Autismus & Chardonnay
Martin Selner
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355537/bmid_autismus-a-chardonnay-frG-355537.jpg
5
774
774
Autismus a Chardonnay série
1. díl >
Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti „Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci,“ poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno. Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , Pasparta , Pasekavíce info...
Přidat komentář
Uf. Přečetla jsem to a znovu to číst nebudu. Na povídky ani fejetony nejsem. Těžké téma podané celkem s lehkostí. Klobouk dolů před povoláním a tématem, díky kterému si málokdo včetně mě dovolí dát míň jak 4 hvězdy. Je fakt, že osvěta je potřeba stejně jako lidi dělající těžkou práci. Oceňuji krátké kapitoly.
Skvělá, chytrá a vtipná, krutá i laskavá kniha o velmi těžkých věcech. Krutě laskavá a laskavě krutá. Hodněkrát mě taky napadlo adjektivum geniální. Úderná, zároveň je každá kapitola jako dýchnutí na tvář - s kyselým odérem včera požitého velkého množství vína, ale měkké, teplé a vlahé. Jo a fakt jsem se hodněkrát dosyta zasmál.
Tuto knihu bych dala jako povinnou četbu. Určitě je i na zamyšlení, klobouk dolů před lidmi, kteří se dokáží postarat o autistické děti. To zvládne jen málo kdo. Určitě doporučuji všem přečíst.100%.
Fascinuje mě ochota autora spolupracovat a rozvíjet děti s PAS a začleňovat je do společnosti i přesto, že toho má občas plné zuby.
Sám v sobě se autor po večerech snaží zpracovat svoje vlastní pocity a emoce z náročné práce s autisty.
Kniha je přepis blogu a je psána s humorem a určitou mírou ironie.
Šlo o takové lehčí čtení o autismu.
Perfektní čtení, které pobaví a nutí k zamyšlení. Autor má velmi sympatický styl psaní. A připomíná mi Jona Snowa, jen trochu typičtější česky zakulacený chlapík... :-) Autora jsem neznala, ale baví mě sledovat jeho příspěvky na internetu. Chtěla bych ho mít za kámoše. Velmi inspirativní člověk! Z knížky jsem si poznačila hromadu mouder. Dala by se citovat skoro celá... :-)
Z knihy sálá obrovská pokora, upřímnost, úcta a respekt k odlišnosti, kterou děti/lidé s PAS disponují, a taky neutuchající snaha pomoct, porozumět, ulehčit a bezpodmínečná láska k této náročné profesi. Martin Selner bude dle mého názoru moc dobrý člověk, soudě alespoň podle jeho textu. Mnohé řekne, mnohé sdílí, ale důležité je pro mě i to za textem, co není vidět, co čtenář jen vycítí, vytuší. Samota, vztek, únava, ale hlavně a zejména naděje, úcta k tak náročné práci, úvahy, které ji provázejí, a otázky, které si autor nepřestává klást. I takové to poctivé vyvážení mezi radostí a smutkem, svět autismu je pestrý, plný odstínů všech barev. Oceňuji i grafickou výpravu knihy, reálné citáty a hlášky dětí, kratičké blogové epizody, prostě krásná knížka.
Hořkost & sladkost.
Smutek & radost.
Hloubka & lehkost.
Neshody & soulad.
Prohra & úspěch.
Upřímnost, pokora, nepředvídatelnost, bolest, humor.
Podnětné, obohacující setkání s bezva člověkem.
To vše i mnohem víc najdete v této útlé knížce i v životě jejích hrdinů.
Smekám.
Čtení na pár hodin, ale nechá vám úsměv na tváři. Vtipné i k zamyšlení, práce s autisty je náročná.
Knížka kterou přečtete za odpoledne. Je plná fejetonů ve kterých autor s nadhledem, humorem a sebeironií líči radosti a strasti při práci s autisty.
Pěkná kniha o tom, jak není jednoduché se starat o autistické děti. Kniha je psaná s humorem, i když realita je asi jiná. Líbily si mi hlášky, např. : Sprchujeme s dětmi kytky. Dítě ke kytce : "Ty jsi ale hrozný prase!"
Smekám před každým, kdo má trpělivost se o autistické děti starat.
