Svolení
Vanessa Springora
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463537/bmid_svoleni-6Zh-463537.jpg
4
436
436
Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat. Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svých dní četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky a slibem, že jí nikdy neublíží. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování. Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Le Consentement, 2020
více info...
Přidat komentář
Svolení je neuvěřitelně silná zpověď. Nebylo to vůbec lehké čtení. Nevyvolává jen silné emoce, ale někdy mi bylo až fyzicky nevolno z toho všeho. Člověk se jen ptá, jak to mohlo panu G. všechno tak procházet.
Vanessa Springora má můj velký obdiv. Dokázala jít ven se svým vlastním příběhem, který napsala jednoduchým (a pro mě velmi čtivým) stylem.
Teror bez násilí. Svolení je autobiografické svědectví Vanessy Springory, autorky a filmařky, která měla ve svých 14 letech milostný vztah s tehdy téměř padesátiletým spisovatelem Gabrielem Matzneffem. Její prozkoumávání vlastní sexuality a citů ji zavedlo moc brzy k nesprávnému muži, který ji negativně poznamenal na celý život. Matzneff byl podle všeho narcisistní manipulátor a egomaniak, který si užíval moc nad mladými dívkami. Děsivý není ani tak popis samotného vztahu, který byl z pohledu autorky nejdříve o lásce a uznání, ale zejména popis toho, co následovalo po rozchodu. G. M. svůj majetnický a despotický teror posunul na další level, který autorce v opakující se frekvenci ničil život. Aspoň, že po vydání knihy se ve Francii spustila debata a G. M., nyní již jako osmdesátník, začal být vyšetřován policií.
"Naše láska byla sen mocný jako nic, ani jedno z chabých upozornění z mého okolí nestačilo, abych z něj procitla. Byla to ta nejzvrácenější noční můra. Bylo to nepojmenované násilí."
14ti letá Vanessa nám odhaluje příběh svého mládí v autobiografickém románu. Vanessa žila jen s matkou, která se rozvedla, otec nejevil sebemenší zájem a zde vznikl blok, který všemu nahrával.
Vanessa byla dle mého snadnou kořistí pro muže. A jeden se našel, využil situace a ona se do něj pobláznila, prakticky s ním žila „normální“ tak sexuální život, nechodila pravidelně do školy a celkově se zanedbávala.
Můj závěr: PROSÍM - Ve věku 14 let si holky „ mají užívat pubertu“ Nesmí se stávat, že předčasně dospějí a budou žít v takto toxickém vztahu!
Francouzská nakladatelka Vanessa Springora přichází s autobiografickým příběhem, který má v takových případech až typický scénář - velmi mladá dívenka s neutěšeným rodinným zázemím a padesátiletý muž, který velmi dobře ví, jak na nezkušenou a naivní dívku, téměř ještě dítě, zapůsobit a zpracovat ji k obrazu svému.
Autorka nic nezamlčuje, vypráví svůj smutný příběh a odsuzuje nejen toho, kdo jí ublížil, ale poukazuje i na lhostejnost tehdejší společnosti.
Oceňuji, že autorka dokázala jít otevřeně "s kůží na trh". Osobní svědectví jsou důležitá, většinou se dotknou čtenářů více než fikce. Bohužel právě v tomto mě kniha trochu zklamala. Strohý styl mi nevadí, ale působilo to na mě tak odosobněně, že se mě to téměř citově nedotklo, přitom jiné podobné příběhy mě zpravidla dost zasáhnou. Přínos knihy to ale nesnižuje, protože toto téma otevírá a donutí širokou veřejnost k zamyšlení.
Knih s takovým námětem nebude nikdy dost, především dívky a jejich rodiče by je měli povinně číst.
Jak už tady někdo zmínil, nonfiction literaturu je těžké posuzovat. Zmíním se tedy jen o tom, že kniha je velmi dobře napsaná, jakoby neobsahovala ani slovo navíc. I přesto vyvolává velmi silné emoce, které u mně hraničily až s fyzickou nevolností. Stejně tak, jako muselo být strašně důležité pro autorku toto dílo dokončit a publikovat, pro společnost je důležité ji číst, nechat působit a vyvolávat emoce. Je tam spousta nepochopitelných věcí, jako postava otce, postoj matky a samozřejmě celá osobnost samotného predátora. Neuvěřitelné, jaké věci jsou ve společnosti tolerovány, než na ně někdo upozorní a rozpoutá se bolestivá společenská diskuze.
