Svolení
Vanessa Springora
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463537/bmid_svoleni-6Zh-463537.jpg
4
436
436
Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat. Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svých dní četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky a slibem, že jí nikdy neublíží. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování. Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Le Consentement, 2020
více info...
Přidat komentář
Přečteno prakticky na jeden zátah, strohý jazyk mi vůbec nevadil, naopak, připadal mi příhodný. Celá ta obludná manipulace, které se zkušený padesátník dopouští na naivní náctileté toužící po lásce, popsaná bez příkras. Není to pěkné téma, ale knihy jako je tato mohou pomoci pochopit, jak zničující je takové zneužívání a že nejde jen o fyzickou stránku.
(SPOILER)
Těžko o tom něco napsat. Skvělá kniha. Strohý styl, který některým lidem v komentářích není po chuti, je podle mě naprosto záměrný. Je to zkrátka beletrizující autobiografie prolínající se s úvahou. S esejí. A je v tom ovšem i ten prvek distancování se od bolestivé minulosti.
Styl mi připomněl Eduarda Louise; tento způsob psaní je asi dnes ve Francii populární. Takže ano, je to deník, psychologický rozbor a obžaloba v jednom.
Nejnechutnější, co G. M. malé V. udělal, není sexuální zneužití, které je samo o sobě nesmírně nechutné. Nýbrž je to to, že z ní udělal pouhou postavičku v jeho knihách, sebral ji celou identitu, nejdřív tělo, pak i duši. Rozložil ji na částičky. Na písmenka. A ještě ke všemu z ní udělal svoji spolupachatelku.
Sexuálním zneužitím z ní udělal objekt. Svým psaním jí sebral i poslední zbytky subjektivity, která ji držela pohromadě. Proměnil ji v nic. Protože co je napsané, je fikce, co je napsané - neexistuje. Touhle knihou si vybojovala zpátky, co jen mohla. A to stojí neskutečnou odvahu.
Doporučuji číst všem. Každá druhá holka kolem vás si něčím podobným se starším mužem prošla. Když ne v takto nízkém věku, tak třeba v 17, 18, 19 nebo v raných dvacítkách. Stačí se koukat kolem sebe a mluvit s lidmi: hned uvidíte, že i v tomto věku podobná zkušenost zanechá hluboké rány, krvácející vskrytu, často po celý život...
... na mě psáno strozeji než jsem zvyklá číst. Příběh až zvrácený, ale myslím, že se to stává. Divná matka, divné chování, celé divné.
Velmi důležité tema, zvlášť v dnešní době. Styl psaní neosobní jako kdyby tento příběh prožil někdo úplně jiný. Možná proto, že autorka nechtěla tu bolest prožívat opět po tolika letech.
Šílená záležitost. Autentické, syrové, drásavé, smutné, Vypravěčce jsem držela palce, její svědectví je tak důležité, šla s kůží na trh, je to síla. A naprosto chápu, že se vypořádává s následky dlouhá desetiletí. Asi by to měly číst hlavně maminky dospívajících slečen, protože opravdu velkou chybu dle mého názoru, udělala svou netečností matka hlavní postavy.
Ano, kniha není vůbec jednoduchá, je to velmi syrový příběh, či zpověď, jak si to každý přebere sám.. ale.. naprosto souhlasím s MíšaS., napsala to přesně tak, jak si to myslím také.. víc k tomu asi nemám co dodat. Příběh V. se mi jaksi vůbec nedotkl, bohužel. Samozřejmě největší vinu nesou rodiče, psychika a chování dětí se pak od toho všeho odvíjí, ale aby ji v tom všem pak ještě podporovali?! Strašný!
Každopádně Helena Dvořáková knihu načetla bravurně, audioknihu opravdu doporučuji..
Působivý příběh, který by zasloužil rozepsat do pořádného románu. Takhle se jedná spíš o deníkovou obžalobu.
Výborná kniha. Surový příběh, krásný jazyk. Ta pachuť nespravedlnosti ve mně asi ještě nějakou chvíli zůstane.
No nevím. V knize se rozebírá ožehavé téma. Samozřejmě je to strašné a odsouzeníhodné, ale styl, jakým jen kniha napsaná, mi přijde chladný. Neosobní. Nevím, jak to lépe vyjádřit. Přečetla jsem za jeden den, ale divím se, že přesto, že jsem extrémně citlivý a empatický člověk, tak se mě autorka vnitřně nedotkla.
Takový lehký čtení na léto. Akorát že vůbec.
Nebudu tady polemizovat nad tím, čí to celý je nebo není vina. Vypíchnu jen jedno - matka. Proboha. Rozum mi zůstával stát nad chováním G. , samozřejmě, ale ta máma?! Ještě ho pozve na oběd?! No to jsem dost nedávala. Díky matce a otci na baterky (nedokážu říct, kterej z nich byl vlastně horší), se V. potácí životem s magorem v patách. A ještě si to dává za vinu.
