Nočnípták diskuze u knih
Mám dojem, že zase psal anotaci ke knize někdo, kdo ji nečetl. Nešlo přece o dcery, ale o dceru a syna. Sama jsem knihu nedočetla a poslala ji dál, takže nemám možnost ten údaj ověřit. Myslím však, že mám pravdu.
Mně hovorový jazyk nevadil. Neuvědomovala jsem si to. Ve čtení mne to nerušilo. A že je autor mladý (doslova psal někdo "cucák"), to by snad nemělo být na závadu. Není sám, kdo začínal psát v patnácti.
Navíc mne potěšil českými jmény postav.
Úúúúúžasná.Je tady spousta různých návodů. Pletení, háčkování, vrapování, vyšívání, batikování i výrobky z papíru a jiných materiálů. Já vím, že na internetu se toho najde mnohem víc, ale já mám raději knihu. Dělá mi radost jen tak si v ní listovat. Stejně to skončí tím, že další den nakoupím materiál a už vyrábím. Teď už taky vím, co zkusím zítra. Zajíčka z plsti, když budou ty velikonoce.
LenRan + happy19, myslíte, že tuhle diskuzi četl ještě někdo jiný, než my tři? Je to bída, ale asi naše připomínky k těm čtenářům, kteří neumí napsat komentář bez popisu děje, vůbec nedorazí.
Tuhle knihu číst nebudu. Udělala jsem totiž chybu, že jsem přečetla zdejší komentáře. Nemám ráda, když znám konec a ten lusitta005 prozradila.
Teď mne tak napadlo ke komentáři od terimila, jestli ten kritický postoj nevyplývá z poslechu audioknihy. Třeba by to prožívala jinak při četbě. Tím ale nechci shazovat audioknihu. Neznám ji. Jenom by mne zajímalo, jaký názor na to má ještě někdo jiný, kdo audioknihu poslouchal.
Nemohu pochopit, srovnávání Staříka s Forrestem. Já si myslím, že zaměření knih je rozdílné. Snad jenom to, že oběma neuvěřitelně všechno vychází. Forresta mám ráda, ale na Staříka nemá, teda podle mne.
Tak jsem si knihu přečetla ještě jednou. Třeba jsem ji prvně četla v nepříznivou dobu a teď na ni budu nahlížet úplně jinak. Ale ne. Pořád na ni nahlížím stejně.
Jsem si vědoma, že bez paní Svatošové by hospicová péči nebyla, nebo nejspíš nebyla taková jaká nyní je. Paní Svatošové si velice vážím a o tom jsem i ve svých komentářích psala. Nestavím se ani proti její víře. Proč mám tedy pořád pocit, že je čtenářům (některým) trochu vnucována. Ne cíleně, ale přece jen vnucována. Asi na to přišel sator. Je nám předkládána jako jediná a nezpochybnitelná pravda.
siena, protože si vážím nejen paní Svatošové, ale i Aleše Palána také bych se ozvala na komentář, který napsal sator. Ovšem nikde jsem v jeho příspěvku nenašla "jen" katolík. To mu podsouváte. Zrovna tak jako já nikde nenapsala, že se mi kniha nelíbí. Psala jsem, že se s ní míjím( a to může být moje chyba).
Vydavatelka řekla, že knihu bude vydávat dokud to bude třeba. Třeba to bude pořád, protože pořád tady budou "nevěřící Tomášové", nebo ti, kteří vědět nechtějí, strkají hlavu do písku a minulý režim stále chválí.
Zelený_Drak, musím vám napsat, že rozhodně nemám žádný přehled o fantasy 20. a 21. století a přesto si myslím, že dokážu ocenit dílo pana Sapkowského. A neviděla jsem seriál a nehrála hru. Myslím, že určitě nebudu jedinou čtenářkou/čtenářem/, kteří ač neznalí, prožili nad jeho Zaklínačem úžasné chvíle.
Na rozdíl od některých komentářů já vidím poetiku i v Pohádce o Raškovi. Ostatně já ji vidím ve všech jeho povídkách. A myslím, že nejsem sama. Tedy doufám, že je nás takových víc.
