Autismus & Chardonnay
Martin Selner
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355537/bmid_autismus-a-chardonnay-frG-355537.jpg
5
774
774
Autismus a Chardonnay série
1. díl >
Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti „Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci,“ poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno. Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , Pasparta , Pasekavíce info...
Přidat komentář
Kouzelná knížka, která mě zcela uchvátila. Nabízí citlivý vhled do života autistických dětí též z pozice autora, který s nimi pracuje. Je velmi otevřený, nebojí se text kořenit dávkou ironie a sebeironie. Autorovým záměrem rozhodně není stavět pracovníky pomocných profesí kamsi na pomyslné piedestaly se svatozáří dokonalosti. Ukazuje i odvrácenou tvář takové práce, spojenou s pochybami a syndromem vyhoření, a zmiňuje i vlastní principy, které mu pomáhají podobné pocity překonávat. Jeho text je svižný a milý. Nechce změnit svět - ale může alespoň trochu změnit naše myšlení a názory na děti, které jsou "jiné", postižené. Tedy pokud budeme chtít.
"Sprchujeme s dětmi kytky. Dítě ke kytce: "Ty jsi ale hrozný prase!"
"Lidé si myslí, že když se o někoho budou nějakou dobu starat, časem si ho ten dotyčný zamiluje. Jenže svět funguje přesně naopak! Nejdříve se musíte zamilovat, teprve pak se můžete o někoho starat."
"Cestou házíme kamínky do řeky. Kačeny si původně myslely, že je jdeme krmit. Už si to nemyslí."
"V našem světě se na výraz "Miluju tě" dlouho chystáme. Říct někomu něco takového je těžké. Autistům chybí sociální cit, takže neví, že by při vyslovování něčeho podobného měli být aspoň trochu nervózní. Prostě se před vás postaví, obejmou vás a řeknou to."
"Všechny děti máte rádi, ale jedno máte nejraději. Přijdete na to třeba v okamžiku, kdy vaše city nezmění ani bublifuk vylitý do akvária plného rybiček. A tak se jednoho dne, kdy se o všechny děti staráte stejně dobře, začnete o jedno dítě starat lépe."
"Utvrzuji se v tom, že čím je člověk mladší, tím přirozeněji se chová k nějak odlišným lidem. Ještě v sobě nemá ty předsudky a strach jako dospělí v tramvaji. Škoda že některé věci z dětství zapomínáme..."
"Cestou z divadla jedeme metrem. Někteří lidé nás ze soucitu či strachu z nakažlivosti pouštějí sednout. Zbylí stojící autisté se začnou nahlas úspěšně dožadovat místa k sezení. Pouští nás i nastávající maminka, která došla k závěru, že těhotenství je menší zlo než autismus."
"Kdysi mi jedna bývalá kolegyně, psycholožka, řekla, že pokud chci mít někdy zdravou rodinu, ať zapomenu na práci s dětmi. Postupně zapomínám na svoji bývalou kolegyni."
"Při čištění zubů děti nejdříve snědí zubní pastu - má mentolovou příchuť, takže ji vzteky sežerou, a pak se už můžou v klidu soustředit na čištění zubů. Během toho je pravidelně povzbuzuju, aby to vydržely aspoň nějakou dobu."
"Než vejdeme do bazénu, musím se trochu nadechnout. Pořád jsem si nezvykl na některé pohledy, které vyvoláváme. Stejně jako překvapení návštěvníci bazénu se i já snažím namluvit si, že děti to nevnímají. Vnímají. Autismus vám emoce nevezme, jen s nimi neumíte zacházet."
"S předsudky se nerodíme, ty jsou nám dány."
"Starám se o autisty, má práce je frustrující. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je to nejlepší práce na světě. Na lidském světě je ale kouzelné, že můžete milovat i práci, která prostě taková není."
"Ten druh pondělí, kdy zakazuju jíst dětem plastelínu jen z toho důvodu, aby pak jedly oběd."
"Mám rád nálepky... třeba na potravinách. Dozvíme se složení a případné alergeny. Jenže s lidmi to tak úplně nejde. Ty potřebujeme ochutnat. A jestli máme na někoho alergii, zjistíme stejně až časem."
Skvělá knížka. Autora jsem (prostou náhodou) znala z internetu, a jeho hlášky mě bavily už před vydáním knihy. Umění vtipné zkratky je mu dáno plnou měrou, dokonce u tématu, které je tak složité. Jednoznačně dávám plný počet za knihu, hlášky i přístup k životu a jeho práci.