Náročný čtení, ale tak nějak důležitý. A bolavý.
Chce to veľmi veľa odvahy, po desiatkach rokov vyjaviť svoju ťažkú minulosť. Verím však, že autorku to v mnohom oslobodilo. Aké to je, žiť celý život s tým, ako vám vaše bolestivé dospievanie dýcha na krk? Táto kniha nie je len priznaním, je to vyliatím svojej duše. Na nič sa nehrá, všetko píše tak, ako to bolo, píše to s cieľom oslobodiť sa. Aj vďaka tejto úprimnosti kniha pôsobí čisto, silno a bojovne. Niečo také je veľmi výnimočné a hlboko to oceňujem.
Tato kniha mi doopravdy způsobila nekonečná muka, anebo jak je dnes moderní říkat depresi. Ale asi ne, tak jak si myslíte. Já totiž nevím, jak mám knihu hodnotit a sama před sebou se stydím za to, že pomalu obhajuji pedofila, a to nechci, ale nemůžu si pomoc a asi ty největší problémy, co s knihou mám napíšu níže.
Ještě jednou - NECHCI obhajovat pedofilii, ale zároveň nemohu přehlédnout autorčiny sexuální hry na prázdninách s kamarády, a poté se sousedem. Ano, nedošlo k samotnému aktu, ale autorka by o sobě neměla mluvit jako o malém dítěti, co nic nechápalo.
Neobhajuji chování G., ale nikde jsem se nedočetla, že by jí do něčeho nutil, či jí vydíral, vyhrožoval, a i když komentář Sisssi je drsný, tak mě to tak také přijde, dokud jí někdo neřekl, že je to špatné, tak si to užívala. Chlubila se spolužačkám a líbilo se jí, že na ni žárlí. G. jí prostě oblboval krásnými, chytrými slovy, ale znám několik dospělých žen, které by se takhle oblbnout také nechaly, anebo už byly takto oblbnuty.
Jediní viníci jsou zde rodiče. G. a jeho choutky jsou jiná kapitola. Rodiče vše věděli a místo, aby rázně zasáhli, vztah tolerovali, popřípadě dělali, že se vůbec nic neděje.
Znovu říkám, neobhajuji pedofilii, ale nevím proč mi přijde, že V. dává všechno za vinu G., a svojí matce, která tento vztah tolerovala, ale do svědomí by si asi měla sáhnout i ona.
Také souhlasím s komentářem Mychaeli, 14 nebo 15 let?, ten rok už tolik roli nehraje v dospívání, zvlášť ne u holky, co četla ruské, francouzské klasiky, žila ve volnomyšlenkářském a svobodomyslném prostředí, nemohla být tak nevinná a ve 14 letech nevědět, co po ní G. chce a že to není tak úplně v pohodě. A to, že jí ukecával, obelhával z něj nedělalo stvůru, ale prostě jen chlapa, co k tomu, aby získal co chce, je ochoten využít všech zbraní. Stvůru z něj dělá to, že jezdil za sexuální turistikou do zemí 3. světa a tam zneužíval děti, které prodávali jejich rodiče kvůli penězům.
A teď do mě...
A po literární stránce? Myslela jsem si, že kniha bude psaná románovou formou, ale toto je takový terapeutický deník, který je zkratkovitý a přeskakuje období. Snad ale pomohl Vanesse najít klid a pokoj.
Bolelo to. Opravdu fyzicky bolelo číst tvrdou a nekompromisní pravdu, nahlížet na pokryteckou společnost a neuvěřitelné ospravedlňování neospravedlnitelného. Skláním se před autorčinou odvahou a děkuji za tento důležitý granát hozený přímo doprostřed intelektuálních literárních kruhů (a nejen do nich). Opravdovost, hořkost a bezpráví slzí z každé stručně napsané stránky. Nejen že křičí nad hrůzou nebezpečí pedofilie (jakkoliv se schovává za oboustrannou "lásku"), ale otevírá i málo probírané téma určitého nebezpečí ukryté právě v literatuře a nekritické auře kolem mnohých zhýralých autorů.
Asi nikdo nemůže říct, že se mu ta kniha líbila, protože tenhle příběh není hezký, tím spíš, že se jedná o autobiografii. Vlastní matka věděla, že její dcera spí se starým chlapem a v podstatě s tím neměla problém. Věděla o tom i spousta jiných lidí a přátel a nikomu to nepřišlo zvláštní natolik, aby s tím něco dělali, takže chápu, že se to mohlo dít. Co se týče samotné knihy, čekala jsem, že to bude psaný víc jako román, ale spíš to byl popis toho, jak se Vanessa/autorka stala obětí, ale jinak se kniha četla rychle. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale znovu bych už knihu nečetla.