V komentářích píše laepus, že se stydí. Já jsem o generaci starší než on a stydím se také. Já se stydím za to, že jsme dopustili, aby lidé, kteří o tom pekle věděli, nakonec dostali vyznamenání.
SambaRumba: Asi tak počátečních čtyři, pět dílů se dá číst i napřeskáčku. Pak už však na sebe trochu navazují. Ne třeba vyšetřovanými případy, ale vztahy mezi postavami. A tento díl navazuje opravdu hodně.
Tak dnes jsem zjistila, že se někam neodvratně odstěhoval můj komentář k této knize. Už jsem měla dvakrát podezření u jiných knížek, ale jistota chyběla. Tady si ale jistá jsem.
No co, napsala jsem ho znovu. Snad nezmizí.
Ale ke knize. I kdyby Wilbur Smith svůj život trochu přibarvil, je to život opravdu románový. Ne, že by byl lehký, ale určitě zasloužený. Málokterý spisovatel má takovou kázeň při psaní, jako on. Pracuje s plným nasazením a potom také dokáže užít si odpočinek. A ještě nám čtenářům připravit krásné chvíle nad knihou.
Tohle je kniha, ve které se dozvíte jak psal ty ostatní.
Aknel26 - moc hezký komentář. Kdyby šlo dávat palce jako *, tak dávám 5.
pro felia: Celý život jsem prodávala knihy a mnoho mých zákazníků byly češtinářky. Musím Vás tedy ujistit, že i ČEŠTINÁŘKY ČTOU. Aspoň ty, které znám. Podle mého mínění určitě nečtou méně než jiní čtenáři a i jejich výběr žánrů je celkem rozsáhlý. To je můj postřeh knihkupce.
soukroma 10,9,2019 - Vám se nezdá jako dostatečný důvod k touze po pomstě to, že jej skoro umírajícího opustili v divočině? To já si myslím, že možná ta touha po pomstě byla jedním z důvodů, že přežil.
haki34: Ještě tady u nás žijí lidé, kteří bratry pamatují. Nevzpomínají na ně všichni stejně, ale všichni se shodnou v tom, že byli podivíni. Nikdo jim ovšem jejich život nezáviděl, nebylo totiž co závidět. Rozpadající se mlýn a stranění se lidí? Žili sami pro sebe, nikomu nepřekáželi. Tím myslím těm obyčejným obyvatelům ve vsi. Překáželi jenom těm "nahoře". Pan Vaněček napsal román, ne literaturu faktu. Je zde tedy samozřejmě dost věcí přikrášlených, ne vše podle pravdy. A tu jednoduchost, krátké kapitolky - já si jich cením. Právě proto, že takhle tu dobu pochopí i starší děti na ZŠ. Mám to už ověřené na vnučce a jejích vrstevnících. Přesně podle vašeho komentáře, aby jsme na nedávnou dobu jen tak nezapomněli.
Víte jak vypadá důchodce, který čte do čtyř hodin do rána? Tak jako já po čtení téhle knihy. Oči oteklé, nohy mne sotva nesou. Štěstí, že moje brigáda začíná až v poledne.
Také se vám, čtenáři, líbí knihy Louise Penny tak, že čtete celou noc?
Mám mnoho oblíbených autorů a jejích detektivů. Od starších až po dnešní. Ale Nesbo k nim tedy nepatří. To je moc dobře, že se každému líbí něco jiného. Kdyby jsme všichni měli stejný vkus, tak by mnoho knih dostávalo nálepku odpad a ostatní by všechny byly bestseller. Musím však podotknout, že mne většinou ty nálepky bestseller odrazují. Ovšem u knih Louise Penny je jaksi přehlížím, i když mě zlobí, že hyzdí ty nádherné obálky, kterými se vysloveně kochám. Jak už někdo psal v komentářích, bojím se chvíle, kdy už nebudou příběhy s inspektorem Gamachem pokračovat.
