sgjoli komentáře u knih

Jednou z prvních vánočních knih, co jsem letos přečetla, je právě tato. Od paní autorky jsem četla již dvě knihy a byly to příjemné odpočinkové záležitosti, tak jsem si říkala, že by to mohlo vyjít i potřetí. No, ale...
Jako takhle. Už dopředu jsem do této knihy šla s tím, že to bude předvídatelná romantika, u které vypnu a u které nebudu muset řešit složité dějové kotrmelce. Což jsem vlastně dostala a to bylo moc fajn. Nelze od toho čekat žádnou velkou literaturu, ale to taky zcela kvituju a přijímám. Něco takového jsem chtěla a čekala. A to přesně jsem dostala. Děkuji za to.
Jedná se o takovou moderní variaci na Vánoční koledu od Dickense, což mi přišlo svým způsobem zábavné. Pokud tuhle Dickensovu klasiku znáte, asi tušíte, jak ten příběh bude probíhat. Ale mně to vlastně ve výsledku přišlo fajn. Je tu určitá myšlenka o životě - o tom, jaký život chce člověk ve skutečnosti vést a jestli tomu odpovídají jeho životní rozhodnutí. To je něco, co si asi člověk může z knihy odnést.
Jelikož je to svým způsobem pohádka pro dospělé, je třeba to z určitého úhlu pohledu brát s nadhledem a rezervou. Ale co bylo pro mne kamenem úrazu, byla absence určité uvěřitelnosti. Hlavní hrdinka si tu prochází určitou proměnou, ale já jí to v závěru moc nevěřila. Bylo to na mne málo propracované a prostě se to na mne nepřeneslo - ta její vnitřní proměna na mne působila dost ploše a spíš na sílu.
Zároveň mi nesedělo to provedení romantické linky. Člověk tak nějak od začátku pomalu tuší, jaký pár se na konci dá dohromady. A já jim tu chemii na konci prostě nevěřila - spíš ti dva dotyční lidé na mne působili jako bratr-sestra než dva zamilovaní lidé.
Takže nakonec u mne vládnou spíše rozpačité dojmy. Na jedné straně člověk dostane příjemnou odpočinkovou záležitost zabalenou do vánočního hávu. Ale byly tam určité aspekty, které mi to poněkud kazily. Nakonec tedy za mne 2,5 hvězdy z 5.

57 08.12.2024

Jelikož mám tvorbu Jaroslava Rudiše velmi ráda, nemohla mne jeho novinka Vánoce v Praze minout. A opět z mé strany spokojenost.
Tahle vánoční jednohubka spojuje postavy, které se setkaly vlastně dílem náhody, a přináší trochu melancholické, trochu nadějeplné filozofování o Vánocích, životě, lásce. Autor tu opět používá motiv železnice a motiv putování - cesta jako cíl, cesta jako očištění, cesta jako prostor pro vzpomínání a jako prostor k přemýšlení o věcech, které člověk jinak má zasunuté někde hluboko v sobě.
Stejně jako u Nočních chodců i tady naše postavy putují nočním městem - jako by člověk v noci vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji a intenzivněji.
Opět mne čtení bavilo a těším se, co pan autor přinese dále. Tentokrát hodnotím 4 hvězdami - z prostého důvodu, že některé jeho knihy mne přeci jen zasáhly trochu více. Ale i tak Vánoce v Praze stojí za pozornost. A pokud máte tvorbu Jaroslava Rudiše rádi, určitě po tom sáhnete tak jako tak.

54 08.12.2024

Od paní autorky jsem četla knihu U severní zdi, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její dílo. Tentokrát jsem zvolila audioformu a nesmírně jsem si to užila.
Moc mne bavila ta zápletka - dobře vystavěná, za mne dobře propracované od začátku až do konce. Umělo mne to pohltit, udržet pozornost až do konce, prožívat to s těmi postavami. Hodně tu zapracoval genius loci - skvěle popsané místo, to prostředí, skvělá atmosféra, lokální legendy. V kombinaci s vyšetřováním a zapojením vojenských aktivit a tajností - dobře zvládnuté.
Pravda, zpočátku bylo pro mne trochu matoucí sledovat ten časový sled a orientovat se v postavách, ale jakmile jsem si to ujasnila, šlo to jako po másle a byla to za mne vynikající jízda. Místy mi to trochu připomínalo Jozefa Kariku a jeho Trhlinu, což jsem ocenila. Pro mne to je příjemně napínavé, tajemné, mysteriózní. Moc jsem si to užila.
Své určitě udělalo i to, že knihu namluvili Klára Suchá a Aleš Procházka, kteří tu odvedli vynikající kus práce.
Nakonec tedy plný počet. Sice slabších 5 hvězd, to kvůli tomu pro mne zmatenému začátku, ale celkově za mne pecka. Tohle se mi fakt trefilo do noty. Za sebe rozhodně mohu doporučit.

