Autismus & Chardonnay
Martin Selner
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355537/bmid_autismus-a-chardonnay-frG-355537.jpg
5
774
774
Autismus a Chardonnay série
1. díl >
Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti „Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci,“ poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno. Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , Pasparta , Pasekavíce info...
Přidat komentář
Geniální spojení hodně závažného tématu a humoru... Člověku je při čtení smutno a zároveň i hezky na duši.
Jsou knihy, které vám dokáží v něčem změnit pohled na svět a tahle patří mezi ně…
Oba díly jsem přečetla za jedno dopoledne.K tématu mám hodně blízko,takže můžu říct, že kniha se povedla.
Stále knihu zpracovávám a ještě dlouho budu. Moc se mi zamlouval přístup hlavního vypravěče, který v krátkých kapitolách vyprávěl o své práci v domově s autistickými dětmi.
Velmi citlivě napsaný, skvělé postřehy. I když to není vždy jednoduchý, někdy musí nebo spíš víckrát se musí slevit ze svých zajetých kolejí. Ke každému dítěti je potřeba postupovat individuálně, ale u autismu o to víc.
Velmi mne dojaly některé scény, kdy jim dovolil věci, prostě jen aby byly děti šťastné. Za úspěch který zvládly byla odměna. Pochvala i když se to ne úplně povede. Dovolit věci, které se zdánlivě nedělají, co na tom, když dítěti přinesou radost a v zásadě to nikomu neublíží? Proč ne? Tak se s klučinou koupalo jablko, protože jablko snad bylo stvořeno pro plavání ve vaně, krásně plave. :-)
Někdy toho je příliš i na člověka, který se o autistické děti stará, pak pomůže vana a víno Chardonnay. Každý musí mít relax. :-)
Citát z knihy: „Občas mě zkouší různě provokovat, ale místo abych se rozčiloval, pohladím ho. Ono provokovat někoho, kdo vás hladí, jde blbě, takže to vzdá. "
Kniha mě zasáhla, opravdu mohu doporučit.
Soubor fejetonů, které popadnou za srdce. Vtipné, smutné, přemýšlivé…
Právě proto, že to je o postižených dětech a o vztahu vychovatel - autistické dítě, navíc psané vysoce povolanou osobou, přijímám i přemíru mouder a filosofických zkratek. Jinde by mi to možná trochu vadilo, tady vlastně ne. Tady ta kombinace stručný příběh, vtip s příchutí černého humoru, a nakonec úvaha či zamyšlení prostě funguje…
Autorovy příběhy mě přinutily přemýšlet i o vztahu rodiče - děti, a o mezilidských vztazích vůbec; z knížky si lze totiž vzít mnohá ponaučení i pro vztahy mezi námi, tzv. normálními. A to je pro mě možná nejsilnějším poselstvím tohoto čtení.
* Poté, co posnídal samotnou marmeládu, chleba se šunkou a sušenku, mě začne zajímat, jestli si ustlal postel.
„Jo, ustal,“ ubezpečuje mě.
„Můžu se jít podívat?“
„Já půjdu první, chvilku vydrž,“ požádá mě. Jdu pomalu za ním a dávám mu dostatek času, aby si stihl ustlat.
A o tom je má práce - umět dát každému tolik času, kolik potřebuje. Mám na svých dětech rád jejich lidskost, ne autismus. A lidskost vyžaduje čas. *
Krásné vyprávění od chlapa, který je taky jen člověk, a přece plný síly vést své autistické svěřence k takové soběstačnosti, kam až mohou. Popisuje realitu jejich všedního dne, ale sdílí i jejich nápady a - nebojím se říct hlášky - často tak trefné "do černého"! A v některých situacích si až říkáte, kdo v naší společnosti se vlastně "potřebuje léčit"...
Líbilo se mi to, ale jedno přečtení stačí. Autor má však talent, umí být vtipný, ironický, výstižný i dojemný, umí zkrátka psát. Takový hezký poklad z knihobudky a ráda si přečtu další knihu.
Jeden z opravdu mála blogů, který si plným právem zasluhuje být vydaný i knižně. Je to poučné, maličko smutné a dojemné, ale také místy vtipné... I když určitě ne všechny situace, které jsou pak papírově k pousmání, byly pro autora brané s nadhledem i v tu chvíli, kdy se reálně staly... Líbí se mi, že Martin Selner ze sebe nedělá žádého supermana, co všechno ví, všechno zná, ale popisuje práci s dětmi s PAS naprosto přirozeně - má je rád, ale jsou dny, kdy se musí hodně držet, aby to dal (a to potom přichází na řadu chardonnay). K takové práci musíte mít obrovskou trpělivost a ještě větší srdce - autista totiž cítí, ale prostě myslí a chová se jinak, což většinu "normální" populace dohání k odsuzujícím a někdy i krutým soudům...
Autismus & Chardonnay je kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale zároveň je velmi hodnotná a dává skvělý náhled na autismus jako takový. Navíc je kniha proložena humorem, který to vážné v ní tak akorát vyvažuje.
Pro mě osobně to byla kniha, kterou jsem si opravdu dlouho šetřila, ale zároveň se jejího čtení nemohla dočkat. No a důkazem, že zklamaná určitě nejsem, je druhý díl na mém seznamu!