Knihu jsem ještě nečetla, ale líbí se mi zdejší komentáře/ ty starší než včerejší/. A dnešní komentář pana autora to rozhodl. Stojí za palec. Tuhle knihu musím rozhodně přečíst!
pavelkraus, je jen na vás, co budete dětem číst, ale mohu vás ujistit, že naše děti Broučky poslouchaly rády. Přiznávám, že jsem si text také trochu upravovala. Když se staly čtenáři, četly už samozřejmě bez úprav. A Neználka? Toho "přetrpěl" jen ten náš nejstarší, pak ho zastrčil dozadu do knihovny a mladším sourozencům ho vždycky rozmluvil.
brabofka, já bych děti v tomto věku nepodceňovala. Jsou sice dětmi, ale mají mnohem větší přehled, než jsme měli kdysi my, dnešní babičky. A to jsme tuto knihu četli také v deseti letech.
Jury, jak nezměnilo? Vy si myslíte, že se i dnes odvádí kluci na vojnu? A k PTP třeba i čtyřicetiletí chlapi?
Já vím, že tato kniha nemůže být prosta víry, když je rozhovorem s věřícím člověkem. Jenom je zde té víry nějak hodně, takže to jako vnucování také cítím, přesně jak píše čtenářka lencin. Je zajímavé, že v knize A. Pintířové Padá mi to z nebe tento pocit vůbec nemám, přestože je vírou také prodchnuta. O tom jsem již psala v komentáři z 9.7.
Už se vám někomu stalo, že na knihu, která se vám moc nelíbila, musíte pořád myslet? Já totiž tuhle skoro zavrhla. Přesto na ni už víc jak rok musím myslet. S údivem si teď říkám: "Nelíbila, nelíbila ?"
Klarinecka:
Modrina:
Já Harryho nemusím, Macbetha jsem začala číst právě proto, že mám ráda Shakespeara. Ale že by to byla pocta Shakespearovi? Poctu si prostě asi představuju jinak.
Kdysi dávno byl tento příběh určitě žádaným / mně se také líbil/. Dnešní mládež však už čte něco jiného. Snad ještě ten námět by mohl zaujmout, ale popis kluků a jejich chování je dnešní době dost vzdálený.
Vlak7 - Na vaši otázku by měl odpovědět autor anotace. To ovšem udělat nemůže, protože je jasné, že knihu nečetl.
Nedočteno. Svým komentářem bod přesně vyjádřila moje pocity... a také nemusím být u všeho.
Pro mne to určitě "oddechovka" nebyla. Přečtena rychle, ale pak jsem začala zase znova od začátku. A pěkně pomalu, pomaličku. Tři krůčky dopředu, jeden, dva dozadu. Vychutnat a nepospíchat, aby mně náhodou něco neuniklo.
Empatie, něha, pochopení, láska, radost, smutek - zapomněla jsem něco?
Právě jsem si přečetla komentář milana 1315, který knihu ohodnotil jako brak. Samozřejmě každému se líbí a nelíbí něco jiného. Mne spíš zaujalo to, že je to humor na úrovni páté třídy, a že jsme národ, který žije Babovřesky a Kameňákem. Nevím jak ostatní národ, ale já Babovřesky a Kameňák ráda nemám. Z každého jsem viděla jen kousek a raději jsem si šla číst. Přesto mám pochopení pro ty, kterým se ty filmy líbí.
Aristokratky se mně líbí všechny, pobavila jsem se. Také jsem od nich nic jiného než pobavení nečekala. A tak, i když jsem dospělá a dost stará, mám radost a hrdě se hlásím k tomu, že ve mně zůstal kousek toho dítěte z páté třídy.
Pro anavik- nejsme všichni stejní. Vás nebavilo, mne bavilo. Já jsem začala přemýšlet, jestli mi kniha něco dala? Asi ne. Teda ne nějakou "hodnotu", ale dobrou náladu tu určitě. A při vzpomínce na některé hlášky mám dobrou náladu i teď.
A co vy ostatní čtenáři? Dala vám Aristokratka něco?