Svolení
Vanessa Springora
Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat. Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svých dní četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky a slibem, že jí nikdy neublíží. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování. Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Le Consentement, 2020
více info...
Přidat komentář
Myslím, že tato kniha může být pro mnohé působivější než Lolita. Surovější, bez obalu.
Pohled oběti není tak zajímavý jako pohled pachatele, ale oceňuji barvitý a bezútěšný popis, propracovanou psychologii hlavní postavy a poměrně zdařilý jazyk. Je překvapením, že v českém prostředí neslaví větší úspěch. Obsahově je velice hodnotná.
Svolení - krátký, ale o to náročnější poslech (poslouchala jsem knihu jako audioknihu).
Řeknu vám, že tyhle 4 hodiny mi daly zabrat. Ne, že by kniha byla špatná (jen teda musím zmínit její jednoduchost), ale některé scény mi byly místy dost nepříjemné..
Příběh vypráví vztah mladé dívky s o mnoho let starším spisovatelem… Díky tomu, že se jedná o příběh autobiografický, tak mi mrazilo o to víc…
Zážitek, na který rozhodně jen tak nezapomenu!
Knihu jsem poslouchala jako audio a zhltla jsem ji jedním dechem. Asi jako některé čtenáře, tak i mě trochu zaskočil začátek knihy, ve kterém autorka popisuje své první zkušenosti se sexualitou. Vím, že malé děti zkoumají svá těla a poznávají se, ale v tomhle případě jsem i přesto byla trochu zaskočená a bála jsem se, co od zbytku knížky dostanu. Nakonec jsem se ale do poslechu tak zabrala ….
Jsem ráda, že někdo otevřel tohle téma. A že autorka sebrala odvahu a vrátila se skrz psaní zpátky do minulosti. Přijde mi dobře, že autorka ukázala přesně to, co mi na tomhle celém přijde nejhorší. Že i když má někdo poměr s nezletilou osobou (v tomhle konkrétním případě teprve s dítětem), tak se to tomu dítěti nejeví jako hrozba. Zvlášť, pokud je vyspělejší (asi jako autorka). Ale následně, v pozdějším věku, ji taková zkušenost velmi ovlivňuje. Negativně. Ať už ve vztazích partnerských, tak třeba i ve vztahu k sobě samé.
Velmi mě navíc fascinuje ten fakt, že muž (spisovatel G.M.) dělal malým dětem takové věci, psal o nich knihy a ještě za to, co napsal, byl společností chválen a obdivován. I když každému bylo jasné, že jde o skutečnost, že jeho knihy nejsou fikcí. Lidi ho zbožňovali.
A co autorčina matka? Na tu jsem byla celkem naštvaná, i když se na její postoje a rozhodnutí snažím nedívat jen černobíle.
Knížku můžu rozhodně doporučit, ale není to příjemné čtení/poslech. Minimálně ale čtenáře přivede k zamyšlení nad tématem, před kterým dost možná ne–chtěně zavíráme (jako společnost) oči.
Tak tohle jsem přečetla velmi rychle ..pochybení se stalo na vícero stranách ... Jako asi pro mě záhada že ve 4letech věděla o sexu celkem dost , ale budiž. Nicméně asi jednou stačilo , ke knize už bych se nevrátila
Z knihy jsem přímo cítil zranitelnost a křehkost zneužívané, zamilované dívenky, stejně jako sebevědomí a samožerství muže, pro kterého byla jen čárka, součást jeho sbírky, známka nebo motýl ve vitríně. Bezmoc a zle od žaludku, to jsem cítil.
Autobiografická zpověď a výpověď autorky k jejímu toxickému vztahu, jí bylo 14 let, jemu 50. Knížka neslouží jen jako informační "brožura" pro všechny nezletilé, kteří tápou ve stejném či podobném problému, ale také jako osobní deník autorky, která se stále roky snaží vymanit z psychického vlivu sexuálního predátora v podobě známého francouzského literáta. Autorka si v knize klade řadu otázek, na které si někdy odpovědět umí a někdy odpověď stále hledá. Každopádně kniha je napsána velmi podmanivě, působivě a trefně. Můžu ji k přečtení rozhodně doporučit.
