Na Leopardí skále
Wilbur Smith
Wilbur Smith prožil život prosycený dobrodružstvím, nezřídka se ocitl téměř na prahu smrti – napadli ho lvi, ohrožovali žraloci, zůstal v africké buši bez vody. Líčení jeho vlastních zážitků je mimořádně zajímavé, místy úsměvné a vtipné, především však poutavé jako jeho podmanivé romány.
Literatura světová Dobrodružné Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , AlpressOriginální název:
On Leopard Rock: A Life of Adventures, 2018
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha o životě pana W.Smithe + povídky z jeho ranného psaní. Příběhy kolem psaní některých jeho knih mne přimělo objednat si některé starší tituly. Určitě doporučuji všem jeho fanouškům.
Zajímavá autobiografie, doplněná o několik raných povídek jako bonus na závěr. Život jako z románu je skvělý podtitul, protože uvedené zážitky skutečně připomínají autorovy romány. Zda je vše skutečnost, nebo je v tom i trocha fantazie, to asi nepoznáme, ale mně to nevadí. Konečně spisovatel by měl být trochu snílek.
Některé kapitoly svého života autor zcela vynechává, což je jeho svaté právo, a tak spíš než o kompletní autobiografii jde o vybrané epizody z jeho života.
Pokud máte Smithovy příběhy rádi, určitě si knihu přečtěte. Mnohé napoví, mnohé objasní a popsané dětství v Africe mu vyloženě závidím.
Předpokládám, že kniha je opět fikcí, psanou na základě skutečnosti, ale silně poznamenané velkou fantazií spisovatele. Tak jako všechna jeho díla. Fotografie autentické. Bohatý život, naplněný hlavně tvorbou. Není to skutečný životopis, ani se za něj nevydává.
Zajímavá povídka uvedená na konci knihy: Na Flinderově stěně.
Tak nevím... Knihy autora sice patří mezi moje oblíbené, ale tohle mi nějak nesedlo.
Své životní zážitky tu autor líčí v jednotlivých kratších epizodách, které na sebe časově nenavazují a mnohde se historky i opakují.
Ze zdejších nadšených komentářů jsem se totiž mylně domnívala, že se jedná o ucelený příběh autorova života.
Skvělá autobiografie, za kterou jsem moc ráda. Konečně jsem pochopila, proč je každá kniha kterou Wilbur Smith napíše, pro mne tak poutavá. Jde o to, že velká většina příběhů je pravdivá a poctivě prožitá, je v nich spousta osobního poznání a roky neuvěřitelné práce.
Na jeden lidský život až nepochopitelné množství prožitků a kvalitních románů a já s pokorou děkuji chvíli, kdy jsem poprvé otevřela Píseň slonů...
Od tohoto autora jsem zatím četla pouze Řeku Bohů I. díl. Lákalo mne přečíst si jeho biografii a četlo se to samo. Doporučuji. Nalákalo mne to přečíst si další knihy od tohoto autora.
Krásná a poutavá Wilburova biografie. Poodhalil spoustu podnětů, které ho vedly k napsání různých románů a je to pro nás, jeho pravidelné čtenáře, skvělé doplnění příběhů, které známe z jeho knih. Například, v kapitole, jak popisoval své zážitky se šikanou a tvrdý život na škole, kdy "sloužili" starším studentům, zahřívali jim prkénko od záchodu a pod. mi v mysli vytanulo, že podobné zážitky zažíval Manfred na škole Stelenbosh v díle Síla meče. Určitě tedy Wilbur do zážitků Manfreda použil své vlastní zkušenosti :-)
Kdysi jsem přečetla všechny díly Řeky bohů. Moc se mi líbily. Pak jsem četla Kořist, ale ta mne moc neuchvátila. Ovšem teď, po přečtení Na leopardí skále, mám chuť pustit se do všech jeho knih. Jsem moc zvědavá na rozdíly mezi náměty o kterých zde píše.
Tato kniha má podtitul Život jako z románu. Výstižnější snad ani nemůže být. Opravdu život románový. Je zde všechno. Radost, starost, smutek, dobrodružství. Klidné chvíle i vzrůšo a nejednou i hodně velké nebezpečí. Co všechno je holá pravda a co trochu/nebo víc/ přibarvené, to nepoznáte. Je to čtivé, doprovázené rodinnými fotkami. Pro mne to byl zážitek.
Autorovy knihy mne nijak zvlášť nikdy neoslovily, ale o jeho životě jsem se něco málo dozvědět chtěla. Nicméně hned v úvodu mne dost rozladilo obsáhlé vyprávění o lovu divoké africké zvěře, což se zřejmě mnohokrát opakuje i dál, na mnoha místech, v mnoha obměnách.
A nabyla jsem dojmu, že si pěkně vymýšlel (holt romanopisec), už o svém dětství: \"...sletěl jsem volným pádem deset metrů na podlahu stodoly, ale okamžitě jsem se zvedl a ze všech sil pádil pryč.\" Ano, byl dítě a měl přilbu, ale i přežít takový pád by ho bývalo muselo stát mnoho měsíců v nemocnici, nebo aspoň pár minut vyraženého dechu a šoku...
Takže není divu, že jsem knihu nedočetla, ale také ji nehodnotím, aby se fanouškům autorovým nezkreslilo hodnocení.
Už jednou jsem tady psala, že knihy tohoto autora miluji. Tato je takovou třešničkou na dortu pro všechny jeho obdivovatele. Wilbur je skvělý vypravěč a dokáže čtenáře vtáhnout do děje od první stránky, to se mu povedlo i v této autobiografii. Děkuji a doufám, že se dočkáme dalších knih.
