sgjoli komentáře u knih

Jak jsem zjistila, s knihami Georgese Simenona mám určitý problém. Do tištěného textu této knihy jsem se vůbec nemohla začíst, nebavilo mne to a vlastně by mi celý příběh byl jedno. Jenže jsem se bůh ví proč rozhodla dát příběhu šanci v podobě audioknihy a ejhle, nakonec to bylo vlastně fajn. Ten poslech k práci mne nakonec docela solidně vtáhnul.
Jedná se o takovou tu klasickou detektivní záležitost, kdy se příběh soustředí přímo na tu vyšetřovatelskou práci a čtenář sleduje detektiva, jak postupuje při vyšetřování - byť mu ne vždy vidí do hlavy. Pokud je tohle něco, co vás v knihách moc nebaví, tak asi Maigretovky nebudou úplně pro vás.
Nakonec průměrné hodnocení. Na poslech to nebylo vůbec špatné, ale k příběhu se už vracet nebudu.

55 26.01.2025

Byť mám knihu doma v tištěné podobě, nakonec jsem poslouchala jako audioknihu v podání skvělého Lukáše Hlavici a bavilo mne to hodně.
Zápletka knihy je zajímavá, vtáhlo mne to do děje hned od začátku. Hercule Poirot opět výborný, Ariadna Oliverová tomu dodala šmrnc a jiskru. Pachatele jsem vůbec neodhadla, což mám na detektivkách vždycky ráda, když mne autor(ka) dokáže přechytračit. Tuhle knihu za sebe řadím rozhodně k tomu lepšímu (resp. mému oblíbenějšímu) z pera autorky.
Do mých TOP děl od A. Christie se kniha sice nedostala, ale rozhodně mohu doporučit.

55 26.01.2025

Na knihu mne nalákala zajímavá anotace. A taky mne na první dobrou upoutala překrásná obálka. Ale jak se říká, obálka není vše. A tady to platí.
Knihu jsem totiž odložila po cca 100 stranách jako nedočtenou. Takhle - obsahově si stojím za tím, že je to zajímavé a že bych ráda věděla, jak kniha dopadne. Jenže pravda je taková, že mi v mém momentálním rozpoložení vůbec neseděl styl psaní. Nedokázala jsem se začíst a cítila jsem, že musím čtení věnovat nezměrně velkou pozornost, příliš mnoho soustředění a až moc se musím snažit. A že mne to čtení tak ve výsledku dost unavuje a já do toho ani nemám chuť. Což mne mrzí, protože obsahem to vypadá na dost zajímavý příběh.
No nic, no. Jelikož se jedná o dárek, co jsem dostala k Vánocům, knihy se zatím zbavovat nebudu - nechám si ji na později a budu doufat, že za jiných podmínek a za jiného myšlenkového rozpoložení mi třeba trochu přepne a já se začtu.
Takhle prostě zatím nedočteno.

Vyposlechnuto jako audiokniha a bavilo mne to docela dost. Vlastně jsem nevěděla, co od knihy mohu čekat, a nakonec jsem dostala silný příběh několika žen, v čele s hlavní hrdinkou Agnes, která toho docela dost naloženo.
Kniha je napsaná neuvěřitelně podmanivým jazykem, který mne vtáhnul do děje. Určitě dopomohla narace Jany Štvrtecké, která knihu skvěle namluvila - poslouchalo se to moc dobře.
Autorka uměla skvěle vykreslit charaktery svých postav. Ať už sympatizujete s kteroukoliv postav, všechny jsou neuvěřitelně plastické, celistvě pojaté a doslova ožívají ve vaší představivosti. Jejich osudy tu jsou popsány dost živě a já všechno prožívala s nima.
Nevím, co mi chybělo do plného hodnocení. Nicméně knihu doporučit mohu, toto bylo pro mne příjemným překvapením.