63 08.12.2024

Od Viléma Koubka jsem četla jeho román Posmrtná predace, který mne bavil, tak pokračuji v krasojízdě - chtěla jsem prostě zkusit něco dalšího.
V tomto hororu autor přichází s tématem urbexu - prozkoumávání opuštěných budov. V české literatuře jsem tohle téma ještě neviděla, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autor popere. A já jsem teda spokojená.
Kniha má velmi dobře vybudovanou atmosféru. V první polovině přináší takové ty klasické "strašácké" věci, které by člověk u hororů s tématem opuštěných domů očekával. Temno, stíny, zvuky, nepříjemné mrazení v zádech a pocit, kdy člověk trne z neznámého, protože čeká, co na něj kde vybafne. Je to dost podmanivé a atmosferické. Začíná to pomalu a buduje se to postupně, plíživě. A to se mi líbilo.
Druhá půlka knihy je pak víc psychologickou hrou - nabízí velmi dobře propracované vyhrocení psychického stavu postav, který je ve své podstatě také děsivý, akorát trochu jiným způsobem, než nabízí téma první půlky knihy.
Když přemýšlím, proč nehodnotím plným počtem, bude to asi hlavně kvůli tomu samotnému závěru, který byl pro mne osobně poněkud chaotický a já se trochu ztrácela. To ale může být způsobeno mojí horší koncentrací, nevím.
Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a za sebe mohu doporučit.

52 08.12.2024

Knih o poutnictví, konkrétně o pouti do Santiaga jsem už pár četla, ale zatím mne to neomrzelo a jsem ve fázi, kdy si stále ještě ráda přečtu nějakou další podobnou publikaci. A tak jsem sáhla i po knize Až na kraj světa, která je o tom, kterak se 3 dámy vydaly po Camino Primitivo do Compostely a dvě z dam pak ještě dál na konce světa - na Fisterru.
Hodně jsem váhala nad hodnocením knihy. Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami. Číst si o poutnictví mne v posledních měsících začalo lákat, takže vnímat ty zážitky mne bavilo i v této knize. Uchvacovalo mne to. To, jak autorky popisují, jak moc velký a vnitřně očistný zážitek to pro ně byl. Jak moc si to i přes fyzickou únavu uměly užít. Prožít si to. Vypnout myšlenky a být "tady a teď". Navíc celé vyprávění je doplněno o barevné fotografie. To všechno bylo skvělé.
Proč jsem váhala, jestli nemám snížit hodnocení, bylo z důvodu, jak bylo vedeno to vyprávění po té formální stránce. Bylo patrno, že příběh píší Julie Růžičková a Jitka Jandáková a píší o své pouti, kterou s nimi absolvovala jejich kamarádka/známá paní Markéta. V úvodu hned autorky přímo přiznávají, že nejsou profesionálky v psaní cestopisů a že celá ta kniha je něco na pomezí deníku a cestopisu. Co pro mne osobně bylo nicméně trochu matoucí a rušivé, je to, že ta cesta je psaná ve stylu "my jsme putovaly, viděly jsme to a to", ale pak tam v jedné větě o sobě paní Jitka a paní Julie píší ve třetí osobě. Když dám příklad: "Ždímat můžeme nejspíš i boty, Jitky plátěná trailová obuv je sice rychleji mokrá než pohorky Julie a Markéty, zato je nám ale jasné, že i daleko rychleji uschne." Je to psané v množném čísle, ale jako by tam byla ještě čtvrtá osoba, která se tam vyjadřuje o zbývajících třech lidech a píše o nich ve třetí osobě. Nevím, jestli je to srozumitelně napsané, co mi na tom dělá problém, ale občas jsem s tím bojovala, kdo teda píše kterou část a kdo přesně to teda zrovna vypráví. Trochu mi to kazilo dojem ze čtení.
Ale po obsahové stránce to bylo moc moc fajn a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. A už se pomalu poohlížím, do jakého dalšího literárního putování se pustím.