Neuvěřitelně silná zpověď.
Já si jako o spisovatelích nemyslela, že by to byl nějaký výkvět morální elity, ale podepisovat petice na obranu pedofila? Nechápu, absolutně nechápu, jak takové zrůdě mohlo všechno procházet, když to všem dělal na očích, ještě se tím chlubil a navíc na tom vydělával.
Doufám, že je obdařený dlouhověkostí a do konce života shnije v žaláři, zmetek.
Kniha mě zaujala svým strohým stylem.
Když si pomyslím že mám dceru a tato situace by nastala …
Dost dobře nechápu jednání rodičů.
Opět se dostáváme k té ošemetné disciplíně hodnocení nonfikce. Vanessin příběh a svědectví je samozřejmě naprosto pobuřující, šokující a zavrženíhodné. Ale… Strohý styl, kterým se ho rozhodla vyprávět má podle mého jen dva póly – buď vám to sedne, protože něco tak strašného, čemu byla dívka vystavená, se přece nedá popisovat barvitě, nebo nesedne, protože se vás to prostě nedotkne (jakkoliv děsivě a chladně to může znít). Já bohužel patřím do druhé skupiny. Na knize mě (a stejně tak spoustu dalších) nejvíc překvapilo, jak normální se vše pro všechny kromě V. zdálo být. Čekala jsem příběh ve stylu Lolity – skrývání, kradmé polibky, vyšetřování policií… Toho tam jsou opravdu jen drobné záchvěvy, převážná část románku byla všem dobře známá, a dokonce snad i podporována. G. M. nechutně zneužíval svých vztahů k psaní románů, Vanessina matka nikterak nezakročila, přední francouzští literáti pokyvovali hlavami. Bavíme se tady o osmdesátých letech minulého století čili nijak stará minulost. Není divu, že vydání Svolení způsobilo senzaci a opravdu věřím, že nyní již žijeme v době, kdy je něco takového (minimálně z velké míry veřejně) neopakovatelné. Ptáte-li se na můj názor, zda si Svolení přečíst, pak řeknu (i přes nízké hvězdičkové hodnocení) ano, protože je to důležitý příběh, ale ve mně osobně slova autorky nezarezonovala tak, jak bych si představovala.
Na knihu mne nalákala Veronika (nick v DK: Ariko). Jedná se o autobiografický román. Po 30 letech se autorka rozhodla vypovědět pravdu o svém vztahu, kdy jako 13. letá dívka se zamilovala do dospělého muže, spisovatele, kterému bylo 50 let! Knihu hodnotím na 100 %.
Knihy na podobné téma jsem už četl, např. LOLITA od V. Nabokova nebo MÁ TEMNÁ VANESSA od K. E. Russell. aj. Pokládám si otázku, kdo za všechno nese vinu? Největší podíl viny zasluhuje samozřejmě starší muž, jehož iniciály jsou G. M. Nemůžu si pomoci, ale připadá mi to zvrhlé a pedofilní, když starší muž udržuje sexuální styky s nezletilými dívkami! Určitě to naruší psychiku mladých dívek do konce života! Určitou část viny má také autorka včetně její mamky, protože ji podporovala v tomto vztahu a také její táta selhal. G. M. jsem neměl vůbec rád, protože bychom ho mohli označit termíny „pedofil“, „zvrácený narcis“ nebo „sexuální predátor“.
Kniha je čtivá, má 6 kapitol. Na počátku každé kapitoly se vyskytují citáty od různých spisovatelů. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Autorka má pěkný styl psaní. Jednotlivé kapitoly rychle utíkaly až jsem se ocitl v závěru knihy. Oceňuji, že autorka příliš nepopisovala erotické scény.
Určitě to pro autorku nebylo jednoduché, aby se s tímto příběhem svěřila ostatním čtenářům, ale myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí a varování pro všechny mladé nezletilé dívky, aby nenaletěly pěkným řečem o lásce z úst mužů, kteří by mohli být ve věku jejich otců a také varování pro rodiče, aby se více věnovali svým dětem a snažili se ze všech sil, aby mladým lidem tyto vztahy vymluvily a snažili se jim za každou cenu zabránit, protože mladí lidé si mohou nést traumata po celý zbytek života! Pochopitelně vím, že to není jednoduché, když se mladý člověk nachází v pubertě a je poprvé zamilovaný. Jenže v příběhu, se kterým se nám autorka svěřuje, je nezbytné, aby rodiče táhli za jeden provaz, aby svému dítěti vysvětlili, že takový vztah nemá budoucnost a důrazně varovali muže, případně mu pohrozili policií, aby se k jejich dítěti už nikdy nepřiblížil. Vždyť mladá dívka si může vybrat jakéhokoliv chlapce ve svém věku a nemusí si ničit život s pedofilem.
