jablky. Můžu mít radši jablka/nebo hrušky/, ale to je tak všechno. Srovnávat to nejde.
S odstupem si myslím, že se mi nejvíc líbila Slepá mapa. Jenomže už zítra to možná bude jinak, protože si Hotýlek přečtu znovu.
Jinak to srovnávání není problém jenom knih paní Mornštajnové. Zrovna tak čtenáři srovnávají třeba Dcery a Člověk Gabriel paní Dubské. A další a další knihy.

1 09.01.2021

Zajímalo by mne jestli ještě některého čtenáře/ku napadla otázka, kterou v komentářích pokládá pakoshka.
Otázka: "má Sára pravdu, nebo se vše zrodilo v její hlavě?"

Přiznám se, že tohle mne fakt teda nenapadlo. Navíc si myslím, že se bratři chovali, jako kdyby byli vinni. Ne, že by sestře něco udělali. Ale, že nezasáhli, že nepomohli.

2 09.01.2021

Nějak jsem nepochopila větu z komentáře Orange8knihomol "Božena Němcová, v mnohém připomínající babiččinu oddanou vnučku Barunku...." Vždyť ona je přece Barunkou.

Už mne opět překvapilo to, jak rozdílně dokážeme nahlížet (my čtenáři) na stejnou knihu. faba ve svém komentáři píše: "Jestli to takto paní spisovatelka opravdu vidí...?". Myslím, že tak jako faba to určitě nevidí. Já také ne. Slepá mapa určitě nehýří optimismem, ale že by byla přehnaně pesimistická? Já v ní vidím obraz doby a života. Někdy bylo líp, někdy hůř.
Opačný názor na knihu dvou čtenářů. Nebude to spíš tím, jak faba píše, že je pesimista? A já optimista.
Ještě musím podotknout, že Slepá mapa byla mojí první knihou od paní Mornštajnové. Možná i to má vliv na pořadí v mém žebříčku oblíbených knih. Napřed Slepá mapa, potom Hana.

.... pojídal hůlkami jakési nudlovité jídlo zalité tmavohnědou omáčkou. Když mě spatřil, zatvářil se, jako by objevil ve svém talíři kuchařův useknutý prst.....

nebo

......ke mně vzápětí přisedla obstarožní hetéra, která tomu sokolníkovi u dveří musela solit nejmíň devadesát procent, že ji sem pustil.
"Jsi stejně osamělej jako já, milouši," zašeptala s upířím úsměvem. "Není to osudová náhoda?"
"Sesbírej si ty zuby a drž se k jihu,rampepurdo," já na to. "Nepoznáš poldu?"
"Adoprdele," řekla. "Už slepnu."

nebo

"......vy mi sem vlezete jako slon do Langweilova modelu starý Prahy."

Úžasné výrazové prostředky. Já prostě miluju Velinského i Finka. A vůbec, najde se někdo kdo je nemá rád?

1 19.11.2020

Siena: to není nic konkrétního, ani nic urážlivého nebo vulgárního ve Vašich příspěvcích. Nic takového jsem přece nenapsala. To je spíš jen takový pocit, že výměna názorů mezi Vámi a Bazdiriq je až moc zaměřená na "hříchy minulosti". Nevím,jak bych to nejlépe vyjádřila. Právě proto, jsem měla obavy, že kniha bude moc zaměřená tímto směrem. Proto jsem ocenila komentář Nifredil, který mne této obavy zbavil.
Myslím, že jsem na Vás nijak neútočila, proto mne překvapuje, že jste to tak pochopila. Navíc Vaše názory v těchto komentářích mně jsou bližší, než názory Bazdiriq.

Nifredil: díky za Vaše vyjádření v bodech. Váš komentář u mne rozhodl, knihu si přečtu! Už dlouho ji pořád posunuji dospod hromádky (spíš hromady) k přečtení. Pan Kundera nepatří zrovna k mým oblíbeným autorům, ale pana Nováka čtu docela ráda. Průběžně sleduji komentáře a diskuzi ke knize. Od čtení mě také odrazovaly diskuzní příspěvky Bazdiriq a siena.
Kdyby to šlo, dala bych Vám za komentář palců víc.

