Poslední aristokratka
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134832/bmid_posledni-aristokratka-uqy-134832.jpg
4
6456
6456
Aristokratka série
1. díl >
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!... celý text
Přidat komentář
Krásně napsaný román Evžena Bočka. Zajímavý námět, snadno čitelný a plný emocí. Mohu doporučit.
Po dlouhé době jsem se u knihy smála nahlas, do tramvaje to není dobré čtení :-))
Uznávám, že to není žádná velká literatura, ale čte se to hezky a v dnešní době se člověk potřebuje spíš zasmát...těším se na další díly.
Ale jo, zasmála jsem se, bylo to oddechové čtení, odsejpalo to, ale nic moc mi to nedalo. Nezanechalo to ve mně žádný zvláštní pocit… což možná ani nebyl účel této knihy.
Film jsem viděla dřív než četla knihu. Oboje doporučuji. Samozřejmě je kniha trochu jiná. Navíc jsem poprvé nedržela v ruce tištěnou podobu, ale četla Aristokratku jako e-knihu. Chybí mi trochu kontakt s knihou, ale jinak super - nemusím mít brýle! Už načítám další díl.
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, když se o ní zmínil přítel se slovy “to by se ti mohlo líbit, tudíž jsem neměla žádné očekávání. Samotný styl psaní pana Bočka se mi celkem dost líbí, i přesto, že deníky mě moc nikdy nebavily. Rozhodně jsem se u knihy ne zrovna jednou zasmála a velmi mě překvapilo, že se zde objevuje i vulgární výrazivo. Co si budeme povídat, moc často se to v knize nevidí. První díl si odnáší plných 5 hvězdiček a už se nemohu dočkat, co se kolem zámku Kostka bude dít dál.
Neměla jsem velké očekávání, chtěla jsem pohodové čtení na večery, kdy potřebuju ,,vypnout".
A mě se tato kniha do noty trefila. Styl psaní mi sedl a občas jsem smíchy slzela.
Jestli se pustím do dalších dílů ještě nevím, ale tomuhle dávám 4*.
(SPOILER)
Těšila jsem se na čtení této knihy, komentáře byly pozitivní a označovaly příběh jako jednu velkou legraci, kdy se člověk při čtení nepřestane smát. Musím uznat, že já jsem se smála při čtení celé první stránky. Tedy začátek byl dobrý, ale čím dále jsem četla, nemohla jsem pochopit, co na tom čtenáři viděli tak směšného.
Hlavní hrdinkou byla Marie Kostková z Kostky, což byl rodový hrad, později přestavěný na zámek. V minulosti ho rodina několikrát ztratila a stejně tak jí potom byl vrácen. Rodina Kostkova žila v Americe a po navrácení rodového majetku se stěhovala do České Republiky.
Rodina, to byl otec Frank, dědic titulu, matka Vivien, původem Američanka, která nebyla aristokratického původu, a devatenáctiletá dcera Marie. Bylo zajímavé dozvědět se, jak se u nás usazovaly bývalé šlechtické rodiny, kterým byl po revoluci vrácen majetek, jaký byl „život na zámku“, že být hrabětem bez peněz a muset se přizpůsobit jakékoliv těžké práci při prohlídkách jejich domova, aby si vydělali aspoň na elektřinu, na vodu, na jídlo a zaplatili třem zaměstnancům, nebylo skutečně nic lehkého.
Proto jsem na knize neshledala tolik legračního, jak o ní bylo psáno. Myslím, že tři hvězdičky si zaslouží, ale čekala jsem něco víc. Konec knihy nebyl žádný, až později jsem pochopila, že toto byl první díl, který bude dále pokračovat. Myslím, že do dalších dílů se už nepustím.
Já to nechápu, kde je ten humor, kde je ten šmrnc? Mě to teda šíleně minulo, hlavní hrdinka mi děsně lezla na nervy a její prvoplánovaná ironie a pokus o humor také. Druhý pokus o přečtení jsem tedy s vypětím sil dotáhla, ale děkuji, nikdy více. Ať si to užijí jiní, vidím, že spoustě lidí to kápne do noty, mě tedy ne.
Velké zklamání pro mě - měla jsem problémy to dočíst... Chyběl mi nějaký smysluplný příběh a humorné mi to přišlo jen málokdy.. Všichni chválili film, tak jsem si nejdřív chtěla přečíst knížku.. Jsem zvědavá, jestli i film se mi nebude líbit...
Čekala jsem asi o trochu víc. Příběh je napsán humornou formou, každá postava je něčím velmi specifická. Nejvíce mě zaujaly pasáže o psaní dopisu Maxovi. Kastelán a kuchařka jsou kapitoly samy pro sebe a kdybychom měli vylíčit život každé z postav individuálně, jednalo by se o další knihy.
Kniha je psaná deníkovou formou. Černý humor je skvělý, ale chyběl mi tam příběh. Odpočinková četba,
Kniha měla být humorná, ale bohužel mě tento humor vůbec neoslovil a knihu jsem nezvládla dočíst. Pár okamžiků bylo vtipných, ale s hrdinkou jsem se nezvládla ztotožnit, její názory a komentáře mi přišly nudné, ostatní postavy až moc karikaturní a v polovině knihy jsem zjistila, že mě to vlastně nezajímá a knihu jsem odložila.
Jen stěží jsem to dočetla...čekala jsem pořádný příběh a to tohle pro mě není.
Za mě nejlepší z laskavých humoristických románů za poslední roky. Od první stránky do poslední jsem se smála a žila s Marií její život. Jako člověk z venčí, tedy vlastně viděno očima průvodce jeden ze "stáda bizonů", který miluje atmosféru starých hradů a zámků a dovolená strávená prohlídkou zámků a hradů v české kotlině je ta "echct gold" dovolená....jsem najednou viděla ty starosti a nelehký život hradního pána. Ale kniha mě bavila, moc jsem si u ní odpočinula a těším se na další díly....
Humoristický román. Pokud se potká autorův smysl pro humor se smyslem pro humor čtenáře, je to paráda. A vůbec nevadí, že děj je jednoduchý, charakteristiky postav pouze naznačené a popisy prostředí skoro žádné. Autorův jemně ironický humor mě rozesměje, i když čtu knihu potřetí. A to je pro mě nejdůležitější.
Kniha je psána jako deník. Bavila jsem se, ale chvílemi i nudila.. Film mě bavil víc. Určitě přečtu pokračování, dřív než kouknu na druhý díl..
Štítky knihy
deníky aristokracie, šlechta pro ženy zfilmováno česká literatura mladí lidé humoristické romány pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Všichni, kdo v mém okolí tuto knihu četli, mi říkali, že se celou dobu řezali smíchy. Že nikdy nečetli vtipnější knihu, jako je tato. No... asi jsem moc vybíravá, nebo nemám smysl pro humor, ale já se za celou dobu zasmála od srdce možná tak dvakrát. Spoustě vtipům stojících na sprostých slovech jsem se nesmála už z principu, charaktery mi přišly sice zábavné, ale ne tak, abych se z nich lámala v pase, a ke konci knihy mě dokonce začínali srát. Hlavně pan hrabě, kterej mě svým židáctvím vytáčel skoro do nepříčetnosti. Velmi se mi líbila forma i pohled mladé holky pocházející z jiné kultury, jak se střetává s naší kulturou. Ale že bych si z toho sedla na prdel, se říct opravdu nedá.