Co říct? Autorku obdivuji, že měla sílu jít s kůží na trh. Obsah? Nepochopitelné, že se něco takového dělo. Chvílemi mi z toho bylo zle.
Knížka jako taková, psaná v krátkých kapitolách, se četla dobře.
Cekala jsem roman, nicmene kniha je spis dokumentaristickym popisem toho, jak se autorka stala obeti sex. zneuzivani, eseji, jez vyvraci zvracene videni sveta prezentovane panem G.
Za formu tedy hvezda dolu, jinak ale velky obdiv za to, jak se autorka s udalostmi popasovala...
Kniha je skvěle napsaná. Chvíli si říkáte jestli je to vůbec možné, že se něco takového děje/dělo, ale stále chcete otáčet další stránky, aby jste věděli co bylo dál. Kniha vás opravdu pohltí, protože je napsána v krátkých kapitolách a velmi otevřeně.
Velice silná kniha. Při čtení mi bylo ale až fyzicky zle, rozhodně si ji už nikdy nepřečtu. Pedofilie a její obhajování ze strany Matzneffa je neuvěřitelně nechutné. Je divné, že tento člověk nesedí za mřízemi, zvlášť když to dělal velkému množství dívek a opakovaně. Dokazuje to, že právní systém ve své podstatě neexistuje.
Fakt, že přední postavy francouzské literatury si o hodně později sypali popel na hlavu ohledně schvalování sexuálních styků s mladistvými nic nemění na tom, že petice, které autorka zmiňovala, podepsali, a že tyto styky schvalovali. Všichni z nich by měli hnít ve vězení a rozhodně by neměli být oslavovanými autory.
Nepochopím, jak něco takového mohlo být společností schvalováno, nechápu, jak něco takového mohla vůbec dovolit matka autorky a také veškerí dospělí, které se v autorčiném životě vyskytovali.
Kniha je znepokující, ale myslím si, že je potřeba si ji přečíst, zejména proto, aby se podobnému jednání zabránilo do budoucna.
Já vlastně nevím, proč se takhle dobrovolně trápím. Po “MÁ TEMNÁ VANESSA” je tohle mé druhé knižní “setkání” s tímto tématem a ani napodruhé mi při poslechu nebylo úplně dobře. Ve skutečnosti ve mě téma pedofilie vzbuzuje opravdu velké nepohodlí, úzkost a nechuť.
Podobně jako je psáno v předchozích komentářích, i já sdílím nepochopení nejen nad jednáním samotného G., ale ještě více mě šokuje jednání veřejnosti (nebo spíše jeho absence).
Nakonec musím napsat, že autorku svým způsobem obdivuji. Já osobně si nedokážu představit, že bych dokázala takhle otevřeně mluvit o všech jejích prožitých nepříjemnostech.
Knihu jsem dočetla, ale nijak mě nenadchla, a už bych se k ní rozhodně nevrátila. Přišla mi nechutná a pro mě nepochopitelná, hlavně z pohledu matky. Nechápu jak mohl být někým obdivovaným a úspěšným spisovatelem. Téma pedofilie mi nijak zvlášť nevadí, ale způsob, jak je kniha napsaná, mě bohužel nezaujal.
(SPOILER)
Velmi čtivá knížka, místy až nechutná, nebylo mi z ní občas úplně dobře. Základním tématem je zde totiž pedofilie a zneužívání. Je napsaná velmi jednoduše, za mně by mohla být trochu delší, vše bylo popsáno spíše povrchně. I tak ale velmi povedená knížka, kterou bych doporučila každému, komu nevadí číst o vztahu mezi "malou holčičkou" a mužem, který by mohl být možná i její děda.
Pro mně bylo nejhorší asi sledovat matku, která v podstatě nijak nezakročila a ještě vztah podporovala.
Je neuvěřitelné, co vše bylo před lety tolerováno a co progresivní levice, v tomto případě francouzská, chtěli protlačit do norem morálky. Kniha by neměla minout kdo se zajímá o historii, literaturu a mezilidské vztahy.
