Jonathan Littell

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Laskavé bohyně

Suché a vlhké

Nové komentáře u knih Jonathan Littell

Laskavé bohyně

„Po přečtení Laskavých bohyň se musím zamyslet nad jazykem Třetí říše, který je tu bohatě prezentován (o ději knihy bylo napsáno dost přede mnou). V Třetí říši žil i Viktor Klemperer, profesor, filolog románských jazyků. Zkoumal mj. i jazyk, který ve Říši zavedli nacisté. „Je to jazyk, který za vás píše a myslí.“ Toto tvrzení mluví samo za sebe. Napsal o tom celou knihu. Bohužel není přeložena do češtiny. Podobný jazyk přejali i komunisté u nás. Nepamatujete? Klemperer poznal, že antisemitismus je nejúčinnější metodou propagandy pro NSDAP. Němci nebyli aktuálně ohrožení tzv. Negerizací (ohrožení rasové čistoty černou rasou), ale každý zná Žida. Dnes se zdá, že každý zná tzv. ilegálního imigranta, muslima nebo člověka, který zneužívá sociální péči a pobírá nějaké dávky, čímž nás ohrožuje. Němci vraždili Židy s tvrzením, že je také ohrožují. Podobně také jazyk mnoha současných politiků „myslí za nás“. Zmocňuje se nás klišé. Zdá se vám děj knihy hodně vyšinutý? Asi tak, jako hlavní hrdina, i když se děj románu ke konci mění v grotesku. To však nic nemění na jeho tragice. Jak válka mění charaktery lidí, říká Aue hned v úvodu: „Jako většina lidí jsem se ani já neprosil o to, abych se mohl stát vrahem.“ Přesto se jím stal...“... celý text
— Pablo70

Laskavé bohyně

„Na tuto knihu jsem se chystala hodně dlouho, ale pořád jsem čtení odkládala kvůli délce. Nakonec jsem se do čtení pustila nedávno s představou, že knihu během dovolené pokořím. No, nepokořila. Bohužel půjdu očividně proti proudu, ale faktem je, že jsem knihu po cca 130 stranách odložila jako nedočtenou. Byť obsahově mne to zajímalo převelice a já chtěla vědět, co a jak bude dále, překážkou pro mne byl styl psaní, který byl pro mne v danou chvíli příliš náročný na čtení, a já měla problém se začíst. A to mne od čtení vlastně dost odrazovalo. S náročnějšími texty většinou problém nemívám, ale tady to holt nevyšlo. Ale problém bude dozajista na mé straně. Oceňuji a obdivuji nicméně to, do jaké šíře se autor rozhodl pustit. Jak jsem již zmínila, obsahem mne to přišlo jako zajímavé čtení a ta obšírnost záběru, s kterou se autor do psaní knihy pustil, mi tu vlastně docela vyhovovala. Ale holt mi nesedl ten styl psaní. Košatá souvětí - náročná, pro mne skoro až kostrbatá - těžko se mi jimi prostupovalo dál. Přímé řeči jednotlivých postav nahuštěné do jednoho souvislého odstavce namísto odsazení každé repliky zvlášť na jeden řádek - pro mne nesnadná orientace v tom, kdo co říká. Nakonec tedy nedočteno a nehodnoceno hvězdami.“... celý text
— sgjoli

Laskavé bohyně

„Velmi zajímavé dílo, vidět události 2.světové války a holokaustu očima důstoníka SS je velmi zajímavé a poučné. Každý musí zaplatit svou cenu. Shodou okolností jsem v době čtení této knihy zhlédl film Konference ve Vansee, což je vhodný doplněk této knihy, aby si čtenář uvědomil jakou mašinérii nacisté spustili aby spustili vraždění lidí a v knize lze najít jaké "humánní" důvody si pro to našli. Kolik bezvýznamných úředníčků bylo do celé akce zapojeno, aby poslali hlášení svým nadřízeným a to se nezmiňuji a o dozorcích v táborech, nebo o vojácích, kteří přímo vykonávali popravy. Čtení to bylo hrozné, ale také poučné. Poučí se konečně lidé?“... celý text
— petr_