61 24.11.2024

Tuto knihu bylo jednu dobu docela dost vidět, takže když jsem na ni před nějakou dobou narazila v knihovně, rozhodla jsem se si ji půjčit a vyzkoušet.
Na jedné straně si cením toho, že dostaly prostor různé novinářky napříč různými médii-v případě této knihy šlo dámy s různými zkušenostmi a s různou délkou novinářské praxe, tak mi to v tomto ohledu přišlo takové dost pestré. Vlastně co člověk, to trochu jiný pohled a názor. Výběr dam, s nimiž Linda Bartošová hovořila, byl pro mne zajímavý. Některé novinářky jsem znala, některé tolik ne (někdy třeba jen podle jména). Tematicky to bylo také zajímavé čtení a ten pohled do zákulisí české novinařiny mi přinesl i nové informace, neboť tento obor je pro mne spíše vzdálený - moc do něj nevidím a mám s ním zkušenosti jen jako "konzument" zpráv.
A byť jsem si tu našla určitá pozitiva, nehodnotím naplno. Musím se přiznat, že v některých pasážích jsem měla pocit, že se rozhovory trochu točí v kruhu a já vlastně trochu měla potřebu některé otázky/odpovědi v rychlosti prolítnout, než si to detailně pročítat. (Což mi vlastně bylo i líto.
Nakonec tedy průměrné hodnocení. Záměr knihy určitě moc fajn, snaha vnést nějaký pohled do tematiky žen v oboru novinařiny - super. Ale tou formou dotazování to pro mne ne vždy úplně souznělo. Ale knihy jako celku si i tak cením.

58 24.11.2024

Na tuto knihu jsem zaznamenala pár vcelku přívětivých názorů a téma knihy znělo samo o sobě taky zajímavě, tak jsem si Hluchavky půjčila nakonec z knihovny.
Musím říct, že ten náhled do tematiky neslyšících je tu zpracovaný za mne zajímavě. Pro člověka sluchově zdravého to přináší podle mne řadu podnětů, které do nějaké míry otevírají oči a nutí čtenáře přemýšlet, jaké překážky musí sluchově postižení přeskakovat. A jak moc náročný ten život může být (a asi někdy fakt je), zvlášť když většinová slyšící společnost může tu vědomě, tu nevědomě stavět překážky a nevycházet vstříc.
Pro mne osobně to bylo podnětné hlavně v tom začít přemýšlet, co bych třeba i já jako běžný člověk mohla udělat, abych v případném kontaktu s neslyšícím mohla tu situaci druhé straně usnadnit. Třeba se aspoň pokusit o nějaký základ znakové řeči? Kdysi na vysoké jsem absolvovala jeden semestr znakovky a bylo to neuvěřitelně zajímavé. Tak že bych se k tomu vrátila? Nebo se aspoň při komunikaci s neslyšícími snažit být empatická a hledat jiné možnosti komunikace? A hlavně nesoudit, vycházet vstříc? Je to cesta? V tomto ohledu mi kniha přišla skvělá - v tom, co mi nasadila do hlavy.
Na druhé straně se přiznám, že mi místy neseděl úplně ten styl psaní - byť životní cesta našich dvou hlavních hrdinů přinesla pro mne řadu "aha" momentů, měla jsem při čtení občas pocit jakési odosobněnosti, že jsem si občas tu cestu k těm postavám hledala poněkud těžko. Což je mi vlastně líto. Ale ten pocit mne bohužel provázel průběžně celou knihou.
No, nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami. Ale vlastně jsem ve výsledku ráda, že se mi kniha dostala do rukou a mohla jsem si ji přečíst. Za pozornost určitě stojí - zkuste a uvidíte sami, jak ten styl psaní bude sedět vám osobně.

64 24.11.2024

Uf teda, toto bohužel odkládám jako nedoposlouchanou audioknihu. První dva díly jsem si užila, bavily mne, ale v tomto případě jsem se vůbec nedokázala zaposlouchat, nevtáhlo mne to do sebe, nebavilo mne to, bylo mi to jedno. Nevím, co přesně se stalo, že mi tento díl přišel trochu plochý. No, skončila jsem asi tak ve třetině a u toho, co jsem zvládla poslechnout, jsem měla pocit, že to jedním uchem pouštím dovnitř, druhým ven - to prostě není dobře, no. Nevadí, občas se to prostě nepovede, no...