47 26.01.2025

Na tuto knihu mne nalákala jednak zajímavá anotace, a také (co si budeme povídat) překrásná ořízka.
Kniha se zabývá nelehkým tématem odcházení, nemocí - a to musím říct, že se autorce podařilo vyobrazit velmi dobře, ale přitom velmi citlivě. Dává tomu zároveň dost silnou protiváhu v podobě naděje a touhy užít si život naplno, dokud to ještě jde, a v tom jsem pro sebe našla sílu této knihy - něco, co si mohu z knihy odnést coby přesah. Kniha je navíc psaná krásným poetickým jazykem, který se mi velmi líbil.
Nicméně jsem tu narazila na určité "ale", kvůli kterému nakonec hodnotím spíše průměrně či lehce nadprůměrně (3,5 hvězdy), a tím je to, že je kniha na můj vkus moc ukecaná. Uměla bych si představit knihu o nějakých 50-100 stran kratší a asi bych si to užila o něco víc, kdyby to bylo trochu nahuštěnější. Takhle to pro mne v půlce knihy začalo ztrácet dech, tempo a já cítila, jak se občas musím nutit, abych ve čtení pokračovala. Což je prostě škoda.
Jsem ale ráda, že jsem se do knihy pustila. A celkově doporučit asi mohu - uvidíte sami, jak se vám to bude číst.

40 26.01.2025

Po Čajovně v Tokiu, kterou jsem poslouchala nedávno, jsem měla chuť ještě na nějaký díl ze série "Romantických útěků", tak jsem sáhla po Pekárně v Brooklynu. Pravda, přišlo mi to trošku slabší než Čajovna, ale pořád takový klasický průměr.
Už se tu budu opakovat, ale i tady autorka jede podle stejného mustru, ani ho tu nebudu znova zmiňovat - kdo jste četl jiné díly této série, víte. Je to každopádně dost svižné a narátorka Veronika Lazorčáková, která celé této sérii v audioknihách propůjčila svůj hlas, je skvělá. Pravda, zrovna USA mne jako země moc neláká, ale autorka tu ten Brooklyn uměla vykreslit docela fajn, takže jsem to uměla vzít na milost.
Líbilo se mi, jak se tu hlavní hrdinka uměla vypořádat se svým bývalým a postavit se sama za sebe, to jsem si dost užila. A za to chci autorku pochválit.
Ale jak jsem psala v úvodu, zrovna Čajovna v Tokiu, kterou jsem poslouchala pár dní před touto knihou, na mne udělala o trochu větší dojem. Obě knihy teda hodnotím stejným počtem hvězd, ale v případě Pekárny v Brooklynu to jsou 3 hvězdy o trochu slabší.

64 19.01.2025

Posloucháno jako audiokniha a bylo to celkem fajn. Nakonec za mne průměrné hodnocení.
Takhle - když jsem poslouchala, příběhy mne bavily. Oproti příběhům s Poirotem nebo se slečnou Marplovou se mi tyto příběhy s Tommym a Pentličkou zdají takové odlehčenější, s náznakem humoru a v tomto ohledu je to příjemná změna. Navíc audiokniha byla příjemná na poslech, interpreti byli skvělí.
Na druhé straně ale musím přiznat, že když jsem zrovna neposlouchala, musela jsem se občas dokopat k tomu, abych se k poslechu vrátila. Asi mne to nepohltilo tolik, že bych nutně musela audioknihu poslouchat na jeden dva zátahy. A byť to mám doma i v tištěné podobě, asi to nebude kniha, k níž se budu pravidelně vracet.
Takže nakonec 3 hvězdy. Bylo to fajn, jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila, ale asi to nebude moje nejoblíbenější dílo od paní autorky.

