Laskavé bohyně diskuze
Jonathan Littell
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Les Bienveillantes, 2006
více info...
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
Přiznám se, nedočteno.Při čtení jsem měla pocit , že jsem zahlcena, hnusem, fakty, názvy a jmény......ne, nemusím být u všeho.
Já tu knížku nemůžu hodnotit. Je to pro mě tak těžké čtení, že jsem to nemohla dočíst. Napsáno je to kvalitně, ale pro citlivější lidi tato četba není.
Slovenské národné divadlo v Bratislavě uvádí tuhle inscenaci. Pokud budete mít možnost, vřele doporučuji divadlo navštívit.
Preklad: Michala Marková
Dramatizácia: Daniel Majling
Réžia: Michal Vajdička
Dramaturgia: Daniel Majling
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Marián Čekovský
Maximilián Aue: Ľuboš Kostelný
Thomas Hauser: Alexander Bárta
Doktor Hohenegg/ Üxküll : Marián Geišberg
Vyšetrovateľ / Turek: Milan Ondrík
Úradník Korherr: Richard Stanke
Veliteľ /Moreau : Jozef Vajda
Partenau : Martin Nahálka, ako hosť
Una / Helena: Táňa Pauhofová
Weselohová / Matka: Emília Vášáryová
Čašníčka: Monika Horváthová, poslucháčka VŠMU, Monika Potokárová, poslucháčka VŠMU
Čašník: Tomáš Stopa, poslucháč VŠMU
Zbor: Barbora Palčíková, poslucháčka VŠMU, Martin Varínsky, ako hosť
Klaviristi: Aleš Junek, ako hosť, Tobias Lacho, ako hosť, Ryan Bradshaw, ako hosť
Nedočteno. Svým komentářem bod přesně vyjádřila moje pocity... a také nemusím být u všeho.