Laskavé bohyně

„Opravdu epické dílo. Nemá cenu psát něco dalšího. Krásně Je to popsáno na konci knihy v doslovu. Jen bych dodal, že hlavní hrdina je trochu takový Forrest Gump v nacistické uniformě. Ač to zní divně, tak po přečtení pochopíte.“... celý text
— jardacze

Suché a vlhké

„Stručný, leč velmi hutný text, který velmi bystře nasvětluje některé zajímavé stránky řekněme (sebe)vědomí fašismu a jeho základní konstitutivní části. Potvrzuji přesnost Littelových postřehů na základě vlastní četby, neboť fašistickými či alespoň fašizujícími texty se po převratu mohl seznámit každý zájemce o vojenskou literaturu - ať již jde o memoáry (ano, vyšel i Degrelle, ale i např. Skorzeny a mnoho mnoho dalších). Tedy, Littell zkoumá ony párové kategorie, skrze které fašista nazírá svět: suché a vlhké, stojící vs. plazící se, civilisace a barbarství, čístota (Evropa) a špína (Rusko) atd. atd. Velice zajímavá je analýza ženství: (bílá) kněžna vs. (rudá) děvka - což je funkční dichotomie, již dobře známe z dějin náboženstvi, v moderní době hojně ze symbolismu. Přesně přitom ukazuje, jak jím analyzovaný Degrelle upravuje (vědomky, či podvědomě? To nevíme a už se nedozvíme...) i svoje vlastní vzpomínky, kdy všechen zkušenostní materiál kóduje těmito základními kategoriemi. Každopádně, příklad Degrellových pamětí je velice šťastně zvolený, vždyť u Skorzenyho, ale i dalších nacistů lze v jejich vzpomínkách nalézt takřka totožné pojmy, figury i kategorie, skrze které interpretují svět. S čím bych polemizoval, to je onen, dle mého mínění příliš zjednodušený závěr, jímž Littell svou drobnou knížku uzavírá. Tedy s tvrzením, že psychika fašisty je implicite nedovyvinutá, infantilní a jeho ego není zformované do konce (podle jeho názoru je fašistická ideologie a v zásadě hnutí samotné oním korzetem, který drží křehké "já" fašisty pohromadě. Tedy, osobnost fašisty není autonomní, nýbrž heteronomní.) Tak jednoduché to myslím nebude. Lze přeci stejně oprávněně namítnout, že upnutí se na něco (jakkoli subjektivně) hodnotově vyššího, nežli prosté individuální blaho (a blaho nejbližšího okolí s nímž má jednotlivec psychické pojítko) je naopak známkou osobnosti vysoce vyvinuté... Každopádně "Suché a vlhké" je počtení velmi zajímavé. A věru inspiruje k novému čtení právě (jinak začasté spíše nudných) výše zmíněných fašistických a fašizujících textů, jejichž kategorie se objevují mnohdy v zcela nečekaných momentech. Snad nemusím dodat, že jsem zásadně proti jakékoli cenzuře a je cenné, že se každý s může seznámit i s původními, neupravovanými texty těchto diplomaticky řečeno "kontroverzních" autorů, typu Degrella. A není třeba ani zvláštní, politické předmluvy. Dospělý člověk je schopen (měl by být) sám posoudit, co smysl dává a co ne. Co naopak jako problém vidím, to je situace, pokud nějaký interpretační, zamaskovaný text vyjde bez jakéhokoli komentáře a zakontextování. Mám na mysli takové autory, jako je např. Paul Carell (vl. jménem Paul Karl Schmidt), jehož výpravné publikace prostě nejsou žádnou objektivní prací vojenského historika (byť se tak tváří), ale v podstatě lehce zamaskovanou a ohlazenou adorací Wehrmachtu - a začasté přímo nacistickou propagandou. To by totiž čtenář rozhodně vědět měl.“... celý text
— PeterRainhard

Přejít na knížky autora