Hnus.
Dlouho jsem hledala slova k téhle šílenosti. Nic víc mě nenapadá. Vanessa jako vypravěčka mě iritovala maximálně. Její sebestředná a jednoduchá matka je pro mě vrcholem všeho lidského póvlu, regulérně nechala svou dceru pedofilovi. To není mateřská láska. Otce, co dokáže říct před osmiletou dcerou slovo šous*ačka ani nekomentuju.
No a pan Matzneff úchylák ať shoří v pekle.
Ještě ve mně dlouho bude rezonovat pocit, jestli to Vanesse celý jen tak náhodou teď nechybí. Ale asi jsem zaujatá. Nevím.
Poslech audioknihy
Toto byla pro mě neskutečně silná četba/poslech. O to více, že se jednalo o skutečný příběh. Jako matka jsem nebyla schopná a nejsem stále schopná pochopit hrdinčinu matku, otce rovněž, ale ten nebyl funkční již dlouho. Nedovedu si představit, že bych se nesnažila pohnout nebem a zemí, abych svou dceru uchránila od takto toxického a nenormálního vztahu. Dále nejsem schopná pochopit okolí obou hlavních protagonistů, že o tom věděli a tolerovali to. Tohle mi prostě hlava nebere.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
(SPOILER) Autobiografický román o dívce, která neměla vůbec jednoduchý život. Její otec stál za nic, a tak ho možná podvědomě hledala jinde.... a našla ho v podobě pedofilního spisovatele. Oba její rodiče byli opravdu na facku! Ta lhostejnost a nezájem k dítěti...
“Život není pohádka.” Autorka v této útlé, ale přesto emočně nabité knize, nabízí vhled do svého života, a to tentokráte z její perspektivy (po dlouhou dobu jí to bylo znemožněno a o nerovném vztahu dospívajícího dítěte s padesátiletým členem literární elity Francie se dozvídáme pouze z jeho popisů, které naprosto klidně a bez jakýchkoliv skrupulí převádí na papír a zapracovává do svých hojně prodávaných deníků). Musím říct, že kniha se mi četla těžce, a to ne kvůli jejímu zpracování, ale zejména s ohledem na dané téma. Minulý rok jsem četla knihu Má temná Vanessa a díky ní také zhlédla filmové zpracování Lolity a rozhodně to ve mně zanechalo plnou škálu rozporuplných pocitů. Tato autobiografie je v tomto smyslu ještě o něco dále, jelikož víte, že se jedná o příběh ze skutečného života a po celou dobu si kladete otázku - “Jak se proboha tohle všechno mohlo dít, dokonce opakovaně, aniž by tomu někdo učinil přítrž ?!”. To, že stárnoucí spisovatel potřeboval pro svůj běžný i literární život náctileté děti je samo o sobě strašné, ale to, že jeho chování podporuje většina společnosti (zejména tedy podepřená i velkými jmény své doby, mimo jiné i slavnými feministkami) a většinou nefunkční rodiny dětí je něco strašlivého. Ani na konci příběhu si není matka V. schopna přiznat, že se měla k celé situaci postavit jinak..! Pro autorku muselo být hodně složité se do tohoto období svého života vracet a popisovat nejen praktiky staršího milence, které používal při lákání bezbranných duší pod svůj dosah, ale také jeho chování a všeobjímající kontrolu naprosto veškerých aspektů jejího života. Úplný závěr knihy pojednává o snaze vymanit se z tohoto vlivu a začít prostě a jednoduše od začátku.
Skutečný příběh autorky nám krásně ukáže, jaký měl dopad její románek s 50ti letým spisovatelem, který měla když jí bylo pouhých 14 let a zároveň je příběh velmi poučný pro rodiče, jelikož v příběhu autorka ukazuje i to, jak se k románku postavila její maminka. Více v recenzi.
Tazko hodnotit, kniha ma jednoznacny a jasny svedecky potencial a je fer, ze Springora mohla zasadit takyto literarny "protiuder". Kniha sa mi paci sa mi aj z formalneho hladiska, nie je to vsak nic, k comu by som sa s potesenim vracala.