53 19.01.2025

Měla jsem chuť si obohatit své literární znalosti z české klasiky, tak proč se nepustit do výboru básní Karla Hynka Máchy?
Čtenáře asi nepřekvapí, že Máchovy básně tu jsou neveselé - spíše se pohybují na opačné škále. Jsou mnohdy plné marnosti a zoufalství. Opakuje se tu řada motivů - motiv smrti (vlastní či milence/milenky), hledání vlasti, strádání, nešťastná láska. Opakují se často i protiklady - tma, šero (tmavý kout lesa, stín skály) versus svit luny. Motiv jezera, osamění, opuštění, umírání o samotě a následný hrob, který nikdo nebude nikdy hledat. Dost typické pro díla doby romantismu a ne nadarmo je Mácha považován za naše největší mistry v této literární epoše.
Závěr sbírky je pak ještě doplněn o Máchovo asi nejznámější (a možná i jeho největší) dílo Máj - Máj miluju, je to asi moje nejoblíbenější česká klasika.
Důvod, proč hodnotím jen 4 hvězdami, je prostý - přiznám se, že ne úplně všechny básně mi sedly tak říkajíc do noty. Ale to je jen subjektivní postoj. Celkově to je ale skvělé čtení, které moc doporučuju.

50 19.01.2025

Tuto knihu jsem si půjčovala z knihovny, protože mne zaujala anotace. A i několik dní po dočtení mám pořád problém udělat si jednoznačný názor. Asi proto nehodnotím hvězdami, protože fakt nevím, jak tohle hodnotit.
Kniha je napsaná docela stroze, přitom čtivě. Autorka jde přímo k věci, nic nebalí do zbytečné omáčky. Je to dost otevřená zpověď ženy, která v pubertálním věku měla intimní vztah s o mnoho starším mužem, ze kterého, jestli jsem správně pochopila, se vyklubal pedofil. Co mne tu dost rozpoltilo, je fakt, jak otevřeně tu autorka popisuje to, jak sama již v nízkém věku byla sexualitě otevřená a do toho vztahu šla vlastně svým způsobem dobrovolně - aspoň tak to na mne působilo. A až zpětně si uvědomuje, komu se to dostala do spárů. Čímž samozřejmě neobhajuju daného muže. Ještě asi dlouho nad knihou budu přemýšlet a snažit se to čtení pro sebe nějak zhodnotit.
Kniha je poněkud znepokojivá, asi tím, jak autorka na svém příběhu ukazuje, jak snadno se může mladý člověk dostat do situací, které v počátku vypadají zdánlivě v pořádku a až s pozdějšími zkušenostmi je může člověk zhodnotit jako škodlivé a špatné.
Je to hodně silné čtení, které doporučuji, ale asi to pro mnohé nebude snadné čtivo.

Tento knižní rozhovor jsem poslouchala jako audioknihu a neuvěřitelně mne to pohltilo. Nejen tím, jak dobře ten rozhovor by veden, ale hlavně tím, že téma je lákavé, týká se vlastně nás všech a Marek Dvořák o své práci a životní cestě umí vyprávět neuvěřitelně poutavě.
Pokud chcete nahlédnout pod pokličku toho, jak vypadá práce lékaře v záchrance, ve vrtulníku či na urgentu, určitě dejte této knize šanci. Dozvíte se tu spoustu zajímavých informací, jak taková práce vypadá, co všechno lékař musí umět, čím vším se zabývá, nebo jaké situace může zažít. A přitom je to všechno podané srozumitelně a lidsky, takže i naprostý laik v oblasti medicíny porozumí, co se Marek Dvořák snaží sdělit.
Zároveň to ve mně umělo vyvolat intenzivní pocit pokory, obdivu a úcty vůči lékařům a jejich profesi. A taky vděčnosti za to, že u nás máme zdravotnictví na takové úrovni a s takovými možnostmi, když třeba člověk slyší srovnání se zahraničím. A taky jsem při poslechu měla dobrý pocit z toho, že u nás ve zdravotnictví pracují takoví srdcaři, jako je právě třeba pan doktor Dvořák, co do své práce dávají všechno. Jasně, i v této knize občas člověk narazí na ne příliš pozitivní ohlasy k některým nejmenovaným jedincům z lékařského prostředí, ale člověk chce věřit tomu, že se jedná skutečně o výjimky a že se člověk na zdravotnictví a na personál v něm může u nás spolehnout.
Taky se tu objevilo téma, které ve mně hodně rezonovalo, protože sama o něm někdy více přemýšlím. A tím je pomoc náhodných kolemjdoucích, kteří se dostanou do kontaktu se zraněným či nemocným. Jak pomoc, proč určitě pomoc, co dělat nebo nedělat. Také tu pan doktor mluvil o tom, jak někteří než aby pomohli, radši odejdou, nezasáhnou, "protože se určitě pomůže někdo jiný". Nad tím já už mnohokrát přemýšlela, co asi člověka vede k tomu, že je lhostejný k okolí a radši pomoc nepřivolá. Je to skutečně lhostejnost? Není to třeba strach, že nebude umět pomoc? Sama odpověď neznám, ale jsem moc ráda, že o tom tady pan doktor též hovoří ze svého pohledu lékaře.
Také mi ještě v hlavě utkvělo jedno téma, byť je to spíše marginálie. Párkrát už mne napadlo, jak to je s těma sanitkama - proč někdy člověk potká sanitku houkající i blikající, ale někdy třeba "jen" blikající - jak to je, jak to funguje, jaká jsou pravidla. O tom se tu pan doktor trochu zmiňuje, byť spíše okrajově - ale i tak jsem byla ráda za ten komentář z pohledu člověka, co tou sanitou jezdí.
Kniha je to skvělá, v řadě ohledů velmi poučná a já ji moc doporučuji. Plný počet hvězd zcela na místě.