Autor sám pracuje s dětmi s autismem, což dělá z knihy tak nějak osobnější záležitost. Stránky jsou plné upřímných pocitů, skutečných a nepřikrášlených věcí, které v našem světě prostě existují a nic se s tím dělat nedá.
Budu upřímná, je těžké pro mě tuto knihu popsat, natož pak zhodnotit.
Jediné, co můžu dodat je, že pokud vás toto téma byť jen částečně zajímá, tato kniha by vás neměla minout. Já nemám, co bych vytkla.
Mmm slupla jsem jak malinu. Skvele. Vystizne, vtipne, trefne, uderne, laskave, lidske. Jake je pracovat/zit s lidmi s postizenim? Presne takove, jake Martin Selner zije a popisuje!
Tohle je něco tak syrového, vtipného i smutného zároveň. Příběh opravdu obdivuhodného člověka, který pracuje s autistickými dětmi ve stacionáři. Proč obdivuhodného? Protože pro mě je to člověk nesmírně trpělivý s nervy ze železa, překypující pozitivismem a nekonečným humorem, tím jsem vlastně shrnula celou knihu.
Ne každý na to má, aby mohl takovou práci dělat, a o to víc si važme lidí, kteří tuto práci vykonávají a tyto děti vedou k určité samostatnosti a alespoň trochu normálnímu životu, protože si to ty děti zkrátka zaslouží. Myslím, že více slov není potřeba.
Nejsem asi úplně cílová skupina... Ale jo, bylo to vtipné a je třeba na toto téma psát.
No, ale zas takové nadšení se u mě nekonalo. Dobrá knížka, standard. Dokážu ocenit práci autora, ale zdá se mi, že je jeho zkušenost takřka nesdělitelná další osobě.
V případě mého přijímače šlo o trochu jinou frekvenci příjmu, než měl vysílač. Ale chápu to vysoké hodnocení ostatních čtenářů.
Autor s autistickými dětmi pracuje, takže dokáže pěkně a bez příkras popsat způsob jejich myšlení a jednání. Vše je napsáno v krátkých kapitolách, jejichž název je složen ze dvou rozdílných věcí, stejně jako název knihy, a až následující odstavce nám tu spojitost ukáží. Krom toho se člověk při čtení zamyslí, jestli je opravdu vše, co děláme a na čem lpíme, tak důležité.
Líbilo. Pravé blogové čtení, stručné, vtipné, nesoucí hlubší úvahu. Když se u nás začalo mluvit o autismu, mnohé Lesany takové děti adorovaly a čekaly jednoho Rainmana vedle druhého.
Nemoc je krutější a složitější než americký trhák. Díky za neziskovky a odvážné asistenty. Díky za čtení o tom všem.
Schopnost napsat knihu o autismu tak, aby byla vkusně a s humorem předána krása světa, který je všem nám, kdo se s autismem nepotýkáme a běžně nesetkáváme, tak vzdálený, je dar, který Martin Selner očividně má. Příběhy, které vás chytnou za srdce svou krásou a podivným smutkem, rozněžní, rozveselí a přitom vám dají trochu naděje, že až potkáte nějaké autistické "dítě", nebudete hloupě zírat, ale budete ho brát jako dalšího člověka, který žije svůj život holt trochu jinak, než vy.
Blog Martina Selnera vzbudil svého času velkou senzaci a to naprosto zaslouženě. Ošetřovatel autistů v týdenním stacionáři se rozhodl drobné i větší příhody sdílet s ostatními a svět si toho naštěstí všiml. Postupem času popularita jeho práce rostla až vrostla do tenkého svazku tragikomických příhod práce s autisty, kteří komentují svět s absolutní otevřeností. To může vyvolat situace veselé, ale i ty méně úsměvné. Pro všechny je tu však Martin, který je vstřebává i s pomocí výtečného chardonnay.
Knížku rozhodné doporučuji každému se zájmem o vesmír výjimečných lidí, který funguje trochu jinak, než ten náš, ale není o nic horší. A také vůbec každému, aby konečně došlo k uvědomění, že být jiný neznamená být horší.
Autor je člověk, který je na svém místě velkým přínosem a jeho práce s dětmi je úžasná.
Štítky knihy
autismus děti humor fejetony výchova porozumění předsudky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Autismus & Chardonnay |
| 2019 | Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr |
| 2022 | Uprostřed |
Já z knihy takové nadšení nesdílím. Už před ní jsem četla několik knih, které dříve bývaly blogem a nikdy mi to nesedlo. Nejde to číst jako kniha. Jedině že bych si každý den přečetla jednu kapitolu.
Bylo tam na mě příliš mnoho filozofování a vadilo mi neustále poukazování na to, jak "normální" lidi špatně reagují na děti s autismem. Buď se na ně dívají příliš a nebo naopak odvracejí zrak. Co je tedy správně?
Tato kniha mi přišla dost pochmurná a ne kvůli dětem s autismem. Jako kdyby autor měl neustále depresi a byl na pokraji svých sil. Blog má zůstat blogem, nebo by před vydáním měl autor trochu poupravit formu. Napsat nějaký úvod a závěr.
ČV 2023 - Kniha, která má žlutou obálku.