Super knížka, mám dítě s PAS, takže jsem se o ní dozvěděla na doporučení. Autor má fakt můj velkej obdiv a častokrát mi svými úvahami prostě mluvil z duše.. někdy prostě stačí jen obejmout, mít rád a přijít na to, co dítě chce, ach, jaká pravda :) Častokrát jsem se musela smát, jak autor danou situaci popsal, protože jich zažívám XY denně. Největším problémem je, že dětem to opravdu občas nevysvětlíte, např. proč nějaká situace je řešena jinak, než obvykle - u nás jsou to dveře od garáže - garáž se otevře, auto vyjede, garáž se zavře. A prostě čekáme do tý doby, co není zavřeno, jinak nemůžeme odejít. Horší jsou situace, kdy u jakékoliv garáže někdo něco opravuje, a nechává ji otevřenou a žádné auto nevyjíždí :)) Většinou se knihám, co se autismu věnují, spíše vyhýbám - asi se děsím, co se tam dozvím a co mě ještě čeká. Tahle knížka byla výjimka a jsem za ni ráda, zasmála jsem se i přesto, že je to většinu času smutný.
Pro oddech v čekárně nebo kdekoli, kde potřebujete vyplnit čas jsou tyto knihy, které jsou z blogu někoho velice ideální a proto je mám ráda.
Z toho jsem si krom zkušenosti s autismem odnesla jedno moudro.
Někdy nestačí jen nedělat nic špatného, ale občas je potřeba udělat i něco dobrého.
Knižní podoba blogu, ve kterém autor popisuje zážitky vychovatele autistických dětí. Vždy krátký příspěvek k nějakému tématu. Taková práce má určitě svoje specifika. Pokud vám téma není blízké, budete mít hodně zkreslené představy. Autor píše čtivě, bez patosu, s černým humorem. Práce je náročná, někdo by jí mohl považovat za poslání. Ale podobně jako je to třeba u doktorů, nakonec je to pořád jenom práce. A lidi se nebudí každý den s myšlenkou dnes jdu plnit své poslání pro lepší svět. Ale někdy se prostě budí tak, jako všichni ostatní. Musím do té práce, kde se mi vlastně moc nechce, a nevím jestli jsem pro tuhle práci ten pravý :-)
Mám syna s PAS, takže cokoliv napsané na toto téma, z pohledu lidí, kteří mají s PAS osobní zkušenost, mě zajímá. Kniha se skládá z krátkých zamyšlení/fejetonů. Některá jsou úsměvná, některá smutná, některá k zamyšlení. Myslím, že lidem, kteří nemají s PAS přímou zkušenost, to příliš nedá. Mně ano. Určitá uvědomění a pochopení. Přes dané téma, Martin Selner umí pěkně psát a vážná témata podat s lehkostí a humorem.
Bohužel mě kniha, nebo spíš soubor krátkých fejetonů nezaujal.
Nevím přesně, co jsem čekala, ale během čtení jsem s jistotou věděla, že tohle není ono.
Na můj vkus zde bylo příliš "filozofování" nebo jsem jen nepochopila autorovo poselství, to však nemění nic na tom, že autor dělá s dětmi a pro děti s autismem záslužnou práci.
Dlouho jsem necetla neco tak skveleho. (A nebyt ctenarske vyzvy, tak knihu jeste nejakou dobu mijim.) Chechtala jsem se od prvni stranky a okoli zase muselo poslouchat hlasky z ruznych kapitol. Kniha ale neni jen o smichu, je taky k zamysleni, kdyz nachazi paralely mezi autistickym a beznym svetem. Po kapitolce jako bych mela slozit knizku do klina a v klidu prectene nechat dozrat, jako to vino. Nevim, jestli to byl zamer autora, ale byla jsem nejednou dojata. Vede me k tomu, abych se zacla taky trosku lip divat na svet kolem sebe. Vic byt.
~
Rano mi zazvonil budik. Mozna bych mel k nemu i lepsi vztah, kdyby se me pokazde nesnazil dostat z postele do prace.
Do prace vstanu pokazde, jsem totiz zodpovedny. Jen nechapu, proc bych to mel kazdy den prakticky dokazovat.
~
Co jsem se od svych deti naucil? ... Napriklad se snazim hledat si mista, kde je mi dobre. Rict si o odmenu, kdyz se mi neco povede. A obklopovat se lidmi, kteri se za me nestydi, ale pomahaji mi hledat.
Štítky knihy
autismus děti humor fejetony výchova porozumění předsudky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Autismus & Chardonnay |
| 2019 | Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr |
| 2022 | Uprostřed |
Extrémně mi vadilo autorovo dělení na zdravé a normální lidi na jedné (neurotypické) straně a na ty druhé, vadné. Autismus sám o sobě není nemoc a není nenormální - jde o odlišné tovární nastavení. A snaha lidi s PAS na sílu natlačit do běžné společnosti a nutit je chovat se "normálně" jen prohlubuje pocity samoty, věčnou přetvářku a problémy, které lidi s PAS mají. Plus mylné představy o autismu.
Přes tento přístup jsem se nedokázala přenést, takže odloženo.