70 12.01.2025

Měla jsem chuť na něco odpočinkového, a tak padla volba na další z dílů volné série Romantické útěky. Poslouchala jsem jako audioknihu a jo, tohle bylo fajn. Pro mne osobně jeden z těch lepších dílů.
Čtenář se tu ocitá v pro nás exotickém prostředí Japonska, což je pro mne vždycky příjemným oživením. Jedeme tu podle stejné šablony jako v jiných dílech. Hlavní hrdinka odjíždí z určitého důvodu do ciziny, zažívá tam určité dobrodružství a nachází lásku, celé je to okořeněné o místní kulturu a jídlo. I když tady určitá změna je. Ač se tu s jídlem setkáváme a točí se to kolem čajovny, nehraje tu jídlo zas takovou roli a nezabírá tu zas tolik prostoru jako jinde. Hlavní hrdinka ani nevaří, ani nic nepeče, ani se nechystá provozovat žádné stravovací zařízení. Což mne mile překvapilo a já tuto menší odchylku vlastně ocenila.
A taky jsem ocenila to, že se tu hlavní postavy chovají v rámci možností vcelku dospěle a rozumně - určitě víc než v jiných dílech této série, kde jsem narážela na dětinskost.
Nakonec lepší 3 hvězdy, tohle bylo celkem fajn. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala.

61 12.01.2025

Takové maličkosti jsou velmi nenápadnou a na první pohled klidnou knihou, v níž se ale přitom pod povrchem, mezi řádky odehrává temné drama, které je tu pouze naznačeno. Skrývá se mezi slovy. Je tam a číhá, až bude čtenářem odhaleno.
To se mi na té knize také tak líbilo, že autorka není za každou cenu explicitní, nechce šokovat otevřeností a detailním popisem. Naopak tím, že to drama obaluje a schovává do slov, ještě podtrhuje tu děsivou stránku, která se tu skrývá. To, co se dělo za zdmi tzv. Magdaleniných prádelen, které jsou tématem této knihy, bylo dlouho tajemstvím. Děsivým tajemstvím, které nemělo vyplout na povrch. A tak i autorka to tajemství nechává na povrch vyplout jen pozvolna - a tím to celé umocňuje.
Přišlo mi, že tato kniha umí v citlivém, vnímavém čtenáři vyvolat takový tísnivý pocit, pocit strachu a nejistoty. Tyto pocity přicházejí pomalu a nenápadně, ale o to mi to přišlo na konci intenzivnější.
Hodně se mnou rezonovala myšlenka toho, jak se některé věci tiše tolerují. Jak se o některých nekalostech ví či se tuší, ale nemluví se o tom a předstírá se, že problém neexistuje. Hlavně ruce pryč a nešťourat se v tom. Proč mi tohle lidské jednání v některých ohledech připadá pořád jaksi aktuální?
Vlastně nevím, co mi na knize chybělo, že nedokážu hodnotit plným počtem. Nicméně 4 hvězdy jsou rozhodně na místě a za sebe mohu rozhodně doporučit.