ČV 20: Kniha, která vás zaujala svým názvem.
Nádherná autobiografie, krásná kniha! Mohu doporučit. Mně pan spisovatel nalákal k přečtení nějakého jeho románu.
Čitateľsky veľmi príjemná kniha, z ktorej cítiť, že pán Smith svoju prácu spisovateľa robil nielen zodpovedne, ale aj s veľkým zápalom a láskou. A je to z jeho kníh cítiť. Kniha sa mi nielen páčila, ale podrobnejšie ma zorientovala aj v jeho románoch.
Doufám, ze jednou o mě mé děti budou mluvit alespoň z poloviny tak pěkně, jako mluví Wilbur o svých rodičích.
Některé životy jsou prostě neobyčejné.
Nádherná kniha, která mi mnohokrát vehnala slzy do očí. Afriku miluji, vždy mne fascinovaly její tajemná a divoká místa, a tím pádem i Wilbur Smith je jedním z mých nejmilejších autorů. Bylo velmi zajímavé přečíst si, jak jeho jednotlivá díla vznikala, podle koho vytvořil hlavní postavu, jakými zážitky byla inspirována, proč se rozhodl k jejímu napsání. Určitě bych jí proto doporučila hlavně čtenářům, kteří mají už přečtenou většinu nebo alespoň několik jeho knih, protože tak budou mít ještě o něco větší zážitek.
Byla jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla něco o autorově životě - líbilo se mi, že byl celý život tak aktivní - lov divoké zvěře, rybaření, práce na rybářských lodích, potápění, pilotování letadel, cestování po celém světě, lyžování a možná jsem toho ještě hodně zapomněla. Takový člověk si na sklonku života může říci - ano, prožil jsem plnohodnotný život a ano, byl úžasný, stálo to za to.
Hrozně se mi líbilo autorovo vyprávění o jeho dětství a mládí, o lásce k četbě a světu knih a fantasie, povídání o jeho oblíbených autorech, kteří ho ovlivnili (Steinbeck, Hemingway) a o jeho kariéře spisovatele (úspěchy i neúspěchy, překážky, setkání a zkušenosti se čtenáři - krásná, smutná, dojemná i vtipná), také se líbil autorův přístup ke společenským otázkám - ochrana přírody (i ve spojení s otázkou lovu), rasismus, politika, sexualita - a k životu vůbec, myslím, že na věci nahlíží rozumně, a že má na jednu stranu v sobě spoustu respektu a lidskosti, ale na druhou stranu chápe, že nic se nemá přehánět, k čemuž má současná moderní společnost mnohdy sklony. V knize autor také hodně píše o tom, jak si užívá úspěchy své práce, jak si může dovolit cestovat po celém světě, co všechno kde zakoupil, jak si našel mladou ženu, atd., ale konec konců, proč ne, za jeho úspěchem stojí velmi tvrdá práce a odříkání (což v knize také popisuje) a určitě si to zaslouží.
Hezké je, že v knize je zapracována první povídka, kterou autorovi vydali tiskem (jeho první otištěné dílo) - velmi dobrá podle mne - a ještě krátká povídka, se kterou jako malý kluk ve škole získal cenu, obě stojí za přečtení. Souhlasím s ostatními, že "Na Leoparní skále" je skvělá kniha a možná nejlepší, co zatím napsal. Já osobně jí považuji za vyvrcholení a shrnutí veškeré jeho dosavadní tvorby. To ale nic nemění na tom, že přeji autorovi, aby spokojeně psal až do sta let :).
Zatím poslední autorova kniha , vzpomínání na uplynulé roky od dětství až po současnost, se mi ze všech jeho knih, které jsem zatím četla, líbila nejvíce. Svou životní cestu ve velké míře podřizoval novým poznatkům, ze kterých čerpal náměty pro své romány. Řídil se heslem:" Píši o tom, co znám." Do paměti se mi vepsala slova, která si dovolím citovat:"Měl jsem štěstí, že jsem zažil velké války a nikdo mě nezastřelil, ale také štěstí v tom, že jsem vyrůstal mezi hrdiny, kteří v nich sloužili a poučil se z jejich příkladu. Měl jsem štěstí , že jsem žil a psal v době, kdy knihy tvořily neodmyslitelnou součást společnosti."
Život Wilbura Smithe vypadá v této knize jako splněný sen. Prosadil se v tom, co dělá nejraději, procestoval celý svět a našel životní lásku. Navíc je ve svých názorech celistvý, neuznává politickou korektnost, tvrdí, že nejsilnější pouto je pouze mezi mužem a ženou, vyzdvihuje hrdiny ať muže nebo ženy, bílé nebo černé. Přesto nebo i proto musel překonat na své spisovatelské cestě, lovech zvěře, potápění a létání mnohá ohrožení a šlo mu párkrát také o holý život. Pro čtenáře jeho skvělých knih je tato kniha hodně osvětlující a vrcholně zajímavá.
Ne všechny autorovy knihy, které jsem četla, se mi líbily, ale tahle je skvělá. Kdo jste četl aspoň jednu, rozhodně si tuhle autobiografii přečtěte.
Rekapitulace života slavného spisovatele napsaná vlastní rukou na sklonku jeho života přináší vzpomínky na různé etapy jeho životní dráhy, oživuje jeho vzpomínky, také vysvětluje své názory k současnému a minulému dění a přináší i nějaké návody k tomu, jak by se podle něj mělo žít.