Veľmi milá kniha o deťoch s autizmom...v príbehoch, ktoré dopĺňa úsmevnými perličkami približuje čitateľovi život deti s autizmom...nakoľko som s nimi tiež pár rôčkov pracovala, veľmi dobre ho chápem a viem o čom hovorí...
A nakoľko je muž, musí byť obdarený veľmi veľkou trpezlivosťou...
JA som sa ešte nestretla s mužom, ktorí by vydržal pracovať s deťmi s autizmom a preto klobúk dole pred nim...
Inak veľmi milá kniha, už sa teším na ďalšiu časť....
O D P O R Ú Č A M každému, aspoň lepšie pochopíte tieto výnimočné deti :-) :-) :-)
Ďalšie moje recenzie na: Istagram: majusikboxxy
Autor vtipný , napsáno s nadheledem , přesně takhle by se o nás s handicapem mělo mluvit / psát bez patosu.
Pro autora to zřejmě byl únik od jeho náročné práce.
Pro čtenáře zobrazení představy, že autismus není Rain Man.
A vzniklo z toho svižné vtipné dílko o smutných věcech.
Naprosto perfektní. Pracuji s autisty, takže přesně vím, o čem autor mluví. Kolikrát jsem se v jeho příbězích našla a kolikrát jsem zde našla i “moje” děti :))) Autismus je těžko pochopitelný pro “nezasvěcené”, proto je super, že se ho někdo pokusil přiblížit takovou milou a nenásilnou formou. Kniha je velmi čtivá. Je určena pro lidi, kteří jsou realisté, berou věci tak, jak jsou. Pokud je vám těchto dětí líto, nebude kniha váš šálek kávy. Autismus je zde podáván po pravdě, bez nějakých příkras a zbytečného litování. Autisti nepotřebují litovat, potřebují lásku, pochopení, trpělivost a pozornost. Dokážou být kouzelní, přesně jako děti v této knize. Fajn čtení! Rozhodně doporučuji a hned se dám do čtení druhého dílu :)))
Co je blog, má zůstat blogem. Téma moc zajímavé, jen když to autor chtěl tisknout, asi by to chtělo přidat trochu práce. Nějaký úvod, závěr. Né jen stáhnout všechno a poslat do tiskárny. Chyběl mi rámec jednotlivých příběhů. Takové polovičaté dílko.
Autorovu tvorbu poznám zo známeho streetpaperu, kam pravidelne prispieva.
Kniha, rovnako ako jeho streetpaperová tvorba, je úprimná. Niekedy až kruto.
Zabudnite na romantické predstavy o tom, aká je práca s autistami super úžasná. Autor často v knihe priznáva vlastnú "slabosť" alebo píše o každodenných drobnostiach, ktorými ho to-ktoré dieťa dokáže vždy spoľahlivo nasrať. Niekedy sa mu do práce nechce, inokedy sa stretáva s nepríjemnými reakciami ľudí, ktorí sa stále boja priznať, že autizmus existuje a je reálny. Pravidelne mu robí spoločníka po práci pohár Chardonnay. Napriek tomu je z knihy cítiť, že preňho jeho práca a "jeho deti" znamenajú naozaj veľa.
Skvělá kniha úžasného člověka, který se snaží nám (nezasvěceným) přiblížit dennodenní strasti a radosti péče o děti s autismem. Úžasný člověk, který se těmto dětem snaží dělat svět krásnější a bere je takové, jací jsou, přestože pro něj samotného to často není jednoduché. Přeji každému nemocnému dítěti, aby ve svém životě narazilo na osobu, který mu ukáže, že svět může být krásný i s autismem.
Obrázky všedních dnů a obyčejných každodenních činností člověka, který pracuje s autisty. Podané s humorem, ale především lidsky a s láskou.
Autor nesnědl všechnu moudrost světa, nad svojí prací přemýšlí a pochybuje, zvládá ji, často padá, a přesto se znovu zvedne a opět jde dál a vymýšlí nové věci a nové způsoby. A za to má můj velký obdiv a porozumění. Kniha není žádná velká literatura, ale dotkne se vás svou opravdovostí a dojme vás láskou a snahou udělat svět snesitelnějším pro obě strany. Krátké vstupy, zakončené autorovým zamyšlením, shrnutím nebo povzdechem, nad mnohými ale přemýšlím i po dočtení, a to již po několik dní.
Výpověď je možná pro pana Selnera odreagováním a kompenzací, pro nás ostatní je zamyšlením. Jsem ráda, že stále existují lidé, kteří mají chuť "udělat i něco dobrého".
Doporučuji všem empatickým duším a lidem, kteří vědí, že nejsou dokonalí, kteří o sobě pochybují, a přesto se stále snaží a stále hledají cesty. Všem, kteří pracují s dětmi nebo s lidmi, a i těm, kteří s nimi nepracují, ale mají představu, jak těžké to je. Doporučuji všem.