68 12.01.2025

Jelikož první dva díly série byly celkem fajn a bavily mne, chtěla jsem v této sérii pokračovat. Jenže jsem narazila a kladu si otázku, jestli mi tahle série má ještě co nabídnout. Protože první polovina této knihy byla pro mne jaksi trápením. A druhá půlka to tak tak zachraňovala.
Musím se přiznat, že jsem v té první půlce měla fakt problém se začíst. Hledala jsem v tom tu jiskru, co jsem viděla v těch prvních dvou dílech. Vůbec mne to nechytlo, vlastně mne to moc nebavilo a já měla nutkání přeskakovat, což jsem ve výsledku popravdě i dělala. Detektivní zápletka mne nějak moc do děje nevtáhla.
Tzv. slinu to pro mne chytlo až v druhé půlce, kdy se podle mne začalo v knize konečně něco taky dít a nebylo to pořád dokola jen to ukňourané dohadování mezi Kitem a JXem. Pravda, v knize se objevuje vášnivá postelová scéna, která to docela oživila, to autorka zas umí. I po té dějové stránce to v té druhé půlce bylo pro mne zajímavější. Ale celkově mám pocit, že tahle série se pro mne už začíná dost vyčerpávat.
Nakonec dávám 2 hvězdy a je mi to líto, protože hlavně ten první díl byla jízda, která mne bavila.

48 12.01.2025

Po dlouhé době jsem se vrátila do světa Sagy a bylo to setkání příjemné. Pravda, předchozí díly jsem si musela připomenout, abych se zorientovala v ději, kdo a co a proč dělá, ale to vůbec nevadí, užila jsem si to. A pak jsem na to směle navázala právě novým, desátým dílem. Naši hrdinové se dál protloukají vesmírem, jak jen mohou, aby unikli svým pronásledovatelům a zároveň se snaží žít svůj život vyrovnávat se se ztrátami. Nevím, jak to autoři dělají, že i v desátém díle to má pořád švih a šťávu, čtenáře to dokáže vtáhnout do děje a zabavit. Po grafické stránce opět výborné. Tohle je prostě srdcovka. Moc doufám, že se brzy dočkáme pokračování - ty pauzy mezi jednotlivými díly jako by byly skoro nekonečné.

46 12.01.2025

Svazek "Posel z Liptákova" kromě stejnojmenné aktovky v sobě zahrnuje ještě jednu kratší hru, a to Vizionář. Obě kratšího rozsahu, ale obě skvělé. Obě hry mají jedno společné téma, a to budoucnost. Zatímco v jedné hře se v budoucnosti přímo ocitáme, v druhé ji věštíme. Způsoby pojetí odlišné, ale obě pojaté po cimrmanovském stylu, svérázně. Obě hry jsou nabité hláškami a průpovídkami, z nichž mnohé tzv. zlidověly a člověk si je rád připomíná. Bavilo, velmi.
"Teď ti povím to slovo, které se říkalo za starých časů, když na sebe byli lidé ještě zlí. Tak zlí, jako jsi ty na nás. Teď poslouchej. Víš, co jsi? Ty jsi průduch!"

71 05.01.2025

Afrika je klasika - mezi lidmi podle mne jedna z nejoblíbenějších her. A to právem. Nejen tím obsahem, ale i provedením - je to nabité tolika humornými momenty a "fláky", že se člověk má co chvíli čemu zasmát. A neomrzí se to. Aspoň jsem vždycky měla ten dojem, i když tu a tam narazím na komentáře, že humor je tu nucený. Nevím, nikdy mi to tak nepřišlo a vždycky jsem spíš narážela na pozitivní ohlasy. A já osobně se u Afriky fakt bavím. Opeřený had, Josef Václav Sládek kch, "ty nejsi brífingový typ", smíchaný pěvecký sbor Hlahol a tak.
"Opeřený hade, tady Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny mi řekl, že by se mnou chtěl žít v jednou stanu..."