(SPOILER)
Rozhodně je to knížka k zamyšlení, která se dobře čte. Je to výpověď mladé ženy, která díky své neznalosti, nezralosti, zamilovanosti a mladické naivitě zkomplikuje život. Co mě nejvíc zaráží je naprostý nezájem jejích rodičů. Matce to sice přijde celé divné ale proti slavnému autorovi, o kterém všichni vědí že má své "divné mouchy" nezakročí. Navíc se bojí jen toho aby ji nenavštivila socialka. Totální absence otce, jenž o své dceři prohlásí že je kur** je jen další díl do skládanky nešťastné mladé ženy. Autorčiny psychické problémy jsou jen důsledkem lhostejnosti všech. Postava G. Je typický narcis a schopný manipulátor, kterému jde jen o sebe.
Věřím že Francie není jediná kde se tohle děje a jsem ráda že se o tom píše.
Woow, tohle teda bylo zajímavý čtení. Já moc Hostovky nečtu, ale tohle téma mě zujalo.
Je to autobiografie francouzské nakladatelky, její upřímná zpověď, přiznání, vysvětlení, formou restrospektivy, kdy se vracíme do jejího pokřiveného dětství s absencí určitých hodnot a sledujeme její milostný vztah se známým spisovatelem.
Teda, tohle bylo tak zajímavý a zvrácený. Krásně se tu ukazuje pohled malého dítěte, docela normální dospívající dívky, které chyběla láska, dotyk, rodina a jak moc se to může zvrtnout a změnit život. Jak takové dítě přemýšlí, vnímá tento “druh lásky” a perfektně nám prezentuje, proč děti do 15 let by neměly mít pohlavní styk a troufám si tvrdit vážné vztahy obecně. Ať už vypadají a smýšlí jakkoliv vyspěle. Nemůžou určité věci pochopit a interpretují si to po svém. Nad tehdejší vnímání literárních umělců společností mi zůstával rozum stát. Jak něco takového mohlo projít. Není to Lolita, tento sexuální predátor jel jiný styl. Autorčinu odvahu obdivuju a po důkladném progůglení se celou aférou se jí vlastně zase tak nedivím. Měl charisma, rozhodně nevypadal na 50 let, dokonce bych se odvážila říct, že to byl fešák. Ale to není první takový psychopat, že?
Tezko se takova kniha hodnoti (jak ohodnotit dost ohavne vypraveni? Literarni forma sama neni nic uzasneho, ale o tom ta kniha opravdu neni). Podle anotace to vypada jako beletrie o pedofilovi a jeho obeti. Je to spis vypovidani se obeti ze strasne zkusenosti s pedofilem, jehoz ciny byly spolecnosti prijimany. Pribeh se zaklada na pravde a Gabriel Matzneff (v knize jako G.) byl nakonec obvinen z pedofilie a soud nyni (2021) probiha (vice viz https://www.nytimes.com/2020/02/12/world/europe/gabriel-matzneff-pedophilia-charge.html)
Svolení
Springora vracia úder - asi tak by som nazvala túto knihu. A úder je plne pochopiteľný. Od knihy neočakávajte literárne ambície, jedná sa skôr o strohú, krátku biografiu zo života 14-ročnej dievčiny. Zároveň, nám prekladá morálnu otázku- so vzťahom súhlasila, ale bola na tom v tom veku dostatočne zrelá? Ako je možné, že až spätne si uvedomila, že niečo je veľmi zlé? Ako je možné, že ďalší dospelí na čele s jej matkou s tým boli v poriadku? Iná doba? Máme to brať podobne, ako že v USA v 19.st. bolo otroctvo v poriadku, takže s tým nemáme mať morálny problém?
Táto kniha je skvelým námetom na rozhovory s priateľmi, práve aby sa prebrali všetky strany.
Autorke tlieskam, že so svojím životom vystúpila z tieňa autora G.M. a že nám predostrela aj svoju verziu. Snažila som sa dohľadať nejaké informácie o súdnom procese G., ktorý mal začať na jeseň 2020, nepodarilo sa mi nič nájsť. Držím palce, nech autorka traumu z detstva zvládne a zároveň snáď kniha môže pomôcť nejakej ďalšej obeti iného sexuálneho predátora. A snáď raz dôjde na spravodlivosť aj na také mená ako je Woody Allen alebo Roman Polanski...