Ke všem citátům, které tu již byly zmíněny, ještě tyto:
Dítě se vrací ze záchodu, má mokré ruce.... Já: "Super, že sis umyl ruce." Dítě: "Jé, ještě umýt ruce..."
Hraju s dětmi fotbal... Já: "Přihraj mi míč." Dítě: "Ne, mám jen jeden."
Být autistou je dost široký pojem. Tahle kniha dává lidem lidem vhled do života a myšlenek jednoho konkrétního autisty. Je ale nutné si uvědomit, že každý autista je jiný. Zatímco pro jedny je autismus na určité straně svého spektra darem, pro jiné je prokletím, které stíhá nejen dotyčného, ale i celou jeho rodinu. Je důležité o této genetické dysfunkci mluvit, abychom tyto lidi víc chápali a uměli jim jít naproti. Už dávno to není tak, že bychom měli učit autisty, přizpůsobovat se nám, přizpůsobit bychom se měli především my jim. A nahlédnutí do jejich světa pro nás může být ohromující. I o tom je tahle kniha, kterou vřele doporučuji všem.
Autismus v jeho nahotě. Bez příkras, bez patosu, bez zbytečného litování. Historky podané s humorem, ale přesto ve své křehkosti.
Tohle je velmi příjemná záležitost od člověka, kterého bych třeba i ráda potkala, protože se s mnoha jeho názory dokážu ztotožnit. Myslím, že právě lidé jako on by měli řídit inkluzi - lidé, kteří si hendikep nijak neidealizují, vidí v lidech s postižením především lidi a mají je rádi. Formát krátkých blogových příspěvků kombinujících humor a podněty k zamyšlení mi velmi sedl a rozhodně jsem tuto knížku neměla v rukou naposledy. Vzpomněla jsem si na vlastní zážitky z táborů pro děti s mentálním postižením a snad i získala naději, že bychom se spolu jednou mohli naučit žít - i když to nikdy nebude ideální a snadné, občas budeme unavení a budeme potřebovat řádný přísun vína...
Kniha, která Vás donutí zamyslet se. Je psaná moc příjemným stylem. Asi nebyla kapitola při, které bych se neustálá nad roztomilostí dětí, o kterých autor vypráví.
Netušila jsem že jsou to takové krátké povídky, vlastně blogy a k tématu o kterém autor píše jiná forma vlastně ani nejde. Podařilo se v nich autorovi přiblížit druhým jak se děti s touto "vadou" chovají, velice poutavou formou i když vlastně chování těchto dětí nikdo asi úplně nepochopí. Podtrženo, zajímavé poučné a vysvětlující. Mě se to velice líbilo. Hned jdu číst druhou.
Tahle útlá knížka se mi dostala do ruky díky knižní výzvě. Dneska mi u dveří zazvonil pošťák, a když jsem zjistila, že má jen 120 stránek, nemohla jsem ji odložit na později, protože mě zaujala už svou obálkou. Přečteno během jednoho večera a jak píše již mnoho z vás v předchozích komentářích - i přes téma, které většinou vzbuzuje lítost či smutek, ve mě knížka zanechala spíše milý pocit. Autorova upřímnost a lidskost, kterou vložil do každé věty, člověka zkrátka zahřeje u srdce. A to ani nemluvím o laskavém humoru, díky kterému jsem se opravdu zasmála. Těším se na druhý díl.
Tato kniha je naprostý skvost! Hořkosladký humor Martina mi naprosto sedl a velmi jsem se nasmála, zároveň mě však kniha donutila přemýšlet - zamyslet se nad svým chováním. Za mě naprostý top, který si vysloužil čestné místo v mé knihovně.
Očekávala jsem víc smíchu, ale nemůžu říct, že by mě knížka zklamala, naopak, obdivuju, kolik mi toho na 120stranách dala.
Psychologie, empatie, příhody, stereotypy, vztah k práci, výchova dětí, pochopení, a to všeobecněji, než by se z názvu mohlo zdát.
Tenhle styl psaní, trochu komentátorský, se mi čte příjemně, zlehka, nenuceně. Členitost kapitolek dá člověku prostor si je mnohem víc vychutnat, zamyslet se, nadechnout se, nebo si je očima rovnou prolétnout znova.
Těším se na druhý díl!
Štítky knihy
autismus děti humor fejetony výchova porozumění předsudky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Autismus & Chardonnay |
| 2019 | Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr |
| 2022 | Uprostřed |
Naprosto skvělá kniha, napsaná bez jakýchkoliv předsudků...