Když jsem si knížku začala číst, tak jsem věděla, že hlavní mladá hrdinka, které je 14 let, má vztah se starším spisovatelem, který je pedofilem. Nechápala jsem, proč není takový vztah trestný. Musím přiznat, že se mi knížka nijak zvlášť nelíbila. Podle mě byla zbytečně zdlouhavá. Bylo zvláštní, že se pedofil Gabriel, který měl (podle autorky) mnoho mladých dívek, tak soustředil na hlavní hrdinku. Zaujal mě pouze konec, který rozebírá pocity Vanessy, když se s rozešla s G.
Vanessa Springora zcela jistě nebyla běžným dítětem. Jak nám sama v knize přiznává, tak její touha po sexu byla patrna jíž od útlého dětství. Navíc se jedná o autobiografii, tudíž v knize najdeme pouze to, co byla paní spisovatelka ochotna zveřejnit. Na druhé straně Gabriel Matzneff byl pedofil, či snad efebofil, což je slovo, které jsem prvně zaznamenala až v této knize. A ten si vybíral pro své sexuální choutky právě taková děvčata, či chlapce, kteří se sexem dobrovolně souhlasí. Děti mohou být dostatečně sexuálně vyzrálé, ale v žádném případě nejsou ještě připravené na to, co život přináší. A tak je správné, že za děti rozhodují jejich rodiče. Rodiče si nikdo z nás nevybíráme a když jsou špatní, jejich děti mají zpravidla zkažený život. A to se právě stalo Vanesse. Měla bídného otce a mizernou matku. Kniha mi potvrdila ještě jednu skutečnost. Když je člověk zdatným řečníkem, což spisovatel Gabriel zcela jistě byl, projde mu spousta věcí, které obyčejným lidem neprocházejí. Patrné je to především v politice, kdy vítězí populisté a zdatní řečníci nad lidmi, kteří by snad měli zájem konat dobro. Audioknihu opravdu velice dobře namluvila paní Helena Dvořáková.
G. je odporný pedofil, o tom žádná. A je pro mě naprosto nepochopitelné, jak mohl být člověk jako on (a jeho skutky a činy, kterými se veřejně chlubil) společností a okolím tolerovány a obdivovány.
Další, kdo fatálně pochybil, byli bezesporu V. rodiče.
G. V. využil. Využil toho, že byla v depresi, nemilovaná rodiči, bez kamarádů, s nulovým sebevědomím a obrovskou touhou, aby ji měl někdo rád. Kdokoliv. A za jakýchkoliv okolností a podmínek.
ROZHODNĚ NEOMLOUVÁM NIC Z TOHO, CO G. ČINIL VŠEM SVÝM OBĚTEM!
ALE, jak už tu psal někdo přede mnou, věková hranice povolující sex je u nás 15 let. V. bylo 14. A já si říkám, opravdu činí ten jeden rok tak velký rozdíl? Rozdíl ve schopnosti říct ne, rozhodnout se, jestli dávám svolení k něčemu, co opravdu chci, nebo nechci? Ve schopnosti rozhodovat se sám za sebe? V. byla podle toho, co o sobě sama napsala, celkem "čiperná" už opravdu brzo! Vždyť už někde v 10 letech se s kamarády svazovali, dráždili na intimních partiích apod. Ano, šlo o dětské objevování s vrstevníky, jen tím chci říct, že si nemůžu pomoct, ale že podle mě ve svých 14 letech už věděla, "do čeho jde", čemu dává svolení, co s ní G, provádí. Nebylo jí 8 nebo 12, jako jeho jiným obětem.
Jsem z knihy na rozpacích, upřímně, nelíbil se mi ani styl, jakým byla psána, ale chápu, že to u knihy s takovouto tematikou a přesahem, je to poslední, co je důležité...
Přečteno za jeden den... knížka s krátkými kapitolami, místy opravdu šokující... takže člověk má potřebu číst od začátku až do konce. O to silnější příběh, že se jedná o autobiografii!