Tak já skutečně nevím, co to s tím Garcíou Marquezem mám za problém. Ale opět to byl boj. Před několika měsíci jsem konečně přelouskala jeh Sto roků samoty (rozečetla jsem mnohokrát, poprvé někdy v čtrnácti letech, mnohokrát nedočetla a celé jsem to zvládla přečíst až po dvaceti letech...)a chtěla jsem zkusit něco dalšího.
No a vypadá to, že toho Garcíu Marqueze asi nedokážu přečíst na první dobrou, protože toto dílo jsem odložila cca po třetině jako nedočtené. Nemohla jsem se vůbec ponořit do příběhu. Přitom jazykově to bylo tak jako pěkně poetické. Ale měla jsem pocit, že se do čtení musím nutit. A to prostě není dobře. Tak holt nedočteno no. Třeba to časem někdy zvládnu...

Tuhle knihu jsem vyhlížela vysloveně netrpělivě - nejen až vyjde, ale až vyjde i jako audiokniha, protože celou tuhle sérii jsem poslouchala jako audio v podání skvělého Igora Bareše. A jsem moc ráda, že se podařilo udržet stejného narátora pro všechny díly.
Sedm metrů čtverečné navazuje na závěrečnou scénu předchozího dílu a konečně se tu dozvídáme, jak to s tím Carlem dopadlo. A musím říct, že jako závěrečný díl to bylo velmi solidní. Osobně jsem vcelku spokojená. Pravda, v určitých scénách jsem si říkala, že Carl musí snad být superhrdina se skoro až nadpřirozenými schopnostmi, co všechno dokáže přežít. Ale tak když přimhouřím oči, budiž.
Bavilo mne tady to semknutí týmu lidí, kteří kopou za Carla, kterému tak dávají najevo, že není na světě sám a má za sebou lidi, co mu jsou věrní.
Nakonec 4 hvězdy. Závěr série to byl moc fajn.

69 10.11.2024

Bylo na čase se posunout v této sérii. Tak jsem se pustila do Anděla v podsvětí a opět se nám tu po pár dílech setkává celá naše trojka - Stein, Barbarič a Jaroš.
Zápletka, která zpočátku vypadá jednoduše, se nám tu opět vyloupla pěkně zašmodrchaná. Baví mne, jak jsou postavy popsané úplně jako živé, jako byste je viděli přímo před sebou. Co bylo pro mne příjemným zpestřením v této knize, že se tu potkáváme s panovníkem Rudolfem II. - už to není jen postava na pozadí - už to není jen příběh z "rudolfinské doby", ale je tu panovník sám, byť tu má třeba jen malý výstup. Celkově je to klasický Červenák - dostanete tu to, co od té série vlastně čekáte, takže v tomto ohledu spokojenost.
Přiznám se, že tím, jak jsem mezi Andělem v podsvětí a předchozím dílem měla docela dlouhou pauzu, nějak mi trvalo, než jsem se do tohoto dílu ponořila, tak možná proto nedokážu dát plné hodnocení. Ale to je spíš můj problém, kniha nenese vinu. Nicméně 4 hvězdy na místě.

61 10.11.2024

Na tuto knihu jsem si zuby brousila už od gymnázia, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale tak pořád lepší později, než nikdy že ano. A jsem ráda, že se mi kniha dostala konečně do rukou.
Nutno říct, že to není moc veselé čtení. Autorka tu líčí setkání se ženami, s nimiž sdílela celu/cely ve vězení v Ruzyni. Spíš než na svůj vězeňský úděl, výslechy atd. se autorka zaměřuje na životní příběhy právě těchto žen, s nimiž se ve vězení setkala. Je to čtení velmi silné a člověka nutí se zamýšlet, jaké okolnosti člověka vlastně ovlivňují v jeho životě, že to může skončit až pobytem za mřížemi. A jak člověk a ovlivňuje vězení samotné a lidé, s nimiž se tam člověk potká. Vykreslení těch vztahů a těch osudů jednotlivých žen tu je syrové, bez nějakých příkras.
Přiznám se, že se mi kniha občas hůř četla. Ani ne tak kvůli obsahu, ale spíš pro ten způsob, jak to bylo napsané. Občas se mi stalo, že jsem se v některé pasáži zasekla a musela si to přečíst znova - nějak to ten můj mozek nedokázal číst plynule. Ale tím se určitě nesnižuje hodnota této knihy. Hodnotu vidím v tom svědectví, které kniha přináší. Určitě mohu za sebe doporučit k přečtení.