Autobiografický román, který asi nikoho nenechá úplně chladným. Jsem ráda, že tahle kniha vyšla a autorka šla s pravdou na povrch. Po celý svůj život se s tím snaží vyrovnat. Pro mě zase jen ujištění, že prostředí v jakém vyrůstáme nás ovlivní po celý náš život.
80% - ředitelka francouzského nakladatelství Juillard Vanessa Springora způsobila svým románem v roce 2020 ve Francii celkem pozdvižení. Popisuje v něm, kterak ve třinácti-čtrnácti letech jako mladičká dívka dávající po rozvodu rodičů přednost spíš knihám navázala sexuální vztah s obdivovaným literátem G.M. ověnčeným mnohými cenami, jak tento vztah probíhal a jak ovlivnil její další život. Kniha je tedy vlastně její autobiografií a dotyčný je skutečnou postavou známou ve francouzských literárních kruzích. A z toho možná mrazí ještě víc - Gabriel Matzneff svou preferenci nezletilých nikterak netajil a ve svých knihách barvitě popisoval své vztahy s mladičkými dívkami, svoje vyjížďky za chlapečky na Filipíny, neváhal na toto téma hovořit v televizních debatách a obhajovat tyto vztahy, které s neotřesitelnou sebedůvěrou považuje za povznášející i pro toho nedospělého člověka. A řada francouzských osobností z literárních kruhů ho dokonce otevřeně podpořila v petici proti kriminalizaci takového jednání z roku 1977 (mj. i Jean-Paul Sartre nebo Simone de Beauvoir). Tak nějak se prostě vědělo, že je to pedofil, ale nikdo se nad tím moc nepozastavoval, dokonce to celkem skousla i autorčina matka (v knize je zmíněno, že s vědomím dceřina vztahu zvala G.M. k nim domů na večeře a dodnes na toto autorce říká, že prostě byla jako dívka předčasně vyspělá a měla svoji hlavu a ona s tím jako matka nic moc nemohla dělat). Až když Springora vydala svůj román, zahájila policie proti osmdesátníkovi Matzneffovi vyšetřování (ovšem autorka si byla vědoma toho, že už je vše promlčené a snad i proto čekala s vydáním tak dlouho - dá se říct, že jí šlo spíš o vyvolání té společenské diskuze, než aby ho po letech viděla za mřížemi, knihu prý začala psát ještě před hnutím Mee too jako způsob jak se vyrovnat s tím, co prožila a s čím pak v sobě bojovala celý život).
Těžko tedy nějak hodnotit literární kvality autobiografického díla. Autorka píše s jistou mírou dospělého nadhledu a ironie (kamarád začal mít zájem o jiné dívky, matka má peníze jen ze zdlouhavých korektur a dceři se moc nevěnuje, otec se na ni vykašlal úplně a zanechal v ní "prázdno a nesmírnou potřebu něčího pohledu. Všechny přepoklady tedy mámě pohromadě".), což na jedné straně působí sympaticky a čtivě, na druhé straně jsem v tom cítila spíš dospělou ženu, která možná spíš podvědomě než záměrně vše popisuje tak, aby nemohla být viněna z ženské hysterie (což Matzneff v souvislosti s dospělými ženami často zmiňuje) - a zkrátka ten pohled dospívající dívky se z toho trochu vytrácí - kniha je navíc poměrně krátká a útržky z autorčina dalšího života negativně ovlivněného touto zkušeností jsou spíš zkratkovité.
Zaujala mě ale její snaha najít odpověď na otázku, zda lze nějak omluvit vztah padesátiletého a třináctileté - a zvláštní je, že její odpověď zní ano, ale ve zcela odlišných případech, kdy by šlo o skutečnou lásku muže, který se do té dívky zamiloval nikoli kvůli jejímu věku, ale prostě kvůli ní - a jinak měl vždy vztah s ženami ve svém věku, není to žádný "specialista" na dospívající mladé lidi.
Mě přišlo naprosto odpudivé, že matka věděla, že její dcera spí se starým chlapem a v podstatě to schvalovala. Navíc o té situaci věděla spousta známých a přátel a nikomu to nepřišlo divné. Tomu pedofilovi vycházely o zneužívání (nejen nezletilých dívek, ale i chlapců) knihy, tudíž na své úchylce vydělal slušné prachy, ale ještě se mu dostávalo i uznání v podobě literárních cen. Docela humus!
Svolení
Citlivě napsaný otřesný příběh o zneužívání. Přes nelehké téma se kniha dobře čte.