Mne konec moc nepřekvapil. Od začátku mně bylo jasné, že všichni hlavní hrdinové cestu dokončit nemohou. Pak by to opravdu bylo jako James Bond, jak píše níže Zdenda20. Ovšem nečekala jsem, že to bude Wayland. Za celou dobu mne to vůbec nenapadlo. Byl to šok. Myslela jsem na úplně jiné postavy. Právě pro tu nepředvídatelnost se autor stává mým oblíbeným.

09.11.2020

Tak můj včerejší příspěvek pro jindra3953 se někde ztratil. Tak jen ve zkratce. O půjčce od prezidenta v knize je. Nepamatuji si jestli v textu,nebo doslovu. Pokud v doslovu, nemusí být v každém vydání. V textu knihy určitě o vracení půjčky prezidentovi mluví Eva s Ruth. Knihu jsem půjčila, nemohu teď do ní nahlédnout, ale mám vydání z roku 1978.

28.10.2020

jindra 3953: odpověď v diskuzi

2 27.10.2020

TamaraKrejčí: Já čtu knihy v pořadí jak jsou volné v knihovně. Mně to tedy nevadí. Nenavazují na sebe a co se týče minulosti Davida, bylo to vždycky zmíněno. Když ne v ději,tak na obálce knihy. Jsou samozřejmě série, které je nutné číst popořadě. U Tima Weavera to podle mne nutné není.

2 26.10.2020

Nikdy jsem neuznávala škatulku - četba pro ženy (netýká se červené knihovny). Nad touto knihou jsem to asi pochopila. Moje vnitřní já na mne křičí velkými písmeny - PRO ŽENY. Asi je to tím, že mě je Josefína neuvěřitelně blízká. Tím ovšem nechci říct, že by se četba téhle knihy mužům nelíbila. Naopak, věřím, že i chlapi se s Josefínou budou bavit.

1 14.08.2020

Vidlička, jaká ostuda? A nad hrobem? Co bych měla říkat já, o generaci starší než ty. Čtu všechno možné napříč žánry a se Zaklínačem jsem se hóódně dlouho míjela. A to jsem knihy prodávala. Zaklínač nejspíš bude mojí pozdní láskou. Potkala jsem ho pozdě, lepší než nikdy,ne?

V komentářích jsem se dočetla, že má Slepá mapa ošklivou obálku. Vlastně všechny knihy paní Mornštajnové. Tak já musím napsat, že mně se líbí - všechny! Doufám, že většině čtenářů také. Navíc jsem si pokaždé říkala, když některá její kniha vyšla, jak je obálka zajímavá.

2 06.08.2020

3497299 - Já asi taky.

Také si tady ještě někdo myslí, jako Lenka0007, že kdyby kočka domácí adoptovala mládě kočky domácí a ne pumy, že by to dopadlo jinak? Já si to nemyslím. Čtenářka gladya - příspěvek hned pode mnou - to vystihla přesně. Kdyby to šlo dala bych jí těch palců víc.
Ne každá matka dokáže být maminkou!

31.07.2020

S radostí se musím zapojit do diskuze. Také totiž ráda "tlachám" o knihách.
O téhle vám musím sdělit, že za líbivou limonádu ji tedy opravdu nepovažuji. Limonády a románky a la červená knihovna moc nemusím, i když několik jsem jich samozřejmě také přečetla.
Je zajímavé, jak čtenáři vidí v jedné knize každý úplně něco jiného. Pro mne bylo čtení Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů velkým zážitkem. Také poučením o ostrově Guernsey o kterém jsem nikdy neslyšela. Měla jsem pocit, že tam jsem, že patřím do toho spolku, že jsou všichni mými přáteli.
Knihu jsem četla už dříve, ale často na ni myslím. Líbil se mi i jemný humor a příběh Elizabeth pro mne nebyl stěžejní.
Knihu bych asi nezařadila mezi mých deset nej, ale v knihovně bych jí měla moc ráda. Problém je v tom, že první vydání s překrásnou obálkou je už rozebrané a obálka druhého mne tedy opravdu zklamala, tak budu čekat, třeba někdy...
A komentář od čtenáře triatlet je tím nejkrásnějším poděkováním. Jestli jste ho nečetli mohu jen doporučit

22.05.2020

adevr, nějak jsem nepochopila to s tou sluníčkářskou ideologií a normou. Můžete vysvětlit?

1 07.05.2020