66 10.11.2024

Fenomén Cizinka mne dlouho míjel. Ne proto, že by mne to nelákalo - anotace a recenze zněly zajímavě. Ale vždycky mne odrazovala ta délka jednotlivých svazků. Nakonec jsem sáhla po audioknize a udělala jsem dobře.
Jako takhle - ta premisa, kdy naše hlavní hrdinka z určitých důvodů provede cestu v čase a vrátí se do minulosti - to mi přijde jako velmi nosné a velmi vděčné téma. A mne to v tomhle ohledu dost bavilo.
Celkově to bylo dost zábavný dílko, v němž se střídaly zajímavé dobrodružné scénky se scénkami milostnými - a i v tom mi to přišlo jako vcelku zábavné, odlehčující vyprávění, u kterého člověk vypne a pobaví se. I když teda u některých scének mi teda občas naběhla cévka na čele, jak jsem se rozčílila - nechci úplně rozepisovat, abych nespoilerovala.
Přiznám se, že mi v hlavě občas běžela otázka jazykových rozdílů - vzhledem k tomu, že naši hlavní hrdinové tam mluví anglicky a francouzsky - nedošlo mezi roky 1745 a 1945 k nějakému jazykovému vývoji? Nevím, osobně bych si tipla, že k tomu dojít mohlo - minimálně v rovině významů a rozšířenosti slovní zásoby. Ale autorka to zas tak úplně detailně neřeší - jen občas narážky. Je mi zcela jasné, že pro jednodušší orientaci a plynulost děje tam nechá postavy se jazykově dorozumívat celkem solidně. A určitě nic proti tomu. Jen jsem nad tím docela přemýšlela a přišlo mi to zajímavé.
Knihu jsem poslouchala jako audio v podání mé velmi oblíbené narátorky Jitky Ježkové, jejíž projev mi je velice sympatický, takže to jsem si tady užila.
Celkově hodnotím lepšími 3 hvězdami. Na mém hodnocení se asi projevilo to, že jsem měla docela očekávání. Asi jsem neměla mít raději žádná a třeba bych se chytala víc. Faktem ale je, že Cizince se jednu dobu nebylo možné vyhnout - bylo to všude a ten hajp byl (a stále do určité míry je) docela velký. Takže očekávání z mé strany byla a nebylo to úplně naplněno. Ale špatné to určitě není a určitě dám šanci dalšímu dílu.

67 28.10.2024

Poté, co jsem si připomněla první díl série, bylo na čase pokračovat dílem druhým. A i tentokrát v podobě audioknihy.
Přiznám se, že ten začátek byl pro mne trochu boj. Nějak jsem se nemohla pořádně zaposlouchat. Jedná se o volné pokračování, takže je potřeba počítat s tím, že ten druhý díl nenavazuje úplně těsně na ten první. A člověk se do toho děje musí prostě nějak dostat, než se chytne. Aspoň teda já to tak cítila. Ale pak jsem se chytila (cca po třetině) a ten zbytek jsem si už uměla užít, když jsem konečně začala chápat, kam se ten děj ubírá a o co tam teda jde.
Opět se tu setkáváme s některými postavami z jedničky, potkáváme tu postavy nové. A to mne bavilo. A jsem teda zvědavá, jak to autor vymyslel v tom díle třetím - jak ty postavy propojil a jak ty jejich linie uzavřel.
Musím říct, že se mi líbí, jak autor dokázal vykreslit to prostředí. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těmi lidmi byla - dost jsem to nasávala. Působilo to neuvěřitelně sugestivně. Navíc ta celková atmosféra příběhu je dost neutěšená, s takovým určitým pocitem nervozity a strachu, co vás tu více, tu méně šimrá někde vzadu v hlavě, protože ta situace, v níž se ti lidé ocitli, žádný veselý pocit úplně nenabízí. A já si neumím představit, že by to za dané situace mělo být jinak.
Nakonec 4 hvězdy a těším se na závěrečný díl série.