66 05.01.2025

Záskok byla jedna z prvních her, kterou jsem od Cimrmana viděla, a byla to láska na první pohled. Vlastně hry Záskok a "třídní kniha" mne k Cimrmanovi dostaly a už jsem tomuhle fenoménu zůstala věrná.
Záskok je hra, v níž se tvůrci geniálně strefují do vlastních hereckých řad, a to po svém způsobu - svérázným humorem, který je ale ve své podstatě laskavý a nechce záměrně ubližovat. Najdeme tu výborně vystavenou zápletku okořeněnou plejádou hlášek, které zlidověly a které přitom umí rozesmát i při opakovaném poslechu. Tohle je prostě srdcovka.
"V Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Kromě mě teda..."
"Maminko, podívejte, Bártovo oko!"
"Tak končí.... aspoň doufám... naše komédie..."

65 05.01.2025

Dobytí severního pólu je jedna z těch mých oblíbenějších her (byť třeba ne úplně nejoblíbenější). Autoři tu výborně zpracovávají téma typické pro dobu 19. a počátku 20. století, kdy Cimrman "žil a tvořil", a to snahu Čechů vyrovnat se Němcům. Tak proč ne tím, že předběhnou Němce v dobytí severu? Opět spousta vtipných momentů, narážek, skvělé zapamatovatelné postavy a opět skvělá pointa. A v semináři vždycky pobaví Školní brašnička a Přetržené dítě. Tohle prostě baví.
"Jdu na sever... a už jdu na jih."
"Polární noc má zvláštní moc, každého přepadne smutek..."
"Děkuji ti, náčelníku, že ses mě zastal."

67 05.01.2025

Němý Bobeš je proti ostatním hrám možná odlišný svojí strukturou a možná není "tak profláklý", ale rozhodně není o nic horší hrou. Aspoň tedy já se při čtení této hry docela pobavila.
Možná právě ta struktura tuto hru ozvláštňuje a udělala ji pro mne zajímavou. Tradičně v cimrmanovském duchu tu potkáváme neotřelé charaktery a pobavíme se u skvělých hlášek a geniální argumentace vůči vídeňskému cimrmanologovi Fiedlerovi. Možná se tahle hra neřadí mezi ty moje nejoblíbenější, ale bavilo mne to hodně.
"Cos to udělal, Pepiku?"

61 05.01.2025

V čase mezi vánočními svátky a Silvestrem 2024 jsem si ještě střihla tuhle biografickou krásku o Davidu Bowiem a strávila jsem s ní několik krásných chvil.
Fanoušci tohoto zpěváka si tu určitě přijdou na své, zvláště pokud Bowieho život třeba neznají tak podrobné. Kniha je tu zaměřena především na jeho profesní život, jeho rodinný život tu je spíše jako doplněk. Vše je psané hezky srozumitelně, v souvislostech. Člověk tu načerpá i další hudební inspiraci - jsou tu zmíněni i někteří další hudebníci, u kterých se Bowie buď sám inspiroval, nebo s nimi pracoval, nebo se měl s nimi možnost setkat. Což třeba pro mne bylo přínosné, protože moje hudební povědomí je v některých oblastech stále ještě trochu děravé, tak si ráda ty znalosti doplním. Text knihy je pak doplněn o řadu obrazových a fotografických materiálů, takže i po té vizuální stránce je tahle kniha neuvěřitelně zajímavá, lákavá a krásná.
Tohle jsem si nesmírně užila, moc mne to bavilo. Pokud vás tedy osobnost Davida Bowieho zajímá, rozhodně moc doporučuji.

53 05.01.2025