Laskavé bohyně přehled
Jonathan Littell
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Les Bienveillantes, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Laskavé bohyně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (116)
Velmi zajímavé dílo, vidět události 2.světové války a holokaustu očima důstoníka SS je velmi zajímavé a poučné. Každý musí zaplatit svou cenu. Shodou okolností jsem v době čtení této knihy zhlédl film Konference ve Vansee, což je vhodný doplněk této knihy, aby si čtenář uvědomil jakou mašinérii nacisté spustili aby spustili vraždění lidí a v knize lze najít jaké "humánní" důvody si pro to našli.
Kolik bezvýznamných úředníčků bylo do celé akce zapojeno, aby poslali hlášení svým nadřízeným a to se nezmiňuji a o dozorcích v táborech, nebo o vojácích, kteří přímo vykonávali popravy.
Čtení to bylo hrozné, ale také poučné. Poučí se konečně lidé?
Opravdu epické dílo. Nemá cenu psát něco dalšího. Krásně Je to popsáno na konci knihy v doslovu. Jen bych dodal, že hlavní hrdina je trochu takový Forrest Gump v nacistické uniformě. Ač to zní divně, tak po přečtení pochopíte.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (2)
2006 -
Grand prix du roman de l'Académie française
2006 -
Goncourtova cena
Kniha Laskavé bohyně v seznamech
v Právě čtených | 25x |
v Přečtených | 635x |
ve Čtenářské výzvě | 54x |
v Doporučených | 90x |
v Knihotéce | 382x |
v Chystám se číst | 709x |
v Chci si koupit | 118x |
v dalších seznamech | 13x |
Na tuto knihu jsem se chystala hodně dlouho, ale pořád jsem čtení odkládala kvůli délce. Nakonec jsem se do čtení pustila nedávno s představou, že knihu během dovolené pokořím. No, nepokořila. Bohužel půjdu očividně proti proudu, ale faktem je, že jsem knihu po cca 130 stranách odložila jako nedočtenou.
Byť obsahově mne to zajímalo převelice a já chtěla vědět, co a jak bude dále, překážkou pro mne byl styl psaní, který byl pro mne v danou chvíli příliš náročný na čtení, a já měla problém se začíst. A to mne od čtení vlastně dost odrazovalo. S náročnějšími texty většinou problém nemívám, ale tady to holt nevyšlo. Ale problém bude dozajista na mé straně.
Oceňuji a obdivuji nicméně to, do jaké šíře se autor rozhodl pustit. Jak jsem již zmínila, obsahem mne to přišlo jako zajímavé čtení a ta obšírnost záběru, s kterou se autor do psaní knihy pustil, mi tu vlastně docela vyhovovala. Ale holt mi nesedl ten styl psaní. Košatá souvětí - náročná, pro mne skoro až kostrbatá - těžko se mi jimi prostupovalo dál. Přímé řeči jednotlivých postav nahuštěné do jednoho souvislého odstavce namísto odsazení každé repliky zvlášť na jeden řádek - pro mne nesnadná orientace v tom, kdo co říká.
Nakonec tedy nedočteno a nehodnoceno hvězdami.