65 28.10.2024

Tuto knihu jsem si letos pořizovala na Světě knihy, a to na doporučení několika velmi pochvalných recenzí/komentářů. A vůbec nelituju, protože tohle bylo neuvěřitelně nadupané čtení.
Co může čtenáře nalákat, je už ten fakt, že se tady ocitáme ve Vietnamu - na místě pro nás dost exotickém. Věřím tomu, že pro řadu čtenářů to může být lákavé, protože mohou v literatuře objevit zase něco trochu jiného či nového, co třeba neznají. Pro mne to tak třeba platilo. Nevybavuju si, že bych dřív četla něco, co by se odehrávalo právě v této zemi.
Na příběhu jedné rodiny se tu seznamujeme s historickými událostmi, ke kterým došlo během 20. století (hlavně druhá polovina). Jasně, čtenář musí stále počítat s tím, že se jedná o beletrii, nikoliv o naučnou literaturu. Ale nějaký základní obrázek si tu uděláte. V tomto ohledu je to pro mne cenné, protože jsem o historii Vietnamu dosud nevěděla takřka nic. Tak jsem se dozvěděla zas něco nového.
Rodina, s níž tu prožíváme řadu zvratů, tu dostává naloženo fakt hodně. Dost mne to vtáhlo do děje, dost jsem to s tou rodinou prožívala a s každou další událostí jsem si říkala: "Pane jo, ti toho zažili už tolik. Co ještě je může potkat?" A ono se pokaždé něco najde. Jako v tomto ohledu to bylo dost hutné čtení, nabité událostmi, zvraty - člověk tu fakt nemá prostor se vůbec nudit. Tady se toho děje tolik, že se prostě nezastavíte.
Vlastně nakonec nevím, co mi na knize chybělo, že nedokážu hodnotit 5 hvězdami. Ještě si to asi budu muset nechat projít hlavou. Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a moc doporučuju.

62 28.10.2024

Od Colleen Hoover jsem zatím četla jen knihy pro mládež, tak mne zajímal i její román Pravda, nebo lež - určený nejen dospělému publiku, ale také hlavně zařazený do jiného žánru, než jsou YA příběhy. A musím říct, že jsem příjemně překvapená.
Tenhle thriller byl vskutku svižně napsaný, tajemný, občas teda docela zneklidňující a hlavně se závěrem, který mne donutil klást si určité otázky. Celé je to prošpikované místy erotickými scénkami, které to tak trochu opepřily a trochu odlehčily. Někomu by to nemuselo úplně sedět, autorka si nebere servítky a umí být v těch erotických scénách otevřená a nemá problém sáhnout pro vulgárnější výraz.
Knihu jsem četla v originále, abych si procvičila angličtinu, a četlo se to velmi dobře. Asi bych to v originále doporučila čtenářům, kteří mají se čtením v AJ aspoň trochu nějakou zkušenost, abyste nepřišli o nějaké to napětí, které by vám mohlo uniknout kvůli nepochopení některých významů, scén, ...
Nakonec dávám 4 hvězdy. Kniha mne příjemně překvapila. Vlastně jsem neměla moc očekávání, tak to asi hrálo taky roli...

72 20.10.2024

AKTUALIZACE KOMENTÁŘE:
Knihu jsem četla před několika lety, ale už jsem pak nikdy nepokračovala v dalších dílech série. Tak bylo na čase si tenhle první díl připomenout a navázat pak pokračováním.
Stejně jako kdysi mne i teď bavilo to střídání pomalejších pasáží s těmi akčnějšími. Hodně mi pomohlo to, že jsem to nyní poslouchala jako audioknihu, takže jsem si ty filozofičtější otázky uměla líp užít. Zároveň na člověka z téhle knihy potenciálně může padnout pěkný splín, když se zamyslí nad tím, že by se podobná apokalypsa klidně mohla stát, kdyby se lidstvo utrhlo ze řetězu. V tomto je to poněkud děsivé, mrazivé.
Nicméně i po letech se mi kniha líbila, takže se v brzké době mohu pustit do druhého dílu. :)

