Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů přehled
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (318)
Zajímavý příběh vyprávěný formou dopisů. Postupně se nám tak odkrývá život lidí na ostrově Guernsey během druhé světové války a nejen to. Každý pisatel má svůj osobitý styl a pohled na věc. A také je zde drobná romantická linka.
Jak tu ikskrát řečeno - kniha složená z dopisů každého každému může být trochu nepřehledná (dáno nezkušeností čtenáře s podobnou formou), ale on i každý ten dopis by mohl stát jednotlivě. A autorka si skvěle vyhrála s charakteristikou pisatelů skrze jazyk; někdy úplně vidím těžký rukopis svého táty, který byl sice učitel, ale po 68. se ocitl v "těžkotonážní" práci a k stáru měl takové ty ruce, co nevědí, jestli skleničku v příští vteřině rozmáčknou nebo upustí.
Existuje naprosto luxusní audiokniha. MNOHEM přehlednější, protože co člověk, to hlas.
Související novinky (2)
10 právě čtených knih podle uživatelů (září)
14.09.2018
Knižní novinky (13. - 26. srpna)
13.08.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 1 292x |
ve Čtenářské výzvě | 464x |
v Doporučených | 198x |
v Knihotéce | 320x |
v Chystám se číst | 691x |
v Chci si koupit | 107x |
v dalších seznamech | 20x |
Štítky knihy
koncentrační tábory Anglie druhá světová válka (1939–1945) přátelství dopisy zfilmováno okupace sirotci o knihách romány v dopisech, epistolární romány
Kniha je psaná převážně formou dopisů a trochu jsem mela obavy, jestli to nebude zdlouhavé. Dopisy jsou velmi milé a zajímavé, na některé postavy jsem se těšila víc. Každá postava má specifický styl psaní a vyjadřovaní.
Příběh je z vojnového období, je psaný velice jemně a přitom reálně. Poměr dobrých a zlých událostí je vyvážený. V dopisech se nacházejí příběhy lidí, příběhy o lidech – někdy o stejných lidech od více různých dopisovatelů, zážitky z období vojny a po ní.
Tady jsem musela na chvíli přestat číst a začala jsem si o tom vyhledávat víc informací. Jinak jsem o ostrově Guernsey a hladomoru v průběhu vojny, obléhaní a o tom jak to místo a své lidi Británie ignorovala nevěděla.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je krásná ukázka lidské spolupatřičnosti v těžkých chvílích, kde při sobě stojí i tak odlišní lidé, co by si za normálních okolností neměli co říct. Ve chvíli, když hlavní hrdinka dojede na ostrov se děj mění na více předvídatelný, což je trochu škoda. Po přečtení mám chuť se tam jít podívat.