PŮVODNÍ KOMENTÁŘ:
Přiznám se, že tato kniha mi dala trochu zabrat - četla jsem ji celkem dlouho. Ale i tak ji hodnotím relativně vysoko. Je pravda, že některým čtenářům by nemusely vyhovovat ty vleklejší, pomalejší pasáže, které se střídají s těmi akčními, dech beroucími, ale já si to užívala. Ta filozofická linka mne tu bavila. Je třeba říct, že se od čtenáře očekává určitá míra spolupráce (co se týká soustředění), aby se dokázal orientovat mezi tou tenkou hranicí reality, blouznění, fantazie a snovosti, co se v knize tu a tam mihnou. Závěr je pak skvěle vygradovaný, ten jsem si neuvěřitelně užila!

Měla jsem chuť na nějakou detektivku z českého prostředí, tak jsem se pustila do dalšího dílu s Josefem Bergmanem. A bylo to fajn.
Detektivky Michaely Klevisové bych označila jako takové detektivky ze sousedství. Máte tam jednak linku vyšetřovací, kdy sledujete kriminalisty, jak pátrají po pachateli, ale část příběhu tvoří osudy postav zainteresovaných do případu - hraje to tam svoji roli a tvoří to vlastně velkou část té knihy.
Zápletka sama o sobě je fajn. Vlastně mne bavilo, jak se to ve výsledku stočilo směrem, který jsem úplně nečekala. Zároveň mne bavilo, že to nebylo úplně překombinované, jak to v některých detektivkách či thrillerech bývá. Co knihu dělá tak realistickou, je taky to, jaké životní osudy potkávají ty naše postavy, které tu poznáváme. Působí to v tomto ohledu velmi autenticky.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jany Strykové a bylo to namluvené vcelku sympaticky.
Nakonec celkově průměrné hodnocení.

70 20.10.2024

Od Františka Kotlety jsem četla (resp. poslouchala) už jiné knihy, tak jsem chtěla vyzkoušet něco dalšího. Volba padla na Sudetenland, který jsem objevila v naší městské knihovně.
Myslím, že ta zápletka sama o sobě je hodně zajímavá. Mám ráda takové ty příběhy "coby, kdyby" a tady se autor pustil docela odvážně do naší vcelku nedávné historie a do témat, která jsou sama o sobě docela dost těžká na uchopení. Cením tedy to, že se do toho autor vůbec pustil a dal tak čtenářům pomocí své verze dějin možnost zamýšlet se nad otázkami naší historie a jaká rozhodnutí či kroky ovlivňují to, jak se naše historie vyvíjí a kterým směrem. To mi přišlo super.
Celkově je kniha taková neutěšená, podprahově se to topí v určitém strachu, lehké nervozitě z toho, co se bude dít dál a co se kdy kde semele. Ale vzhledem k té zápletce mi to tak nějak přišlo přirozené. Což nabízí otázku, zda by člověk chtěl žít v takové společnosti, kde se člověk bojí? A jaké to asi bylo v dobách minulých - jestli se lidé tak skutečně někdy cítili?
Hodnocení dávám nakonec průměrné. Kamenem úrazu pro mne bylo množství postav, ve kterých jsem se občas poněkud ztrácela - tudíž bylo pro mne občas náročné sledovat, kudy se ta dějová linka ubírá, o kom je řeč a jak tam fungují ty mezilidské vztahy...
Ale jestli je to podle anotace něco, co vás láká, asi bych knihu doporučit mohla.

59 20.10.2024

Příběh Smrt v oblacích jsem kdysi viděla zfilmovaný s Davidem Suchetem jako Poirotem, ale mnoho jsem si nepamatovala, tak bylo na čase si toto dílko připomenout.
Zápletka sama o sobě nebyla špatná, ale zároveň nemohu říct, že bych z toho byla vysloveně odvařená či se nějak hlouběji ponořila do děje a cítila se nějak napnutá či připoutaná. Postavy mi trochu splývaly, nějak mi nepřipadaly výrazné, že bych si k nim vysloveně vytvořila nějaký vztah - spíš mi byly tak nějak jedno. Zase ale musím říct, že jsem neodhadla pachatele, z čehož mám radost, protože to mám u detektivek ráda, když mne autor(ka) dokáže převézt na celé čáře. A to se autorce povedlo.
No, nakonec 3 hvězdy.

61 13.10.2024